o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání likvidátora JUDr. Josefa Cupky, sídlem Trojanova 342/18, Nové Město, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2024, č. j. 74 Cm 432/2009–20,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorovi zaniklé společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 4 000 Kč, která mu bude vyplacena po právní moci usnesení z účtu Městského soudu v Praze [výrok I.], a náhradu hotových výdajů ve výši 24 177,06 Kč, která mu „z důvodu odečtení nákladů od likvidačního zůstatku“ a po odečtení zálohy bude vyplacena v částce 15 177,06 Kč z účtu Městského soudu v Praze po právní moci usnesení [výrok II.].

2. Protože likvidátor byl do své funkce jmenován usnesením ze dne 16. 2. 2010, č. j. 74 Cm 432/2009-4, které nabylo v této části právní moci dne 16. 3. 2010, postupoval soud prvního stupně při určení výše odměny a náhrady hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). To odůvodnil odkazem na přechodná ustanovení nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

3. Výrok I. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky tím, že vzhledem k množství provedených úkonů, náročnosti prováděné likvidace po stránce právní, administrativní i časové, potřebné odbornosti likvidátora a míře jeho odpovědnosti přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 4 000 Kč. Maximální výši odměny v částce 5 000 Kč likvidátorovi nepřiznal proto, že likvidátor delegoval vyhotovení daňových přiznání na třetí osobu. Přitom odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 7 Cmo 356/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že likvidátor sice má nárok na náhradu hotových výdajů i za delegované činnosti, avšak odměna likvidátora je odměnou především za činnost tohoto „funkcionáře“ a míra jím delegovaných činností na jiné osoby je mírou, v níž se umenší jeho nárok na odměnu.

4. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky tím, že část likvidátorem vyúčtovaných výdajů na likvidaci společnosti nebyla účelně vynaložena či doložena. Soud prvního stupně nepřiznal likvidátorovi požadovanou paušální náhradu ve výši 2 000 Kč za administrativní výdaje, neboť likvidátor nedoložil konkrétní výši těchto hotových výdajů. Nicméně při vědomí toho, že pro likvidátora je doložení takovýchto nezpochybnitelných výdajů téměř nemožné (telefon, internet, toner do tiskárny apod.), je podle poznatků soudu prvního stupně na místě přiznat likvidátorovi (a to i s ohledem na administrativní výdaje vzniklé v souvislosti s prodejem nemovitosti) náhradu těchto výdajů v přiměřené výši 800 Kč. K likvidátorem dokládanému výdaji na archivaci dokumentů společnosti ve výši 7 000 Kč soud prvního stupně uvádí, že z rozhodovací činnosti je mu známo, že výdaje na archivaci se v obdobných případech pohybují ve výši do 2 000 Kč. Takže jen v této výši jde o výdaj účelně vynaložený, jehož náhradu lze likvidátorovi přiznat. Ostatní hotové výdaje (sestávající z výdaje za oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a ve výši 3 025 Kč za zveřejnění inzerátu v Obchodním věstníku, za zpracování a podání daňového přiznání ve výši 4 840 Kč, za poštovné a správní poplatky ve výši 1 364,06 Kč a za znalecké posudky ve výši 9 970 Kč) považoval soud prvního stupně za účelně vynaložené i doložené, jejich náhradu tedy likvidátorovi přiznal. Soud prvního stupně celkem přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů v částce 15 177,06 Kč (sestávající z hotových výdajů ve výši 24 177,06 Kč po odečtení likvidátorovi dříve poskytnuté zálohy na hotové výdaje likvidace ve výši 8 000 Kč a likvidačního zůstatku ve výši 1 000 Kč).

5. Proti oběma výrokům usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že likvidátorovi přizná odměnu ve výši 10 000 Kč a plnou náhradu hotových výdajů ve výši 30 377,06 Kč.

6. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně přiznání nespravedlivé výše odměny za provedenou likvidaci ve výši toliko 4 000 Kč zdůvodněnou delegací vedení účetnictví na třetí osobu. Svůj názor opírá o rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze. Namítá, že jeho činnost spočívá nejen v prostém výkonu funkce likvidátora, ale i v řízení ostatních služeb v rámci likvidace. Odvolatel musel v dané věci vynaložit maximální úsilí k docílení „zrušení“ na společnost vedené exekuce, k následnému zpeněžení nemovitosti v rámci likvidace a vypořádání se s podílovým spoluvlastnictvím. Delegace vedení účetnictví není sama o sobě důvodem pro krácení jeho odměny. Odvolatel též nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ohledně účelnosti výdaje za archivaci. Zdůrazňuje, že archivace dokumentů nespočívá toliko v uskladnění listin na určitém místě, jak se při svém výpočtu mylně domnívá soud prvního stupně, nýbrž zahrnuje celou řadu jednotlivých úkonů, které konkrétně jmenuje (jako např. zařazení dokumentů, manipulaci, nakládku a vykládku spisů, přepravu či skartaci), jež si desetileté období archivace dokumentů vyžádá.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Jelikož byl odvolatel do své funkce jmenován usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 2. 2010, č. j. 74 Cm 432/2009-4, které v dané části nabylo právní moci dne 16. 3. 2010, posuzoval odvolací soud jeho nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „obch. zák.“), a vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

9. Dle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.

10. Dle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.

11. Dle § 1 odst. 2 vyhlášky určuje odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.

12. Odvolací soud se nejprve zabýval odvoláním předestřenou otázkou výše odměny za provedení likvidace.

13. Podle § 4 vyhlášky, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč (odstavec 1). Soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč (odstavec 2).

