o nařízení předběžného opatření v řízení o zaplacení částky 4 485 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2022, č. j. 79 Cm 3/2022-131,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na nařízení opatření, kterým by zakázal žalované jakoukoli dispozici s peněžními prostředky až do výše 4 485 000 Kč vydanými z notářské úschovy [Anonymizováno], notáře, sídlem v [Anonymizováno] vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „notář“ a „notářská úschova“) na účet žalované č. [č. účtu]. Výrokem II. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by zakázal žalované jakoukoli dispozici s pohledávkou za notářem na vydání peněžních prostředků až do výše 4 485 000 Kč z notářské úschovy. Výrokem III. zamítl návrh na nařízení opatření, kterým by zakázal notáři vydání 4 485 000 Kč z notářské úschovy žalované.

2. Byť to soud prvního stupně v odůvodnění usnesení neuvádí, je nutno předeslat, že v dané věci jde o druhé rozhodnutí, jímž bylo o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodnuto. Předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. března 2022, č. j. 79 Cm 3/2022-72, jímž bylo návrhu na nařízení předběžného opatření zcela vyhověno, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. června 2022, č. j. 14 Cmo 96/2022-115, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost napadeného usnesení (pro nedostatek důvodů).

3. V novém rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že:

- žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 4 485 000 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení vypořádacího podílu;

- zároveň podala návrh na nařízení předběžného opatření ve shora uvedeném rozsahu. Žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření odůvodnila tím, že předmětem žaloby je pohledávka dlužníka [právnická osoba]. (dále jen „dlužník“) na zaplacení vypořádacího podílu ve výši 4 485 000 Kč, tj. nemalé částky, kterou žalovaná není schopna zaplatit najednou bez toho, že by inkasovala doplatek úplaty z notářské úschovy;

- žalobkyně má důvodnou obavu, že žalovaná pohledávku dlužníka neuhradí, a to ani v případě, že bude předmětné žalobě vyhověno a bude případně nařízen soudní výkon rozhodnutí či exekuce. Důvod k těmto obavám žalobkyně zakládá jednání jednatele žalované [Anonymizováno] ve vztahu již k vyplacené části úplaty ve výši 20 930 000 Kč, a to s poukazem na probíhající trestní řízení pod sp. zn. 1 T 43/2021 proti němu vedené. Žalované bude v relativně blízké době vyplacen doplatek úplaty ve výši 8 970 000 Kč z notářské úschovy, a je osvědčena obava, že jednatel žalované tyto prostředky znovu vyvede z dispoziční sféry žalované, a nebude možné pohledávku dlužníka z majetku žalovaného uspokojit;

- dlužník byl společníkem žalované s 15% podílem odpovídajícím vkladu ve výši 1 500 Kč na základním kapitálu[Anonymizováno]

- žalované byla dne 31. ledna 2022 doručena výzva k zaplacení vypořádacího podílu ve výši 4 485 000 Kč; žalovaná nepopírá existenci nároku na zaplacení vypořádacího podílu dlužníkovi, vyjádřila ochotu a připravenost k součinnosti.

4. Soud prvního stupně s odkazem na § 102 odst. 1, § 75 odst. 1, 2 § 75a odst. 1 a § 76 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro na nařízení předběžného opatření, tj. zda byla prokázána důvodná obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. K prokázání této obavy nestačí pouhé tvrzení navrhovatele předběžného opatření, že další účastník, vůči němuž návrh na nařízení předběžného opatření směřuje, nesplnil řádně a včas povinnost, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, ale navrhovatel musí tvrdit a prokázat (doložit s návrhem na nařízení předběžného opatření) i další skutečnosti, z nichž lze obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí či exekuce dovodit, proto například z pouhého vedení trestního řízení ve věci jednatele žalované pro zpronevěru nelze dovodit potřebu nařízení předběžného opatření. Potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků nastává – obecně vzato – v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro jednání, jež by vytvořilo nezvratný stav, tj. kdy existuje nebezpečí z prodlení a vydáním předběžného opatření má být zamezeno vzniku škody, případně jejímu zvyšování (viz. „rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 594/95“). Přičemž o důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel soud přesvědčit. Z obsahu spisu však nelze dovodit zatímní potřebu úpravy poměrů účastníků pro obavu, že by byl výkon rozhodnutí ohrožen, neboť tato musí být vždy naléhavá a v tomto případě může prakticky spočívat jen v prokázaném jednání žalované, jež by vyvolal nezvratný stav (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. února 2009, sp. zn. III. ÚS 2579/08).

5. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh na nařízení předběžného opatření není důvodný, a proto jej zamítl, aniž by bylo nutné se blíže zabývat dalšími skutečnostmi.

6. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a nařídil předběžné opatření, kterým by žalované zakázal jakoukoliv dispozici s peněžními prostředky až do výše 4 485 000 Kč vydanými z notářské úschovy [Anonymizováno], notáře, sídlem v [Anonymizováno], vedené pod sp. zn. [Anonymizováno], na účet žalované č. [č. účtu].

7. Odvolatelka je přesvědčena, že osvědčila jak důvodnou obavu o budoucí úhradu předmětné pohledávky, tak i důvodnou obavu z toho, jakým způsobem bude jednatel žalované s peněžními prostředky v případě jejich vydání z notářské úschovy nakládat. Soud prvního stupně dle odvolatelky však ani v hrubých rysech neobjasnil, proč nepovažuje uvedené za osvědčené, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným.

8. Odvolatelka obsáhle rekapituluje tvrzení uvedená v podané žalobě a v návrhu na nařízení předběžného opatření. Zejména poukazuje na to, že jediným majetkem žalované byla pohledávka ve výši 123 157 666,91 Kč za společností [právnická osoba]. přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS [č. účtu] pod pořadovým číslem P17, kdy v průběhu insolvenčního řízení byla uvedená pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba] za úplatu 29 9000 000 Kč a z této částky žalobkyně vycházela při určení požadovaného nároku (15 % z uvedené částky). Žalovaná byla založena za účelem nákupu výše uvedené pohledávky a jiný významný majetek nevlastnila. Pakliže by došlo k vyvedení peněžních prostředků vyplacených notářem mimo dispoziční sféru žalované, jež nemá žádný jiný hodnotný majetek, ze kterého by mohla žalobkyně pohledávku dlužníka uspokojit, výkon rozhodnutí či exekuce by v takovém případě zcela zjevně nevedl k výsledku a pohledávka dlužníka za žalovanou by se stala prakticky nedobytnou.

9. Odvolatelka poukazuje na to, že mezi účastníky řízení není sporu o existenci nároku na zaplacení vypořádacího podílu, ale pouze o jeho výši, přičemž z vyjádření a nabídky žalované lze dovodit, že výše uplatněné pohledávky činí nejméně částku 1 457 839 Kč, kterou je žalovaná schopna zaplatit po uvolnění prostředků z notářské úschovy. Na předmětnou pohledávku však dosud nebylo ničeho plněno.

10. Odvolatelka připomněla, že podíl dlužníka se dne 24. dubna 2019 se stal uvolněným podílem a vypořádací podíl měl být dlužníku vyplacen nejpozději dne 24. srpna 2019. Poukázala na to, že dle sdělení notáře ze dne 11. srpna 2022 žalovaná z notářské úschovy dne 27. dubna 2018 obdržela částku 20 930 000 Kč, dne 26. dubna 2022 částku 4 485 000 Kč a dne 3. srpna 2022 rovněž částku 4 485 000 Kč. Žalované tudíž nic nebrání pohledávku uhradit alespoň v nesporné výši, anebo žalobkyní nárokovanou částku složit do soudní úschovy. Žalovaná takto neučinila, což nasvědčuje tomu, že ve skutečnosti pohledávku dlužníka zaplatit nehodlá.

11. Odvolatelka zdůrazňuje, že vůči jednateli žalované [Anonymizováno] jsou u Městského soudu v Praze vedena dvě trestní řízení – pod sp. zn. 57 T 10/2020 pro zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, kde byl dne 9. července 2022 vynesen dosud nepravomocný odsuzující rozsudek;a pod sp. zn. 73 T 2/2022 (původně vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 43/2021) pro zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Dle odvolatelky pokud soud prvního stupně za výše popsané situace uzavřel, že samotný fakt, že je vedeno trestní řízení pro zpronevěru, potřebu nařízení předběžného opatření nezakládá, aniž by se blíže zabýval skutečnostmi kladenými [Anonymizováno] za vinu či tím, že v jeho jiné trestní věci byl již vynesen nepravomocný odsuzující rozsudek, a to taktéž pro majetkovou trestnou činnost, pak nelze než takový závěr hodnotit jako zcela neodůvodněný a tedy nepřezkoumatelný. Jednání [Anonymizováno] pohybující se na hraně zákona je dlouhodobého charakteru, když již v roce 2018 vyvedl z dispoziční sféry žalované částku 20 930 000 Kč, která byla žalované vydána z notářské úschovy. Bude-li se scénář z roku 2018 opakovat a dojde-li k opětovnému vyvedení prostředků z dispoziční sféry žalované, budou tím poškozeni všichni v rámci insolvenčního řízení dlužníka přihlášení věřitelé.

