o určení společníka ve společnosti CAVD s. r. o., o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2022, č. j. 77 Cm 173/2018-117,

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem žalobu o určení, že jediným společníkem společnosti [Jméno žalované]., IČO [IČO], sídlem č. p. [adresa] (dále též jen „společnost“), je žalobce, zamítl (výrok III.), dále rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [Anonymizováno]. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), a tak, že ve vztahu mezi vedlejším účastníkem na straně žalobce a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Řízení ve vztahu mezi žalobcem a původně 2. žalovaným [tituly před jménem] [jméno FO] zastavil (výrok I.) a ve vztahu mezi žalobcem a tímto 2. žalovaným rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně se s ohledem na charakter žaloby nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a s odkazem na závěry vyjádřené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2021, sp. zn. 6 Cmo 275/2020, dovodil, že žalobce za žalovaného neoznačil společnost [Jméno žalované]., ačkoliv je její účast nezbytná, protože rozhodnutí o určení, že žalobce je společníkem této společnosti, musí být závazné pro všechny účastníky řízení, aby mělo zákonem předvídané právní účinky. Tím, že společnost účastníkem řízení není, jí nevznikne povinnost k zápisu výsledku určovací žaloby do obchodního rejstříku, stejně jako jí nevznikne povinnost provést zápis do dokumentů společnosti (společenské smlouvy, seznamu společníků). Vzhledem k tomu, že výsledek určovací žaloby není závazný pro tuto společnost, nemá žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Výrok IV. rozsudku o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalované žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

3. Proti výrokům III. a IV. rozsudku podal žalobce odvolání. Navrhuje jejich změnu, kterou bude žalobě vyhověno a žalobci bude přiznána v poměru k žalované náhrada nákladů řízení.

4. Žalobce namítá, že pokud by společnost nezapsala žalobce jako společníka do obchodního rejstříku, mohl by se tohoto zápisu domáhat žalobce sám podle § 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, jako osoba, která na tom má právní zájem. Pokud má jednatel společnosti k dispozici pravomocný určovací rozsudek o tom, kdo je společníkem společnosti a výpis z obchodního rejstříku, nejednal by s péčí řádného hospodáře, pokud by žalobce do seznamu společníků nezapsal. Určovací rozsudek závazný pro společnost tak není vůbec nutnou podmínkou pro zápis žalobce do seznamu jejích společníků. Neexistuje tedy možnost, že by v situaci, kdy společnost není účastníkem řízení a navrhovaný rozsudek pro ni není závazný, hrozil vznik budoucích sporů.

5. Soudu prvního stupně je dále žalobcem vytýkáno, že nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., nevyzval-li žalobce, aby doplnil svá tvrzení ohledně právního zájmu na podání žaloby. Pokud by byl žalobce poučen o názoru soudu, že pro to, aby existoval naléhavý právní zájem na podání žaloby, musí být jako účastník označena i společnost, žalobce by ji jako účastníka označil. Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 275/2020 není nikde publikován a byl vydán dne 30. září 2021, tedy tři roky po podání žaloby. Názor, že by společnost měla být účastníkem řízení, se neobjevuje v odborné literatuře a ani v žádné jiné dostupné judikatuře. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 27 C 407/2020, který je dostupný v systému ASPI, společnost, o podíl v níž jde, jako účastník vůbec nefiguruje. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak překvapivé. Žalobce dále argumentuje závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 422/2012 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2087/08.

6. Vedlejší účastník na straně žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že se s ním plně ztotožňuje.

7. Uvádí, že nemůže být sporu o tom, že se žalovaná nestala společníkem společnosti, což je potvrzeno smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 26. října 2017, pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2020, č. j. 75 Cm 82/2018-102, a usnesením ze dne 14. června 2021, č. j. MSPH 92 INS 6664/2019-B-23. Pokud soud odmítne vyhovět žalobě, která je zcela evidentně oprávněná, z jakýchsi formálních procesních důvodů, nelze takové rozhodnutí považovat za správné a spravedlivé.

8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a odvolání neshledal důvodným.

10. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Podle § 31 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)/dále jen „z. o. k.“/, podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva povinnosti z této účasti plynoucí.

12. Kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným je obsahem hmotněprávního poměru mezi společníkem a společností, v níž má společník podíl (§ 31, § 1 odst. 2 z. o. k.). Naléhavý právní zájem není u žaloby na určení, kdo je společníkem této společnosti, dán tehdy, pokud účastníkem řízení (ať již jako další žalobkyně, nebo další žalovaná) není společnost, o podíly v níž jde.

13. Vyhovění žalobě tak, jak byla podána, není za tohoto stavu způsobilé objektivně odstranit stav právní nejistoty osoby, která tvrdí, že je společníkem, jelikož by nezjednalo efektivně jistotu v dotčeném právním poměru, a to proto, že by vydaný rozsudek společnost nezavazoval (§ 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), a tedy by zde byl vytvořen prostor pro potenciálně další spor vedený se společností. Jde o závěr odpovídající ustálené rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze (srov. např. rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2022, sp. zn. 14 Cmo 248/2021, a ze dne 14. prosince 2022, sp. zn. 14 Cmo 100/2022, či usnesení ze dne 30. září 2021, sp. zn. 6 Cmo 275/2020, jež zmínil již soud prvního stupně).

14. Podle četné a konstantní soudní judikatury má určovací žaloba preventivní význam a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním poměru, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy určovací žaloba vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního poměru a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou řešeného naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Nedostatek naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát, a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Vyjádřeno jinými slovy, vyhovění žalobě musí odstranit stav právní nejistoty žalobce, neboť určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod číslem 65/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního). Rozhodovací praxe odvolacího soudu se ustálila na tom, že předpokladem úspěšnosti takovýchto žalob na určení společníka společnosti s ručením omezeným je účast dané společnosti v řízení. Je tomu tak proto, že podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak (což v případě posuzovaného typu žaloby vskutku nestanoví), je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V poměrech společnosti s ručením omezeným se společníci zapisují do seznamu společníků, který vede společnost, jak výslovně vyplývá z § 139 odst. 1 z. o. k. Od takového zápisu se odvíjí např. okruh osob zvaných na valnou hromadu (§ 184 odst. 1 a 2 z. o. k), okruh osob s právem na informace (§ 155 z. o. k.), okruh osob podílejících se na zisku a jiných vlastních zdrojích společnosti (§ 161 z. o. k.). A je to společnost, kdo má primárně povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis změn týkajících se okruhu společníků do obchodního rejstříku (§ 11 z. v. r.). Už jen z tohoto výčtu je patrná potřeba vázanosti společnosti rozhodnutím soudu. Vyhovění žalobě s takto vymezeným okruhem účastníků řízení, tj. bez společnosti, by objektivně neodstranilo stav právní nejistoty žalobce, jelikož by nezjednalo efektivně jistotu v dotčeném právním poměru, a tedy byl by zde vytvořen prostor pro potenciálně další spory vedené se společností. Ani eventuální zápis žalobce jako jediného společníka společnosti do obchodního rejstříku by nebyl s ohledem na deklaratorní účinky takovéhoto zápisu způsobilý objektivně odstranit jeho právní nejistotu o míře jeho účasti ve společnosti. Správnost zápisu do obchodního rejstříku provedeného na základě případného rozhodnutí soudu o předmětné žalobě bez účasti společnosti by mohla být ze strany společnosti sporována. Potom rejstříkové soudy zpravidla odkazují účastníky rejstříkového řízení s ohledem na registrační princip právě na řízení nalézací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, který je dostupný, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2022, sp. zn. 14 Cmo 100/2022).

15. O splnění podmínek naléhavého právního zájmu tak lze uvažovat pouze v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného poměru, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Tak tomu může být ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2021, sp. zn. 24 Cdo 3817/2020, nebo ze dne 16. července 2015, sp. zn. 28 Cdo 3509/2014). Jak již bylo uvedeno, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, je obsahem hmotněprávního poměru mezi společníkem a společností, v níž má společník podíl (§ 31 z. o. k.). Společnost však účastníkem řízení není, a proto pro ni rozsudek nemůže být závazný.

