o jmenování jednatele, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2021, č. j. 81 Cm 152/2021 - 21,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování [Anonymizováno], jednatelem společnosti [Jméno advokáta]. /dále jen „společnost“/ [výrok I.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že společnost, v níž je navrhovatel společníkem s podílem 1485/5502, nemá v obchodním rejstříku zapsaného jednatele. [Anonymizováno], jemuž vznikla funkce jednatele dne 6. ledna 2015, byl z obchodního rejstříku dne 1. listopadu 2021 vymazán se dnem zániku funkce 6. ledna 2016. Následně rejstříkový soud v řízení zahájeném bez návrhu znovu rozhodl nepravomocným usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. C 23995/RD80/MSPH, Fj 558496/2021/MSPH, o jeho zápisu do obchodního rejstříku s původním dnem vzniku funkce 6. ledna 2015. Důvodem je, že společenská smlouva ze dne 25. května 2000 /dále též jen „původní společenská smlouva“/ - včetně stanov, které v článku 8. 1. stanoví jednoroční funkční období jednatele /dále jen „stanovy“/- byla změněna jejím novým zněním ze dne 16. června 2005 /dále též jen „nová společenská smlouva“/, takže společenská smlouva již délku funkčního období jednatele neupravuje. Společnost má jednatele a jeho jmenování soudem není zapotřebí. Proto soud prvního stupně návrh jako nedůvodný zamítl, odkázal přitom na § 97 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 z. ř. s.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

4. Odvolatel argumentuje tím, že na valné hromadě konané dne 25. května 2000 byly přijaty dvě separátní korporační listiny. Původní společenská smlouva obsahovala jen základní nezbytnosti požadované tehdejšími právními předpisy, komplexnější úpravu práv a povinností společníků obsahují na základě jejího článku 9. 1. stanovy. Ty jsou podrobnější, úpravu obsaženou ve společenské smlouvě doplňují a rozvádí. Nová společenská smlouva obsahově nahrazuje původní společenskou smlouvu, upravuje základní náležitosti vyplývající z právních předpisů. Jejím přijetím společníci v nezbytné míře reflektovali změnu právního řádu, jejich záměrem nebylo touto stručnou úpravou nahradit též obsahově podrobnější stanovy. V článku VIII. nové společenské smlouvy je uvedeno, že „Vnitřní organizaci společnosti a podrobnější vymezení záležitostí obsažených v této společenské smlouvě mohou upravit stanovy, které přijímá valná hromada“ a „Společnost se zrušuje usnesením valné hromady, případně z jiných důvodů stanovených zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami“. Nic ze zápisu z valné hromady z 16. června 2005 nenasvědčuje tomu, že by společníci měli zájem jakkoliv měnit stanovy.

5. Podle odvolatele nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, podle něhož by původní ustanovení stanov vedle nové společenské smlouvy nemohlo obstát. Soud prvního stupně k tomu demonstrativně odkazuje na článek 8. stanov, upravující funkční období jednatele. Nová společenská smlouva pojednává o jednateli v článku VII. způsobem zcela odpovídajícím článku 7. původní společenské smlouvy. Rozpor se stanovami není dán. I kdyby existoval, vedl by toliko k neplatnosti (resp. k neúčinnosti) příslušné části stanov.

6. Dále odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že převzal argumentaci ze shora uvedeného nepravomocného rozhodnutí rejstříkového soudu, aniž by tuto předběžnou otázku vztahu stanov a nové společenské smlouvy sám řešil. Pokud by tak učinil, dospěl by k závěru, že společnost statutární orgán nemá, a tedy je dán důvod pro vyhovění předmětnému návrhu.