12. Dle odvolatelky při respektu k presumpci neviny je nutno uzavřít, že ve vztahu k osobě [Anonymizováno] dbát zvýšené míry opatrnosti a obezřetnosti. Jakkoliv i přesto mohl soud prvního stupně dojít k závěru, že k nařízení předběžného opatření není důvod, měl tento závěr nepochybně odůvodnit a věcně se s argumenty žalobkyně vypořádat, což však neučinil.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Rozhodnutí soudu prvního stupně totiž netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Z jeho odůvodnění lze seznat, jaká skutková zjištění soud prvního stupně vzal v potaz, jakými úvahami se řídil a z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu odvolatelka brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Usnesení soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelné.

15. V dané věci jde o předběžné opatření podle § 102 o. s. ř. v rámci řízení o zaplacení částky 4 485 000 Kč z titulu vypořádacího podílu. Dle uvedeného ustanovení může soud předběžné opatření nařídit, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaném mohl být ohrožen.

16. Podle § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby s určitými věcmi nebo právy nenakládal.

17. Odvolací soud připomíná, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil. Předběžným opatřením není prejudikován výsledek sporu. Teprve v rámci řízení ve věci samé pak je prováděno dokazování, kterým důvodnost či nedůvodnost žalobou uplatněného nároku bude prokázána.

18. Pro nařízení předběžného opatření je tak třeba, aby byly splněny dva základní předpoklady – osvědčení nároku ve věci samé a existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci samé prokázán nepochybně; postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření provádět dokazování; převládá totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod č. 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné shodně jako další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz.).

19. V podrobnostech k účelu a předpokladům pro nařízení předběžného opatření odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného na www.nalus.cz.

20. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- předmětem řízení je zaplacení částky 4 485 000 Kč z titulu vypořádacího podílu;

- žalobkyně je insolvenční správkyní dlužníka, na jehož majetek byl ke dni 24. října 2018 prohlášen konkurs;

- dlužník byl společníkem žalované s 15% podílem odpovídajícím vkladu ve výši 1 500 Kč na

základním kapitálu;

- do šesti měsíců od prohlášení konkursu na majetek dlužníka nedošlo ke zpeněžení jeho podílu v žalované, tudíž k 24. dubnu 2019 se podíl stal uvolněným podílem a dlužníkovi vznikl vůči žalované nárok na vyplacení vypořádacího podílu [§ 214 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/]; ten dosud nebyl do jeho majetkové podstaty zaplacen;

- žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 4 485 000 Kč;

- žalovaná nepopírá existenci nároku na zaplacení vypořádacího podílu dlužníkovi, jakož i existenci níže uvedené pohledávky. Nesouhlasí s jeho požadovanou výší, poukazujíc na to, že dne 16. září 2021 došlo k prodeji jiného jejího podílu (společník [právnická osoba]) rovněž o velikosti 15 % odpovídajícímu vkladu ve výši 1500 Kč na základním kapitálu za částku 1 457 839 Kč;

- majetkem žalované byla pohledávka ve výši 123 157 666,91 Kč za společností [právnická osoba]. přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 10526/2017 pod pořadovým číslem P17, kdy v průběhu insolvenčního řízení byla uvedená pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba] za úplatu 29 900 000 Kč, která byla složena do notářské úschovy;

- z výše uvedené sjednané úplaty žalobkyně vycházela při určení požadovaného nároku (15 % z uvedené částky), když žalovaná jiný významný majetek nevlastnila. Předložené účetní závěrky neposkytují věrný, pravdivý a úplný obraz o předmětu účetnictví a finanční situaci žalované; některé účetní transakce totiž značnou měrou uměle modifikují výši aktiv a pasiv vykázaných v účetních závěrkách za roky 2018 a 2019, a proto z nich bez dalšího vycházet nelze;

- v době podání žaloby bylo z této částky již vydáno 20 930 000 Kč (dne 27. dubna 2018), zbývající částka 8 970 000 Kč zůstala v notářské úschově. V průběhu řízení pak došlo k vydání částky 4 485 000 Kč dne 26. dubna 2022 žalované a dne 3. srpna 2022 jí byla vydána i zbývající částka v téže výši;

- vůči jednateli žalované [Anonymizováno] jsou u Městského soudu v Praze vedena dvě trestní řízení – pod sp. zn. 57 T 10/2020 pro zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku a zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, kde byl dne 9. července 2022 vynesen dosud nepravomocný odsuzující rozsudek;a pod sp. zn. 73 T 2/2022 (původně vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 43/2021) pro zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, v této věci dosud rozhodnuto nebylo.

21. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně osvědčila pro účely předběžného opatření základní skutečnosti odůvodňující samotný nárok, když mezi účastníky řízení není sporu o tom, že dlužníkovi zanikla účast v žalované a že mu v tomto důsledku vznikl nárok na vyplacení vypořádacího podílu. Mezi účastníky je sporná požadovaná výše vypořádacího podílu; žalobkyně požaduje částku 4 485 000 Kč, žalovaná za adekvátní považuje částku 1 457 839 Kč. Odvolací soud má však v poměrech projednávané věci za to, že i v tomto směru lze nárok žalobkyně považovat za osvědčený, když v dané fázi řízení je z obsahu spisu zřejmé (a mezi účastníky řízení nesporné), že výše zmiňovaná úplata za postoupenou pohledávku ve výši 29 900 000 Kč je (a byla i v době, kdy došlo k zániku účasti dlužníka v žalované) klíčovým majetkem žalované. Sama otázka, jaká konkrétní výše vypořádacího podílu žalobkyni, resp. dlužníkovi na vypořádacím podílu náleží (při respektování pravidel zakotvených v § 36 z. o. k.), bude pak předmětem dokazování v daném řízení, když je zřejmé, že k jejímu posouzení bude třeba odborných znalostí.

22. Odvolací soud má rovněž za to, že je splněn i druhý předpoklad pro nařízení předběžného opatření, a to důvodná obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. V poměrech dané věci totiž nelze vyloučit případné vyvedení majetku žalované z její dispoziční sféry (tj. vyvedení peněžních prostředků z účtu žalované) právě s ohledem na výše popsané zcela nestandardní chování jednatele žalované, jež bylo kvalifikováno jako trestné a za něž byl sankcionován, byť si je odvolací soud vědom zásady presumpce neviny.

23. Nutno dodat, že žalovaná nezpochybňuje existenci samotného nároku, ani skutečnost, že jí výše specifikovaná pohledávka náleží; ke svému majetku žalovaná společnost nic dalšího konkrétně neuvádí. V podáních neuváděla žádné rozhodné skutečnosti týkající se předmětu podnikání či následného použití prostředků složených v notářské úschově. Lze přisvědčit odvolatelce, že z vyjádření žalované lze dovodit, že výše uplatněné pohledávky činí nejméně částku 1 457 839 Kč. Na předmětnou pohledávku však dosud nebylo ničeho plněno, ačkoliv žalovaná dne 26. dubna 2022 z notářské úschovy obdržela částku 4 485 000 Kč a dne 3. srpna 2022 tutéž, a byť sama avizovala schopnost uvedenou nabízenou částku 1 457 839 Kč zaplatit právě po uvolnění prostředků z notářské úschovy.

24. Pokud by nebyly finanční prostředky žalované na jejím účtu blokovány, mohlo by to mít v konečném důsledku negativní vliv na reálné uspokojení pohledávky dlužníka. Výkon rozhodnutí či exekuce by v takovém případě zcela zjevně nevedl k výsledku a pohledávka dlužníka za žalovanou by se stala prakticky nedobytnou. Proto je namístě návrhu na nařízení předběžného opatření v poměrech nadepsané věci vyhovět.

25. Nařízené předběžné opatření je zásahem do vlastnického práva společnosti toliko dočasného charakteru, učiněného v souladu se zákonem, když sleduje legitimní cíl ochrany práv žalobkyně, resp. dlužníka. Nesměřuje k omezení podnikatelských aktivit žalované, ale pouze a jen k tomu, aby nedošlo „vyvedení“ majetku ze žalované společnosti, když smyslem předběžného opatření je právě zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům, tak aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam.

26. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a předběžné opatření v žalobkyní požadovaném rozsahu vůči žalované nařídil.

27. O nákladech řízení o nařízení předběžného opatření před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (§ 145 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).