o zrušení výmazu společnosti Pragobanka, a. s. v likvidaci z obchodního rejstříku, o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. 73 Cm 46/2019-52,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení výmazu (již zaniklé) společnosti [Jméno advokáta B], IČO [IČO] (dále též jen „společnost“) z obchodního rejstříku a jmenování likvidátora (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- společnost byla (po konkurzu a likvidaci) vymazána z obchodního rejstříku 27. 2. 2009,

- navrhovatel a) je vlastníkem „pozemku par. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno]

- dne 30. 4. 1996 uzavřel navrhovatel a) se společností smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, k zajištění pohledávky za společností [právnická osoba]., IČO [IČO], zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí,

- katastrální úřad „odmítl“ výmaz zástavního práva v katastru nemovitostí s tím, že „nebylo dostatečně doloženo, že zástavní právo zaniklo splněním pohledávky, … tuto skutečnost lze doložit např. potvrzením zástavního věřitele o zániku zástavního práva, nebo soudním rozhodnutím o žalobě na určení, že zástavní právo zaniklo uhrazením zajištěného dluhu,

- navrhovatel b) je spoluvlastníkem [Anonymizováno] budovy č. p. [Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], nacházející se v katastrálním území [adresa], obec [adresa],

- ve dnech 9. 11. 1995, 26. 9. 1996 a 19. 5. 1998 uzavřel navrhovatel b) k zajištění pohledávek společnosti smlouvy o zřízení zástavního práva, zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí,

- dopisem ze dne 29. 1. 2009 bylo navrhovateli b) „potvrzeno úplné vyrovnání pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]“, postoupené na společnost [Anonymizováno]

3. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že navrhovatelé mají na zrušení výmazu společnosti právní zájem, a to z důvodu, aby „mohli žádat vystavení potvrzení o zániku zástavního práva“, neprokázali však (a společnost tuto skutečnost sporovala), že by zástavními právy zajištěné pohledávky zanikly (splněním, či jinak), tedy, že by bylo třeba řešit „vlastnické vztahy ve vztahu ke katastru nemovitostí“; není tak dán jiný zájem hodný právní ochrany (§ 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „o. z.“). Dodal, že navrhovatelé mají možnost domáhat se ochrany prostřednictvím žaloby dle § 246 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné společnosti žádné náklady nevznikly.

5. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel a) i navrhovatel b) odvolání, navrhují, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a (jejich) návrhům zcela vyhověl.

6. Navrhovatel a) v odvolání namítá, že pohledávka zástavního věřitele (zajištěná zástavním právem) byla podmíněná, k jejímu vzniku (tak) mohlo dojít pouze „řetězením pěti skutečností“ (jež zmiňuje), k jejich splnění (však) nedošlo (jak plyne z prohlášení obligačního dlužníka [právnická osoba].). Soud prvního stupně dostatečně nezvážil skutečnost, že bez vyhovění návrhu není možné dosáhnout výmazu zástavního práva (resp. výmazů zástavních práv „řady“ jiných zástavních dlužníků), jež nadále nemovitosti zatěžuje; svého práva se dosud nedomohl ani prostřednictvím žaloby podané u Krajského soudu v Praze (řízení je vedeno pod sp. zn. 76 C 3/2022). Má za to, že (zaniklá) společnost je nesprávně označována za účastníka řízení.

7. Navrhovatel b) v odvolání rekapituluje skutkový stav věci, má za to, že jeho návrhu je na místě vyhovět již jen z toho důvodu, že je omezen v možnosti zřízení dalšího zástavního práva k nemovitostem (a tím získání hypotéčního úvěru). V důsledku výmazu společnosti nemůže katastrální úřad zapsat společnost [právnická osoba]. jako zástavního věřitele. Ve vztahu k pohledávkám z úvěrů tvrdí, že tyto zanikly (byly splaceny) nově poskytnutým úvěrem. Jako důkaz označil soupis konkursní podstaty, z nějž je zřejmé, že součástí konkursní podstaty nebyly pohledávky za navrhovatelem b) ze smluv o úvěru č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], ale pouze ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]; k dispozici má i výpisy z úvěrových účtů. Napadené rozhodnutí považuje za překvapivé, vydané, aniž byl poučen o potřebě označit důkazy.

