o vyloučení společníka, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. května 2021, č. j. 76 Cm 63/2020-108,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu, že se žalovaný vylučuje z žalobkyně, zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14 190, 90 Kč (výrok II.).)

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:

- žalovaný, který je společníkem žalobkyně s 35% podílem, působil v žalobkyni jako jednatel a rovněž v pracovním poměru jako vedoucí směny, který byl ukončen dohodou ze dne 26. února 2020;

- dne 17. dubna 2020 se konala valná hromada žalobkyně, která žalovaného odvolala z funkce jejího jednatele;

- výzvou ze dne 16. března 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 053 077 Kč s odůvodněním, že měl od počátku EET zkracovat tržby prováděním neoprávněných storen, když žalobkyně toto jednání považuje za porušování povinností společníka a jednatele zvlášť závažným způsobem. Ve výzvě byla uvedena škoda, která v roce 2017 vznikla ve výši 262 668 Kč, v roce 2018 ve výši 363 311 Kč, v roce 2019 ve výši 326 990 Kč a v roce 2020 ve výši 100 108 Kč.

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně věc posuzoval za použití § 204 odst. 1,2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Dovodil, že žalobkyně nevyzvala ve smyslu § 204 z. o. k. žalovaného ke zdržení se konkrétního jednání, v němž spatřovala závažné porušení povinností společníka a pro které je podán návrh na jeho vyloučení. Obecná výzva ze dne 16. března 2020 takovou výzvou není, neboť pokud žalobkyně jejím prostřednictvím vyzvala žalovaného k náhradě škody a nikoliv též ke zdržení se konkrétního jednání (v němž je spatřováno závažné porušení povinnosti společníka), nevymezuje dostatečně specificky jednání, kterého se měl žalovaný jako společník dopustit. Jeden z předpokladů § 204 z. o. k. pro to, aby soud mohl rozhodovat o vyloučení žalovaného z žalobkyně, tak naplněn nebyl. Dalšími tvrzeními ze strany žalobkyně se soud prvního stupně již nezabýval a žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Domáhá se toho, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně namítá, že i z výzvy ze dne 16. března 2020 vyplývá, že žalobkyně jednoznačně popisuje závadné chování žalovaného. Z výzvy ze dne 14. května 2020, která k důkazu provedena nebyla, se jasně podává také to, v čem žalobkyně spatřuje porušení povinností žalovaného; obsahuje též upozornění na možnost vyloučení. Požadavek na dodatečné splnění porušených povinností ze strany žalovaného byl jasně formulován v obou těchto výzvách. Výzva neobsahovala sdělení adresované žalovanému, že nadále nesmí peněžní prostředky žalobkyně zpronevěřovat, což už ale nebylo reálně možné. S žalovaným byl totiž ukončen pracovní poměr dohodou a ten tak nemohl se svěřenými peněžními prostředky manipulovat. Soud prvního stupně proto postupoval přepjatě formalisticky, pokud žalobu zamítl z důvodu, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného ke zdržení se takovéhoto jednání. Důkazy, které soud prvního stupně odmítl provést, exaktně ukazovaly na protiprávnost jednání žalovaného; jde zejména o sestavy pokladen a soubory výpisů z pokladního systému, výpisy sjetin EET a výslechy svědků.

6. Žalovaný odvolání nepokládá za důvodné.

7. Žalovaný uvádí, že soud prvního stupně věc posoudil správně. V pozvánce na valnou hromadu žalobkyně konanou dne 17. dubna 2020 není žádná zmínka o důvodech pro vyloučení žalovaného jako společníka. Jediný dokument, který byl žalovanému před touto valnou hromadou předán, je výzva k plnění povinností řádného hospodáře a k úhradě dluhu ze dne 16. března 2020. Na valné hromadě žalobkyně nebyl poskytnut žalovanému prostor k jakémukoliv vysvětlení a rovněž mu nebyly poskytnuty žádné dokumenty o jeho protiprávní činnosti. U Městského soudu v Praze je podán návrh na neplatnost usnesení valné hromady žalobkyně konané dne 17. dubna 2020, řízení je vedeno pod sp. zn. 72 Cm 85/2020. Žalobkyně je hluboko pod výškou storen, které finanční úřad začne vyšetřovat a největší chyby na pokladnách pak nedělal žalovaný.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

9. Podle § 204 odst. 1 z. o. k. společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.

10. Podle § 204 odst. 2 z. o. k. povinnost učinit výzvu podle odstavce 1 není dána, jestliže porušení povinnosti mělo právní následky, které nelze odstranit.

