o určení člena bytového družstva a nájemce bytu, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. února 2020, č. j. 55 Cm 17/2019,

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je členem [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO], sídlem [Anonymizováno] (dále jen „bytové družstvo“) a nájemcem bytu č. 4, o [Anonymizováno] 2 + 1, nacházející se v prvním nadzemním podlaží a sklepní kóje č. 4, nacházející se v bytovém domě 04 na adrese [adresa], jenž je v podílovém spoluvlastnictví žalovaného 2/ a 3/[dále jen „předmětný byt“] (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1/ k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 26 915 Kč, žalovanému 2/ částku 300 Kč a žalovanému 3/ částku 1 744 Kč, vždy do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II., III. a IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- žalobce (jako převodce) a žalovaná 1/ (jako nabyvatelka) uzavřeli dne 2. února 2016 smlouvu o převodu družstevního podílu, jímž předmětem byl úplatný převod družstevního podílu v bytovém družstvu s tím, že s členstvím je spojeno právo užívání předmětného bytu (dále jen „předmětná smlouva“),

- cena za převod byla sjednána v čl. II., III. odst. 1 a 2, obsahující prohlášení žalobce, že k datu účinnosti smlouvy nemá vůči družstvu žádné splatné finanční a jiné závazky vyjma doplatku anuity (v částce 221 459 Kč), s tím, že přesná specifikace jednotky, příslušenství a platební podmínky jsou uvedeny ve smlouvě o přidělení družstevní jednotky, jež uzavřela žalovaná 1/s žalovaným 2/,

- mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/ byla uzavřena smlouva o přidělení družstevní jednotky, v jehož čl. V byl sjednán rozpis plateb a konstatováno, že platby uhrazené bývalým členem k datu podpisu smlouvy jsou předmětem majetkového vypořádání v rámci dohody o převodu družstevního podílu: základní členský vklad 2 500 Kč, první splátka dalšího členského vkladu 248 000 Kč, příspěvek do rizikového fondu 12 289 Kč, příspěvek do nedělitelného fondu 160 Kč, splátka na nadstandartní úpravy 18 464 Kč, výše anuity k 31. prosinci 2016 činí 221 459 Kč, o částce 200 000 Kč žalobce prohlásil, že si je nedoplatku vědom,

- druhou „část“ ceny za převod ve výši 1 000 000 Kč se zavázal žalobci uhradit (v rámci vypořádání poměrů po rozvodu manželství) bývalý manžel žalované 1/ [Anonymizováno] dle (mezi jím a žalobcem) uzavřeného ujednání, jak bylo prokázáno výpověďmi svědků [Anonymizováno] (dcery žalované 1/), [Anonymizováno] (přítele žalované 1/), jež korespondovaly s listinnými důkazy, a zejména výpovědí svědka [Anonymizováno] (svědek bez vtahu k účastníkům řízení či předmětu sporu), i výpovědí samotného žalobce, jež potvrdil, že ohledně nezaplacené (dlužné) částky kontaktoval [Anonymizováno]; výpovědi svědka Blažeňáka neuvěřil, pro její rozpornost a nesoulad s jinými důkazy.

3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že:

- žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, kladným rozhodnutím bude odstraněn stav nejistoty, současně se předejde dalším soudním sporům,

- smlouvu o převodu družstevního podílu posoudil v linii § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako platně uzavřenou smlouvu kupní, jejíž obligatorní náležitostí je (určité) sjednání kupní ceny, v případě, že by tato (obligatorní) náležitost (kupní cena) nebyla sjednána, jednalo by se o absolutně neplatné jednání, nikoli relativně (námitku promlčení uplatněnou ve vztahu k námitce relativní neplatnosti tak neshledal důvodnou),

- předmětná smlouva byla sjednána jako úplatná, „část“ ceny za převod byla sjednána tak, že její výše se odvíjela od částek, jež souvisely s členstvím žalobce (jako původního vlastníka podílu), tato „část“ byla (již) dle čl. III. odst. 1 vzájemně vypořádána (jak plyne ze smluvního ujednání), „část“ se zavázal žalobci uhradit (v rámci vypořádání poměrů po rozvodu manželství) bývalý manžel žalované 1/,

