o zápis změn do obchodního rejstříku, k odvolání společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, č. j. C 222998/RD30/MSPH, Fj 228338/2024/MSPH,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil řízení bez návrhu o výmazu jednatele společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“), [jméno FO] (dále jen „K. G.“), z obchodního rejstříku [výrok I.], rozhodl o zápisu výmazu K. G. z obchodního rejstříku se dnem zániku funkce jednatele společnosti připadajícím na 22. 5. 2024 a dnem zápisu změny připadajícím na den nabytí právní moci usnesení [výrok II.], a uložil společnosti povinnost zaplatit do tří dnů od nabytí právní moci usnesení na účet soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic [výrok III.].

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně se podává, že u K. G. nastaly podmínky pro zánik funkce člena voleného orgánu, neboť byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 14. 3. 2024, č. j. 61 T 1/2024-2733, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2024, č. j. 5 To 38/2024-2758, který nabyl právní moci dne 22. 5. 2024 (dále jen „trestní rozsudek“), pravomocně odsouzen pro úmyslný přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 86/2015 Sb. (dále jen „tr. zák.“), spáchaný v souvislosti s podnikáním. Soud prvního stupně odkázal na § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), ve spojení s § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon; dále jen „ž. z.“), s tím, že K. G. přestal splňovat zákonnou podmínku bezúhonnosti, nezbytnou pro výkon funkce člena voleného orgánu obchodní korporace. Ke dni nabytí právní moci trestního rozsudku proto zanikla jeho funkce jednatele společnosti, což založilo nesoulad mezi skutečným stavem a stavem zapsaným v obchodním rejstříku. Jelikož společnost nepodala řádný návrh na výmaz jednatele z obchodního rejstříku, soud prvního stupně postupoval dle § 11 odst. 2 a § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), a rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. a II.

3. Výrok III. usnesení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle položky 11 odst. 1 písm. e) a odst. 3 sazebníku soudních poplatků.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil.

5. Odvolatelka nesouhlasí s právním posouzením soudu prvního stupně. Namítá, že K. G. dne 26. 6. 2024 „zaplatil peněžitý trest“ ve výši 300 000 Kč uložený mu trestním rozsudkem, čímž došlo k zahlazení odsouzení vykonáním trestu v souladu s § 69 odst. 3 tr. zák. Jelikož se tedy na K. G. hledí, jako by nebyl odsouzen, splňuje všechny podmínky pro výkon funkce člena voleného orgánu obchodní korporace a není důvod jej vymazávat z obchodního rejstříku.

6. Proti výroku I. odvoláním napadeného usnesení, kterým soud prvního stupně zahájil řízení bez návrhu o výmazu K. G. jako jednatele společnosti z obchodního rejstříku, není odvolání přípustné (§ 13 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, ve spojení s § 120 z. v. r.), o čemž byla odvolatelka v napadeném usnesení poučena. Odvolací soud proto v souladu s § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 13 odst. 3 a § 1 odst. 3 z. ř. s. v této části odvolání odmítl výrokem I. tohoto usnesení.

7. Odvolací soud se také zabýval otázkou, zda je přípustné posoudit odvolání jako podané odvolatelkou (společností), bylo-li podáno prostřednictvím advokáta, kterému udělil za odvolatelku plnou moc jednatel, jehož funkce měla zaniknout, tedy, zda jsou splněny podmínky odvolacího řízení. Jelikož právě otázka právního postavení jednatele představuje důvod podaného odvolání, posoudil odvolací soud tuto otázku kladně (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3152/2021, nebo ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 2502/15, nebo ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18).

8. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle čl. IX písm. a) zákona č. 416/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s využíváním digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností a fungováním veřejných rejstříků (dále jen „zákon č. 416/2022 Sb.“), nabývá tento zákon účinnosti třicátým dnem po dni jeho vyhlášení s výjimkou ustanovení části třetí čl. IV bodů 2 až 4 a části čtvrté čl. VI bodů 3, 8, 30, 35 a 36, která nabývají účinnosti dnem 1. 7. 2023.

10. Jelikož byl jednatel odvolatelky odsouzen za výše specifikovaný trestný čin trestním rozsudkem, který nabyl právní moci dne 22. 5. 2024, je třeba posuzovat splnění (dalších) zákonných podmínek pro výkon funkce člena voleného orgánu obchodní korporace dle § 46 z. o. k. ve znění účinném od 1. 7. 2023, nikoli ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2023, jak chybně učinil soud prvního stupně (srov. čl. IX písm. a/ zákona č. 416/2022 Sb.).

11. Podle § 46 odst. 1 písm. c) bodu 3 z. o. k., ve znění účinném od. 1. 7. 2023, osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen „člen voleného orgánu“), není způsobilá k výkonu funkce také tehdy, je-li u ní dána překážka výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace, kterou je pravomocné odsouzení, ledaže se na osobu hledí, jako by nebyla odsouzena, za trestný čin proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou.

12. Podle § 14 odst. 3 tr. zák. jsou zločiny všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.

13. Podle § 69 odst. 3 tr. zák. se na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za jiný trestný čin než zvlášť závažný zločin, hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.