8. Společnost považovala rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, na přijaté závěry (pro stručnost) odkázala.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

10. Předmětný návrh byl podán dne 27. 3. 2019, tj. za účinnosti nové právní úpravy, neuplatní se tedy ustanovení § 3043 odst. 2 o. z., jak vyplývá už z jeho znění (k obsahově shodnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze např. v usnesení ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 76/2019-119); soud prvního stupně tak věc správně posoudil dle § 209 o. z.

11. S ohledem na odvolací námitku – týkající se okruhu účastníků předmětného řízení – odvolací soud již na tomto místě uvádí, že předmětné řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je (stejně jako řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora) řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Účastníky řízení jsou pak dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má v být v řízení jednáno (k obdobným závěrům došla i komentářová literatura viz Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1063). K otázce účastníků řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, uveřejněném pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v něm zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účastníkem řízení je (též) vymazaná společnost, přičemž osobami oprávněnými v řízení jednat za vymazanou společnost jsou ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku. Odvolací soud má za to, že tyto závěry se uplatní i v řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Osobou oprávněnou zastupovat společnost v likvidaci v občanském soudním řízení podle § 21 odst. 2 o. s. ř. je zásadně (s výjimkou předvídanou ustanovením § 32 odst. 2 o. s. ř.) likvidátor společnosti. Odvolací námitka navrhovatele a) tak není důvodná.

12. Předmětem řízení je zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku, limity pro takový zásadní zásah do poměrů již zaniklé právnické osoby jsou upraveny v § 209 o. z.

13. Podle § 209 o. z. zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla (odstavec první). Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů (odstavec druhý).

14. Z citovaného ustanovení se podává, že důvodem pro obnovení společnosti může být zjištění neznámého majetku (který nebyl před jejím výmazem z veřejného rejstříku znám), či existence jiného zájmu hodného právní ochrany [obsah tohoto pojmu však zákon blíže nevymezuje, ačkoliv jej na více místech používá (viz např. § 258, § 236 odst. 2, § 260, § 319 odst. 3, § 1569 odst. 2, § 1761 o. z.)]; osobou aktivně legitimovanou je subjekt, jenž má na podaném návrhu právní zájem.

15. Je nepochybné, že při doslovném (jazykovém) výkladu lze pod pojmem „zájem hodný právní ochrany“ nalézt širší skupinu zájmů, než těch, jež spadají pod pojem „právní zájem“, zákonem rovněž často používaný (kromě již citovaného § 209 o. z. např. v § 66 odst. 2, § 71 odst. 1, § 72, § 153 odst. 3, § 165 odst. 1, § 172, § 191 odst. 2, § 212 odst. 2, § 301 odst. 1 o. z. a v mnoha dalších ustanoveních).

16. Při výkladu pojmu „právní zájem“ [užitém (mimo jiné) i v § 209 o. z. ve vztahu k aktivní legitimaci] Nejvyšší soud dovodil, že takový zájem má konkrétní osoba tehdy, je-li přímo dotčeno její právní postavení, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, přičemž pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, a judikaturu v něm citovanou). V poměrech projednávané věci soud prvního stupně tak ve vztahu k aktivní legitimaci správně uzavřel, že navrhovatelé mají (s ohledem na jimi tvrzené skutečnosti) na zrušení společnosti právní zájem (pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, konkrétně jeho bod 23).

17. V poměrech předmětné věci nelze uvažovat o tom, že by se v daném případě jednalo o první ze dvou případů vymezených v § 209 o. z. pro zrušení výmazu společnosti , tj. existence neznámého majetku společnosti zjištěný po jejím výmazu z obchodního rejstříku (k pojmu neznámý majetek srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5264/2009, a ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3946/2011); takové skutečnosti ostatně navrhovatelé ani netvrdí.

