o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2022, č. j. 79 Cm 74/2020- 288,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 589 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. ledna 2012 do zaplacení, výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu žalobu na zaplacení částky 1 411 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. ledna 2012 do zaplacení zamítl, výrokem III. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 33 021,38 Kč, výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit ČR - Krajskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 37 006,67 Kč a výrokem V. uložil žalované povinnost zaplatit ČR - Krajskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 18 840,34 Kč.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku konstatoval, že žalobou podanou dne 21. dubna 2015 se [tituly před jménem], původně [Anonymizováno] (dále jen „původní žalobkyně“), coby tehdejší insolvenční správkyně dlužníka [Anonymizováno], narozeného dne [Anonymizováno] (dále jen „původní věřitel“), domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč z titulu nároku na výplatu vypořádacího podílu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. listopadu 2020, č. j. 79 Cm 74/2020-129, rozhodl, že s ohledem na úmrtí původního věřitele (a z toho plynoucí zánik funkce původní žalobkyně, coby insolvenční správkyně původního věřitele) bude v řízení místo jeho dědiců pokračováno s likvidační správkyní původního věřitele, tj. s obchodní společností [Anonymizováno], se sídlem [adresa] (jmenovanou do funkce usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. července 2020, sp. zn. 80 D 704/2019).

3. Při určování výše nároku žalobce na výplatu vypořádacího podílu soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanoveným znalcem - znaleckou kanceláří [právnická osoba]. Hodnota čistého obchodního majetku žalované byla stanovena částkou 1 767 000 Kč; vypořádací podíl žalobkyně (ve výši 1/3 na základním kapitálu) odpovídá částce 589 000 Kč. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 589 000 Kč, včetně požadovaného příslušenství, a ve zbytku, tj. v rozsahu 1 411 000 Kč, žalobu zamítl.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu částky 589 000 Kč (29,45 % z původně požadovaného plnění); v rozsahu 1 411 000 Kč (70,55 %) byla neúspěšná, když soud prvního stupně žalobu v tomto rozsahu zamítl. Proto soud prvního stupně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,10 %, spočívající v odměně za 4 úkony právní služby po 16 300 Kč, včetně 4 režijních paušálů po 300 Kč, navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % DPH; celkem 33 021,38 Kč.

5. Výroky IV. a V. o náhradě nákladů vzniklých státu soud prvního stupně opřel o § 148 odst. 1 o. s. ř. a s odkazem na procesní úspěch účastníků řízení ve věci samé jim uložil povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých zaplacením znalečného v celkové výši 63 974 Kč; žalobkyni v rozsahu 70,55 % uvedené částky, ponížené o jí složenou zálohu ve výši 8 000 Kč (tj. 37 006,67 Kč), žalované 29,45 % (tj. 18 840,34 Kč).

6. Proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Navrhuje změnu odvoláním napadeného výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení „ve výši odpovídající provedeným úkonům dle AT a počítané z tarifní hodnoty odpovídající peněžité povinnosti žalované dle výroku I.“, jakož i změnu napadeného výroku IV. tak, že „tam určenou částku na náhradu nákladů řízení vůči ČR – Krajskému soudu v Praze je povinná zaplatit žalovaná.“

7. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. Zdůraznila, že předmětné řízení má povahu řízení podle § 229 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). V poměrech projednávané věci je žalobkyně v postavení likvidační správkyně pozůstalosti. Podle § 230 odst. 1 z. ř. s. platí, že v řízeních podle § 229 z. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti likvidačnímu správci. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně měl postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně vychází ze zjištění učiněných až formou znaleckého posudku. Žalobkyně byla původně v postavení insolvenční správkyně, posléze byla v postavení likvidační správkyně pozůstalosti. Neměla přístup k podkladům, ze kterých by mohla nárokovat vypořádací podíl v jiné výši, než jak byl uplatněn žalobou.

8. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu výroků III. a IV. a dospěl k následujícím závěrům.

10. Podle § 206 odst. 1 písm. c) z. ř. s. likvidační správce vystupuje na místě zůstavitele nebo osob, které dosud spravovaly pozůstalost, jako účastník občanského soudního nebo jiného řízení, jehož předmětem jsou majetek nebo pasiva likvidační podstaty.

11. Podle § 212 odst. 1 písm. a) z. ř. s. majetek likvidační podstaty tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti; to neplatí o majetku, který při vypořádání majetku patřícího do společného jmění (§162) připadl manželu zůstavitele a o právech vázaných jen na jeho osobu.

12. Podle § 229 odst. 1 z. ř. s. jestliže v den, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu, probíhá občanské soudní řízení, správní, daňové nebo jiné řízení, které se týká majetku patřícího do likvidační podstaty nebo pasiv likvidační podstaty, jehož účastníkem byl dosud zůstavitel nebo ten, kdo spravoval pozůstalost, nebo řízení o odpůrčí žalobě podané ve prospěch pohledávky patřící do likvidační podstaty zůstavitelem nebo tím, kdo spravoval jeho pozůstalost, stává se likvidační správce tímto dnem účastníkem na místě zůstavitele nebo toho, kdo spravoval pozůstalost, jestliže byl likvidační správce k tomuto dni jmenován; jinak dnem, ke kterému byl jmenován.

13. Podle § 230 z. ř. s. v řízeních podle § 229 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti likvidačnímu správci; to neplatí, jde-li o náklady, které vznikly zaviněním likvidačního správce nebo náhodou, která se mu přihodila (odst. 1). Náklady zaplacené likvidačním správcem v řízeních podle § 229 představují jeho hotové výdaje (odst. 2). Náhrada nákladů řízení přiznaná likvidačnímu správci patří do majetku likvidační podstaty (odst. 3).