14. Podle § 260 odst. 1 tr. zák. kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady, uvede nepravdivé, nesprávné nebo neúplné údaje anebo zatají doklady nebo údaje, a tím umožní neoprávněné použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu nebo umožní neoprávněné použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že § 46 odst. 1 z. o. k. stanovuje další podmínky, jež musí člen voleného orgánu obchodní korporace (a tedy i K. G. jako jednatel odvolatelky) splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Je třeba zohlednit, že s účinností od 1. 7. 2023 došlo ke změně tohoto ustanovení, které nyní nově obsahuje zcela konkrétní taxativní výčet trestných činů, jež zakládají překážku výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace. Existence takové překážky má za následek nezpůsobilost odsouzené osoby jakožto člena voleného orgánu obchodní korporace k výkonu této funkce ve smyslu § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soudy od 1. 7. 2023 nově nezkoumají souvislost spáchaného trestného činu s podnikáním ve smyslu § 6 odst. 2 ž. z., jak tomu bylo do 30. 6. 2023, nýbrž zkoumají pouze to, zda trestný čin, za nějž byl člen voleného orgánu pravomocně odsouzen, je uveden ve výčtu trestných činů stanovených § 46 odst. 1 písm. c) z. o. k., ledaže se na danou osobou hledí, jako by nebyla odsouzena.

16. Ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) z. o. k. nově vypočítává okruh trestných činů, za něž bude-li pachatel pravomocně odsouzen, překážka mu vznikne vždy, bez ohledu na formu zavinění či souvislost s podnikáním, jak tomu bylo do konce června 2023. Stejně tak nehraje roli, zda se daného trestného činu dotyčný dopustil při výkonu funkce, či mimo něj. Překážka dopadne shodně na každého pravomocně odsouzeného pachatele takového činu, dokud se na něj bude hledět jako na odsouzeného, tj. dokud se jeho čin tzv. nezahladí (srov. [adresa]. Změny v právní úpravě společností s ručením omezeným a akciových společností pro další dílčí /tzv. digitální/ novelizaci. Účetnictví, 2023, č. 6, str. 43).

17. Z výše uvedeného se podává, že při posuzování, zda existuje překážka výkonu funkce člena voleného orgánu dle § 46 odst. 1 písm. c) z. o. k., je sice třeba zkoumat, zda se na osobu hledí, jako by nebyla odsouzena, avšak je třeba rozlišovat případ, kdy je člen voleného orgánu (jednatel) do funkce povolán v době, kdy se na něj již hledí, jako by nebyl odsouzen, od případu, kdy člen voleného orgánu (jednatel) již byl do funkce povolán, ale až po jeho povolání je odsouzen za trestný čin, pro který nastane překážka výkonu funkce, a posléze vykoná uložený trest, v důsledku čehož se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.

18. Z trestního rozsudku, který je součástí spisu, se podává, že K. G. spáchal přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 300 000 Kč. Právní moc nabyl tento rozsudek dne 22. 5. 2024. Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za jiný trestný čin než zvlášť závažný zločin, se hledí, jako by nebyl odsouzen, mimo jiné tehdy, jakmile trest vykonal (§ 69 odst. 3 tr. zák.). Peněžitý trest je vykonán, jestliže ho pachatel (odsouzený) řádně zaplatil v celé výměře, jak mu byl uložen, podle výzvy soudu (srov. PÚRY, F. § 69. Výkon peněžitého trestu. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1208, marg. č. 4).

19. Odvolatelka v odvolání uvádí, že K. G. peněžitý trest za spáchaný přečin zaplacením vykonal, což dokládá oznámením o provedení platby ve výši 300 000 Kč provedené dne 26. 6. 2024. Zánik překážky založené pravomocným odsouzením se podává i z výpisu z evidence vyloučených osob ze dne 4. 11. 2024.

20. Posouzení, že v důsledku pravomocného odsouzení pro některý z trestných činů uvedených v § 46 odst. 1 z. o. k. dojde ke vzniku překážky výkonu funkce jednatele, ale pokud v budoucnu nastane skutečnost, pro kterou se na takového jednatele hledí, jako by nebyl odsouzen, vede to k následku, že je oprávněn funkci vykonávat tak, jako by ke vzniku překážky jejího výkonu nedošlo (ex tunc), nebo od data, kdy nastala tato fikce (ex nunc), není obhajitelné, neboť by znamenalo nepředvídatelný zásah do právní jistoty (především zájmu společnosti na stabilitě právních poměrů). Zaplacení peněžitého trestu K. G. tak může mít za následek pouze odpadnutí překážky, pro níž se odsouzená osoba nepovažuje za bezúhonnou, nevede však samo o sobě k obnovení zaniklé funkce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 791/2019). Chce-li tak společnost, aby K. G. byl i nadále jejím jednatelem, musí jej valná hromada do této funkce (opětovně) povolat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 791/2019, mutatis mutandis).

21. Odvolací soud proto předmětné usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r., včetně závislého výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek, správně uloženého na podkladě položky 11 odst. 1 písm. c) a odst. 4 sazebníku soudních poplatků (výrok II. tohoto usnesení).

22. Odvolatelka je jedinou účastnicí řízení, proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení.