o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti MMO Trading, s. r. o. ze dne 22. června 2021, k odvolání společnosti, Mgr. Martina Korába, narozeného 14. září 1974, bytem Matějská 2368/6, 160 00 Praha 6, a Bc. Ondřeje Štastného, narozeného 9. února 1978, bytem Jindřicha Plachty 1162/20, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2022, č. j. 73 Cm 118/2021-38, ve znění opravného usnesení ze dne 17. června 2022, č. j. 73 Cm 118/2021-47,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že usnesení valné hromady účastnice [Jméno advokátky D]. (dále jen „společnost“) z 22. června 2021, jímž bylo rozhodnuto o přijetí usnesení o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, jmenování [Jméno advokátky E] likvidátorem a použití dodatku „v likvidaci“ k obchodní firmě [Jméno advokátky D]. po dobu trvání likvidace (dále též jen „předmětné usnesení“), je neplatné (výrok I.) a společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 15 552 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v usnesení vyšel z těchto skutkových zjištění:

- navrhovatel je 1/3 společníkem společnosti, zbývajícími společníky jsou [Jméno advokátky F] a [Jméno advokátky E], každý v rozsahu 1/3;

- pozvánkou datovanou dnem 25. května 2021 bylo na den 22. června 2021 svoláno zasedání valné hromady společnosti, na jejímž pořadu bylo, mimo jiné, rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace k 1. červenci 2021;

- na tuto pozvánku reagoval navrhovatel sdělením v dopise datovaném dnem 4. června 2021, že se z důvodu dříve naplánované dovolené nemůže tohoto zasedání valné hromady zúčastnit;

- dne 22. června 2021 se konalo zasedání valné hromady společnosti, kterého se zúčastnili pouze [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], jež hlasovali pro přijetí předmětného usnesení[Anonymizováno]

- předmětné usnesení bylo dle notářského zápisu [jméno FO], notáře v Praze, sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno], přijato (dále též jen „předmětný notářský zápis“);

- po vyhotovení notářského zápisu byl však notář navrhovatelem upozorněn na skutečnost, že předmětné usnesení přijato být nemělo pro neusnášeníschopnost valné hromady, protože dle společenské smlouvy společnosti je valná hromada schopná se usnášet, jsou-li na jejím zasedání přítomni společníci, kteří mají 100 % všech hlasů.

3. Soud prvního stupně dovodil, že valná hromada společnosti nebyla usnášeníschopná, a proto nemohla o žádné záležitosti rozhodnout, jak je zřejmé z § 169 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a čl. 7 odst. 3 společenské smlouvy společnosti. Následky v podobě zápisu rozhodnutí o zrušení společnosti a o jejím vstupu do likvidace do obchodního rejstříku byly ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] odklizeny, předmětné usnesení však bylo přijato a později nebylo valnou hromadou revokováno. Bylo proto namístě vyslovit jeho neplatnost. Předpoklady pro aplikaci § 260 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pak nebyly zjištěny.

4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z odměny za 4 úkony právní služby ve výši 4x 2 500 Kč, náhrady hotových výdajů v částce 1 200 Kč a 21 % DPH určených z částky 11 200 Kč.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala odvolání společnost a dále i její společníci [Jméno advokátky E] a [Jméno advokátky F]. Navrhují zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. jeho změnu.

6. Odvolatelé namítají, že soud prvního stupně nemohl předmětné usnesení prohlásit za neplatné, protože v době vydání jeho rozhodnutí již neexistovalo, neboť bylo anulováno notářem, který je vyhotovil. Notář víceméně následující den po vyhotovení notářského zápisu účastníky informoval, že z důvodu své chyby přehlédl skutečnost vyplývající ze společenské smlouvy společnosti o tom, že k přijetí rozhodnutí je zapotřebí 100 % hlasů všech společníků. Notářský zápis byl proto zrušen a se souhlasem společnosti byl následně vymazán zápis o vstupu do likvidace společnosti z obchodního rejstříku, jakož i všechny ostatní související zápisy.

7. Navrhovatel odvolání nepokládá za důvodné.

8. Uvádí, že pokud si notář uvědomil, že předmětné usnesení nemělo být přijato, nemohl notářský zápis pouze zrušit či anulovat, protože právní řád takový způsob nezná a neupravuje, což dopadá i na opravnou doložku, která slouží jen k opravě zřejmých nesprávností, jež vznikly při sepisu notářského zápisu. Společnost mohla rozhodnout o revokaci usnesení na řádně svolané valné hromadě, k čemuž však nedošlo. Společnost či notář nemohou v žádném případě rozhodovat o tom, zda je rozhodnutí platné či nikoliv, neboť to náleží pouze soudu. Postup notáře, který se souhlasem společnosti vymazal zápis vstupu do likvidace společnosti do obchodního rejstříku, nebyl zákonný, protože notář neměl k dispozici podkladový notářský zápis o usnesení valné hromady o revokaci předchozího usnesení o vstupu společnosti do likvidace.

9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.“)], a odvolání shledal důvodným jen v části, která se týká nákladů řízení. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na internetových stránkách www.nsoud.cz).

