o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. července 2022, č. j. 73 ECm 1/2022-85,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 100 000 Kč s úrokem z prodlení 8, 25 % ročně z této částky od 24. června 2021 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 602 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v rozsudku vyšel z těchto skutkových zjištění:

- valná hromada žalované dne 14. května 2020 rozhodla o zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti k novým vkladům o částku 30 000 000 Kč peněžitými vklady, s tím, že zvýšením základního kapitálu dojde k vytvoření dvou nových podílů ve výši 8 % a 2 %;

- [jméno FO] a [jméno FO] tyto vkladové povinnosti převzali;

- [jméno FO] vklad 6 000 000 splatil a ke dni 18. června 2020 byl do obchodního rejstříku zapsán jako společník žalované;

- [jméno FO]. [jméno FO] vklad 24 000 000 Kč nesplatil a nebyl podán návrh na zápis zvýšení základního kapitálu jeho vkladem do obchodního rejstříku;

- valná hromada dne 18. června 2020 za účasti [jméno FO] v postavení společníka žalované rozhodla o částečném zrušení rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti přijatého valnou hromadou dne 14. května 2020, a to pouze ve vztahu k [jméno FO]. [adresa].

3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že valná hromada žalované rozhodla v souladu s § 223 zákona č. 90/2012 Sb. ve znění účinném do 31. prosince 2020, o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, o zvýšení základního kapitálu žalované peněžními vklady osob odlišných od dosavadních společníků, [jméno FO] a [jméno FO]. [adresa], kdy obě tyto osoby vkladové povinnosti účinně převzaly svými prohlášeními v souladu s § 224 odst. 1, 2 z. o. k ve lhůtě stanovené usnesením valné hromady. Nemohlo tak dojít ke zrušení usnesení valné hromady žalované podle § 225 odst. 1 z. o. k. [jméno FO] následně svůj vklad splatil, čímž v souladu s § 216 odst. 2 z. o. k. nastal ve vztahu k jeho vkladové povinnosti účinek zvýšení základního kapitálu. [jméno FO]. [jméno FO] naproti tomu svou vkladovou povinnost nesplnil a ani nebyl podán návrh na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, což způsobilo následek stanovený v § 218 odst. 1 písm. a) z. o. k., tj. zrušení usnesení valné hromady ze dne 14. května 2020 a zánik vkladové povinnosti jak [jméno FO]. [adresa], tak i [jméno FO] uplynutím 2 měsíců od rozhodnutí valné hromady žalované.

4. Právní úprava nestanoví dle soudu prvního stupně z pravidla § 218 odst. 1 písm. a) z. o. k. žádnou výjimku a není proto významné, že [jméno FO] vkladovou povinnost již splnil a byl zapsán jako společník žalované do obchodního rejstříku; tyto zápisy mají jen deklaratorní povahu. Naopak, § 218 odst. 2 z. o. k. stanovuje postup pro případ, kdy ke zrušení usnesení valné hromady dojde až po splacení emisního kurzu, tedy poté, co již nastal účinek zvýšení základního kapitálu dle § 216 z. o. k., kdy i pro takový případ stanovuje povinnost vrátit splacený emisní kurs a za účelem ochrany věřitelů společnosti odkazuje na přiměřené užití úpravy snížení základního kapitálu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit [jméno FO] jím splacený vklad od základního kapitálu bez zbytečného odkladu ode dne zrušení usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu, které bylo zrušeno dne 14. srpna 2020.

5. Pokud je požadován úrok z prodlení z částky vkladu ode dne 24. června 2021, je žádán po právu. Jelikož [jméno FO] oznámil žalované postoupení uplatněné pohledávky žalobkyni, je tím založena její aktivní věcná legitimace. Usnesení valné hromady žalované ze dne 18. června 2020 o částečném zrušení usnesení valné hromady (žalované) ze dne 14. května 2020 nemělo za následek zánik vkladové povinnosti [jméno FO]. [adresa], neboť ta zanikla ze zákona až v důsledku zrušení usnesení valné hromady ze dne 14. května 2020 následkem nepodání návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku v zákonné lhůtě. Ustanovení § 217 z. o. k. dopadá na případy, kdy je zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku, ač byl titul pro vznik vkladové povinnosti neplatný nebo neúčinný, protože smyslem je ochrana věřitelů společnosti spoléhajících na princip publicity obchodního rejstříku. Hypotéza této normy tak nebyla naplněna.

6. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Domáhá se jeho změny, kterou bude žaloba zamítnuta.