14. Jak již bylo výše uvedeno, vzhledem k datu jmenování odvolatele do funkce likvidátora odvolací soud postupuje podle vyhlášky. Maximální možná výše likvidátorovi přiznané odměny tedy činí 5 000 Kč (§ 4 odst. 2 vyhlášky).

15. Odvolací soud již dříve vyslovil, že čím více činností deleguje likvidátor na třetí osoby a výdaje na jejich činnost se tak potažmo projeví v rámci hotových výdajů, tím méně činností pak zbývá na činnost likvidátora, a to se též projeví ve výši jeho odměny za výkon jeho funkce. Míra likvidátorem delegovaných činností na jiné osoby je tak mírou, v níž se umenší jeho nárok na odměnu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 7 Cmo 356/2018).

16. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky (aplikovaného v poměrech § 71 odst. 6 obch. zák.) v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí jeho odměna 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu. V projednávané věci společnost vykonávala činnost v prvních přibližně deseti letech své existence, později byla neaktivní, s minimem závazků a jednodušší vlastnickou strukturou. Odvolatel činil úkony směřující k zastavení exekuce a zpeněžení majetku společnosti sestávajícího v té době pouze z podílu ve výši 2/23 na pozemku o výměře 5 m2. Společnost tak prakticky nevlastnila žádný majetek.

17. Soud prvního stupně zrušil společnost s likvidací a jejím likvidátorem jmenoval odvolatele svým usnesením ze dne 16. 2. 2010, které v této části nabylo právní moci dne 16. 3. 2010. Likvidace byla ukončena dne 31. 7. 2023. Odvolatel podal návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku dne 6. 11. 2023. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 7. 11. 2023. Z uvedeného se podává, že likvidace společnosti trvala přes třináct let.

18. S ohledem na to, že na zpracování a vedení účetnictví a daňového přiznání si odvolatel sjednal jiný subjekt, za což požadoval uhradit náklady, které mu byly přiznány (k zohlednění tohoto faktu při určení odměny srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2023, sp. zn. 14 Cmo 81/2023), stejně jako na výše uvedené skutečnosti, je adekvátní odchýlení se od § 4 odst. 1 vyhlášky co do částky 4 000 Kč. V tomto směru se odvolací soud ztotožňuje s posouzením soudu prvního stupně.

19. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním předestřenou otázkou výše náhrady hotových výdajů.

20. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

21. Základním předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 8 odst. 1 vyhlášky je, že likvidátor vynaložení těchto hotových výdajů jednoznačně specifikuje a doloží. V poměrech projednávané věci odvolatel účtované administrativní výdaje v částce 2 000 Kč nedoložil. Rozhodovací praxe odvolacího soudu je ustálena v závěru, že není-li likvidátor schopen výdaje tohoto typu blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbude, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Přiznání takovéto paušální náhrady by nemělo oporu ve shora zmíněné právní úpravě, odvolací soud proto náhradu uvedených výdajů odvolateli nepřiznal, a to ani zčásti.

22. Zásadní pochybení odvolatele odvolací soud shledává při zajištění spisové služby pro dokumenty společnosti.

23. Při posouzení (ne)účelnosti vynaložení výdajů za spisovou službu musí sice odvolací soud postupovat podle úpravy účinné v den právní moci usnesení o jmenování likvidátora do funkce (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro posouzení, zda společnost, na kterou likvidátor výkon spisové služby delegoval, disponovala příslušným oprávněním, je však nutné postupovat podle právní úpravy účinné v okamžiku delegace. Odvolací soud se tedy při posouzení (ne)oprávněnosti níže uvedené společnosti k poskytování služby vedení spisovny řídil právní úpravou účinnou v den uskutečnění zdanitelného plnění (18. 10. 2023), jak je uveden na faktuře č. [Anonymizováno] Z této skutečnosti se sice jednoznačně nepodává, kdy došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí fakturované služby, v dané věci to však nemá na konečný závěr odvolacího soudu vliv. Ke stejnému závěru by se totiž dospělo za použití jakéhokoli znění právních předpisů účinných mezi datem právní moci usnesení soudu prvního stupně o jmenování likvidátora do funkce (16. 3. 2010) a datem vystavení faktury (18. 10. 2023).

24. Podle § 2 písm. d) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2012 (dále jen „ZoA“), se pro účely tohoto zákona rozumí dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce.

25. Podle § 3 odst. 2 písm. a) ZoA povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem rovněž podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).