11. Podle § 172 odst. 1 z. o. k. rozhodnutí valné hromady o skutečnostech podle § 171 odst. 1 a o dalších skutečnostech, jejichž účinky nastávají až zápisem do obchodního rejstříku, se osvědčuje veřejnou listinou.

12. Podle § 171 odst. 1 písm. d) z. o. k. souhlas alespoň dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků se vyžaduje k rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací.

13. Podle § 191 odst. 1 z. o. k. každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník.

14. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v posouzení, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady představuje statusovou věc, tedy řízení ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. které je řízením nesporným a jehož účastníky jsou v souladu s § 6 odst. 1 z. ř. s. pouze navrhovatel a společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011 a ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 2853/2016). Není jím tedy ani společník společnosti nebo její jednatel, který nepodal návrh ve věci samé. Odvolání podané [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jako společníky společnosti proto bylo odmítnuto jako podané osobami neoprávněnými, a to na podkladě § 218 písm. b) o. s. ř. (výrok I.).

15. Jak případně zmiňuje navrhovatel, rozhodování o platnosti usnesení valné hromady společnosti je rozhodováním o statusových věcech společnosti, neboť jde o postup, kterým společníci rozhodují o vnitřních poměrech společnosti a podílejí se na jejím řízení. O tom, že takové rozhodnutí zruší, může rozhodnout pouze sama valná hromada, a to ještě jen tehdy, jestliže již nastalé účinky takového rozhodnutí nejsou nevratné. V žádném případě však nemůže společnost, která je rozhodnutím valné hromady vázána, rozhodnout o tom, zda je takové rozhodnutí platné či nikoli, a tedy ani např. uzavřít smír o platnosti usnesení své valné hromady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 1079/2003), nebo je nepovažovat za platné.

16. Neusnášeníschopnost valné hromady je pak důvodem neplatnosti usnesení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 4221/2011, nebo ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, mutatis mutandis).

17. Pokud tak bylo předmětné usnesení přijato hlasy společníků na valné hromadě, která nebyla usnášeníschopná, a takto je obsahem veřejné listiny (notářského zápisu) vyhotoveného v souladu s § 172 odst. 1, § 171 odst. 1 písm. d) z. o. k., který nebyl zrušen, jde o usnesení existující a neplatné a nikoliv zdánlivé, tj. nemající právní účinky (§ 45 odst. 3 z. o. k. a contrario). Z vyjádření notáře [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. listopadu 2022, které bylo zasláno společností odvolacímu soudu k prokázání tvrzení, že předmětný notářský zápis byl zrušen, totiž jeho zrušení nijak nevyplývá.

18. Jelikož byl návrh ve věci samé podán navrhovatelem jako společníkem společnosti dne 1. července 2021 (tedy včas), který se z účasti na valné hromadě dne 22. června 2021 rovněž včas omluvil (čímž důvodně předpokládal, že valná hromada nebude usnášeníschopná), je osobou k jeho podání aktivně věcně legitimován (§ 191 odst. 1 z. o. k.).

19. Soud prvního stupně tedy věc posoudil správně, a proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok II.).

20. Správné však není rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, protože posuzovaná věc představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách obchodních společností dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, což je opodstatněno typovou obtížností věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti soudu prvního stupně k jejímu projednání. Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Ve spojení s § 7 bodem 5 AT proto za každý úkon právní služby náleží navrhovateli částky 3 100 Kč. Za 4 úkony právní služby (soudem prvního stupně správně identifikované) proto navrhovateli náleží 4x 3 100 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4x 300 Kč, k tomu připočtená částka 21 % DPH a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem 18 456 Kč.

21. Aniž by některý z účastníků brojil proti nesprávnosti samotné výše nákladů řízení, přesto bylo povinností soudu je přezkoumat, protože soud o nákladech řízení rozhoduje vždy z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného v odvolání (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2015, sp. zn. 22 Co 39/2015, uveřejněné pod č. 51/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Při rozhodování o nákladech řízení se tedy neuplatňuje ani zásada zákazu reformatio in peius (zákazu rozhodnutí k horšímu). Proto byl výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně v části týkající se jejich výše změněn, jinak byl potvrzen (výrok II.).

22. Navrhovatel byl úspěšný i v odvolacím řízení, a proto má právo na náhradu nákladů podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.) ty sestávají z náhrady za 2 úkony právní služby ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 odst. 1 AT], a to 1x za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dále z paušální náhrady za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich (dle § 13 odst. 4 AT). Celkem tak navrhovateli náleží 8 228 Kč [(2x 3 100 Kč + 2x 300 Kč) plus 21% DPH, neboť advokát navrhovatele je plátcem této daně].

23. O nákladech řízení v poměru mezi navrhovatelem a [Jméno advokátky E] a [Jméno advokátky F] (výrok IV.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádné z nich nemá na jejich náhradu právo, protože odvolání bylo podáno nedůvodně, avšak navrhovateli ve vztahu k němu žádné náklady řízení nevznikly (nijak se k takto podanému odvolání nevyjádřil).