o zaplacení 887 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 73 Cm 101/2018-154,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 887 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 1. 4. 2016 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 191 029,30 Kč (výrok II.).

2. Jde již o druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, když předchozí rozsudek ze dne 7. 11. 2019, č. j. 73 Cm 101/2018-93, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2020, č. j. 7 Cmo 128/2020-121, v rozsahu shora uvedeného předmětu řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Vrchní soud v Praze - vycházeje z § 1995 a § 564 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 209 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích/ (dále jen „z. o. k.“), a z komentářové literatury - dovodil, že pro prominutí dluhu vzniklého ze smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným zákon písemnou formu (popř. písemnou formu s úředně ověřenými podpisy) nestanoví, proto lze toto právní jednání učinit i v jiné formě než písemné. Z toho důvodu odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení vyzval žalovanou k doplnění tvrzení, kdy byla dohoda o prominutí dluhu uzavřena, a aby označila důkazy k prokázání této skutečnosti.

4. Soud prvního stupně v novém rozhodnutí vyšel z dosavadních skutkových zjištění, podle nichž byla dne 21. 10. 2014 uzavřena mezi žalobcem a [jméno FO] na straně jedné a žalovanou na straně druhé smlouva o převodu částí rozdělených podílů (dále jen „smlouva“), na základě níž žalovaná nabyla od žalobce 25% podíl ve společnosti [právnická osoba] (tehdy Tonwin [právnická osoba]., IČO [IČO] „dále též jen „společnost“), za kupní cenu 1 800 000 Kč a za stejnou kupní cenu nabyla též 25% podíl ve společnosti od [tituly před jménem] [jméno FO] Švarce. Kupní cenu 1 800 000 Kč měla žalovaná žalobci zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 100 000 Kč od října 2014 do konce března 2016. Z kupní ceny žalovaná zaplatila žalobci 1 012 500 Kč, zbývá zaplatit 887 500 Kč.

5. K prominutí dluhu podle soudu prvního stupně nedošlo. Žalobce v řízení tvrdí, že pravidelně docházelo ke schůzkám týkajících se aktivit společnosti, podle jeho názoru však nikdy nedošlo k prominutí dluhu. Žalovaná naproti tomu namítala, že k prominutí dluhu došlo, přičemž na podporu svých tvrzení navrhla výpověď [jméno FO], který byl v rozhodné době předsedou správní rady a prokuristou společnosti, a dále výpověď [jméno FO], který byl v posuzované době statutárním ředitelem společnosti. Podle soudu prvního stupně „výpovědi těchto osob je nutno v souladu s ustálenou judikaturou považovat za výpověď učiněnou v procesním postavení účastníka řízení, a nikoliv v procesním postavení svědka. Z uvedeného tedy vyplývá, že tvrzení o existenci právní skutečnosti prominutí dluhu je nutno posuzovat právě pouze v rovině tvrzení, kdy navzdory poučení nebyl žádný důkaz o této tvrzené skutečnosti ani označen. Je tedy nutno uzavřít, že žalovaný v dané věci neunesl břemeno důkazní k jím tvrzené skutečnosti, a že žalobci je nutno v plném rozsahu vyhovět“. Žalobci náleží rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z. od 1. 4. 2016, když kupní cena měla být zaplacena do konce března 2016, a to v té výši stanovené „prováděcím nařízením“.

6. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalobce v řízení. Náklady řízení pak soud prvního stupně blíže specifikuje.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek zrušil a žalobu zamítl, in eventum aby po zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že stran prominutí dluhu zůstalo pouze u tvrzení a navzdory poučení žalovaná k této skutečnosti neoznačila žádný důkaz, a proto je na místě žalobě vyhovět. I kdyby odvolatelka hypoteticky připustila, že výpovědi [jméno FO] a [jméno FO] je třeba hodnotit jako účastnické výpovědi dle § 131 o. s. ř., není tím opodstatněn závěr soudu prvního stupně, že k tvrzením odvolatelky nebyly označeny či provedeny žádné důkazy. I s účastnickými výpověďmi měl soud pracovat v rámci hodnocení důkazů. Odkazuje-li soud prvního stupně k této otázce obecně na „ustálenou judikaturu“, má tím zřejmě na mysli, například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2848/99, či ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1397/2006. Podle závěrů tam uvedených se výslech fyzické osoby, která má vypovídat o okolnostech týkajících se právnické osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu, se provede jako výslech účastníka řízení, nikoliv jako výslech svědka. [jméno FO] byl v rozhodné době předsedou správní rady a prokuristou a [jméno FO] byl statutárním ředitelem společnosti. Takže minimálně [jméno FO] měl být vyslechnut jako svědek, a takto mělo být k jeho výpovědi přistupováno též v rámci hodnocení důkazů. Dále odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že se žádným způsobem nevypořádal se skutečností, že ačkoliv k doplacení kupní ceny mělo dojít již v dubnu 2016, začal se žalobce svého nároku domáhat až 2 roky poté. I vzhledem k propojenému řízení vedenému u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 125/2018 je s podivem, že žalobce tak dlouho toleroval neuhrazení tak značné částky a nečinil kroky k jejímu vymáhání. I tato skutečnost podle odvolatelky svědčí o existenci ústní dohody o prominutí řešeného dluhu.

9. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Žalobce argumentuje tím, že dohoda o prominutí dluhu mezi žalobcem a žalovanou nikdy uzavřena nebyla. To ostatně tvrdí i [jméno FO] v postavení žalobce v souběžně probíhajícím řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 125/2018, uvedl to i ve své výpovědi. Žalovaná dluh dobrovolně nezaplatila ani po jeho splatnosti, proto byl žalobce nucen jej vymáhat soudní cestou. [jméno FO] a [jméno FO] byli v době uzavření smlouvy jedinými členy volených orgánů žalované a [jméno FO] smlouvu za žalovanou uzavíral. Vzhledem k propojenosti těchto osob se žalovanou a k jejich osobnímu zájmu na výsledku řízení musí být jejich výslechy posouzeny jako účastnické výpovědi podle § 131 o. s. ř. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1397/2006, ze zásady rovného postavení účastníků řízení vyplývá, že v občanském soudním řízení, jež se týká právnické osoby, nemůže mít odlišný procesní význam výslech osoby, která v době, kdy se staly okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci, vyjadřovala vůli právnické osoby od výslechu jiných účastníků řízení. Už samotné tvrzení těchto osob, které by měly jako členové volených orgánů žalované jednat ve své funkci s péčí řádného hospodáře, že měla být tvrzená dohoda o prominutí dluhu uzavřená ústně, působí nedůvěryhodně a účelově. Mělo jít o prominutí dluhu žalované v celkové výši 1 775 000 Kč (ve vztahu k žalobci ve výši 887 500 Kč). Ústní uzavření dohody o prominutí dluhu (a zejména v takové výši), kde navíc stranou dohody je podnikatel (zde žalovaná jako právnická osoba) není v praxi vůbec obvyklé, a to s ohledem na účetní a daňové důvody, právní jistotu, povinnost péče řádného hospodáře apod. Podle žalobce musí být u dohody o prominutí dluhu vztahujícímu se k závazku vzniklému ze smlouvy o převodu podílu zachována písemná forma, jelikož je smlouva o převodu podílu právním jednáním, pro které zákon stanoví písemnou formu. K tomu žalobce odkazuje na 2. vydání komentáře C. H. Beck k § 1995 o. z.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

12. Z obsahu předloženého spisu se podává, že soud prvního stupně poté, co mu byla věc vrácena odvolacím soudem k dalšímu řízení již zmíněným usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 7 Cmo 128/2020-121, nařídil ústní jednání na 25. 8. 2022. Při něm s poučením podle § 118a o. s. ř. vyzval žalovanou, aby ve lhůtě 15 dnů dotvrdila, kdy byla dohoda o prominutí dluhu uzavřená, a aby pro svá tvrzení označila důkazy, případně je předložila soudu. V reakci na tuto výzvu žalovaná navrhla opětovný výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO], „aby se vyjádřili k datu, kdy došlo k té ústní dohodě o prominutí dluhu, kde a kdy k tomu došlo a za jakých okolností“. Žalobce tvrdil, že k uzavření dohody o prominutí dluhu nedošlo a že je na žalované, aby prokázala opak, sám navrhl „maximálně“ účastnický výslech žalobce. Při dalším jednání konaném dne 18. 5. 2023 soud prvního stupně vyslechl žalobce, provedl účastnické výslechy [jméno FO] a [jméno FO] a po závěrečných návrzích zástupců účastníků jednání odročil na 23. 5. 2023 za účelem vyhlášení rozsudku.