11. Podle § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

12. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

13. Aby žalobě podané na podkladě § 204 odst. 1, 2 z. o. k. mohlo být vyhověno, je vyžadováno kumulativní naplnění tří podmínek: a) porušení povinnosti společníka zvlášť závažným způsobem, b) společníkovi došlé výzvy ze strany společnosti k tomu, aby přestal s porušováním povinnosti a aby odstranil následky za písemného upozornění na možnost vyloučení, to vše za předpokladu, že takové následky odstranit lze a c) souhlas valné hromady společnosti s podáním návrhu na vyloučení společníka (daný před podáním žaloby).

14. Naplnění podmínky a) soudem prvního stupně zjišťováno nebylo. Její naplnění je přitom sporné, neboť žalovaný popírá, že by si přisvojoval tržbu v celkové výši 1 053 077 Kč. Soud prvního stupně však důkazy k prokázání tohoto jednání zamítl.

15. Naplnění podmínky b) bylo soudem prvního stupně zjišťováno, avšak nedůsledně a neúplně, protože se soud zabýval pouze obsahem výzvy ze dne 16. března 2020, nikoliv však existencí a obsahem výzvy ze dne 14. května 2020, kterou žalobkyně argumentovala již v rámci žaloby. Z jejího obsahu se přitom podává, že byla vyhotovena [Anonymizováno] v postavení zástupce žalobkyně (na základě připojené plné moci ze dne 13. května 2020), a jejím prostřednictvím je žalovaný vyzýván k zaplacení částky 1 053 077 Kč do 30 dnů od doručení s tím, že „pokud v této lhůtě svou povinnost nesplníte, jsem zmocněn, bez dalšího podat žalobu na Vaše vyloučení, jako společníka, ze společnosti [Jméno žalobkyně].“ Ve výzvě je dále uvedeno, že dříve měl žalovaný podobnou výzvu dostat, leč na výzvu o splnění povinnosti částky 1 053 077 Kč nebylo reagováno. Z dodejky ze dne 18. května 2020 se pak podává, že výzva ze dne 14. května 2020 byla žalovanému i doručena.

16. Z obsahu této výzvy vyplývá, že žalovaný byl upozorněn na možnost vyloučení ze společnosti, což je jedním z předpokladů její účinnosti, s požadavkem, aby zaplatil uvedenou částku. Pokud je dřívější výzvou míněná výzva ze dne 16. března 2020 hodnocená soudem prvního stupně, v níž je uveden způsob porušení povinnosti (tj. od počátku evidence EET zkracování tržby prováděním neoprávněného storna) a škoda vymezená prostřednictvím její konkrétní způsobené výše a let, v nichž měla být způsobena, nelze dovodit, a to bez provedení výkladu dle pravidel § 556 an. o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, nebo ze dne 25. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 2409/2019, která jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na stránkách www.nsoud.cz), že jde o právní jednání nedostatečně vymezující jednání, jehož se měl žalovaný dopustit. I při výkladu provedeném jen dle pravidla § 556 odst. 1 věty druhé o. z. se však neurčitost obsahu tohoto právního jednání bez dalšího nepodává.

17. Požadavek na náhradu způsobené škody odpovídá zákonné podmínce, aby společník přestal s porušováním povinnosti a odstranil její následky, protože jiný než způsobený majetkový následek žalobkyní tvrzen nebyl a jeho náhrada v požadované částce, která je jejím ekvivalentem (náhradou škody), je způsobilá tento následek odstranit (§ 2951 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 2 o. z.).

18. Trvat na požadavku, aby se žalovaný zdržel činnosti, která již nastala, by bylo vskutku projevem nepřípadného právního formalismu. Je právní notorietou, že gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k textu právní normy (srov. za všechna rozhodnutí např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, který je dostupný, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách www.usoud.cz), přičemž pro určení významu ustanovení je významný především jeho teleologický výklad, tj. smysl a účel právní normy v tomto ustanovení obsažené (v literatuře srov. např. Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek I, § 1-117, Praha: Leges, 2013, s. 51). Smyslem a účelem výzvy dle § 204 odst. 1 z. o. k. je přimět společníka k odstranění následku, který odstranit lze, a pokud porušuje právní povinnost, což přichází v úvahu jen u trvajícího právního jednání, aby s tímto jednáním ustal. Pokud si tak měl žalovaný v poměrech posuzované věci přisvojit tvrzené částky, tedy z logiky věci se dopustit jednání, které je již ukončeno, nedává žádný smysl, aby byl vyzván ke zdržení se něčeho, co již neporušuje. V tomto ohledu je proto třeba odvolatelce plně přisvědčit.

