o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2020, č. j. 47 Cm 196/2017 - 166,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem s podílem ve výši ideální 4925/10000 na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] (jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno]) a parc. č. [Anonymizováno], to vše v k. ú. [adresa], v obci [adresa] /dále jen „nemovitosti“/ [výrok I.] a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 150 900 Kč [výrok II.].

2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tak, že k projednání věci nařídil ústní jednání na den 18. června 2020. K němu se žalobkyně bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo pokynem ze dne 11. května 2020 zasláno předvolání na adresu doručení, kterou uvedla v žalobě, když její datová schránka byla znepřístupněna a sdělení nové adresy ze dne 9. června 2020 nemohlo v tu chvíli nic změnit na řádném předvolání. Proto soud prvního stupně postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a věc projednal a o žalobě rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přitom vycházel z obsahu spisu.

3. Soud prvního stupně takto dospěl k těmto závěrům:

- žalobkyně byla společníkem žalované od 28. ledna 2010 do 11. října 2012;

- vůči žalobkyni byl vydán [Anonymizováno] „exekuční příkaz [Anonymizováno]“ k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv žalobkyně – obchodního podílu v žalované společnosti /dále jen „exekuční příkaz“/. Podle vyrozumění o právní moci exekučního příkazu nabyl dne 25. června 2012 právní moci „exekuční příkaz – exekutorské zástavní právo a exekuční příkaz – nemovitost“. A dne 20. července 2012 nabyl právní moci „exekuční příkaz – obchodní podíl a exekuční příkaz – odměna jednatele“;

- na základě exekučního příkazu žalobkyni zanikla účast v žalované. Následně žalobkyně podala žalobu na zaplacení vypořádacího podílu. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by žalobkyni takový nárok vznikl;

- podle LV [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] je vlastníkem nemovitostí žalovaná;

- podle smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 28. února 2013 žalovaná nabyla do svého majetku 49,25% uvolněný obchodní podíl ve výši 3 308 000 Kč a bezúplatně jej převedla na [Jméno žalobkyně], matku žalobkyně. Ta je podle „notářského zápisu ze dne 1. března 2013, NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno]“ jediným společníkem žalované;

- žalobkyně v tomto řízení nejprve tvrdila, že jí náleží odpovídající podíl na nemovitostech z důvodu, že jí nebyl vyplacen po zániku její účasti v žalované vypořádací podíl, poté doplnila svá tvrzení tak, že jí byl příslušný podíl na nemovitostech darován [tituly před jménem] jako kompenzace za dosud nevyplacený vypořádací podíl;

- naléhavý právní zájem jako předpoklad pro podání určovací žaloby je dán již existencí rozporů ve vlastnických vztazích, v důsledku kterých žádná (nebo některá) z osob tvrdících své vlastnické právo k dotčeným nemovitostem tyto nemůže užívat pro tvrzené vlastnické právo druhé osoby. Ovšem v daném případě byla tvrzení žalobkyně o naléhavosti jejího právního zájmu neúplná a neúčastí při jednání se žalobkyně vzdala dobrodiní spočívajícího v poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Její naléhavý právní zájem zůstal neprokázaný;

- tvrzení o darování příslušného podílu na nemovitostech žalobkyně neprokázala a neúčastí při jednání se vzdala případného dobrodiní spočívajícího v poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Vlastnictví k nemovitostem nelze spojovat s právem na vypořádací podíl, ale pouze s řádným nabývacím titulem, zejména s písemnou smlouvu o převodu vlastnického práva. Mezi účastníky nebyla prokázána žádná taková smlouva či jiný akt.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalované v řízení. Žalované náleží ve vztahu k žalobkyni náhrada mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 49 900 Kč (v řízení byla doložena hodnota nemovitostí 14 mil. Kč), náhrada 3 režijních paušálů po 300 Kč a dále náhrada pro nezastoupeného účastníka (za vyjádření k žalobě) ve výši 300 Kč; celkem 150 900 Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že hrubě porušil její právo na spravedlivý proces. Soud prvního stupně jí v roce 2020 neinformoval o pokračování v řízení, nevěděla o nařízeném jednání a neměla tak možnost se ho zúčastnit. Soud prvního stupně žalobkyni doručoval předvolání k jednání (i jiné písemnosti) na adresu [adresa]. Ovšem žalobkyně má již po dobu 3 let trvalý pobyt na adrese [adresa]. Soud prvního stupně nezkontroloval aktuálnost adresy žalobkyně (a to i s ohledem na 2 leté přerušení řízení), takže veškeré písemnosti soud prvního stupně zasílal na adresu jednatelky žalované společnosti. Soud prvního stupně mohl též využít doručování na adrese [adresa], na této adrese nedošlo k žádné změně.

7. Odvolatelka soudu prvního stupně dále vytýká, že měl při rozhodování o nákladech řízení vyjít z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu je na místě použít jen tehdy, není-li stanoveno jinak. Navíc pokud soud prvního stupně vyšel ze zprávy realitní kanceláře založené ve spisu, pominul, že hodnota 14 mil. Kč byla zjištěna k červnu 2020 a nikoliv ke dni podání žaloby.

