o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, k odvolání navrhovatelky i 1. účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, č. j. 72 Cm 58/2020-198,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatelky na vyloučení 1. účastníka z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace (výrok I.), navrhovatelce uložil povinnost zaplatit 1. účastníkovi k rukám jeho zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů řízení 16 456 Kč (výrok II.), a v poměru mezi navrhovatelkou a 2. až 6. účastnicemi rozhodl, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- právním předchůdcem navrhovatelky je Moravský penzijní ústav – spotřební družstvo (dále jen „MPÚ“);

- MPÚ dne 4. 12. 2013 uzavřel se společností [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], PSČ [adresa] (dále jen „FVE“), jednající [tituly před jménem] [jméno FO] (jako jednatelem) smlouvu o úvěru (na částku 96 mil. Kč);

- MPÚ dne 4. 12. 2013 uzavřel se společností [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa] (dále jen „SMC“), jednající 1. účastníkem jako jednatelem, smlouvu o úvěru (na částku 80 mil. Kč), k závazu přistoupila dne 4. 12. 2013 4. účastnice;

- MPÚ dne 6. 12. 2013 uzavřel se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem č.p. [adresa] (dále také jen „CAVD“), jednající [tituly před jménem] [jméno FO], smlouvu o úvěru (na částku 80 mil. Kč), k závazku přistoupila SMC;

- 1. účastník byl jednatelem CAVD od 5. 10. 2015 do 14. 11. 2018, jednatelem SMC byl od 20. 5. 2015 do 2. 1. 2018 a jednatelem FVE byl od 12. 3. 2019 do 29. 11. 2021;

- dne 25. 8. 2020 byl zjištěn úpadek CAVD a na její majetek byl prohlášen konkurs;

- dne 5. 11. 2020 byl zjištěn úpadek SMC a na její majetek byl prohlášen konkurs, dne 16. 2. 2022 bylo povoleno řešení úpadku reorganizací;

- navrhovatelka přihlásila do konkursního řízení vedeného na SMC (mimo jiné) pohledávku ze smlouvy o úvěru se SMC ve výši 111 803 724 Kč a pohledávku ze smlouvy s CAVD ve výši 133 974 758,29 Kč. Do do konkursního řízení vedeného na CAVD přihlásila navrhovatelka (mimo jiné) pohledávku ze smlouvy o úvěru se CAVD ve výši 136 860 071,52 Kč;

- navrhovatelka práva o povinnosti ze smluv o úvěru s FVE, SMC i CAVD postoupila na třetí subjekt.

3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně s odkazem na § 63 odst. 1, 3, § 65 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění do 31. 12. 2020 / dále jen „z. o. k.“/, dospěl k závěru, že navrhovatelka neprokázala důležitý zájem na podaném návrhu. Tvrdila-li, že ji v důsledku jednání 1. účastníka (tím, že porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře) vznikla škoda, pak tato tvrzení byla (přes poučení ji poskytnuté dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) „zcela nedostatečná“, „zůstala jen v rovině tvrzení o vzniku škody, resp. její výši“. Netvrdila, jaké konkrétní povinnosti 1. účastník porušil (jakým protiprávním jednáním ji měla vzniknout škoda), resp. její tvrzení o porušení povinnosti a příčinné souvislosti „nejsou dostatečná“. Nadto 1. účastník v době zesplatnění úvěru poskytnutého dle smlouvy o úvěru SMC již jednatelem SMC nebyl. Podstatným pro posouzení otázky aktivní legitimace navrhovatelky je, že navrhovatelka pohledávky ze smlouvy o úvěru s SMC a CAVD postoupila na třetí subjekt. Ke dni rozhodnutí soudu již není věřitelkou SMC ani CAVD. Navrhovatelka nemá (ani) morální zájem na potrestání „škůdce“. Ten by byl dán „nejpozději před rozhodnutím ve věci“. 1. účastník však již (nyní) není členem statutárního orgánu žádné z obchodních korporací, jíž byl úvěr poskytnut. Jiný morální zájem navrhovatelka řádně netvrdila. S ohledem na vyjádření 2. až 6. účastnic není ani dán veřejný zájem, neboť tyto žádné porušení povinností 1. účastníka netvrdily, s návrhem nesouhlasily.

4. O nákladech řízení ve vztahu mezi navrhovatelkou a 1. účastníkem rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně neúspěšné navrhovatelce uložil povinnost zaplatit 1. účastníku na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, jejíž výši specifikoval v bodu 43. odůvodnění. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelkou a 2. až 6. účastníky aplikoval § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

5. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné (poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 176/96, sp. zn. III. ÚS 703/2006, a sp. zn. I. ÚS 521/2005). K problematice důležitého zájmu na podaném návrhu poukazuje na závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení z 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, či v usnesení z 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021 (z nichž cituje), a obsah svých podání z 18. 3. 2020, 30. 1. 2024, 1. 3. 2024 a 28. 3. 2024. Morální zájem na podané návrhu spatřuje v tom, že jednáním 1. účastníka ji vznikla značná škoda („v řádech desítek miliónů Kč“), má tedy legitimní zájem na potrestání škůdce. Dán je i zájem veřejný (společenský), aby funkci člena statutárního orgánu nevykonávaly osoby, které v posledních třech letech opakovaně a závažně porušovaly péči řádného hospodáře. Za nesprávný považuje i závěr soudu prvního stupně, že ztrátou postavení věřitele ztratila rovněž důležitý zájem na podaném návrhu.