16. Vyjádřeno jinými slovy, jelikož je rozsudek v řízení o určení existence práva posuzované věci závazný pouze pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), platí, že pokud jimi nejsou všichni ti, kteří mají věcnou legitimaci, pak nelze vyloučit při nedostatku účastenství situaci, že by v jiném řízení mezi částečně jiným okruhem účastníků bylo o věcném právu rozhodnuto jinak, a právní stav by tak byl nejistý (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2017, sp. zn. 22 Cdo 4490/2016). Určení toho, kdo je společníkem, přitom představuje rozhodnutí o vlastnickém právu k podílu jako k nehmotné movité věci (§ 1011, § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

17. Lze dodat, že z pohledu takto rozvedených právních závěrů ustálené soudní praxe nebylo a není významné, zda účastník hmotněprávního poměru, který se řízení neúčastní (společnost), s žalobou souhlasí či nikoliv, resp. zda se soudním rozhodnutím o ní hodná řídit či nikoliv.

18. Případná není argumentace závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2010, sp. zn. II. ÚS 2087/08, protože žádná nejednotnost v rozhodovací praxi odvolacího soudu v této otázce není. Odvolacím soudem dovozené právní posouzení vyplývá z vyložených právních závěrů ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Žalobce ostatně ani žádnými závěry nejednotné rozhodovací praxe, opodstatňujícími vyhovění žalobě, neargumentoval. Na tomto závěru pak ničeho nemění ani rozhodnutí Okresního soudu v Karviné jakožto nejnižšího článku soudní soustavy, které není způsobilé rozvedené právní závěry Nejvyššího soudu, Ústavního soudu či Vrchního soudu v Praze zjevně již jen z tohoto důvodu vyvrátit.

19. Stejně tak nejsou případné závěry dovozené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2012, sp. zn. 30 Cdo 422/2012, protože na základě tvrzení žalobce a vymezeného okruhu účastníků bylo možné zamítnutí žaloby předvídat, aniž by takové rozhodnutí bylo závislé na posouzení skutečností, které by nebyly z obsahu žaloby zřejmé.

20. Poučení podle § 118a odst. 1, 2 o. s. ř. je namístě udělit tehdy, pokud nejsou tvrzeny všechny rozhodné skutečnosti nutné pro to, aby žaloba byla úspěšná. Pokud je však zřejmé, že žaloba úspěšná být nemůže, není pro takové poučení prostor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2019, sp. zn. 28 Cdo 2678/2019, nebo ze dne 1. února 2017, sp. zn. 22 Cdo 4490/2016).

21. Ustáleným závěrům soudní praxe totiž odpovídá přístup, že je-li žaloba přesná, určitá a srozumitelná, není důvodem k postupu podle § 5 o. s. ř. (dle něhož soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech), a tím méně k postupu podle § 118a odst. 1, 2 o. s. ř. okolnost, že žalobě nelze vyhovět proto, že nemá oporu v hmotném právu. Poučení, jež mělo být žalobci dle jeho námitek poskytnuto, by bylo v rozporu s ústavně zakotveným principem rovnosti účastníků řízení, neboť soud by poskytl účastníku na úkor druhé strany sporu nikoli poučení o procesních vadách žaloby, nýbrž poučení o důvodech, pro které jí nelze vyhovět (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 344/96). Jinak řečeno, poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu podle § 5 o. s. ř., resp. poučení žalobce o tom, že ve věci má či může být žalován i další žalovaný, není součástí této poučovací povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné pod č. 37/2003 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, který je dostupný např. na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz); to platí obdobně i na poučení žalobce, zastoupeného navíc advokátem, o tom, zda má navrhnout připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1335/2004, nebo usnesení ze dne 27. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1028/2005).

22. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně závislého výroku o nákladech řízení (výrok I. rozsudku).

23. V poměru mezi žalobcem, vedlejším účastníkem vystupujícím na jeho straně a žalovanou žádné náklady odvolacího řízení procesně úspěšné žalované nevznikly, a proto nemá žádný z těchto účastníků dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario na jejich náhradu právo (výrok II. rozsudku).