o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, k odvolání podanému za navrhovatelku společností DOSIRIS LTD, reg. číslo 335505, sídlem Strovolou 77, Strovolos Center, 2nd floor, flat/office 204, 2018, Nicosia, Kyperská republika, zastoupenou advokátem Mgr. Janem Kramperou, sídlem Jungmannova 26/15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 79 Cm 99/2022-77,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) a společnosti [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) uložil povinnost zaplatit společnosti [Jméno navrhovatelky B]., IČO [IČO] (dále jen „společnost“), k rukám jejího zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení částku 17 000 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 21 odst. 1, § 103, § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že návrh podala za navrhovatelku její akcionářka (za ni jí zmocněný advokát [Jméno advokáta B]), tedy osoba, která k tomu nebyla oprávněna, přičemž společnost [Jméno navrhovatelky A]. (dále jen „[právnická osoba]“) s návrhem nesouhlasila. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Zastavení řízení zavinila společnost DOSIRIS, proto jí uložil povinnost zaplatit společnosti náklady řízení ve výši 17 000 Kč, sestávající z odměny za 5 (tam specifikovaných) úkonů právní služby po 3 100 Kč a 5 režijních paušálů po 300 Kč.

3. Proti tomuto usnesení podala za společnost [právnická osoba] odvolání společnost [Anonymizováno] (viz podání ze dne 28. 6. 2024), navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolatelka argumentuje tím, že již při zahájení řízení předložila plnou moc, jež advokátu [Jméno advokáta B] udělila společnost [Anonymizováno] „jako zákonný zástupce navrhovatelky“, tj. společnosti [právnická osoba], jejíž je [Anonymizováno] minoritním akcionářem. Plnou moc přímo od společnosti [právnická osoba] „získat nelze“, jelikož zájmy obou členů jejího představenstva (nominantů majoritního akcionáře) jsou v rozporu se zájmy společnosti [právnická osoba]. Z procesní opatrnosti zajistila novou plnou moc ze dne 14. 5. 2024, jež předkládá. K otázce aktivní legitimace [Anonymizováno] k podání „žaloby“ za společnost [právnická osoba] odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2645/2018. Soud prvního stupně měl tvrzený nedostatek podmínky řízení odstranit postupem dle § 29 odst. 2 o. s. ř. a společnosti [právnická osoba] ustanovit (procesního) opatrovníka.

5. Společnost považovala rozhodnutí soudu prvního stupně za správné.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

7. Řízení ve věci samé je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci zákona o zvláštních řízeních soudních.

8. Podle § 21 odst. 1 o. s. ř. za právnickou osobu jedná a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

9. Podle § 21 odst. 5 věty první o. s. ř. každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat.

10. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.

11. Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

12. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

13. Podle § 191 odst. 1 věty první zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou.

14. Předně je třeba uvést, že odvolací soud se v rámci posouzení, zda jsou splněny podmínky řízení, nezabýval otázkou, zda je společnost [Anonymizováno] (a za ni [Jméno advokáta B], advokát) oprávněna podat za společnost [právnická osoba] odvolání. Je tomu tak proto, že (právě) tato otázka představuje podstatu projednávané věci a důvod podaného odvolání (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 2502/15, ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020, či ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3152/2021).

15. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným podle § 191 z. o. k. je zvláštním určovacím návrhem, pro který zákon vymezuje okruh osob, u kterých je daná aktivní věcná legitimace pro takové řízení, taxativně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 452/2023). Patří mezi ně i každý společník společnosti s ručením omezeným. V tomto řízení však nepodal návrh společník (tj. společnost [právnická osoba]), ale její akcionářka, která se označuje jako „zákonný zástupce“ společníka. Své oprávnění k zastupování společnosti [právnická osoba] dovozuje z faktu, že zájmy obou členů představenstva společnosti [právnická osoba] jsou v rozporu se zájmy společnosti [právnická osoba].