26. Podle přílohy 1 ZoA, jsou podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku povinni za podmínek stanovených zákonem o archivnictví a spisové službě uchovávat a umožnit výběr archiválií z dokumentů vzniklých z jejich činnosti, mezi které se řadí např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení, likvidaci a zániku podnikatelského subjektu, rozhodnutí o likvidaci, zprávy o postupu a ukončení likvidace, návrhy na výmaz z obchodního rejstříku, finanční dokumenty, účetní záznamy a statistiky podnikatelského subjektu, zejména knihy podvojného účetnictví, účetní závěrky a roční statistické výkazy.

27. Podle § 75 odst. 1 obch. zák. likvidátor sestaví bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení (dále jen "návrh rozdělení likvidačního zůstatku"). Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor účetní závěrku. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

28. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném do 31. 8. 2012 (dále jen „ZoÚ“), se tento zákon vztahuje na právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky.

29. Podle § 31 odst. 1 ZoÚ jsou účetní jednotky povinny uschovávat účetní záznamy pro účely vedení účetnictví po dobu stanovenou v odstavci 2 nebo 3. Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro nakládání s nimi zvláštní právní předpisy.

30. Podle § 31 odst. 3 písm. a) ZoÚ přecházejí povinnosti spojené s uschováním účetních záznamů, jakož i povinnosti podle § 33 odst. 3 u účetních jednotek uvedených v § 1 odst. 2 písm. a) až c) na právního nástupce této účetní jednotky, a není-li ho, na likvidátora či insolvenčního správce nebo jinou osobu podle zvláštních právních předpisů.

31. Podle § 3 odst. 4 ZoA (ve znění účinném do 30. 6. 2024) povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

32. Podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, je obsahem náplně koncesované živnosti vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, v rozsahu úkonů souvisejících s uchováním těchto dokumentů, výkonem nahlédací agendy a umožnění provedení výběru archiválií, a to ve stejném rozsahu souvisejících povinností, které jsou zákonem o archivnictví a spisové službě stanoveny tomuto původci.

33. V poměrech projednávané věci odvolatel vybral pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty (dle § 2 písm. d/ ZoA uvedené v příloze č. 1 ZoA, vzniklé z činnosti společnosti dle § 3 odst. 2 písm. a/ ZoA, § 75 odst. 1 obch. zák. a § 1 odst. 2 písm. a/ ZoÚ ve spojení s § 31 odst. 1 a 3 písm. a/ ZoÚ) společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“). Jejím předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku však byl a je „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“, dle zakladatelské listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku pak „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Předmětem podnikání tedy není vedení spisovny, přičemž povinnost uchovávat dokumenty mají podnikatelé s koncesí k této živnosti (§ 3 odst. 4 ZoA). Z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že [Anonymizováno] nemá žádné živnostenské oprávnění, nedisponuje tedy ani koncesí k vedení spisovny.

34. Z výše uvedeného nelze než dovodit, že likvidátor nepostupoval s péčí řádného hospodáře (srov. § 71 odst. 5 obch. zák. ve spojení s § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 obch. zák.), když k zajištění spisové služby vybral společnost bez odpovídajícího oprávnění k výkonu této podnikatelské činnosti, tedy společnost v tomto směru neoprávněně podnikající (§ 63 odst. 2 písm. c/ zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání). Náhrada výdaje na „archivaci dokumentů“ proto odvolateli v daném případě podle mínění odvolacího soudu vůbec nepřísluší, neboť nejde o výdaj účelně vynaložený ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky.

35. Na závěr odvolací soud poznamenává, že zákaz změny k horšímu právního postavení odvolatelele v odvolacím řízení v důsledku jeho vlastní procesní aktivity (zásada zákazu reformace in peius) se v tomto řízení neprosadí. Tato zásada je totiž projevem dispoziční zásady. Řízení v této věci o určení odměny, náhrady hotových výdajů a způsobu jejich výplaty (§ 71 odst. 6 obch. zák., § 2 an. vyhlášky) je však řízením nesporným ovládaným zásadou oficiality (§ 200e odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013) a soud v něm není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. KRČMÁŘ, Zdeněk. § 200e /Řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob/. In: BUREŠ, Jaroslav, DRÁPAL, Ljubomír, KRČMÁŘ, Zdeněk a kol. Občanský soudní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 983, nebo dále nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 697/2024).

36. Odvolateli tak náleží náhrada hotových výdajů spojených s likvidací v celkové výši 21 377,06 Kč. Ta sestává z náhrady výdaje za zveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, za zveřejnění inzerátu v Obchodním věstníku ve výši 3 025 Kč, za zpracování a podání daňového přiznání ve výši 4 840 Kč, za poštovné a správní poplatky ve výši 1 364,06 Kč a za znalecké posudky ve výši 9 970 Kč. Od této částky bude odečtena odvolateli dříve přiznaná záloha na hotové výdaje likvidace ve výši 8 000 Kč a likvidační zůstatek ve výši 1 000 Kč. Celkem tedy bude odvolateli na náhradě hotových výdajů likvidace vyplacena částka ve výši 12 377,06 Kč.

37. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Výrok II. pak změnil jen co do výše náhrady hotových výdajů likvidátora a částky, která mu má být soudem prvního stupně vyplacena (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), jinak v tomto výroku usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).