19. Naplnění podmínky c) soud prvního stupně také nezkoumal dostatečně, neboť v rámci svých skutkových zjištění přezkoumatelným způsobem nevysvětlil, zda ji má za prokázanou či nikoliv, a pokud ano, na základě jakých zjištěných skutečností. Z obsahu zápisu z konání valné hromady žalobkyně dne 17. dubna 2020 se v této souvislosti nabízí dovodit, že jejím programem bylo pod bodem 3) vyloučení žalovaného jako společníka žalobkyně, s tím, že bylo přijato usnesení, dle něhož valná hromada toto vyloučení schvaluje, a to s poukazem na obsah výzvy doručené žalovanému. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že přestože § 190 z. o. k. výslovně neupravuje působnost valné hromady rozhodnout o podání žaloby o vyloučení společníka podle citovaného ustanovení, tuto působnost je třeba dovodit z úpravy sistace hlasovacího práva v § 173 odst. 1 písm. b) z. o. k. Z uvedeného ustanovení plyne, že o podání návrhu na vyloučení musí nejdříve rozhodnout valná hromada s tím, že dotčený společník nehlasuje (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2018, sp. zn. 14 Cmo 5/2018, dostupný např. na webových stránkách: www.beck-online.cz). Soud prvního se nezabýval ani tím, zda je toto usnesení platné nebo zdánlivé. Je třeba zdůraznit, že pokud je podán u Městského soudu v Praze návrh na určení jeho neplatnosti, jak tvrdí žalovaný (aniž by bylo možno dovodit, že jde o usnesení zdánlivé, což je posouzení, které soudy mohou učinit kdykoliv v rámci jakémkoliv řízení), je třeba na ně hledět jako na platné až do doby, než bude soudem (případně) posouzeno jako neplatné.

20. Bez provedení zmíněných důkazů nelze dovozovat, že jde o důkazy pro posouzení věci nevýznamné. Výše vyjádřenými úvahami odvolacího soudu o tom, co se z důkazů podává, není přirozeně dotčeno právo účastníků řízení se k jednotlivým důkazům vyjádřit ani předjímáno jejich hodnocení z hledisek závažnosti či pravdivosti. Pokud se tedy soud prvního stupně takto označenými důkazy nezabýval, nemůže jeho rozsudek obstát. Objasnění těchto skutečností pak přesahuje rozsah zjišťování skutkového stavu v rámci odvolacího řízení (§ 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 28 odst. 1 z. ř. s.).

21. Soud prvního stupně se nezabýval ani splněním předpokladu a), jak odvolací soud již výše stručně uvedl. Z povinnosti loajality společníka (§ 212 odst. 1, § 9 odst. 2 o. z.) je zřejmé, že třebaže tvrzené porušení povinností žalovaným představuje porušení povinností jednatele či zaměstnance žalobkyně, představuje i porušení povinností společníka, bude-li posouzeno jako dostatečně závažné. Z úpravy § 212 odst. 1 o. z. vyplývá, že společníka stíhá i povinnost loajality, což má za následek, že vyloučení se lze dovolávat například i pro porušení této povinnosti (shodně Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, Komentář k § 204, marg. č. 204 1). Závěr, že lze společníka vyloučit i pro porušení nespolečnických povinností je ostatně dlouhodobě aprobován rozhodovací soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 1007/2005).

22. Pokud si žalovaný v postavení jednatele či zaměstnance žalobkyně přisvojil bez právního důvodu svěřené peněžní prostředky v tvrzené výši 1 053 077 Kč, pak tím nepochybně jednal bez dobrého důvodu způsobem, který odporuje zájmům společnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 2695/2018). Úmyslné neodůvodněné a nepřiměřené poškození společnosti pak důvod pro vyloučení společníka představovat může (srov. např. Floreš, M., Porušení nespolečnických povinností či výkon práva jako důvod vyloučení společníka rozhodnutím soudu, Obchodněprávní revue 3/2020, s. 153 an.).

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat výše popsanými tvrzeními a označenými důkazy k tomu, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván, aby přestal s porušováním povinnosti a odstranil její následky, a k tomu, že valná hromada žalobkyně souhlasila s podáním žaloby (před jejím podáním) na vyloučení žalovaného z žalobkyně, a pokud shledá naplnění těchto předpokladů, pak i tím, zda žalovaný porušil své povinnosti společníka v intenzitě, pro kterou je možné rozhodnout o jeho vyloučení. Tímto právním názorem je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).