16. Z § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. plyne, že za právnickou osobu v občanském soudním řízení jedná především člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna. Právnická osoba – jak vyplývá z povahy věci – může vykonávat svá procesní práva a povinnosti za řízení jen prostřednictvím fyzických osob. Oprávnění jednat za právnickou osobu je v § 21 o. s. ř. stanoveno sice v návaznosti na hmotné právo upravující jednání jejím jménem (srov. např. § 164 a 166 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), ale zcela samostatným způsobem, na hmotném právu jinak nezávislým. Za právnickou osobu před soudem jednají zásadně osoby uvedené v § 21 odst. 1 o. s. ř. Jde o výčet alternativní (rozhodnutí o tom, prostřednictvím které z osob uvedených v § 21 odst. 1 o. s. ř. bude v řízení jednat, je věcí právnické osoby) a rozsah oprávnění těchto osob při jednání za právnickou osobu je kvalitativně i kvantitativně shodný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1755/2022).

17. V době podání předmětného návrhu (tj. ke dni 10. 5. 2022) byli členy představenstva společnosti [právnická osoba] [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], jemuž funkce zanikla 14. 9. 2022. V době rozhodování odvolacího soudu jsou členy jejího představenstva [jméno FO]. [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (jak se podává z výpisu z obchodního rejstříku uvedené společnosti, jež je dostupný na www.justice.cz, /§ 121 o. s. ř./, a jež ostatně koresponduje s vyjádřeními účastníků).

18. Podala-li (předmětný) návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti (ostatně i předmětné odvolání) za společnost [právnická osoba] společnost [Anonymizováno], resp. za ni advokát [Jméno advokáta B] na podkladě plné moci (ze dne 21. 3. 2022 a ze dne 14. 5. 2024) mu udělené společností [Anonymizováno], je zřejmé, že návrh nebyl podán žádnou z osob, jež jsou vypočteny v § 21 odst. 1, 2 o. s. ř., resp. že [Jméno advokáta B] není oprávněn za společnost [právnická osoba] na podkladě mu udělených plných mocí od společnosti [Anonymizováno] návrh podat.

19. Je pravdou, že jiného nemůže zastupovat (ani v občanském soudním řízení, ani při hmotněprávním jednání) ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Zjistí-li soud v občanském soudním řízení, že zájmy účastníka řízení jsou v rozporu se zájmy jeho zástupce, je tím zástupce (přímo ze zákona) vyloučen z řízení; soud proto přestane s takovým zástupcem jednat, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí, a procesní úkony učiněné takovým zástupcem jsou od počátku neúčinné a soud k nim nepřihlíží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1574/2006 a ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4542/2010). K vyloučení osoby zástupce ze zastupování však nestačí pouhá možnost střetu se zájmy zastoupeného; tento rozpor musí existovat a musí být v řízení zjištěn (postaven najisto). Byl-li takto zjištěn střet zájmů mezi účastníkem a jeho zástupcem na základě plné moci, soud dále jedná (jen) s účastníkem (srov. z komentářové literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 203).

20. V projednávané věci platí, že jednala-li by za společnost [právnická osoba] osoba vypočtená v § 21 o. s. ř. [v této věci v souladu s § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. některý z členů představenstva], jednalo by se o osobu k tomu oprávněnou. Z obsahu spisu se totiž (bez dalšího) nepodává, že by její (jejich) zájmy byly v rozporu se zájmy této společnosti (§ 21 odst. 4 o. s. ř.). K vyloučení fyzických osob z jednání za právnickou osobu musí totiž střet zájmů reálně (skutečně) existovat a musí být před soudem prokázán (postaven najisto), nestačí pouhá možnost střetu se zájmy právnické osoby (srov. z komentářové literatury např. Jirsa, Jaromír a spol., Občanský soudní řád, 1. část: Soudcovský komentář, dostupný v systému ASPI. Wolters Kluwer, obdobně Doležílek, Jiří. in: Drápal, Ljubomír, Bureš, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 121, marg. č. 5). Z obsahu spisu (a ve výsledku i z tvrzení DOSIRIS) je přitom zřejmé, že se nejedná o střet zájmů mezi společností [právnická osoba] a členy jejího představenstva, ale o střet zájmů mezi jejími akcionáři (tj. společností DOSIRIS vlastnící akcie představující podíl o velikosti 40 % na základním kapitálu, a společností [právnická osoba], vlastnící akcie představující podíl o velikosti 60 % na základním kapitálu).