7. Namítá, že spor mezi účastníky nijak nesouvisí s účastí žalobkyně v žalované, neboť žalobkyně není společníkem žalované. Jde tak o spor o vydání bezdůvodného obohacení na základě obecné právní úpravy, v němž je dána věcná příslušnost okresních soudů. Dále odvolatelka namítá, že s ohledem na úpravu § 216 odst. 2 z. o. k. nastaly účinky zvýšení základního kapitálu společnosti převzetím vkladové povinnosti [jméno FO] a splacením jeho vkladu, což bylo řádně zapsáno do obchodního rejstříku. Valná hromada společnosti konaná dne 18. června 2020, kde bylo s [jméno FO] jednáno jako se společníkem žalované, částečně revokovala své rozhodnutí ze dne 14. května 2020 o zvýšení základního kapitálu žalované, a to pouze ve vztahu k [jméno FO], nikoliv i k [jméno FO]. Dle rozhodovací praxe soudů i závěrů odborné literatury je takováto revokace možná, což odvolatelka blíže odůvodňuje. [jméno FO] tak nárok na vrácení jím složeného vkladu vůči žalované nevznikl. Ustanovení § 218 z. o. k. vychází z toho, že zvýšení základního kapitálu nebylo zapsáno do obchodního rejstříku. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] nepřevzali vkladovou povinnost společně, ale samostatně, a ve vztahu k [jméno FO] nastaly nevratné právní účinky dle § 216 odst. 2 z. o. k. Z hlediska právní jistoty i třetích osob není na místě stávající stav jakkoliv měnit a narušit.

8. Dále namítá, že [jméno FO] je jako společník žalované zapsán v obchodním rejstříku a právní předpisy neupravují postup ani způsob, jak jej z obchodního rejstříku vymazat v případě, že by mu byl vrácen jeho již splacený vklad nebo jeho část, což odvolatelka blíže odůvodňuje. Postup podle § 218 odst. 1 písm. a) z. o. k. nemůže být použit. Navíc měl [jméno FO] zájem vložit své finanční prostředky do základního kapitálu žalované a stát se jejím společníkem, o což měla zájem i žalovaná, a obě strany v tomto smyslu jednaly. Jak bylo prokázáno, [jméno FO] jako společník žalované velmi aktivně jednal. Žalobě tudíž nelze vyhovět.

9. Soudu prvního stupně je dále vytýkáno, že se nedostatečně vypořádal s argumentací žalované týkající se principu materiální publicity obchodního rejstříku, garanční funkce základního kapitálu společnosti a s otázkou zásahu do práv a oprávněných zájmů třetích osob. Žalované byla odebrána možnost se dostatečně připravit na zcela změněnou právní argumentaci žalobkyně, která byla obsažena v podání ze dne 26. července 2022 a která byla donesena na jednání ve věci konané den poté.

10. Žalobkyně odvolání nepokládá za důvodné.

11. Uvádí, že žalovaná nereflektuje skutečnost, že se sdělením výsledku přípravy jednání se pojí koncentrace řízení, o čemž bylo účastníkům dáno poučení podle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Požadavek na provedení dokazování žalovanou navrženými listinami nemá oporu v procesním předpisu. Posouzení stavu soudem podle § 216 a násl. z. o. k. je naprosto správné, protože vkladová povinnost obou společníků byla společná a provázaná a takto do obchodního rejstříku zapsána nebyla.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání shledal důvodným.

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz). Návrh na doplnění dokazování důkazy navrženými odvolatelkou v podání ze dne 2. září 2022 byly zamítnuty pro nadbytečnost, neboť pro rozhodnutí věci nejsou nijak významné.

14. Podle § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci.

15. Podle § 217 z. o. k. je-li zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku, splní vkladatel svou vkladovou povinnost, i kdyby bylo usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu nebo prohlášení o převzetí vkladové povinnosti neplatné nebo neúčinné. To neplatí, vysloví-li soud neplatnost usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu.

16. Podle § 218 odst. 1 z. o. k. usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu se zrušuje a vkladová povinnost zaniká, také a) nebude-li podán návrh na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku do 2 měsíců od rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu, b) právní mocí rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, nebo c) uplynutím lhůty 2 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, nebude-li v téže lhůtě podán tento návrh znovu.

17. Podle § 218 odst. 2 z. o. k. v případě, že bylo zrušeno usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti nebo soud vyslovil jeho neplatnost, společnost vrátí dotčeným osobám bez zbytečného odkladu splacené emisní kursy spolu s obvyklým úrokem. Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se ustanovení § 236 až 238 přiměřeně.