14. Odvolací soud na základě obsahu spisu rekapituluje, že žalobou ze dne 20. dubna 2015, doručenou soudu prvního stupně dne 21. dubna 2015, se původní žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 2 000 000 Kč z titulu nároku na výplatu vypořádacího podílu původního věřitele. Původní žalobkyně vystupovala jako insolvenční správkyně dlužníka Jiřího Fadrhonce (původního věřitele). Žalovaná pohledávka náležela do majetkové podstaty dlužníka, v důsledku jehož úmrtí Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. ledna 2020, č. j. KSPH 40 INS 26372/2012-B-100, zrušil konkurz na jeho majetek. Usnesením ze dne 9. června 2020, č. j. 80 D 704/2019-287, Okresní soud v Mladé Boleslavi nařídil likvidaci pozůstalosti původního věřitele [Anonymizováno] a do funkce likvidační správkyně pozůstalosti jmenoval [tituly před jménem]. Usnesením ze dne 29. července 2020, č. j. 80 D 704/2019-413, Okresní soud v Mladé Boleslavi odvolal likvidační správkyni [tituly před jménem] a novou likvidační správkyní jmenoval žalobkyni [Jméno žalobkyně]. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. listopadu 2020, č. j. 79 Cm 74/2020-129, rozhodl, že s ohledem na úmrtí původního věřitele (a z toho plynoucího zániku funkce původní žalobkyně, coby insolvenční správkyně původního věřitele) bude v řízení místo jeho dědiců pokračováno s likvidační správkyní původního věřitele, tj. se žalobkyní.

15. Náhrada nákladů řízení je zpravidla závislá na úspěchu či neúspěchu účastníků ve věci samé (§ 142 o. s. ř.). V poměrech projednávané věci však nastala situace předvídaná § 229 z. ř. s., kdy likvidační správce vstoupil do již zahájeného řízení týkajícího se majetku patřícího do likvidační podstaty na místo zůstavitele. V uvedených řízeních (dle § 229 z. ř. s.) nemá v souladu s § 230 odst. 1, věta před středníkem z. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení proti likvidačnímu správci. Uvedené ustanovení je lex specialis k obecné úpravě nákladů řízení upravené v § 142 a násl. o. s. ř. Proto se právní úprava občanského soudního řádu v těchto případech neprosadí; úspěch účastníka řízení tak (bez dalšího) nezaloží povinnost likvidačního správce hradit úspěšnému účastníku náklady řízení. Řečené znamená, že v případě neúspěchu likvidačního správce se užije § 230 odst. 1 z. ř. s. a úspěšný účastník řízení nemá vůči likvidačnímu správci právo na náhradu nákladů řízení, s výjimkou nákladů vzniklých zaviněním likvidačního správce nebo náhodou, která se mu přihodila (jde o analogii separace nákladů řízení zakotvené § 147 o. s. ř.). O tuto posledně jmenovanou situaci (vycházeje z obsahu spisu) se však v daném případě nejedná.

16. V poměrech projednávané věci byla žalovaná částečně úspěšná a nebýt § 230 z. ř. s., měla by právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Nutno uvést, že žalobkyně svou představu o výši vypořádacího podílu vtělila do podané žaloby. To, že její očekávání nebylo naplněno, nelze promítnout do výsledku daného řízení při posouzení otázky nákladů řízení, tak jak v podaném odvolání požaduje; žalobkyni nic nebránilo, aby výši žalobou uplatněného nároku po seznámení se závěry znaleckého posudku změnila, což však neučinila. Rovněž pomíjí fakt, že likvidační správce nemusí znát v době jeho vstupu do řízení všechny okolnosti, které budou úspěšnost podané žaloby předurčovat, což odráží právě ustanovení § 230 z. ř. s., které v případě neúspěchu likvidačního správce ve sporném řízení neumožňuje správce zavázat k náhradě nákladů řízení úspěšného účastníka. Náklady, které vynaložil likvidační správce v řízení, jsou hotovými výdaji likvidačního správce. Tyto jsou mu uhrazeny z majetku likvidační podstaty podle rozhodnutí, kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni končí. Nejsou-li tyto uhrazeny v plné výši, nahradí mu je stát, jenž má postavení ručitele (viz § 210 odst. 2 z. ř. s.).

17. Výše vedené principy je třeba aplikovat i v případě rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vzniklých státu. Podle výsledku řízení mají účastníci zpravidla povinnost nahradit náklady řízení, které za ně v průběhu řízení platil stát podle výsledků řízení (§ 148 o. s. ř.). Nutno ovšem zdůraznit, že likvidačním správcům je v tomto směru přiznáno zvláštní postavení. Tudíž i v případě náhrady nákladů vzniklých státu je třeba analogicky postupovat podle § 230 z. ř. s. Náhradu nákladů řízení vzniklých státu v řízeních podle § 229 z. ř. s. by bylo možno uložit likvidačnímu správci jen v případě, že by tyto náklady vznikly zaviněním likvidačního správce, či náhodou ve smyslu § 230 odst. 1, věta za středníkem z. ř. s. V poměrech projednávané věci nevyšly najevo okolnosti, pro něž by bylo možno uzavřít, že náklady vzniklé státu vnikly některým z uvedených způsobů.

18. Z výše uvedeného plyne, že posouzení otázky náhrady nákladů řízení v tomto směru není správné; aplikace § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni nebyla namístě.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvoláním napadený výrok IV. odvolací soud změnil tak, že se nevydává (tj. bez dalšího jej odklidil), neboť o nákladech řízení vzniklých státu vůči žalobkyni nemělo být vůbec rozhodováno; v daném případě tyto náklady platí stát.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně ve své podstatě nebyla se svým požadavkem procesně úspěšná. Žalované v daném odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.