o určení neplatnosti smlouvy, k odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, č. j. 75 Cm 159/2020-306,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl, že se určuje, že smlouva o prodeji části závodu uzavřená dne 13. 12. 2019 mezi žalovanou 1) jako prodávající a žalovanou 2) jako kupující je neplatná (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 37 150,50 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a s ohledem na nesporná tvrzení účastníků řízení vyšel z tohoto závěru o skutkovém stavu věci (body 33. až 41. odůvodnění rozsudku):

- žalovaná 1/ (dále též jen „společnost“) vznikla 22. 12. 1993. Společníky s 50% podíly a současně samostatně jednajícími jednateli společnosti jsou od 11. 5. 1999 žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „A. J.“);

- žalovaná 2) vznikla 8. 7. 2019. Její jednatelkou a jedinou společnicí je dcera žalobce a A. J. [jméno FO] (dále jen „M. J.“);

- od 11. 3. 1998 má společnost v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání ve znění poskytování zdravotnických služeb a provozování nestátního zdravotnického zařízení. To bylo registrováno 10. 12. 1993. A od 13. 12. 2019 je společnost provozovatelem nestátního zdravotnického zařízení s názvem [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [jméno FO] na adrese [adresa] (dále též jen „sanatorium“);

- společnost provozovala nestátní zdravotnické zařízení a poskytovala zdravotnické služby v prostorech pronajatých od společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 5. 2006;

- smlouvou o prodeji části závodu ze dne 13. 12. 2019 (dále též jen „smlouva“) společnost (za ni jednala A. J.) převedla na žalovanou 2/ část závodu s tím, že žalovaná se zavázala provozovat převedené zdravotní služby samostatně;

- do 31. 12. 2019 byla společnost oprávněna poskytovat ambulantní péči v oborech anesteziologie a intenzivní medicína, gastroenterologie, gynekologie a porodnictví, chirurgie, ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, plastická chirurgie, psychiatrie, urologie, vnitřní lékařství a všeobecné praktické lékařství, a jednodenní péči v oborech anesteziologie a intenzivní medicína, gynekologie a porodnictví, chirurgie, ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí a plastická chirurgie;

- od 1. 1. 2020 je společnost oprávněna poskytovat ambulantní péči v oborech gynekologie a porodnictví, chirurgie, ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, plastická chirurgie, urologie a všeobecné praktické lékařství a jednodenní péči v oborech anesteziologie a intenzivní medicína, gynekologie a porodnictví, chirurgie, ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí a plastická chirurgie;

- k zúžení odborností poskytovaných formou ambulantní péče (anesteziologie a intenzivní medicína, gastroenterologie, psychiatrie a vnitřní lékařství) došlo na základě žádosti společnosti ze dne 12. 12. 2019. Současně byla z moci úřední provedena změna odborného zástupce pro tyto obory, do té doby jím byla A. J.;

- žalobce se dovolal neplatnosti smlouvy dopisy ze dne 20. 1. 2020 a 24. 1. 2020, doručenými společnosti 24. 1. 2020 a žalované 2) 27. 1. 2020.

3. Poté soud prvního stupně dospěl k tomuto právnímu posouzení věci (body 43. až 57. odůvodnění rozsudku):

- smlouva se řídí § 2175 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 /dále jen „o. z.“/;

- žalobce se řádně a včas dovolal neplatnosti smlouvy dle § 48 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 /dále jen „z. o. k.“/;

- smlouva podléhala schválení valnou hromadou společnosti dle § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k., neboť „smlouvou došlo k převodu takové části závodu žalované 1), která znamenala podstatnou změnu dosavadní struktury závodu, a i podstatnou změnu v předmětu podnikání a činnosti žalované 1);

- je tomu tak proto, že společnost byla do dne uzavření smlouvy provozovatelem sanatoria. To fungovalo jako zdravotnické zařízení, tedy prostor, který byl určen k poskytování zdravotních služeb, „pracoviště s moderně vybaveným operačním sálem, lůžkovým oddělením a ambulancemi“, jak je uvedeno na internetových stránkách společnosti [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] společnost poskytovala ambulantní péči ve výše zmíněných oborech;