18. Předně je třeba uvést, že námitka věcné nepříslušnosti soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí věci (uplatněná odvolatelkou) není případná. Sporem mezi obchodní korporací a společníkem navzájem, vyplývá-li z účasti na obchodní korporaci ve smyslu § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., je totiž třeba rozumět jakýkoliv spor, jehož základ spočívá v účasti na obchodní korporaci (žalované), a to bez ohledu na to, zda je účastníkem sporu osoba, které postavení společníka svědčí či nikoliv. Mezi tyto spory spadají i řízení, v nichž se třetí osoba (která není společníkem) domáhá např. určení neplatnosti své účasti ve společnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. 29 Odo 1571/2005, nebo ze dne 12. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 572/2015, mutatis mutandis, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz), nebo řízení, v němž se osoba, která se měla stát společníkem (nebo její právní nástupce), domáhá vrácení plnění poskytnutého z důvodu, že nedošlo ke vzniku její účasti ve společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2053/2008, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2021, sp. zn. Ncp 213/2021, mutatis mutandis).

19. Jednou ze základních zásad práva obchodních korporací je ochrana práv třetích osob, a to především věřitelů obchodní korporace.

20. Projevem této zásady je i kogentní úprava (§ 1 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, protože jde o úpravu veřejného pořádku) obsažená v § 217 z. o. k., která ukládá vkladateli povinnost splnit svou vkladovou povinnost (arg. výrazem splní, tj. má právní povinnost splnit), je-li zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku (shodně např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 217, marg. č. 1, nebo Lasák, J., Dědič J., Pokorná J., Čáp, Z. Skálová J. aj., Zákon o obchodních korporacích, Wolters Kluwer, Praha, 2014, komentář k § 217 dle stavu k 1. lednu 2021, dostupný např. v právním informačním systému ASPI). A to nejen tehdy, je-li usnesení o zvýšení základního kapitálu nebo prohlášení o převzetí vkladové povinnosti neplatné nebo neúčinné, ale i tehdy, je-li platné, neboť z hlediska smyslu a účelu této normy, tj. ochrany věřitelů žalované, ať již skutečných nebo potenciálních, není žádného důvodu pro odlišné posouzení (arg. a maiori ad minus).

21. Že by byla vyslovena neplatnost usnesení valné hromady žalované ze dne 14. května 2020 rozhodnutím soudu, nebo že by bylo vedeno soudní řízení s tímto předmětem, žádným z účastníků tvrzeno a ani jinak zjištěno nebylo. Vydání takovéhoto soudního rozhodnutí (odhlédnuto od případné otázky posouzení zdánlivého prohlášení o převzetí vkladové povinnosti, což však není v řízení důvodu posuzovat) představuje jediný případ, kdy by povinnost vkladatele ke splnění vkladové povinnosti v situaci, kdy je zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku, zanikla.

22. V poměrech posuzované věci bylo zjištěno a není to ani nijak sporné, že zvýšení základního kapitálu stran převzetí vkladové povinnosti [jméno FO] do obchodního rejstříku zapsáno bylo, a to dne 18. června 2020. Uplatní se tedy úprava § 217 z. o. k.

23. Pak ovšem [jméno FO] vznikla povinnost vkladovou povinnost splnit, z čehož logicky plyne, že neměl a nemá pohledávku vůči žalované na vrácení z tohoto důvodu zaplacené částky. Tedy pohledávku, o niž rozhodl soud prvního stupně.

24. Úprava § 218 odst. 1 z. o. k. dopadá vedle případu, kdy soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu ve smyslu § 217 z. o. k. (arg. výrazem také), na případy popsané v § 218 odst. 1 písm. a) – c) z. o. k.

25. Návrh na zápis části zvýšení základního kapitálu však byl podán a bylo mu rejstříkovým soudem vyhověno, pročež nejde o případ dle § 218 odst. 1 písm. a) z. o. k.

26. Výklad, že nepodání návrhu na zápis druhé části zvýšení základního kapitálu (odpovídající převzaté vkladové povinnosti [jméno FO]. [adresa]) znamená, že se ze zákona usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu zrušuje (v celém rozsahu) a vkladová povinnost zaniká (v celém rozsahu), tedy i v rozsahu v obchodním rejstříku zapsané části zvýšení základního kapitálu převzaté povinnosti [jméno FO] [dle § 218 odst. 1 písm. a) z. o. k.], není případný.

27. Je právní notorietou, že gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k textu právní normy (srov. za všechna rozhodnutí např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03), přičemž pro určení významu ustanovení je významný především jeho teleologický výklad, tj. smysl a účel právní normy v tomto ustanovení obsažené (v literatuře srov. např. Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek I, § 1-117, Praha: Leges, 2013, s. 51).