13. Z výše uvedeného je patrné, že závěr soudu prvního stupně, že k prominutí dluhu „nebyl navzdory poučení žádný důkaz… ani označen“, nemůže obstát. Žalovaná k tvrzení o ústní dohodě o prominutí dluhu navrhla výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Soud prvního stupně je vyslechl jako účastníky a jejich výpovědi nesprávně kvalifikoval jako skutková tvrzení žalované. Soud prvního stupně pominul, že výslech účastníka je jedním z důkazních prostředků (§ 125 věta první in fine o. s. ř) a poznatky z jeho výpovědi slouží k ověření pravdivosti jeho tvrzení a ke zjištění skutkového stavu věci při hodnocení důkazů podle § 132 a násl. o. s. ř. V důsledku tohoto pochybení soud prvního stupně bez dalšího vůbec nepřistoupil ke zmíněnému hodnocení důkazů, ač tak byl povinen učinit (k hodnocení důkazů a jeho významu odvolací soud pro stručnost odkazuje např. na komentářovou literaturu Hromada M. k § 132 in V Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání /2. aktualizace/. Praha: C. H. Beck, 2023). Příčinou tohoto procesního pochybení soudu prvního stupně mohlo být další jeho pochybení, když vyzval žalovanou shora uvedeným způsobem k doplnění tvrzení k dohodě o prominutí dluhu, ale nesprávně přistoupil k provedení navržených důkazů, aniž by žalovaná skutková tvrzení požadovaným způsobem skutečně doplnila. Přitom, jak již odvolací soud uvedl, poznatky z provedeného dokazování slouží k ověření pravdivosti již sdělených tvrzení účastníka řízení. Účastnická výpověď neslouží k doplňování skutkových tvrzení.

14. Soud prvního stupně vyšel z toho, že [jméno FO] byl v posuzované době statutárním ředitelem žalované (bod 7 odůvodnění rozsudku) a že [jméno FO] byl v posuzované době předseda správní rady a prokurista žalované (bod 8 odůvodnění rozsudku). Odvolatelka příhodně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozsudek ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2848/99, nebo rozsudek ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1397/2006, uveřejněný pod číslem 1/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle níž „jako účastník řízení může být vyslechnuta pouze osoba, která vykonává (vykonávala) funkci statutárního orgánu právnické osoby. Pak je třeba přisvědčit odvolatelce i v tom, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o potřebě znovu vyslechnout [jméno FO] (se dnem zániku funkce předsedy správní rady 16. 9. 2016, jak se podává z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované), měl tak učinit v režimu svědecké výpovědi (§ 126 odst. 1 až 3 o. s. ř.). Správní rada totiž byla podle § 456 z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020 orgánem s kontrolní působností, nikoliv statutárním orgánem, a prokura je tradičně zvláštním druhem plné moci, jak vyplývá z § 450 o. z. Ostatně, při ústním jednání dne 31. 10. 2019 soud prvního stupně vyslechl [jméno FO] jako svědka, včetně poučení podle § 126 odst. 1 o. s. ř., jak vyplývá z protokolu o jednání na č. l. 79 spisu. Důvod změny procesního režimu výpovědi této osoby ke stejným skutečnostem soud prvního stupně řádným způsobem neobjasňuje.

15. S ohledem na výše uvedená zásadní procesní pochybení, která nemohla být za odvolacího řízení odstraněna a která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219 a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

16. V dalším řízení soud prvního stupně ohledně formy prominutí dluhu znovu vyjde z výkladu podaného v předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 7 Cmo 128/2020-121. Povede žalovanou k řádnému splnění povinnosti tvrzení stran ústní dohody o prominutí dluhu (k poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 o. s. ř. a důsledkům nesplnění povinnosti tvrzení viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1241/[adresa] vyslechne jako svědka s náležitým poučením dle § 126 odst. 1 až 3 o. s. ř. a veškeré provedené důkazy řádně zhodnotí dle § 132 o. s. ř. Ve věci pak znovu rozhodne.

17. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).