7. Proti výroku II. podal odvolání 1. účastník, navrhuje, aby odvolací soud jím napadený výrok změnil a přiznal mu částku 28 798 Kč. Soud prvního stupně mu (nesprávně) nepřiznal náhradu za tři účelně vynaložené úkony, konkrétně za vyjádření z 29. 1. 2024, vyjádření z 22. 4. 2024 a poradu s klientem z 26. 1. 2024, a to přesto, že tyto byly s ohledem na délku řízení a nezbytnost aktualizace tvrzení nezbytné.

8. S odvoláním navrhovatelky 1. účastník nesouhlasil, rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za správné.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s.) a odvolání shledal důvodným.

10. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

11. Důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, je namístě posoudit podle zákona účinného v době, kdy k (tvrzenému) porušení povinností při výkonu funkce došlo. Článek. II bod 7 zákona č. 33/2020 Sb. totiž dopadá i na řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce vedená bez vazby na insolvenční řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021). Soud prvního stupně správně aplikoval příslušná ustanovení z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020.

12. Klíčovou odvoláním předestřenou otázkou je, zda navrhovatelce svědčí aktivní věcná legitimace k podání (předmětného) návrhu na vyloučení 1. účastníka z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, či nikoli.

13. Podle § 65 odst. 1 z. o. k. mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.

14. Podle § 63 z. o. k. v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle § 64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (odstavec první). Návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (odstavec třetí).

15. Smyslem a účelem právní úpravy vyloučení člena statutárního orgánu je prosazení veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného porušení povinností spojených s touto funkcí a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod č. 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 53/2019“), nebo ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1370/2021, dále z komentářové literatury srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 189 s.]. Jsou-li splněny zákonné podmínky, soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

16. Návrh na zahájení řízení o vyloučení tedy může podat kdokoliv, kdo na něm má důležitý zájem. Takovou osobou může být jiná obchodní korporace, členem jejíhož statutárního orgánu je některý z členů statutárního orgánu upadnuvší korporace, členové jejích orgánů, či věřitelé apod. (z komentářové literatury srov. např. Šuk, P., in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, § 63, m. č. 4).

17. Jak se podává z § 13 odst. 1 věty druhé z. ř. s., je soud povinen zahájit řízení o vyloučení bezodkladně vždy, dozví-li se o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení o vyloučení (§ 13 odst. 1 věta druhá z. ř. s.). Návrh na zahájení řízení může (však) podat osoba, která má důležitý zájem na vyloučení určitého člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce. Pojem „důležitý zájem“ je třeba vykládat šířeji než jen jako právní zájem; zahrnuje (mimo jiné) i zájem ekonomický, morální či společenský. Současně je třeba mít na paměti, že primárním cílem úpravy je prosazení veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného (tj. ustanoveními § 64 nebo § 65 z. o. k. předvídaného) porušení povinností spojených s touto funkcí (a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem). Jakkoliv může být s ohledem na okolnosti případu potřebné, aby navrhovatel tvrdil skutečnosti, z nichž odvozuje důležitý zájem ve smyslu § 63 odst. 3 z. o. k., u řady navrhovatelů bude tento zájem zjevný per se, z jejich vztahu k osobě, která má být rozhodnutím soudu vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace (srov. R 53/2019).

18. Jestliže se totiž do institutu diskvalifikace promítá veřejný zájem na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, jejichž výkon funkce člena statutního orgánu obchodní korporace již v minulosti vedl (za podmínek § 64 z. o. k.) k úpadku korporace, resp. osoby, které v posledních třech letech opakovaně a závažně porušovaly péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jejich funkce (z komentářové literatury srov. např. Šuk, P., in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, § 65, m. č. 7), není pro dosažení tohoto účelu (bez dalšího) zapotřebí trvat na tom, aby navrhovatelka byla (ke dni rozhodnutí soudu) nadále věřitelkou pohledávek, jak nikoli správně uzavřel soud prvního stupně, nadto aniž zohlednil (vypořádal se) s § 1885 o. z. zakotvující odpovědnost (a ručení) postupitele (tj. zde navrhovatelky). Pro posouzení aktivní legitimace navrhovatelky není (s ohledem na výše uvedené) podstatným, jak argumentováno soudem prvního stupně, že „v době zesplatnění úvěru již 1. účastník funkci jednatele SMC nevykonával“, ani to, že „1. účastník již není členem statutárního orgánu žádné z obchodních korporací, kterým byl právním předchůdcem navrhovatelky poskytnut úvěr“.

