o vrácení zálohy na hotové výdaje likvidace, k odvolání Stojana Stojanova, narozeného dne 6. 2. 1955, bytem U Stadionu 272/7, 412 01 Litoměřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2023, č. j. 72 Cm 363/2007–12,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením uložil [jméno FO], bývalému likvidátorovi již zaniklé společnosti [právnická osoba] v likvidaci (dále jen „likvidátor“ a „společnost“), povinnost vrátit státu na tam uvedený účet zálohu ve výši 5 000 Kč vyplacenou na náhradu hotových výdajů likvidace do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Soud prvního stupně usnesení odůvodnil s odkazem na § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ve spojení s § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tím, že na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2007, č. j. 72 Cm 363/2007–2, byla likvidátorovi na jeho žádost vyplacena záloha ve výši 5 000 Kč na náhradu hotových výdajů likvidace společnosti. Dne 21. 8. 2023 soud prvního stupně vyzval likvidátora, aby ve lhůtě 30 dnů vyúčtoval náklady likvidace s poučením, že v případě nečinnosti mu bude uložena povinnost celou vyplacenou zálohu vrátit. K výzvě soudu likvidátor sdělil, že v březnu 2023 bylo ukončeno vůči němu vedené insolvenční řízení formou oddlužení, a protože si Městský soud v Praze svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, nemá likvidátor povinnost vyplacenou zálohu vracet, neboť je od hrazení zbytku pohledávek osvobozen. Soud prvního stupně uzavřel, že likvidátorovi vyplacená a nevyúčtovaná záloha nebyla pohledávkou, kterou měl soud přihlásit do insolvenčního řízení, neboť v době trvání insolvenčního řízení ještě neexistovala. Likvidátor likvidaci společnosti nedokončil z důvodu zániku funkce, na shora uvedenou výzvu nereagoval, tudíž má soud důvodně za to, že záloha nebyla použita za účelem, pro který byla likvidátorovi vyplacena. Soud proto rozhodl o jeho povinnosti tuto zálohu vrátit v plné výši.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

4. Odvolatel argumentuje tím, že povinnost k vrácení zálohy mu nesvědčí, a to s ohledem na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2023, č. j. KSUL 98 INS 13887/2019 – B – 17, jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění podmínek jeho oddlužení ve smyslu § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „IZ“), přičemž tímto usnesením byl současně osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do insolvenčního řízení. Protože Městský soud v Praze do insolvenčního řízení svou pohledávku, tj. vyplacenou zálohu ve výši 5 000 Kč, včas nepřihlásil, přestože tak měl učinit, došlo k promlčení práva poskytnutou zálohu vymáhat. Navíc poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně otázku splatnosti vymáhané pohledávky nikterak neřešil, toliko konstatoval, že v době trvání insolvenčního řízení pohledávka neexistovala. Odvolateli jakožto likvidátorovi společnosti bylo pravomocným trestním rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2018, č. j. 6 To 53/2017–1244, znemožněno dále nakládat s poskytnutými prostředky na činnost likvidátora společnosti. Podle § 38 odst. 5 IZ měl likvidátor - jakožto insolvenční správce - vyúčtovat odměnu a hotové výdaje ve zprávě o své činnosti, kam je zahrnuta rovněž případná vyplacená záloha na náklady likvidace. Moment splatnosti vyplacené zálohy tedy nastal po nabytí právní moci trestního rozsudku, v ten moment měl likvidátor povinnost provést zmiňované vyúčtování a případně poskytnutou zálohu vrátit. K výzvě insolvenčního soudu ze dne 4. 9. 2019 všem věřitelům dlužníka, tj. zde odvolatele, přihlásil (mimo jiné) Městský soud v Praze 49 nezajištěných pohledávek, které vznikly jako zálohy poskytnuté na náklady likvidací společností. Všechny tyto pohledávky byly uspokojeny v rámci insolvenčního řízení. Protože soud prvního stupně předmětnou zálohu jakožto svou pohledávku nepřihlásil, zanikla odvolateli povinnost ji uhradit.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvoláním předestřenou otázkou je, zda soudem vyplacená záloha odvolateli je pohledávkou vzniklou až po rozhodnutí o úpadku dlužníka, tj. zde odvolatele, či nikoli, tedy potažmo zda odvolatel má povinnost jemu soudem vyplacenou zálohu vrátit.

7. S ohledem na zrušení společnosti s likvidací ke dni 4. 10. 2006, jak se podává z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti, se dle § 3043 odst. 2 o. z. použije právní úprava likvidace v § 70 a násl obch. zák. a vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánů společnosti jmenovaného soudem (dále též jen „vyhláška“), která je prováděcím předpisem k § 71 odst. 9 obch. zák.

8. Podle § 71 odst. 3 věty první obch. zák. zemře-li likvidátor, je-li odvolán nebo vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji vykonávat, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým byl jmenován předchozí likvidátor, a zapíše se místo dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Podle § 71 odst. 6 věty druhé a třetí obch. zák. byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy.