7. Společnost ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a případně jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Společnost namítá účelové podání návrhu. Navrhovatel je menšinovým společníkem a snaží se vynutit si tímto způsobem řešení svých vlastních obchodních požadavků vůči ostatním společníkům. [Anonymizováno] byl 6. ledna 2015 řádně jmenován jednatelem společnosti, byl zapsán do obchodního rejstříku, nikdy nebyl z funkce odvolán a funkci řádně vykonává. Jeho funkční období není omezeno zákonem ani společenskou smlouvou. Protiprávní výmaz [Anonymizováno] z obchodního rejstříku navrhl navrhovatel a snesl k tomu nepravdivá tvrzení. Na tento výmaz jednatele navrhovatel navazuje předmětným návrhem. Navrhovatel účelově a nepravdivě navozuje zdání, že společnosti již několik let chybí jednatel, nikdo nového jednatele nezvolil, ani nebyl schopen zvolit, a tak nezbývá než postupovat podle § 198 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Ve skutečnosti žádná taková situace ve společnosti nenastala. Společnost totiž jednatele má.

9. Podle společnosti bylo znění původní společenské smlouvy plně zrušeno a nahrazeno zcela novým zněním. K němu již žádné stanovy přijaty nebyly. Funkční období jednatelů je časově neomezené. Od 1. ledna 2014 byl institut stanov ve společnosti s ručením omezeným zcela zrušen, časové omezení funkčního období jednatele by musela zakotvit společenská smlouva. Pokud si společnost dle § 777 odst. 2 z. o. k. včas neupravila společenskou smlouvu a neupravila v ní eventuální omezení funkčního období jednatele, je od 1. ledna 2014 jeho funkční období časově neomezené. Získal-li navrhovatel v roce 2021 pocit, že právní poměry ve společnosti mají být po 20 letech chápány zcela jinak, než jak tomu bylo dosud, pak není prostředkem řešení takovýchto sporů ani rejstříkové řízení, ani podání předmětného návrhu na jmenování jednatele, ale je tuto otázku třeba řešit ve sporném řízení.

10. Společnost dodává, že pokud by se ukázalo, že funkce [Anonymizováno] zanikla, pak byl [Anonymizováno] znovu jmenován jednatelem společnosti na valných hromadách konaných dne 29. června 2022 a následně 18. července 2022, jak vyplývá z přiložených zápisů. I proto není návrh důvodný.

11. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Na projednávanou věc dopadá § 198 z. o. k., podle jehož prvního odstavce v případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele a podle třetího odstavce nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.

13. Rozhodovací praxe odvolacího soudu vychází při posuzování návrhů na jmenování jednatelů dle právě citovaného ustanovení předně ze sjednocujících judikaturních závěrů Nejvyššího soudu zformulovaných a odůvodněných v usnesení ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněném pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 59/2017“).

14. V R 59/2017 Nejvyšší soud ve vztahu k § 198 odst. 3 z. o. k. uvádí, že „jmenování chybějícího jednatele soudem je totiž (jakožto zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní společnosti) krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit pouze tehdy, nemůže-li se s nastalou situací vypořádat společnost sama (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013).“

