o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 2. Alberta Bajenova proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2021, č. j. 72 Cm 62/2017-39,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zrušil společnost [Jméno navrhovatele A]. (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci. Výrokem II. jmenoval likvidátorem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], výrokem III. uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem V. uložil České republice povinnost zaplatit opatrovnici [Jméno opatrovnice], advokátce, sídlem [adresa], [adresa] (dále jen „opatrovnice“), odměnu za zastupování a hotové výdaje. Výrokem VI. uložil společnosti povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení a to náhradu za odměnu a hotové výdaje opatrovnice, jejichž výše a splatnost budou určeny následně zvláštním rozhodnutím.

2. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 27. ledna 2020, č. j. 72 Cm 62/2017-13, vyzval společnost a její společníky k vyjádření se k podanému návrhu a k odstranění důvodů vedoucích ke zrušení společnosti, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Usnesení bylo společnosti doručeno fikcí. 2. účastníkovi jakožto společníkovi společnosti byla z důvodu nemožnosti doručit do ciziny ustanovena opatrovnice z řad advokátů. Opatrovnice s návrhem nesouhlasila, neboť má za to, že důvodem pro zrušení společnosti není skutečnost, že společnost nevykonává žádnou činnost, nýbrž že objektivně není schopna ji vykonávat. Opatrovnice nenavrhla žádné důkazy, ani netvrdila jiné skutečnosti.

3. Soud prvního stupně shledal důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace podle § 93 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, neboť společnost od roku 2012 neplní své daňové povinnosti, od svého vzniku nezakládá zákonem požadované listiny do sbírky listin, nekomunikuje a nevyvíjí žádnou činnost, rovněž nepřizpůsobila ujednání své společenské smlouvy do souladu se zákonem.

4. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1, 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ze seznamu insolvenčních správců s odůvodněním, že společnost má dlouhodobě nečinného jednatele, jenž by nezaručil řádné a rychlé provedení likvidace.

5. Výrok III. týkající se poplatkové povinnosti společnosti soud prvního stupně opřel o § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. j), § 5 a § 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o položku 4 bod 1 písm. c) a bod 5 Sazebníku soudních poplatků. Výrok IV. týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Výrok V. týkající se povinnosti státu zaplatit hotové výdaje a odměnu opatrovnice odůvodnil odkazem na § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Výrok VI. o náhradě nákladů vzniklých státu opřel o § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal 2. účastník odvolání. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Namítá, že soud prvního stupně neprovedl všechna potřebná šetření, která by prokázala nečinnost společnosti. Není si vědom skutečnosti, zda rejstříkový soud vyzval společnost k doložení účetních závěrek za období let 2007-2015 do obchodního rejstříku s přiměřenou lhůtou k odstranění nedostatku. Rovněž společnost nebyla vyzvána k přizpůsobení ujednání listin podle § 777 odst. 1 z. o. k.

8. Navrhovatel považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Domnívá se, že jsou naplněny předpoklady pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) z. o. k., neboť společnost na území ČR nevlastní nemovitý majetek, který by mohla využívat v rámci svého jediného zapsaného předmětu podnikání: pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Uvádí, že na adrese sídla zapsané v obchodním rejstříku nejsou společnost, a ani její společníci kontaktní a žádná další adresa nebyla společností nahlášena. Společnost je dlouhodobě nekontaktní, nehájí se ani v řízení o svém zrušení. Zdůraznil, že společnost nepodala daňová přiznání za roky 2010 až 2020, ačkoli je k tomu podle § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, povinna. Rovněž neplní své povinnosti peněžité povahy, neboť nehradí vyměřené pokuty za nepodání daňových přiznání. Dosud jí byly vyměřeny pokuty za roky 2010 až 2020.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

10. Podle § 93 písm. b) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

11. Podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže tak stanoví zákon.

12. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

13. Navrhovatel je k podání návrhu aktivně věcně legitimován, jelikož podle § 238 odst. 5 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“), správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení právnické osoby, přičemž podle § 238 odst. 6 d. ř., pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu. Touto právní úpravou je založen právní zájem navrhovatele na podání návrhu na zrušení společnosti z důvodů dle § 93 z. o. k. (k tomu v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Aktivní věcnou legitimaci je však třeba zkoumat k datu vydání rozhodnutí ve věci samé (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.), tedy k datu, kdy byla účinná úprava § 238 odst. 5, 6 d. ř., nikoliv k datu zahájení řízení, jak činil soud prvního stupně.

14. Návrh byl podán na základě skutečností, které odpovídají důvodu zrušení dle § 93 písm. b) z. o. k.

15. Předpokladem pro zrušení společnosti s likvidací je však vydání a doručení výzvy podle § 172 odst. 2 o. z., protože důvod pro zrušení dle § 93 písm. b) z. o. k. představuje důvod dle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. Jde o kogentní úpravu veřejného pořádku (§ 1 odst. 2 o. z.). Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně, aniž by postupoval podle § 172 odst. 2 o. z., vydal odvoláním napadené rozhodnutí o zrušení společnosti a nařízení její likvidace.

16. Výzva dle § 172 odst. 2 o. z. musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne, musí vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací bezprostředně předcházet a splňovat obligatorní náležitosti výzvy jako je označení (odstranitelného) důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit, přičemž z výzvy musí být současně patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit, v jaké lhůtě a v neposlední řadě musí být účastník řízení poučen o případných následcích nečinnosti (k tomu blíže např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 892 – 907, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2022, sp. zn. 14 Cmo 152/2022).

17. Soud prvního stupně tak měl společnost nejprve vyzvat k odstranění vytýkaných nedostatků v přiměřené lhůtě (a to před rozhodnutím ve věci samé) a teprve v případě, že by společnost na předmětnou výzvu nereagovala a vytýkané nedostatky neodstranila, bylo namístě zvážit další postup.

18. V zájmu úplnosti však odvolací soud dodává, že nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost vznikla dne 19. listopadu 2007 a do sbírky listin byly od jejího založení založeny pouze zakladatelské dokumenty a podpisové vzory, jakož i to, že společnost má dva společníky (2. a 3. účastníka), a to, že 2. účastník je jediným jednatelem společnosti (§ 121 o. s. ř.). Jestliže společnost vznikla již v roce 2007 a od svého vzniku neplní své povinnosti plynoucí z § 66 písm. c), § 104 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), a to zakládat do sbírky listin řádné (popř. jiné) účetní závěrky (z čehož je namístě usuzovat na to, že jednatel a společníci jsou dlouhodobě nečinní), a současně bude prokázáno, že společnost nepodává od roku 2010 daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, aniž by bylo zjištěno, že je společnost v řízení nebo jinak aktivní, pak je nutno akcentovat účel § 93 písm. b) z. o. k., jímž je dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Jestliže se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje, že je schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017). Z popsaných skutečností (budou-li prokázány), lze tak mít za to, že důvod pro zrušení společnosti dle § 93 písm. b) z. o. k. naplňují.

19. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. c) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadané usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

20. V dalším řízení soud prvního stupně poskytne společnosti přiměřenou lhůtu k zjednání nápravy ohledně důvodů pro zrušení dle § 93 písm. b) z. o. k. prostřednictvím výzvy, která bude obsahovat výše vyložené náležitosti (§ 172 odst. 2 o. z.). Přitom nepomine ani to, že podle § 89 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba nařizovat jednání, provádí-li soud dokazování. Vyvstane-li tak potřeba provedení dokazování, nařídí soud prvního stupně jednání.

21. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.