o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, k odvolání společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2022, č. j. 83 Cm 1269/2021-11,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zrušil společnost [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) s likvidací. Výrokem II. jmenoval likvidátorem společnosti [tituly před jménem], sídlem [adresa]. Výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání s tím, že bude do 14 dnů podrobně odůvodněno. V avizované lhůtě, a ani přes výzvu soudu prvního stupně však nebylo odvolání řádně doplněno.

3. Z obsahu předloženého spisu se podává, že napadené usnesení bylo odvolatelce doručeno dne 6. června 2022. Tato proti usnesení soudu prvního stupně podala odvolání, které neobsahovalo řádné odůvodnění. Odvolatelka uvedla pouze obecně, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a dosud zjištěný stav neobstojí. Své výhrady proti napadenému rozhodnutí ani postupu soudu nikterak blíže nespecifikovala, avizované řádné doplnění odvolání nebylo soudu podáno. Soud prvního stupně proto odvolatelku usnesením ze dne 19. července 2022, č. j. 83 Cm 1269/2021-15, vyzval, aby své odvolání ve stanovené 15denní lhůtě ode dne doručení výzvy doplnila a uvedla, v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení či postupu soudu, a jak navrhuje, aby odvolací soud o odvolání rozhodl. Odvolatelka byla současně poučena o tom, že jestliže uvedené vady odvolání neodstraní, bude odvolání odmítnuto. Výzva byla odvolatelce doručena dne 31. července 2022, přesto vady odvolání do dnešního dne neodstranila.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že soud prvního stupně se po posouzení otázky včasnosti podaného odvolání zcela správně zabýval otázkou, zda podané odvolání nemá vady bránící pokračování v odvolacím řízení a správně odvolatelku v souladu s § 209 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), vyzval k odstranění vad odvolání, jež nebylo řádně odůvodněné, postupem podle § 43 o. s. ř. Usnesení obsahovalo konkrétní údaje o tom, v čem je odvolání neúplné, nesrozumitelné a neurčité, včetně konkrétního poučení jak je třeba odvolání doplnit a poučení o tom, že odvolání bude odmítnuto (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), nebude-li v určené lhůtě doplněno. Vady odvolání brání přezkoumání rozhodnutí, neboť z podaného odvolání nelze dovodit, proti čemu odvolatelka konkrétně brojí, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně.

5. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud proto podané odvolání podle § 211 o. s. ř. za použití § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, neboť je neprojednatelné; napadené rozhodnutí nelze přezkoumat.

6. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.