18. Odvolatelé tvrdí, že mají na zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku jiný zájem hodný právní ochrany, jenž spatřují v existenci zástavního práva váznoucího na nemovitostech (v jejich vlastnictví) ve prospěch společnosti, přičemž podkladem pro jeho výmaz (z katastru nemovitostí) je (může být) potvrzení společnosti o zániku práva (práv).

19. Pro naplněnost pojmu (jiný) „zájem hodný právní ochrany“ užitý v § 209 o. z. není (obecně) vyloučeno, že se kromě právního zájmu může jednat i o pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem, jenž bude nutné právem chránit, vždy však bude záležet na výkladu příslušného zákonného ustanovení a na poměrech konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019).

20. V poměrech předmětné věci tvrzení navrhovatelů (odvolatelů) bez dalšího nemohou vést (nevedou) k závěru o naplněnosti pojmu (jiného) zájmu hodného právní ochrany užitého v citovaném ustanovení. Je tomu tak (již jen) proto, že povinnost společnosti, coby zástavního věřitele, vydat (vystavit) listinu prokazující zánik zástavního práva (§ 1379 odst. 2 o. z.) jejím zánikem (výmazem z obchodního rejstříku) zanikla. V obecné rovině totiž platí, že zanikne-li právnická osoba (zde zástavní věřitel) bez právního nástupce není nikdo, na koho by její povinnost (tj. povinnost potvrzení o zániku zástavního práva vydat) přešla. V zákoně se výslovně neuvádí, jaké má tato skutečnost právní následky ve vztahu k povinnostem, které zůstaly po zániku právnické osoby nesplněny, lze však dovodit, že (taková) povinnost zanikla, neboť nemůže existovat bez nositele (takové) povinnosti. Ostatně shodný závěr by bylo na místě přijmout i v případě úmrtí fyzické osoby bez právního nástupce.

21. Při plném respektování zásady minimalizace zásahů (podle níž může soud zasahovat do vnitřních poměrů soukromé právnické osoby jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek), jež je obecným právním principem, za situace, kdy postup podle § 209 o. z. představuje významný zásah do statusu obnovované právnické osoby (a tím i do právní jistoty této osoby i třetích osob), přičemž při jeho výkladu je na místě postupovat restriktivně, je (ve výsledku) správný závěr soudu prvního stupně, že předpoklady vymezené v § 209 o. z. v daném případě naplněny nebyly. Návrhu navrhovatelů na zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku tak není možno vyhovět.

22. Není ani možno dospět k závěru, že by došlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Je tomu tak proto, že navrhovatelé mají možnost domáhat se soudní ochrany svých práv postupem dle § 244 a násl. o. s. ř., jak přiléhavě uvedl soud prvního stupně. Ostatně této možnosti navrhovatel a) využil, jím zahájené řízení o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 C 3/2022, není dosud (jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti) pravomocně skončeno.

23. Není-li rozhodnutí založeno na závěru o tom, že odvolatelé neunesli břemeno tvrzení či důkazní břemeno, nebyl postup podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. - jak navrhovatelem b) namítáno - na místě (k výkladu označeného ustanovení srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 945/2016, uveřejněný pod číslem 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012, a ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4368/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1747/2015).

24. Domáhal-li se navrhovatel b) zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku, měl a mohl očekávat, že soud prvního stupně naplnění předpokladů pro vyhovění návrhu zevrubně posoudí. Závěry soudu prvního stupně, ostatně i soudu odvolacího (podle nichž tyto předpoklady nebyly naplněny) mohl být zklamán ve svých očekáváních, avšak nikoliv překvapen. Rozhodnutí soudu prvního stupně pro něj tudíž nemohlo být (v žádném ohledu) překvapivé či nepředvídatelné, jak z jeho strany namítáno.

25. Odvolací soud proto odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení.

26. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné společnosti žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.