- tvrzení žalované 1/ (ohledně výše sjednané kupní ceny ve výši 1 mil. Kč) hodnotil jako konstantní, v průběhu řízení neměnná, námitku žalobce poukazující na rozpornost tvrzení považoval za nedůvodnou.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit úspěšným žalovaným náklady řízení. Žalované 1/ přiznal náhradu za právní zastoupení v částce 26 915 Kč, sestávající z odměny zástupce za 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč, ztráty času 18 půlhodin po 100 Kč, cestovného 4 671 Kč a 21 % DPH. Žalovanému 2/ přiznal za 1 úkon (vyjádření k žalobě) částku 300 Kč dle § 137 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., žalovanému 3/ částku 4 x 300 Kč dle totožné vyhlášky a částku 244 Kč (cestovné na jednání soudu).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Pozastavuje se nad tím, jakým – nikoli nestranným - způsobem vedl soud prvního stupně předmětné řízení, již jen z jeho průběhu bylo zjevné vedení řízení ve prospěch žalované 1/ (poukazuje např. na neprotokolování částí vyjádření, či části výpovědí svědků, atd.). Napadený rozsudek postrádá nejen odkaz na zákonná ustanovení, soud prvního stupně rezignoval rovněž na svou povinnost zakotvenou v § 157 odst. 2 o. s. ř., neuvedl, jak věc posoudil po právní stránce; rozsudek je tak nepřezkoumatelný.

7. Soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení předmětné smlouvy, jež dle jeho názoru neplatným právním jednání pro absenci ujednání o výši úplaty, či způsobu určení výše úplaty, k dohodě o ceně nedošlo ani mimo režim předmětné dohody. Poukazuje na to, že pokud soud prvního stupně hodnotí ujednání o „části kupní ceny“, není zřejmé, jakou konkrétní část má na mysli a jaká tedy byla skutečná cena za převod; soud prvního stupně nerespektoval judikaturní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2288/2010. Na danou věc je dle jeho názoru nutno nahlížet optikou § 207 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, nebo § 2079 o. z. Soud prvního stupně navíc žádným způsobem nepřihlédl k (v průběhu řízení) měnícím se vyjádřením žalované 1/, ani k nikoli jednotnému stanovisku žalovaných. Poukazuje na jednotlivá rozporná vyjádření (tvrzení) žalované 1/, jež rozebírá, uzavírá, že žalovaná 1/ dohodu o výši ceny 1 mil. Kč neprokázala, žádný ze slyšených svědků tvrzení žalované 1/ nepotvrdil, zmiňuje-li svědek Motyčka (dobrý známý žalované 1/) dohodu, jednalo se o dohodu uzavřenou mezi žalobcem a Luďkem Blažeňákem.

8. Proti rozsudku podala odvolání rovněž žalovaná 1/, ta však toliko do výroku II., s tím, že soud prvního stupně nesprávně vycházel při stanovení tarifní hodnoty z § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ačkoli předmětem řízení byl požadavek na určení členství v bytovém družstvu, správně měl tedy aplikovat § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, dle nějž činí odměna za jeden úkon právní služby 3 100 Kč. Zástupce žalované 1/vykonal celkem 8 úkonů právní služby (jež specifikuje) po 3 100 Kč, dále požadoval přiznat jízdné ve výši 3 618 Kč, náhradu za promeškaný čas za 18 půlhodin po 100 Kč, paušální náhradu 6 x 300 Kč a DPH; celkem částku 38 742 Kč.