9. Stanovení odměny likvidátora a náhrady jeho hotových výdajů (pro něž byla vyplácena záloha na náklady likvidace) se řídí příslušnými ustanoveními vyhlášky. Na přiznání zálohy není právní nárok, soud o ní pravidelně rozhoduje ve vazbě na konkrétní podmínky likvidace, zejména na její složitost, a tedy i očekávanou dobu trvání. Obdobně postupuje po vyčíslení a doložení nákladů likvidace ze strany likvidátora při hodnocení otázky, zda vyplacená záloha byla použita účelně či nikoli.

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku a ze sbírky listin obchodního rejstříku společnosti se podává, že společnost byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2006, č. j. 27 Cm 19/2006-11, zrušena s likvidací a likvidátorem společnosti byl ze seznamu insolvenčních správců jmenován [jméno FO]. Ten byl jako likvidátor společnosti zapsán do obchodního rejstříku dne 9. 2. 2007 a vymazán dne 20. 9. 2019. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 80 Cm 65/2019 – 36, byl společnosti jmenován nový likvidátor s odůvodněním, že [jméno FO] byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2017, č. j. 50 T 8/2016 – 1157, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2018, č. j. 6 To 53/2017 – 1244, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2018, odsouzen za spáchání trestných činů zpronevěry, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a porušení povinnosti v insolvenčním řízení, za které mu (mimo jiné) byl uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce insolvenčního správce ve výměře 6 let, neboť se v trestním rozsudku specifikovaných trestných činů dopustil v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce. Právní mocí trestního rozsudku přestal [jméno FO] splňovat obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců a pozbyl bezúhonnost ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), čímž mu zanikla funkce likvidátora společnosti. Dne 20. 9. 2019 byla do obchodního rejstříku jako likvidátor zapsána společnost [právnická osoba]. a dne 14. 4. 2020 byla společnost z obchodního rejstříku vymazána, a to v režimu § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

11. Z insolvenčního rejstříku se podává, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2019, č. j. KSUL 91 INS 13887/2019–A–13, byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno FO], soud povolil řešení úpadku oddlužením a současně (mimo jiné) vyzval věřitele dlužníka, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku, tj. do 4. 11. 2019, přihlásili své pohledávky. Ze seznamu přihlášených pohledávek se podává, že do předmětného insolvenčního řízení nebyla Městským soudem v Praze přihlášena pohledávka z titulu vyplacené zálohy ve výši 5 000 Kč na náklady likvidace společnosti vedené pod sp. zn. 72 Cm 363/2007. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2023, č. j. KSUL 91 INS 13887/2019–B–17, vzal tento soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka, přičemž výrokem IV. soud osvobodil dlužníka (mimo jiné) od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

12. Z obsahu předloženého spisu se podává, že usnesením ze dne 17. 12. 2007 byla Městským soudem v Praze odvolateli přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 5 000 Kč, která mu byla na základě platebního poukazu ze dne 7. 2. 2008 vyplacena na jeho bankovní účet. Dne 21. 8. 2023 byl odvolatel soudem prvního stupně vyzván k vyúčtování zálohy na náhradu hotových výdajů ve lhůtě 30 dnů s poučením, že jinak bude odvolatel povinen zálohu vrátit v plné výši. Odvolatel soudu sdělil, že s ohledem na ukončené insolvenční řízení již není povinen požadovanou zálohu vrátit, neboť ji soud do insolvenčního řízení nepřihlásil. V reakci na to soud prvního stupně vydal přezkoumávané usnesení.

13. Odvolateli zanikla funkce likvidátora ze shora uvedeného důvodu ještě před skončením likvidace. V návaznosti na tuto skutečnost byl likvidátor bez zbytečného odkladu (srov. obdobně lhůtu dle § 75 odst. 1 věty první obch. zák.) povinen sám a bez vyzvání provést vyúčtování hotových výdajů, včetně jejich doložení příslušnými listinami. Z obsahu předloženého spisu se však nepodává, že by tak odvolatel učinil. Odvolatel pomíjí, že bez příslušného vyúčtování Městský soud v Praze - z logiky věci - neměl (ani nemohl mít) povědomí o rozsahu využití vyplacené zálohy na náklady likvidace, takže nemohl bez dalšího přihlásit poskytnutou zálohu jako pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení. Teprve poté, co likvidátor obdržel shora zmíněnou výzvu soudu ze dne 21. 8. 2023 s náležitým poučením a marně uplynula tam stanovená lhůta ke splnění požadované povinnosti, bylo na místě, aby soud rozhodl přezkoumávaným usnesením o povinnosti likvidátora vrátit zálohu v plné výši. Časový odstup mezi dnem zániku funkce odvolatele jako likvidátora a výzvou soudu je v tomto směru irelevantní. Jen svědčí o zcela zjevné liknavosti odvolatele, který byl 12 let ve funkci likvidátora nečinný, a který ani po pěti letech od zániku funkce vyúčtování hotových výdajů nepředložil a soud jej musel ke splnění této povinnosti vyzvat. Toto porušení povinnosti likvidátora nemůže jít k tíži státu, jak vyplývá např. z § 6 o. z. Vznik řešené pohledávky je spjat teprve s přezkoumávaným usnesením, takže lichá je též odvolatelem vznesená námitka promlčení, a to už jen z toho důvodu, že neuplynula zákonem stanovená promlčecí lhůta (§ 629 o. z.).

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).