o zrušení společnosti a nařízení její likvidace, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2023, č. j. 69 Cm 31/2023–40,

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zrušení společnosti [Jméno advokáta B]. (dále též jen „společnost“) a nařízení její likvidace [výrok I.], a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelka (jediná jednatelka a společník společnosti) se návrhem domáhala zrušení společnosti a nařízení likvidace, neboť společnost dne 8. 2. 2023 pozbyla všechna podnikatelská oprávnění. S odkazem na § 190 odst. 2 písm. f), § 12 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích/ (dále jen „z. o. k.“), a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 7 Cmo 205/2016, dospěl k závěru, že ruší-li se jednočlenná společnost, rozhoduje o tomto zrušení přímým právním jednáním vždy jediný společník formou notářského zápisu, ten i ustanovuje likvidátora (a rozhoduje o jeho odměně). Podmínky pro postup ve smyslu § 93 písm. a) z. o. k., tj. pro nucené zrušení společnosti a nařízení její likvidace, nejsou splněny, neboť citované ustanovení představuje výjimku z pravidla, dle něhož se právnická osoba zrušuje zásadně dobrovolně. Navrhovaný postup je pro navrhovatelku (pouze) ekonomicky výhodnější, přičemž ekonomický zájem na zrušení společnosti není zájmem právním. Hodlá-li navrhovatelka společnost zrušit, lze toto rozhodnutí učinit bez ingerence soudu. Návrh je v rozporu s principem zákazu zneužití práva. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

3. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se společnost zrušuje, nařizuje se její likvidace a navrhovatelka se jmenuje její likvidátorkou.

4. Odvolatelka argumentuje svým právním zájmem na zrušení společnosti a nařízení její likvidace z titulu společníka (a rovněž jediného jednatele) společnosti, jež pozbyla živnostenské oprávnění. Vyvrací závěry soudu prvního stupně, i jím aplikovanou judikaturu. Je přesvědčena, že nejedná v rozporu s dobrými mravy, společnost je více než 7 let nefunkční, její výmaz je v zájmu rejstříkových soudů i orgánů veřejné moci. Jsou-li naplněny podmínky § 93 z. o. k., pak je soud povinen společnost zrušit. Na podporu svého tvrzení odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2023, č. j. 83 Cm 128/2022–26.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže obstát, byť z jiných než odvolatelkou namítaných důvodů.

6. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

7. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným jsou dle § 6 z. ř. s. vždy ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy i zrušovaná společnost, což odpovídá závěrům dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, dostupný na www.usoud.cz; nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019, sp. zn. 7 Cmo 261/2018, nebo ze dne 18. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 281/2019, jež jsou dostupná např. v právní aplikaci www.beck-online.cz). Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona.

8. Jak plyne z obsahu spisu soud prvního stupně sice společnost za účastníka tohoto řízení považoval (jak se podává již jen ze záhlaví přezkoumávaného rozhodnutí), ovšem jako s účastníkem řízení s ní nejednal (např. ji nepředvolal k nařízeným jednáním, nedoručil ji odvoláním napadené usnesení, atd.); v průběhu celého řízení jednal pouze s navrhovatelkou, nikoli již se společností (byť její jedinou jednatelkou a společníkem je navrhovatelka).

9. Podala-li navrhovatelka předmětný návrh, jímž se domáhá zrušení společnosti s likvidací, je tak namístě vycházet z toho, že ke střetu zájmů, jenž je přirozeně přítomný mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, dochází (z logiky věci) i v předmětném řízení, proto za společnost v předmětné věci nesmí navrhovatelka jednat (k problematice srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021).

10. Nemůže-li společnost vystupovat před soudem, protože tu není osoba oprávněná za ni jednat (viz výše), aniž by za řízení vyšlo najevo, že jde o přechodný stav, který bude v dohledné době odstraněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021), bude na místě – bude-li navrhovatelka na podaném návrhu trvat - společnosti ustanovit procesního opatrovníka (§ 21 odst. 4, § 29 odst. 2 o. s. ř.).

11. Uvedeným procesním postupem soud prvního stupně odňal společnosti možnost jednat před soudem a zatížil tak řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

12. Ze shora vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. c) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

13. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

14. Přes uvedené je vhodné dodat, že navrhuje-li navrhovatelka zrušení společnosti s likvidací z důvodu, že společnost pozbyla podnikatelské oprávnění a je dlouhodobě nefunkční, pak taková skutečnost představuje důvod pro její zrušení /§ 93 písm. a) z. o. k./. Avšak v situaci, kdy je navrhovatelka jediným společníkem (a jednatelkou) společnosti, je její návrh obcházením smyslu a účelu právní úpravy, jež nepožívá právní ochrany. Není totiž (rozumného) důvodu, aby o zrušení společnosti (v poměrech dané věci) nerozhodla (nemohla rozhodnout) navrhovatelka coby jediný společník společnosti (§ 12 z. o. k.).