o zrušení výmazu společnosti SPEKTRUM-INVEST spol. s r. o. "v likvidaci", k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2020, č. j. 75 Cm 36/2019-49,

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti [Jméno advokáta B]"/dále jen „společnost“/ z obchodního rejstříku [výrok I.], ve vztahu mezi navrhovatelem, účastnicí 1/ a „účastníkem 3/“ [Anonymizováno] rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.], navrhovateli uložil povinnost zaplatit účastnici 2/ k rukám jejího právního zástupce na nákladech řízení částku 16 456 Kč do tří dnů od právní moci usnesení [výrok III.].

2. Soud první stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto skutkových zjištění:

- společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 6. ledna 2017, jejím jednatelem a likvidátorem byl „účastník 3/“ [Anonymizováno], jediným společníkem byla účastnice 2/,

- rozestavěná stavba - ubytovna zdravotnického personálu stojící na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále jen „předmětná stavba“), je od roku 1989 volně přístupná, bez údržby a zajištění,

- pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále jen „předmětné pozemky“) byly dne 20. prosince 1999 správkyní konkursní podstaty společnosti převedeny na společnost [Anonymizováno] (s prvními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 12. ledna 2000), předmětná stavba v ní jako předmět převodu není (výslovně) označena,

- vlastníkem předmětných pozemků byla od 29. srpna 2005 do (nejméně) 7. března 2019 společnost [Anonymizováno]

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

- nejpozději ke dni 20. prosince 1999 došlo ze strany společnosti k opuštění předmětné stavby /§ 135 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. prosince 2014, dále jen „obč. zák.“/, čímž společnost pozbyla vlastnické právo k předmětné stavbě, nemůže se tak jednat o neznámý majetek jako předpoklad pro vyhovění návrhu (§ 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“),

- pokud byla předmětná stavba platně opuštěna, nabyl vlastnické právo k ní stát, popř. obec (§ 435 odst. 2 obč. zák.),

- pokud by předmětná stavba byla součástí předmětných pozemků, jež byly převedeny výše uvedenou smlouvou na společnost [Anonymizováno], ta se stala její vlastnicí, pak ani v takovém případě by se nejednalo o neznámý majetek, jako předpoklad úspěšnosti podaného návrhu,

- navrhovatel přes poučení mu poskytnuté dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nedoplnil tvrzení, z nichž by bylo zřejmé, že předmětná stavba je neznámým majetkem,

- skutečnost, že formálně nerozhodl o přibrání účastníků 2/ a „3/“ do řízení, byť s nimi po celou dobu řízení jednal, nemá (nemůže mít) vliv na zákonný průběh řízení a správnost vydaného rozhodnutí.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelem, účastnicí 1/ a „účastníkem 3/“ odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že těmto účastníkům řízení žádné náklady nevznikly. V řízení procesně úspěšné účastnici 2/ přiznal na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč sestávající z odměny zástupce za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednání, 2 x písemná vyjádření) po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 4 režijních paušálů po 300 Kč, částky navýšil o 21 % DPH.

5. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně „zrušil a sám ve věci rozhodl“.

6. Argumentuje tím, že předmětná stavba je (stále) ve vlastnictví společnosti, neboť tato ve smlouvě ze dne 20. prosince 1999 není zmíněna, smlouvou byly převedeny toliko předmětné pozemky, lze tak usuzovat, že vůlí společnosti bylo si předmětnou stavbu ponechat. Domnívá se tedy, že vlastníkem předmětné stavby je stále společnost. Negativní stanovisko (nevykonání jednostranného právního jednání – opuštění), jak soudem prvního stupně požadováno, prokazovat nelze. Stavba nemá po právní stránce vlastníka, navrhovatel se tedy domnívá, že jím je společnost.

7. Nesouhlasí rovněž s výrokem III., jímž mu byla uložena povinnost zaplatit účastnici 2/ náklady řízení; má za to, že účastnice 2/ není účastníkem předmětného řízení, soud prvního stupně navíc nerozhodl o jejím přibrání do řízení, tím soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež mohla mít vliv na zákonný průběh řízení, jehož výsledkem je právě uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení.