- smlouva je označena jako smlouva o převodu části závodu dle § 2175 a násl. o. z. Z toho vyplývá vůle společnosti převést na žalovanou 2) právě část závodu. Společnost převedla na žalovanou 2) soubor hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání, tedy veškeré věci, práva a povinnosti přináležející k zdravotnickému zařízení v části týkající poskytování zdravotní péče týkající gastroenterologie, interní medicíny a anesteziologie;

- sanatorium původně fungovalo jako celek, poskytovalo ucelenou zdravotní péči v řadě oborů zdravotních služeb. Je sice faktem, že k omezení činnosti společnosti pro ambulantní péči v oborech - zdravotní péče vnitřní lékařství, gastroenterologie a psychiatrie - došlo v důsledku zrušení registrace odborného zástupce A. J. pro tyto obory, a to na žádost, kterou za společnost podala A. J., a ke zrušení ambulantní péče v oboru - anesteziologie a intenzivní medicína - k žádosti, podané za společnost A. J. s uvedením data 12. 12. 2019. Ovšem smlouva byla uzavřena 13. 12. 2019;

- smlouvou došlo k oddělení takových složek, že sanatorium přestalo plnit funkci zdravotnického zařízení tak, jak bylo v průběhu let vybudováno, jako funkční celek, který poskytoval pacientům ucelenou zdravotní péči v řadě oborů zdravotní péče. Jako příklad lze uvést, že na žalovanou 2) byla převedena interní péče. Interní péče je základní obor klinické medicíny, který se věnuje nechirurgické léčbě a diagnóze nemoci vnitřních orgánů. Soud uvažoval, že například pacient navštíví interního lékaře, ten diagnostikuje nemoc nějakého vnitřního orgánu a následně doporučí návštěvu chirurgického oddělení. Takto mohlo fungovat sanatorium před převodem. Po převodu dle smlouvy však obor interního lékařství není součástí sanatoria a tato péče u společnosti absentuje, což z hlediska poskytované zdravotní péče může mít pro pacienty závažné důsledky. Po převodu společnost rovněž není oprávněna poskytovat ambulantní péči v oboru gastroenterologie a rovněž nedisponuje oprávněním k ambulantní péči v oborech anesteziologie a intenzivní medicína;

- vzhledem k absenci souhlasu valné hromady společnosti je smlouva neplatná (§ 48, § 190 odst. 2 písm. i/ z. o. k., § 586 odst. 1 o. z.).

4. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalobce v řízení. Žalobci tak náleží vůči žalovaným náhrada soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč, náhrada odměny advokáta za 8,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč, náhrada 9 režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 6 100,50 Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly obě žalované odvolání, navrhujíce, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu zamítne.