28. Z vyloženého smyslu a účelu § 217 z. o. k. (§ 2 odst. 3 z. o. k.), tedy ochrany věřitelů žalované, ať již skutečných či potenciálních, totiž vyplývá, že na zapsanou část zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku úprava § 218 odst. 1 písm. a) z. o. k. nedopadá. Tento závěr má však oporu i ve výkladu gramatickém, protože ke zrušení usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu a zániku vkladové povinnosti dochází jen v již vyložených případech, tj. vždy za předpokladu, že nedošlo k jeho zápisu do obchodního rejstříku (neboli § 217 věta první z. o. k. a případy, v nichž dochází ke zrušení usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu a zániku vkladové povinnosti, vedle sebe obstojí).

29. Pokud [Anonymizováno] vkladovou povinnost dle § 224 odst. 1 z. o. k. převzal, měl právní povinnost splatit částku odpovídající vkladové povinnosti (§ 224 odst. 1, § 216 odst. 2 z. o. k.). Otázku, zda byl usnesením valné hromady žalované ze dne 18. června 2020 této povinnosti platně zbaven, není předmětem tohoto řízení a její vyřešení nemá na jeho výsledek vliv. Stejně tak není v poměrech této věci významné, zda žalovaná podáním návrhu na zápis jen části svého zvýšeného základního kapitálu porušila právní povinnost, ani otázka posouzení případné újmy, kterou způsobil (mohl způsobit) [jméno FO]. [jméno FO] nesplněním převzaté vkladové povinnosti.

30. Případy, na něž dopadá úprava § 218 odst. 1 písm. b) a c) z. o. k., pak v posuzované věci nenastaly.

31. Jestliže tak pohledávka [jméno FO] nevznikla, nemohla být ani platným předmětem postoupení.

32. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.).

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná byla v řízení plně úspěšná.

34. Právní zástupkyně žalované v řízení před soudy obou stupňů účelně vykonala nebo uskutečnila 6 úkonů právní služby, a to 1x převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, 2x písemné podání ve věci samé, a to 1x vyjádření k žalobě ze dne 21. března 2022 a 1x doplnění odvolání v návaznosti na vyjádření žalobkyně ze dne 20. ledna 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 1x účast na jednání před soudem prvního stupně dne 27. července 2022 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 1x podání odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x účast na jednání před odvolacím soudem dne 31. ledna 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Tarifní hodnota v době započetí každého z těchto úkonů právní služby podle § 8 odst. 1 AT činí 100 000 Kč, což odpovídá sazbě 5 100 Kč za každý z těchto úkonů (§ 7 bod 5. AT). Žalované tak za tyto úkony náleží částka 6x 5 100 Kč a připočtená paušální náhrada hotových výdajů ve výši 6x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT.

35. Dále žalované náleží náhrada za promeškaný čas její právní zástupkyně ve výši 8 započatých půlhodin x 100 Kč za cesty k jednáním soudu z místa sídla její kanceláře a zpět, dle § 14 odst. 3 AT (z internetové aplikace googlemaps.cz bylo zjištěno, že obvyklá doba trvání jednosměrné cesty činí cca 40 minut), jakož i cestovné podle § 13 odst. 5 AT za tyto cesty v délce 2x 38 km (cesta k jednání soudu prvního stupně a zpět) a 2x 35,6 km (cesta k jednání odvolacího soudu a zpět; z téže internetové aplikace bylo zjištěno, že tyto vzdálenosti je na místě pokládat za odpovídající). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. v příslušném účinném znění, zákoníku práce. Za cesty uskutečněné v roce 2022 sestává ze základní náhrady (4,70 Kč za 1 km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě vozidla [jméno FO] [jméno FO] určené ze součtu hodnot 5.1/4.0/4.4 l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva motorová nafta ve výši 47,10 Kč za 1 l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném do 19. srpna 2022 (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupkyně žalované neprokázala jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné tak odpovídá částce 463,72 Kč. Za cesty uskutečněné v roce 2023 sestává ze základní náhrady (5,20 Kč za 1 km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu stran téhož vozidla a spotřeby ve výši 44,10 Kč za 1 l téhož paliva dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., neboť právní zástupkyně žalované neprokázala ani v tomto případě jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné tak odpovídá částce 511,53 Kč.

36. Součet takto určených částek (6x 5 100 Kč + 6x 300 Kč + 800 Kč + 463,72 Kč + 511,53 Kč) byl navýšen o 21% DPH (neboť právní zástupkyně žalované je plátcem této daně, s účinností od 1. prosince 2013) a o částku 5 000 Kč zaplacenou za soudní poplatek za podané odvolání (před ponížením). Celkem tak náleží žalované 46 352, 05 Kč.