19. S ohledem na (řadu konkrétních) tvrzení navrhovatelky (o jí jednáním 1. účastníka vzniklé škodě) uvedených nejen v návrhu ze dne 18. 3. 2020 [týkající se porušování povinností nejen ve společnosti CAVD (např. neuplatnění práv z vad díla, poskytování majetku třetí osobě bez přiměřeného protiplnění, čímž se měla společnost CAVD dostat do ekonomické krize), ale i ve společnosti SMC (nevymáháním pohledávek společnosti), či ve společnosti FVE (porušení závazku z úvěrové smlouvy)], ale rovněž v (obsáhlém) podání ze dne 29. 1. 2024, č. l. 150 a násl. (porušování povinností ve společnosti FVE), ze dne 1. 3. 2024, č. l. 162 a násl. (porušování povinností ve společnosti CAVD, SMC), či ze dne 28. 3. 2024, č. l. 170 a násl. (vztahující se ke společnosti FVE), není přezkoumatelný (ve výsledku strohý) závěr soudu prvního stupně, že tvrzení navrhovatelky o porušení povinnosti 1. účastníka jednat s péčí řádného hospodáře „byla zcela nedostatečná“.

20. Odvolací soud byl rovněž povinen přihlédnout i k vadám spočívající v tom, že byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o. s. ř.). Takovou situací totiž je i případ, kdy byl účastníku řízení ustanoven (procesní) opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v § 29 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněný pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 616/2019, nebo usnesení ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1617/2019).

21. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, uveřejněné pod číslem 1/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 1/2023“), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dochází v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce k přirozenému střetu zájmů (ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř.) jen mezi osobou, která má být vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, a obchodní korporací, které se týkají (tvrzené) důvody, pro něž má být dotčená osoba vyloučena. Z tohoto důvodu za tuto obchodní korporaci v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce nesmí jednat ten, kdo má být z výkonu funkce člena statutárního orgánu vyloučen. Naproti tomu u obchodní korporace, které se důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, netýká, již tato překážka bez dalšího nenastupuje. Případný střet zájmů – a z něj plynoucí následky (§ 21 odst. 4, resp. § 32 odst. 2 o. s. ř.) – je u nich namístě zkoumat vždy v závislosti na (konkrétních) skutečnostech, které vyšly (v daném řízení) najevo (ke střetu zájmů nedochází automaticky).

22. V poměrech projednávané věci se (navrhovatelkou tvrzené) důvody, pro něž má být 1. účastník vyloučen z výkonu funkce člena statutárního orgánu, týkaly pouze společností CAVD, FVE a SMC. Nebylo tedy důvodu (takový se dosud ze spisu nepodává), aby byl 2. a 4. účastnici (bez dalšího) ustanoven procesní opatrovník jen s tím, že tyto společnosti jsou (stejně jako 1. účastník) účastníky řízení – tedy aniž by došlo k přezkumu toho, zda (konkrétní) skutečnosti, které ve vztahu k nim za řízení vyšly najevo, odůvodňují závěr o střetu jejich zájmů se zájmy vylučovaného člena (§ 21 odst. 4 o. s. ř.). Takové skutečnosti se přitom ze spisu (dosud) nepodávají (nejsou ani tvrzeny).

23. Byl-li tedy v poměrech projednávané věci 2. a 4 účastnici řízení ustanoven (procesní) opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v § 29 odst. 2 o. s. ř., a uvedené mělo za následek, že soud prvního stupně nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem (např. s jeho zákonným zástupcem nebo s kolizním opatrovníkem), jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Jinak řečeno takové řízení je zatíženo zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř.

24. Již jen z popsaných důvodů nemohlo rozhodnutí soudu prvního stupně obstát.

25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).

26. V dalším řízení soud prvního stupně zohlednění závěry přijaté Nejvyšším soudem v R 1/2023 (ostatně na tam přijaté závěry odkazoval Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 15. 12. 2022, č. j. 19 Cmo 2/2022-101, vydané v předmětné věci), bude se (primárně) zabývat otázkou, zda jsou dány předpoklady pro to, aby 2. a 4. účastnice byly v řízení zastoupeny procesním opatrovníkem, v situaci, kdy ve vztahu k nim (navrhovatelka) žádné porušení povinnosti (dosud) netvrdí. Následně provede v potřebném rozsahu dokazování, bude se zabývat navrhovatelkou tvrzenými důvody pro vyloučení 1. účastníka z výkonu funkce ve vazbě na závěr o skutkovém stavu věci a příslušnou hmotněprávní úpravu a relevantní soudní judikaturu. Znovu pak o věci rozhodne, včetně nákladů řízení před soudy obou stupňů; své závěry řádně odůvodní (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).