6. Odvolatelky soudu prvního stupně vytýkají, že se nezabýval celou řadou námitek, které v rámci řízení uplatnily. Soud si z nejasného důvodu - zřejmě pod vlivem nekritického převzetí tvrzení žalobce - vytvořil hypotézu, podle níž byla žalovaná 1) multioborovým podnikem, z něhož byly smlouvou „vyvedeny“ zásadní obory, a tím došlo k naplnění hypotézy § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k. To je ale mylný závěr, jak soud mohl snadno zjistit, pokud by provedl žalovanými navržené důkazy. Soud se zabýval toliko tím, jaká oprávnění k poskytování zdravotní služby žalovaná 1) měla před uzavřením smlouvy a po uzavření smlouvy, ale nezabýval se tím, jaké činnosti žalovaná 1) před a po uzavření smlouvy fakticky vykonávala. Soud ani neobjasňuje, proč vychází z právní úpravy účinné do 31. 12. 2020. Podle soudem aplikované právní úpravy by schválení smlouvy valnou hromadou vůbec nebylo třeba, protože v žádném případě nešlo o odštěpný závod, respektive organizační složku (pobočku) závodu. Při aplikaci nové právní úpravy by významným kritériem, jímž se ale soud vůbec nezabýval, bylo, zda lze předmět převodu označit za takovou část jmění, že převod znamená podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Soud jako jediný určující faktor označil kompatibilitu poskytovaných zdravotních služeb, tedy jakousi formu komplexnosti těchto zdravotních služeb, ovšem tento závěr nyní není důkazně podložen. Taková komplexnost a vzájemná provázanost jednotlivých oborů poskytování zdravotních služeb nikdy neexistovala. A již vůbec není zřejmé, jak se tato komplexnost vztahuje k zákonné podmínce souhlasu valné hromady s převodem. V rámci sanatoria fungovalo odděleně několik entit poskytujících různé druhy zdravotních služeb. O žádnou provázanost nebo komplexnost ale nešlo a nebyla ani záměrem společníků. Takže jediné, co by snad mohlo být významným kritériem, je majetkový dopad, respektive dopad obsahu smlouvy do majetkové sféry žalované 1). Tím už se ale soud nijak nezabýval, přestože ve vyjádření žalovaných byl upozorňován na to, že majetková situace společnosti se nijak zásadně nezměnila. K dramatickému propadu obratu, na který žalobce neustále poukazuje, došlo až následkem jednání jeho samotného v březnu 2020, tj. 3 měsíce po uzavření smlouvy. Převodem části závodu (nebo části jmění) nedošlo ani k právnímu ani k věcnému znemožnění pro žalovanou 1) poskytovat naprostou majoritou zdravotnických služeb, které poskytovala před uzavřením smlouvy. Pokud společnost něco poškodilo, tak to nebylo uzavření smlouvy, ale žalovanými blíže specifikované jednání žalobce.

7. Odvolatelky dále namítají pochybení soudu při posuzování toho, zda se žalobce dovolal neplatnosti smlouvy v zákonné lhůtě. Jsou přesvědčeny, že tomu tak není. Za důkaz řádného dovolání se neplatnosti smlouvy dle § 48 z. o. k. soud považuje doklad o odeslání žalobcem. Žalovaná 1) již v prvním vyjádření v řízení poukazovala na to, že žalobce mohl prokázat maximálně předání jakési blíže nespecifikované písemnosti k poštovní přepravě, ale nikoliv to, co v této písemnosti konkrétně bylo. Sám žalobce v žalobě výslovně uvádí, že „bohužel nemá k dispozici informace o doručení výzev a předkládá toliko arch potvrzující jejich odeslání“. Ve vysvětlivce pod čarou žalobce tvrdí, že ještě před přípisy odeslanými uvedeného dne se dovolával neplatnosti smlouvy neformálně ústně a obyčejným dopisem. Současně slíbil, že jakmile se mu podaří informace o doručení získat, soud neprodleně informuje. Z rozsudku je zřejmé, že žádná takováto informace soudu poskytnuta nebyla. Soud prvního stupně chybně používá plurál „dopisy“. Do dispozice žalované 1) se měl dostat podle žaloby pouze jeden dopis, nikoliv druhý. Ten se měl dostat do dispozice žalované 2). Ovšem podle toho, co soud uvádí v odst. 30 odůvodnění, šlo o dopis odeslaný 20. 4. 2020. Jenže podle odst. 28 odůvodnění byl dopis žalované 2) odeslán 20. 1. 2020 a doručen 27. 1. 2020. Není tedy jasné, kdy a jak byl zmíněný dopis odeslán. Je rovněž zjevné, že doručení dopisu adresovaného žalované 2) k rukám A. J., jak uvádí soud prvního stupně, nemohlo mít žádné právní následky. A o elektronickém přípisu zaslaném do datové schránky žalované 1), jak tvrdí soud prvního stupně, se žalobce vůbec nezmiňuje. Žalovaná 1) v řízení upozorňovala na to, že adresa sídla první žalované je fakticky adresou domu, v němž bydlí výhradně žalobce, a tedy fakticky je doručováno do jeho rukou, písemnosti se do dispozice jednatelky A. J. nemohou dostat. Navíc žalobce pro společnost zřítil P. O. Box, kam má přístup pouze on. Důkazy navržené žalovanými k doručování soud neprovedl s odůvodněním, že by nemohly přispět k objasnění skutkového stavu. Přitom při rozhodování vyšel z dodejky ze dne 27. 1. 2020 a doručenky do datové schránky z 24. 1. 2020, aniž by je provedl k důkazu. Odvolatelky se s nimi seznámily až po doručení rozsudku, v čemž spočívá zásadní procesní vada. Tyto diskrepance činí závěr soudu prvního stupně o včasnosti dovolání se neplatnosti smlouvy ze strany žalobce nesrozumitelným a nepřezkoumatelným.