15. Obdobně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněném pod číslem 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 10/2017“) v poměrech úpravy akciové společnosti v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /dále jen „obch. zák.“/, dovodil, že „není pochyb o tom, že akcionář (jakožto společník akciové společnosti, jemuž náleží práva vtělená do akcie – srov. zejména § 155 odst. 1 obch. zák.) má zájem na řádném fungování společnosti. Současně platí, že předpokladem řádného fungování společnosti je i schopnost představenstva a dozorčí rady plnit své funkce (srov. zejména § 191 a 197 a 198 obch. zák.). Jinak řečeno, akcionář má beze sporu zájem na tom, aby oba obligatorně zřizované volené orgány společnosti byly obsazeny v souladu se zákonem a stanovami. Nicméně z uvedeného nelze bez dalšího dovozovat právní zájem akcionáře na jmenování chybějících členů představenstva či dozorčí rady soudem podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obch. zák. Postup podle citovaných ustanovení je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit až tehdy, nemůže-li jmenovat chybějící členy v rozumné době příslušný orgán společnosti. S odvolacím soudem lze proto souhlasit i v závěru, podle něhož zpravidla nebude potřebný právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady svědčit akcionáři, který může s využitím postupu podle § 181 obch. zák. dosáhnout jejich jmenování usnesením valné hromady (k postupu podle § 181 obch. zák. v situaci, kdy společnost nemá představenstvo, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4946/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2011, pod číslem 174). To platí i tehdy, není-li valná hromada – jako je tomu v projednávané věci – schopna přijímat rozhodnutí jen proto, že mezi třemi akcionáři společnosti [navrhovateli b), c) a d), disponujícími dohromady 50 % všech hlasů spojených s akciemi emitovanými společností] na straně jedné a zbývající akcionářkou [navrhovatelkou a), disponující zbývajícími 50 % všech hlasů spojených s akciemi emitovanými společností] na straně druhé existují závažné rozpory, pro které nejsou s to se shodnout ani na osobách členů volených orgánů. Institut jmenování chybějících členů dozorčí rady neslouží k řešení sporů mezi akcionáři; jsou-li mezi akcionáři společnosti natolik nepřekonatelné rozpory, že jim brání v přijetí rozhodnutí valné hromady o jmenování členů dozorčí rady (a v důsledku toho není obsazen orgán, který podle stanov jmenuje členy představenstva), je na místě postupovat podle § 68 odst. 6 písm. a) nebo c) obch. zák. Zbývá odat, že akcionáři, jenž nemá právo požádat o svolání valné hromady podle § 181 obch. zák., bude naopak zpravidla právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obch. zák. svědčit. Obdobně tomu může být (podle okolností případu) i tehdy, půjde-li o akcionáře, který se na „patové“ situaci ve společnosti (neschopnosti valné hromady přijímat rozhodnutí pro existující rozpory mezi některými akcionáři) nepodílí a současně nedisponuje počtem hlasů potřebným k přijetí usnesení valné hromady o volbě členů dozorčí rady.“

16. Nejvyšší soud v R 59/2017 nabádá k obdobnému použití shora citovaných závěrů z R 10/2017 v poměrech společnosti s ručením omezeným a právní úpravy obsažené v § 198 odst. 3 z. o. k. Právní úprava v § 194 odst. 2 větě druhé obch. zák. shodně s nyní aplikovanou úpravou v § 198 odst. 3 z. o. k. podmiňuje aktivní věcnou legitimaci právním zájmem navrhovatele.

17. V poměrech projednávané věci je evidentní, že důvod pro navrhovatelem požadovaný krajní a autoritativní zásah soudu do vnitřních poměrů společnosti není dán. Společnost má funkční valnou hromadu, která může v případě potřeby jednatele jmenovat. Od 8. prosince 2021 má společnost v obchodním rejstříku opět zapsaného jednatele [Anonymizováno] se dnem vzniku funkce 6. ledna 2015. Jen případné neshody společníků v právním názoru na vztah stanov a nové společenské smlouvy nezakládají právní zájem navrhovatele na podání návrhu dle § 198 odst. 3 z. o. k. I kdyby - čistě hypoteticky - byl právní názor odvolatele na vztah stanov a nové společenské smlouvy z hlediska úpravy délky funkčního období jednatele správný, bylo by zcela jistě v moci samotné společnosti a jejích společníků se s nastalou situací vypořádat. S ohledem na nedostatek právního zájmu odvolatele není v nadepsaném řízení pro řešení zmíněné právní otázky prostor.

18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, společnosti totiž v řízení před soudem prvního stupně žádné náklady nevznikly. Jinak by měla právo na jejich náhradu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jde totiž o výlučně návrhové řízení a § 23 z. ř. s. se nepoužije, ten dopadá toliko na ta řízení, která lze zahájit i bez návrhu, jak vyplývá z jeho znění.

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné společnosti přiznal vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu - mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ve výši 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), režijního paušálu 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; celkem 4 114 Kč.