8. Účastnice 2/ s odvoláním nesouhlasila, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

9. Dle jejího názoru vlastnické právo k předmětné stavbě bylo řádně převedeno kupní smlouvou ze dne 20. prosince 1999 na společnost [Anonymizováno], o neznámý majetek společnosti tak nejde; likvidace společnosti řádně proběhla. Domnívá se, že ona sama je účastníkem předmětného řízení (odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2015), absence formálního rozhodnutí o přibrání (proti němuž navíc není odvolání přípustné) na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

10. Odvolacím důvodem je toliko námitka nesprávného právního posouzení. Odvolací soud účastníky vyzval usnesením ze dne 12. října 2020, č. j. 14 Cmo 217/2020-74, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a zároveň je poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude odvolací soud jejich souhlas předpokládat. Účastnice 2/ s rozhodnutím věci bez nařízení odvolacího jednání (podáním ze dne 16. října 2020) vyjádřila souhlas. Vzhledem k tomu, že se ostatní účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl odvolací soud s jejich souhlasem bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 3 a § 101 odst. 4 o. s. ř.

11. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř. odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

12. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, z uvedeného důvodu na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).

13. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolateli se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo, byť soud prvního stupně nikoli správně vymezil okruh účastníků řízení (jak bude rozebráno níže), tato skutečnost však neměla vliv na věcnou správnost rozhodnutí.

14. Předně se tedy odvolací soud (s ohledem na námitky odvolatele) zabýval otázkou okruhu účastníků předmětného řízení.

15. Řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je stejně jako řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Účastníky řízení jsou pak dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. K otázce účastníků řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, uveřejněném pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účastníkem řízení je (též) vymazaná společnost, přičemž osobami oprávněnými v řízení jednat za vymazanou společnost jsou ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014). Odvolací soud má za to, že tyto závěry se uplatní i v řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014. Odvolací soud má dále za to, že účastníky řízení jsou dle § 6 z. ř. s. současně osoby v postavení posledních společníků společnosti. Pokud by totiž soud návrhu vyhověl, rozhodne v souladu s dikcí citovaného § 209 odst. 1 o. z. též o likvidaci společnosti a jmenování likvidátora. Ve výsledku jde o stejnou situaci, jako když soud rozhodne o zrušení existující společnosti a nařídí její likvidaci - účastníky takového řízení jsou pravidelně společníci společnosti s ručením omezeným [viz závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, na nichž Ústavní soud setrval např. i v pozdějším nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04 (nálezy jsou dostupné na www.usoud.cz)].

16. Převedeno do poměrů projednávané věci, pokud společnost [Anonymizováno] (tj. účastnice 2/) byla (posledním) společníkem společnosti (jak se podává z výpisu z obchodního rejstříku dostupného na www.justice.cz), pak rovněž tato společnost je účastníkem předmětného řízení. S touto společností jako s účastníkem řízení soud prvního stupně (jak se podává z obsahu spisu) jednal, byť (formálně) nerozhodl o jejím přibrání do řízení. Naopak účastníkem řízení není [Anonymizováno] (bývalý jednatel a likvidátor společnosti, soudem prvního stupně označovaný jako účastník 3/), ten je osobou, jež je v předmětném řízení oprávněna jednat za vymazanou společnost. Tato pochybení však na správnost vydaného rozhodnutí neměla vliv.

17. Předmětem nadepsaného řízení je zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku, a limity pro takový zásadní zásah do poměrů již zaniklé právnické osoby jsou upraveny v § 209 o. z.

18. Podle § 209 o. z.

(1) Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

(2) Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů.