8. Výše uvedenou argumentaci odvolatelky obsáhle rozvíjejí v samotném odvolání ze dne 16. 5. 2024 a jeho doplnění ze dne 5. 6. 2024, stejně tak v podání ze dne 28. 8. 2025, v němž obšírně upozorňují na negativní důsledky protiprávního jednání žalobce na ekonomickou situaci žalované 1).

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Žalobce přitakává skutkovým a právním závěrům soudu prvního stupně, včetně dovození nutnosti souhlasu valné hromady se smlouvou dle § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k. Důvodem novelizace zmíněného ustanovení zákona nebyla snaha zákonodárce o jiné vymezení podmínek, při jejichž naplnění podléhají vymezené majetkové dispozice s částí závodu schválení valnou hromadou společnosti. K formulační úpravě zákonodárce přistoupil pouze za účelem vyjasnění dané problematiky, která byla odbornou veřejností a v rámci odborné literatury považována za spornou, jak ostatně vyplývá z důvodové zprávy, kterou žalobce citoval v žalobě a na kterou znovu odkazuje. Za situace, kdy zákonodárce jednoznačně upřednostnil jeden z možných výkladů, není důvod upřednostňovat výklad opačný. V daném případě došlo uzavřením smlouvy k podstatné změně skutečného předmětu činnosti žalované 1). K tomuto závěru jej vede ekonomické a praktické hledisko, hledisko lékařských odborností a majetkového vybavení, hledisko úmyslu žalovaných jakožto smluvních stran, hledisko jazykového výkladu smlouvy, stejně tak jako personální hledisko. K tomu soud prvního stupně provedl nespočet listinných důkazů.

11. Podle žalobce zákonná úprava jasně stanoví, že je nutné posuzovat podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti, nikoliv sanatoria, jakožto bezsubjektivní entity. Sanatorium je stále k nalezení, je možné se objednat k výkonu lékařského zákroku či kontrole, avšak odvolatelky opomíjí to, že pacienti se objednávají k jiné právnické osobě, tedy k žalované 2). Ta má v sanatoriu zřízenou recepci, kde přijímá pacienty, provádí tam veškeré lékařské výkony objednaných pacientů a následně jejich fakturaci a vyúčtování směrem ke zdravotním pojišťovnám. Je to právě žalovaná 2), která má enormní prospěch z fungujícího sanatoria, přičemž A. J. vykonává veškerou lékařskou a administrativní činnost pro konkurenční subjekt - žalovanou 2). Personální i materiální kapitál pro poskytování zdravotních služeb je od uzavření smlouvy pod „nadvládou“ žalované 2), nikoliv žalované 1), jak tomu bylo před jejím uzavřením.

12. Dále se žalobce obsáhle vymezuje vůči odvolací argumentaci týkající se okolností uzavření smlouvy, rozsahu převedených odborností a výtkám odvolatelek vůči jeho jednání ve společnosti (body 9. až 31. vyjádření). Zdůrazňuje, že největší hodnotou závodu je zákaznická základna. Převodem části závodu došlo ke změně této pacientské struktury. V opačném případě žalovaná 2) nikdy neprokázala, jak se dostala ke kontaktům na pacienty, kteří byli původně pacienty žalované 1).