9. Žalovaná 1/ s odvoláním nesouhlasila, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Soud prvního stupně dle jejího názoru přiléhavě a správně věc posoudil, včetně posouzení role, jež ve věci sehrál svědek Blažeňák (dlužník žalobce, právě on v souvislosti s převodem slíbil zaplatit žalobci částku 1 mil. Kč). Řízení je pouze důsledkem toho, že pohledávka z předmětné smlouvy nebyla uspokojena právě svědkem Blažeňákem. Bylo tak na místě vyjít z platně uzavřené (písemné) smlouvy o převodu, jež – co do platebních podmínek - odkazuje na smlouvu o přidělení družstevní jednotky (uzavřenou mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/), v ní sjednané platební podmínky jsou způsobilou dohodou mezi žalobcem a žalovanou 1/. Není totiž vyloučeno, aby si účastníci písemné smlouvy o převodu členských práv a povinnosti platně dohodli o formě a výši úplaty i ústně.

10. Žalovaný 2/ se k odvolání nevyjádřil.

11. Žalovaný 3/ s podaným odvoláním nesouhlasil, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výše úplaty za převod družstevního podílu byla provedeným dokazováním prokázána; podotkl, že nebylo jeho povinností zjišťovat na jakých podmínkách převodu se žalobce s žalovanou 1/ dohodli. Zahájení řízení nezapříčinil, navrhuje tedy, aby o nákladech řízení bylo v případě jeho neúspěchu rozhodnuto dle § 150 o. s. ř.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně a neshledal podmínky pro jeho potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

13. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). Dlouhodobě ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že naléhavý právní zájem na určovací žalobě je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. je dán, jestliže je rozhodnutí o určovací žalobě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva, a naopak určovací žaloba je k tomu způsobilejší než jiné procesní prostředky (viz za mnohá např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021, sp. zn. 22 Cdo 3050/2020, odkazující i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný pod číslem 6/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; shodně např. již rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, 2 Cz 8/71, nález Ústavního soudu z 20. 6. 1995, sp. zn. III ÚS 17/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, s. 261). V poměrech projednávané věci pak předmětná určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky (žaloba na plnění) vystihuje obsah (dotčeného) právního vztahu a jejím prostřednictvím bude dosaženo úpravy tvořící celkový právní rámec, jež bude zárukou odvracení budoucích sporů, neboť bude postaveno na jisto, který subjekt je členem družstva (a nájemcem předmětného bytu).

14. Závěr soudu prvního stupně, že předmětná smlouva je platným právním jednáním, však považuje odvolací soud za předčasný.

15. Podle § 736 z. o. k., ve znění do 31. prosince 2020, převoditelnost družstevního podílu člena bytového družstva nelze omezit ani vyloučit, pokud má být nabyvatelem osoba, která splňuje podmínky stanov pro přijetí za člena bytového družstva (odstavec první). Převodem družstevního podílu, s nímž byl spojen nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, dochází k převodu nájmu družstevního bytu, anebo převodu práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu včetně všech práv a povinností s tím spojených, a to včetně všech dluhů převodce vůči bytovému družstvu a dluhů bytového družstva vůči převodci, které souvisejí s užíváním družstevního bytu převodcem, anebo s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu za podmínek určených stanovami (odstavec druhý).

16. Podle § 599 z. o. k., ve znění do 31. prosince 2020, převod družstevního podílu je možný jen na osobu, která se podle ustanovení tohoto zákona nebo stanov může stát členem družstva.

17. Podle § 600 z. o. k., ve znění do 31. prosince 2020, člen může převést svůj družstevní podíl na jiného člena, pokud to stanovy nezakazují, a na osobu, která není členem, pokud to stanovy připouštějí. Stanovy mohou převod podmínit souhlasem představenstva. Souhlas představenstva s převodem družstevního podílu nelze změnit ani odvolat.

18. Podle § 601 odst. 2 z. o. k., ve znění do 31. prosince 2020, právní účinky převodu družstevního podílu nastávají vůči družstvu dnem doručení účinné smlouvy o převodu družstevního podílu družstvu, ledaže smlouva určí účinky později. Tytéž účinky jako doručení smlouvy má doručení prohlášení převodce a nabyvatele o uzavření takové smlouvy.