21. I kdyby však střet zájmu mezi společností [právnická osoba] a členy jejího představenstva existoval, nezaložil by společnosti DOSIRIS oprávnění společnost [právnická osoba] v tomto řízení zastupovat. Nebylo-li by totiž nikoho, kdo by mohl za právnickou osobu jednat (třeba i proto, že všechny fyzické osoby oprávněné za právnickou osobu jednat by byly pro střet zájmu z výkonu této činnosti vyloučeny), bylo by namístě právnické osobě, při existenci nebezpečí z prodlení, ustanovit (procesněprávního) opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. To však není případ předmětné věci.

22. Přiléhavá není ani argumentace společnosti [Anonymizováno], že volba členů představenstva společnosti [právnická osoba] je předmětem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Rozhodovací praxe je totiž dlouhodobě ustálena v závěru, že usnesení valné hromady (ač trpící vadou, pro niž by bylo možné vyslovit jeho neplatnost) je platné, dokud není pravomocným rozhodnutím soudu vyslovena jeho neplatnost (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018, ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1407/2019, nebo ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3045/2020). Tento náhled Nejvyšší soud potvrdil i v usnesení ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, v němž vyslovil (v poměrech řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku) závěr, podle kterého je i v případech, kdy je přezkoumávána platnost rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu, za spolek v řízení oprávněna jednat osoba, jejíž volba je návrhem na zahájení řízení zpochybněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1020/2022). Není rozumného důvodu uvedený závěr neaplikovat i v poměrech akciové společnosti. Lze tudíž uzavřít, že ani skutečnost, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesené valné hromady společnosti [právnická osoba] (který je předmětem jiného řízení) se má týkat usnesení o zvolení členů jejího představenstva do funkce, sama o sobě nezakládá střet zájmu mezi těmito členy představenstva a společností [právnická osoba], který by odůvodňoval postup dle § 29 odst. 2 o. s. ř.

23. Ačkoli je nedostatek průkazu oprávnění zastupovat účastníka řízení nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.; srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tento nedostatek nebyl ani přes výzvu soudu prvního stupně (ze dne 26. 3. 2024 obsahující rovněž poučení o tom, že nebude-li nedostatek podmínky odstraněn, bude řízení zastaveno) odstraněn. Odvolací soud tak uzavírá, že jelikož společnost [Anonymizováno] nedoložila své oprávnění za společnost [právnická osoba] v tomto řízení jednat (§ 21 odst. 5 věta první o. s. ř.), postupoval soud prvního stupně postupoval správně, pokud řízení zastavil (§ 103, § 104 odst. 2 o. s. ř.).

24. Na závěr odvolací soud uvádí, že přiléhavý není ani odkaz odvolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, neboť řeší situaci skutkově i právně odlišnou (relativní neplatnost právního jednání, konkrétně smlouvy o převodu či zastavení závodu nebo jeho části, v případě absence souhlasu valné hromady s takovým právním jednáním a otázku, kdo je oprávněn se neplatnosti dovolat).

25. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správní potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. O nákladech odvolacího řízení v poměru mezi společností DOSIRIS a společností (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť společnost byla v tomto stádiu řízení plně úspěšná. Věc sama představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách obchodních společností podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“). Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Právní zástupce společnosti vykonal v odvolacím řízení jeden úkon právní služby spočívající v sepsání vyjádření ze dne 26. 7. 2024, čemuž odpovídá částka 3 100 Kč (§ 7 odst. 5 AT). Tato částka byla snížena o polovinu (tedy 1 550 Kč), neboť právní úkon spočíval ve vyjádření se k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, což je rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c/ AT. Za daný úkon náleží společnosti také paušální částka ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Celková výše náhrady nákladů za odvolací řízení tedy činí 1 850 Kč (1 550 Kč + 300 Kč). Platební místo je určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta pro zaplacení je určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.