13. K namítané absenci včasného a řádného doručení námitky neplatnosti smlouvy žalobce rekapituluje, že se o smlouvě dozvěděl náhodně dne 1. 1. 2020. Námitku ze dne 24. 1. 2020 zaslal do datové schránky žalované 1) a námitku ze dne 20. 1. 2020 zaslal do datové schránky žalované 2). To plyne z potvrzení o doručení do datových schránek žalovaných, provedených soudem prvního stupně k důkazu. Žalované 1) byla námitka doručena 24. 1. 2020 a žalované 2) byla doručena 21. 1. 2020. Z opatrnosti žalobce znovu přistoupil dne 20. 4. 2020 k dovolání se neplatnosti smlouvy vůči oběma žalovaným. Žalobce nesouhlasí s námitkou, že listiny se nedostaly do sféry žalovaných. Z dodejek je patrné, že žalované 1) byla listina doručena dne 20. 4. 2020, žalované 2) dne 23. 4. 2020. Z předložených dodejek a potvrzení o doručení do datových schránek žalovaných je patrné, že se s listinami týkajícími se dovolání se neplatnosti smlouvy musely seznámit. Žalobce se neplatnosti smlouvy dovolal včas.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

15. Soud prvního stupně správně dovodil, že na smlouvu právě s ohledem na její uzavření dne 13. 12. 2019 dopadají zvláštní ustanovení o koupi závodu obsažená v § 2175 a násl. o. z. a dále § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020.

16. Podle § 2175 o. z.

(1) Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

(2) Koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.

17. Podle § 2183 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.

18. Podle § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k. do působnosti valné hromady patří schválení převodu nebo zastavení závodu nebo takové jeho části, která by znamenala podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti.

19. Pak ale bylo namístě, aby se soud prvního stupně nejprve důsledně zabýval tím, zda v poměrech projednávané věci předmět převodu představuje „část závodu“ a dopadá tak na něj - za současného splnění dalšího tam uvedeného předpokladu - požadavek na schválení převodu valnou hromadou zakotvený v § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k.

20. Na soudu prvního stupně bylo, aby se při aplikaci pojmu „část závodu“ přidržel judikaturního výkladu, z něhož plyne, že:

i) Některá zvlášť závažná či mimořádná rozhodnutí o záležitostech společnosti svěřuje valné hromadě přímo zákon. Typickým příkladem je právě § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k., jehož účelem je umožnit společníkům kontrolu nad (mimořádným a závažným) rozhodnutím o převodu či zastavení závodu společnosti či jeho části, jež zpravidla významně ovlivní další směřování společnosti.

ii) Převod či zastavení části závodu podléhají souhlasu valné hromady pouze tehdy, jde-li o část, jejíž převod nebo zastavení „by znamenalo podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti“. Právě uvedený požadavek (vylučující z povinného souhlasu převod či zastavení „nevýznamné“ části závodu) otevírá otázku, zda je pojem „část závodu“ užitý v posuzovaném ustanovení nutné chápat „materiálně“ (tj. jako část majetku), či zda je namístě i nadále (jako tomu bylo v poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jej vykládat jako samostatnou organizační složku (pobočku) ve smyslu § 503 a § 2183 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).

iii) Je-li závod organizovaným souborem jmění (§ 502 o. z.), s nímž se disponuje „uno actu“ (viz zejm. § 2175 a násl. o. z.), pak částí tohoto organizovaného souboru jmění nelze rozumět jednu z jeho „složek“; i část závodu má povahu organizovaného souboru jmění. Ostatně čistě „materiální“ pojetí pojmu „část závodu“ pomíjí, že závod netvoří pouze majetek, ale jde o organizovaný soubor jmění (tedy majetku i dluhů; srov. § 495 o. z.). Výklad, podle něhož souhlasu valné hromady podléhá i dispozice s významnou složkou závodu, by tudíž musel nutně zahrnout nejen dispozice s majetkem, ale i např. převzetí dluhů společnosti (budou-li zejména s ohledem na svou souhrnnou výši splňovat materiální podmínku „podstatné změny“). K tomu, aby takové právní jednání podléhalo pod sankcí relativní neplatnosti souhlasu valné hromady, však Nejvyšší soud neshledává žádný racionální důvod.