8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Z předloženého spisu se podává, že žalobkyně žalobu podala dne 9. prosince 2016 u Okresního soudu [adresa] - východ a na první straně žaloby u svého jména, příjmení a data narození uvádí údaj „bytem [adresa]“. Žaloba neobsahuje žádost žalobkyně o doručování písemností na tuto či jinou označenou adresu. Podle tímto okresním soudem provedené lustrace v centrální evidenci obyvatel /dále jen „CEO“/ z 12. prosince 2016 na č. l. 3 spisu byla zmíněná adresa od 8. července 2013 skutečně adresou trvalého pobytu žalobkyně. Nicméně výzvu k zaplacení soudního poplatku ze dne 13. prosince 2016 okresní soud doručil žalobkyni na její žádost na č. l. 12 spisu do datové schránky ID: jiwx78, jak se podává z potvrzení na č. l. 8 spisu. Z této žádosti žalobkyně jednoznačně vyplývá takovýto požadovaný způsob doručování. Současně žalobkyně v žádosti upozornila na shodu jména a příjmení s její matkou a z toho vyplývající možnost neúčinného doručení poštovních zásilek, neboť mají stejnou adresu trvalého pobytu zapsanou v CEO. Poté okresní soud doručoval písemnosti do zmíněné datové schránky, stejně tak postupoval soud prvního stupně po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti ze dne 4. října 2017, č. j. Ncp 750/2017 - 103. Naposledy soud prvního stupně doručil žalobkyni do datové schránky usnesení o přerušení řízení ze dne 28. února 2018, č. j. 47 Cm 196/2017 - 107. Usnesení o pokračování v řízení ze dne 27. února 2020, č. j. 47 Cm 196/2017 - 122, soud prvního stupně doručoval žalobkyni poštou do vlastních rukou s náhradním doručením vhozením do domovní schránky 17. března 2020, a to s uvedením adresáta: „[Jméno žalobkyně], [adresa]“, jak se podává z doručenky na č. l. 123 spisu. Stejným způsobem se stejným označením adresáta soud prvního stupně žalobkyni doručoval předvolání k ústnímu jednání na 18. června 2020, což vyplývá z doručenky na č. l. 124 spisu, k tomu je na vysvětlenou připojen úřední záznam soudu prvního stupně o znepřístupnění datové schránky žalobkyně. E-mailem ze dne 9. června 2020 žalobkyně soud prvního stupně informovala o změně adresy trvalého pobytu i korespondenční adresy v roce 2017 na [Anonymizováno], poukázala na to, že tato změna byla v centrální evidenci obyvatel provedena. K tomu uvedla, že jí její otec aktuálně sdělil, že dopis ze schránky na adrese [adresa] vrátil s tím, že se odstěhovala. Současně žalobkyně namítala neúčinnost doručení korespondence zaslané na dřívější adresu a požádala o zaslání nedoručené korespondence. Soud prvního stupně si správnost tvrzení žalobkyně o změně adresy jejího trvalého pobytu bezprostředně ověřil v centrální evidenci obyvatel, jak se podává z potvrzení na č. l. 133, ovšem věc bez dalšího dne 18. června 2020 projednal se shora uvedeným výsledkem. V protokolu o jednání pak k projednání věci bez účasti žalobkyně na vysvětlenou uvádí (mimo jiné), že „pokud žalobkyně v průběhu řízení změnila adresu trvalého pobytu, resp. adresu bydliště, tak bylo na ní, aby soud o tomto včas informovala i s ohledem na to, že se soudem komunikovala. Tuto změnu adresy sdělila až 9. 6. 2020, tj. měsíc poté, co bylo již jednání nařízeno. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně byla řádně předvolána k danému jednání, když byla předvolána obálkou s ohledem na znepřístupnění datové správy a to na adresu, kterou sama žalobkyně uvedla“.

11. V poměrech projednávané věci je třeba vyjít z § 46b písm. a) o. s. ř., podle něhož:

Neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce

a) u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti58b); není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu58c) nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince.

12. Soud prvního stupně vyšel mylně z toho, že adresa, kterou žalobkyně uvedla v žalobě a která v té době byla adresou jejího trvalého pobytu, je adresou, na kterou žádá doručovat písemnosti v průběhu celého řízení ve smyslu první části návětí shora citovaného ustanovení. Ovšem v tomto směru žalobkyně žádnou žádost nevznesla a taková žádost se nepodává ani ze zbývající části předloženého soudního spisu. Navíc soud prvního stupně zcela pominul skutečnost, na kterou žalobkyně upozornila v žádosti na č. l. 12 spisu, a to shodu jména a příjmení s její matkou. V tomto směru bylo potřeba žalobkyni jako adresáta na písemnosti blíže označit, např. uvedením roku jejího narození. Zásadní pak je, že soud prvního stupně měl v poměrech projednávané věci povinnost sám stanovit adresu pro doručování žalobkyni dle výše citovaného § 46b písm. a) části věty před středníkem o. s. ř., tj. vyjít z aktuálního údaje uvedeného v CEO a doručovat žalobkyni písemnosti na adresu [adresa]. Závěr soudu prvního stupně, že bylo na žalobkyni, aby sama soud o změně takto dovozované doručovací adresy informovala, nemá ve shora citované právní úpravě oporu. Takže soud prvního stupně žalobkyni řádně nedoručil nejen usnesení o pokračování v řízení, ale ani předvolání k řešenému ústnímu jednání. Žalobkyni tak upřel možnost účastnit se projednání dané věci, včetně toho, že nesprávně dovodil odpovědnost žalobkyně za nemožnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

13. Pro tyto vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a které nebylo možné za odvolacího řízení napravit, odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

14. V dalším řízení se soud prvního stupně vyvaruje shora vytýkaných pochybení, věc znovu projedná a o žalobě znovu rozhodne. Při novém rozhodování o nákladech řízení bude dbát (mimo jiné) na výklad podaný např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2016, sp. zn. 28 Cdo 4947/2015, dostupném na www.nsoud.cz.

15. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.