19. Pojem neznámý majetek je ve smyslu § 209 o. z. nutno vykládat tak, že jde o majetek, jehož existence se zjistí až po výmazu z obchodního rejstříku. V poměrech projednávané věci však navrhovatelem tvrzený majetek (rozestavěná stavba – ubytovna zdravotnického personálu) není skutečností, která by se „objevila“ po výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

20. V předmětném řízení nebylo sporným, že předmětná (rozestavěná) stavba je od roku 1989 volně přístupná (bez odpovídající údržby), rovněž nebylo sporu, že smlouvou ze dne 20. prosince 1999 převedla (tehdejší) správkyně konkursní podstaty účastnice 1/ na společnost [Anonymizováno], vlastnictví k předmětným pozemkům, na nichž předmětná stavba stojí. V řízení nevyšlo najevo, že by účastnice 1/ minimálně od roku 1989 jako vlastnice předmětné stavby nejednala, takové tvrzení navrhovatel nepřinesl. Je tak zřejmé, že došlo (konkludentním jednáním) k jejímu opuštění (derelikci), předmětná (rozestavěná) stavba tak nepochybně (již před zánikem účastnice 1/) připadla v souladu se soudem prvního stupně citovanou právní úpravou k okamžiku jejího opuštění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 1823/2012) do vlastnictví státu (in eventum obce); jeho (jejího) souhlasu nebylo třeba (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 22 Cdo 157/2015). Lze dodat, že opuštění (věci) je jednostranné, neadresné právní jednání, jímž vlastník věci jednoznačně, bez jakýchkoliv pochybností, dává (navenek) najevo, že věc opouští a že ji nadále nehodlá vlastnit, a to také fyzicky učiní. Může tak učinit jakoukoliv srozumitelnou a určitou formou, včetně konkludentního jednání. Právo opustit věc (ius dereliquendi) je součástí obsahu vlastnického práva a jeho podstatou je projev vůle vlastníka (byť i konkludentní) nadále nebýt vlastníkem věci (viz již soudem prvního stupně zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2019, sp. zn. 21 Cdo 2257/2018).

21. Soudu prvního stupně lze dát za pravdu i v tom, že pokud by stavba byla součástí pozemku, pak došlo dne 20. prosince 1999 k jejímu převodu na společnost [Anonymizováno], pak ani v takovém případě by nešlo o neznámý majetek účastnice 1/.

22. Pak ale nelze hovořit o tzv. neznámém majetku, jak je má na mysli citované ustanovení. Další majetek navrhovatel neoznačil.

23. Odvolateli by nemohlo přinést ve věci úspěch ani, pokud by tvrdil, že by se již při likvidaci společnosti vědělo, že předmětná stavba je stále ve vlastnictví společnosti. V takovém případě by totiž nemohlo dojít k obnovení společnosti pro existenci neznámého majetku [srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2011, sp. zn. 7 Cmo 454/2010 (uveřejněné v časopise Obchodněprávní revue, 2011, č. 12, str. 363)] a tento majetek by připadl do vlastnictví státu. Jinak řečeno majetek, který byl znám ještě před výmazem společnosti z obchodního rejstříku, se výmazem společnosti z obchodního rejstříku stává věcí opuštěnou [srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 280 s.], jež připadá do vlastnictví státu (§ 1045 odst. 2 o. z.).

24. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně závislých výroků o nákladech řízení ve vztahu mezi navrhovatelem a účastníky 1/ a 2/. Předmětné řízení bylo možno zahájit pouze na návrh, bylo pak na místě aplikovat § 142 odst. 1 o. s. ř., dle nějž ve věci úspěšná účastnice 2/ má právo na náhradu nákladů řízení, jež soud prvního stupně správně vypočetl; účastnici 1/ žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] (jako bývalý likvidátor společnosti), není - jak rozebráno výše - samostatným účastníkem řízení, je v postavení osoby, jež je oprávněna v řízení jednat za účastnici 1/ (ostatně tak bylo soudem prvního stupně rovněž doručováno, jak se podává z doručenek na č.l. 8, 9, 33, 37 či 56) odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v nákladovém výroku II. ve vztahu mezi ním a navrhovatelem zrušil.

25. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. Úspěšné účastnici 2/ přiznal vůči navrhovateli právo na náhradu za mimosmluvní odměnu advokáta v požadovaném rozsahu jednoho úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 100 Kč, náhradu za 1 režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhradu za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v základní sazbě 21 %. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení účastnice 2/ 4 114 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. V odvolacím řízení dále úspěšné účastnici 1/ žádné náklady nevznikly.