iv) Při střetu dvou v úvahu připadajících pojetí pojmu „část závodu“ užitého v § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k., z nichž jedno za pomoci extenzivního výkladu sice poskytuje širší kontrolu společníkům a zvyšuje ochranu jejich zájmů, ale činí tak do určité míry na úkor právní jistoty a bezpečnosti právního styku (tedy na úkor třetích osob) a v rozporu s gramatickým a systematickým výkladem, se Nejvyšší soud (za užití obecné zásady in dubio mitius, resp. in dubio pro libertate) kloní k užšímu pojetí tohoto pojmu.

v) Jestliže by zákonodárce chtěl (a to do jisté míry i na úkor právní jistoty a bezpečnosti právního styku) podřídit souhlasu valné hromady (pod sankcí relativní neplatnosti) významné transakce s majetkem společnosti, musel by tak učinit jednoznačně, např. užitím pojmu „část majetku“.

21. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, uveřejněný pod číslem 8/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 8/2020“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2019, sen. zn. 29 NSCR 96/2017, a ze dne 30. 6. 2021, sen. zn. 29 ICdo 150/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2124/2023.

22. V poměrech projednávané věci shora rekapitulované závěry soudu prvního stupně postrádají – ve světle výše uvedeného judikaturního výkladu - konkrétní argumentaci (podloženou konkrétními skutkovými zjištěními) vedoucí k závěru, že předmět převodu představuje vskutku „část závodu“. Soud prvního stupně deklaruje, že společnost převedla na žalovanou 2) soubor hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání, tedy veškeré věci, práva a povinnosti přináležející k zdravotnickému zařízení v části týkající se poskytování zdravotní péče v oborech gastroenterologie, interní medicíny a anesteziologie. Ovšem nevysvětluje, co jsou v tomto konkrétním případě ony hmotné, osobní i nehmotné složky podnikání a z čeho dovodil, že právě tyto složky dohromady přestavující převáděný (již dříve) organizovaný soubor jmění. To vše navíc v situaci, kdy soud prvního stupně dovozuje převod jediné části závodu, byť je v rámci ní poskytována péče ve zmíněných třech oborech. To by předpokládalo, že takto byla daná část závodu konstituována již před řešeným převodem. O to pečlivěji bylo třeba se na základě relevantních skutkových závěrů zabývat tím, zda předmět převodu naplňuje znaky části závodu podle výše uvedeného výkladu.

23. Teprve v návaznosti na případný kladný závěr o této předběžné otázce bylo na místě se zabývat již zmíněnou materiální podmínkou „podstatné změny“. A následně při naplnění celé skutkové podstaty § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k. tím, zda se žalobce řádně a včas dovolal relativní neplatnosti smlouvy dle § 48 z. o. k. (k tomu viz např. R 8/2020). V tomto směru je třeba mít na paměti, že námitku relativní neplatnosti je nutné uplatnit vůči všem účastníkům relativně neplatného právního jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1671/2015).

24. Soud prvního stupně shora uvedeným způsobem nepostupoval, zejména nevedl účastníky řízení - a to primárně žalobce - za použití § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k povaze předmětu převodu, tj. zda šlo či nešlo o část závodu ve smyslu shora uvedeného judikaturního výkladu. Jeho závěr o nezbytnosti souhlasu valné hromady dle § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k. je tedy přinejmenším předčasný.

25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dalšímu řízení (§ 214 odst. 2 písm. d/, § 219a odst. 1 písm. a/, § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

26. V dalším řízení soud prvního stupně vyjde z § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k., bude respektovat výše uvedené judikaturní závěry k výkladu pojmu „část závodu“, při zjišťování naplnění skutkové podstaty zmíněného ustanovení bude řádně pracovat s poučovací povinností a potažmo s institutem koncentrace řízení dle § 118a a § 118b odst. 1 o. s. ř., a při hodnocení důkazů bude dbát na zásady vyplývající z § 132 o. s. ř. Soud prvního věc znovu projedná a ve věci znovu rozhodne, přičemž rozhodnutí odůvodní v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

27. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 o. s. ř.).