19. Z dikce úpravy účinnosti smlouvy vůči družstvu zakotvené v § 601 odst. 2 z. o. k. lze dovodit, že smlouva o převodu družstevního podílu nemusí mít písemnou formu. Na případy, kdy je smlouva o převodu uzavřena toliko v ústní formě, citované ustanovení pamatuje tím, že její účinnost vůči družstvu váže na doručení (písemného) prohlášení převodce a nabyvatele o uzavření takové smlouvy.

20. Odvolací soud má za to, že nedošlo k žádnému významovému posunu oproti znění § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. prosince 2013, dále jen „obch. zák.“, a tudíž má za to, že smlouva o převodu družstevního podílu může být uzavřena i ústně.

21. Je tak možno vyjít z judikaturních závěrů přijatých při výkladu § 230 obch. zák., z nich se podává, že:

1) Dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená podle ustanovení § 230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu; jestliže písemnou formu nemá, musí dosavadní člen družstva písemně oznámit družstvu převod členských práv a povinností a nabyvatel musí vyslovit s převodem písemný souhlas (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2288/2010, a ze dne 10. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1294/2015).

2) Ke vzniku dohody o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků dohody a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení (viz důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněného pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž byly překonány závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, a ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 26 Cdo 5147/2009).

3) Účastníci písemně uzavřené dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu se mohou dohodnout o formě a výši úplaty ústně, je-li z obsahu dohody zjistitelné, že šlo o převod úplatný. Nejvyšší soud dovodil, že z ujednání, podle něhož si účastníci dohody vypořádali členský vklad, je zjistitelné, že šlo o převod úplatný, viz usnesení ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, posléze uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K tomuto názoru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008, kde závěr o úplatnosti převodu učinil z ujednání, podle něhož všechny pohledávky plynoucí z převodu členského podílu byly mezi účastníky převodu vzájemně vyrovnány. Obdobně stejnou otázku posoudil Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1012/2010.

22. Převedeno do poměrů projednávané věci, tvrdí-li žalobce, že převod byl sjednán jako úplatné právní jednání, cena však sjednána nebyla (tudíž je dle jeho názoru smlouva neplatným právním jednáním), proti tomuto tvrzení však již žalovaná 1/ brojí, tvrdí, že cena byla mezi účastníky sjednána (tudíž je smlouva platným právním jednáním), pak v takové situaci bylo povinností žalované 1/ řádně tvrdit k tomu rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svého tvrzení. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně určitých skutečností totiž leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také řádně tvrdí.

23. V daném případě tak bylo primárně povinností žalované 1/ řádně (mimo jiné) tvrdit, jaká konkrétní cena za převod byla mezi účastníky předmětné smlouvy, tedy mezi žalobcem a žalovanou 1/ (nikoli mezi žalobcem a třetím subjektem) sjednána, popř. způsob jejího určení; této primární povinnosti však žalovaná 1/ (dosud) nedostála.

24. Je tomu tak pro absenci konkrétního tvrzení o částce, jež byla (měla být) mezi účastníky předmětné smlouvy za převod sjednána. Odvolací soud nepřehlédl zjevný rozpor v tvrzeních žalované 1/, jež k nastolené otázce snášela; v uvedeném lze dát odvolateli za pravdu. Z obsahu spisu se totiž podává, že:

- v pořadím prvním podání (ze dne 8. dubna 2019, č. l. 34) žalovaná 1/ uvedla že, výše ujednání o ceně „odpovídá výši částek, které jsou výslovně vypsány v prvním odstavci článku V. Smlouvy o přidělení bytové jednotky“ uzavřené mezi ní žalovaným 2/ (viz bod I podání), i to, že „veškeré náklady spojení s obstaráním mého náhradního bydlení měly být vynaloženy pouze panem [Anonymizováno]“ a byla ujištěna, že „finanční nároky ze smlouvy zcela uhradil pan [Anonymizováno]“ s tím, že se „o nic nemusí starat“; smlouvu tak podepsala ve víře, že (sama) nic hradit nemusí, k žádné úhradě se nezavázala (viz bod IV. podání),

- při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 25. září 2019 (č. l. 60 a násl.) zástupce žalované 1/ uvedl, že „dohodu mezi žalobcem a žalovanou 1/ na výši úplaty a způsobu jeho zaplacení, sporuje, dohoda o ceně byla uzavřena pouze mezi žalobcem a bývalým manželem žalované 1/“ s tím, že „mezi bývalým manželem žalované 1/ a žalobcem bude za převod podílu zaplacena částka 1 mil. Kč“,

- ve vyjádření ze dne 30. října 2019 (č. l. 67) kromě tvrzení o tom, že částka 1 mil. Kč byla dohodnuta mezi žalobcem a jejím bývalým manželem (panem [Anonymizováno]) s odkazem na § 1792 o. z. dovozuje, že je možné vycházet „z ceny obvyklé úplaty v místě a čase“,

- při jednání před soudem prvního stupně dne 11. prosince 2019 (č. l. 76 a násl.) žalovaná 1/ uvedla, že žalobci nabízela, že „bude nějaké částky platit poté, co dcera dostuduje“,

- konečně v závěrečném návrhu ze dne 18. února 2020 (č. l. 116) žalovaná 1/ uvedla, že dle smlouvy o přidělení bytové jednotky byla zavázána „doplatit zbývající část anuity, převzala již zaplacené platby na základní členský vklad, splátky a příspěvky s tím, že takto jsou majetkově vypořádáni“ a dále, že strany měly vůli uzavřít smlouvu bez ujednání o kupní ceně.

25. Bylo na soudu prvního stupně, aby uvedené rozpory v tvrzeních žalované 1/ odstranil. Není možno přitakat v jeho závěru formulovaném v bodu 16 rozsudku o tom, že tvrzení žalované 1/ nejsou rozporná; není ani pravdou, že by žalovaná 1/ již ve svém prvním vyjádření ve věci (ze dne 8. dubna 2019) přicházela s konkrétní částkou (1 mil. Kč), taková skutečnost se ze zmíněného podání (jak dovozuje soud prvního stupně) nepodává.

26. Jestliže v předmětné věci mezi žalobcem a žalovanou 1/ panují rozpory ve skutkových okolnostech, z nichž ta která varianta může být pro soud zásadně významná z pohledu následného právního posouzení dotčeného právního jednání v tom směru, zda se jedná o právní jednání (ne)platné (§ 574 a násl. o. z.), či dokonce nicotné (§ 553 o. z.), pak soud prvního stupně musí v rámci řízení vyvinout, a to i s případným využitím procesní poučovací povinnosti vůči dotčenému účastníkovi, odpovídající úsilí jednak za účelem soustředění odpovídajícího skutkového základu, a dále za účelem následné verifikace těchto pro rozhodnutí zásadně významných skutkových okolností. Skutkové tvrzení, které je vnitřně rozporné, znemožňuje - aniž se soud prvního stupně pokusil spornost tvrzení odstranit - posoudit správnost soudem prvního stupně přijatého právně kvalifikačního závěru a jde tak na vrub správnosti právního posouzení věci. Jinak řečeno bylo povinností soudu rozpory v tvrzeních žalované 1/ odstranit, poskytnout ji příslušné poučení. Nepostupoval-li tak (jak se podává z obsahu spisu), pak řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

27. Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, za současné aplikace § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.

28. V dalším řízení soud prvního stupně se pokusí o odstranění rozporných tvrzení žalované 1/, za tím účelem ji poskytne příslušná poučení, vezme v potaz argumentaci účastníků řízení, provede dokazování v rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, umožní účastníkům vyjádřit se k důkazním návrhům a ke všem důkazům, které budou provedeny, až na základě řádných tvrzení a řádně zjištěného skutkového stavu je možno učinit závěr o zdánlivosti (§ 553 odst. 1 o. z.), či (ne)platnosti (§ 574 a násl. o. z.) dotčeného právního jednání. Věc znovu projedná a o žalobě znovu rozhodne.

29. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.