o odměně opatrovníka, k odvolání Zdravotnického zařízení Tajovského 1310, s. r. o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2019, č. j. 75 Cm 5/2014 - 126,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal navrhovatelce odměnu za výkon funkce opatrovníka společnosti [Jméno advokáta]. /dále jen „společnost“/ za období od 26. března 2014 do 26. července 2016 ve výši 234 000 Kč [výrok I.], společnosti uložil povinnost odměnu navrhovatelce zaplatit [výrok II.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok III.].

2. Jde o v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně v nadepsané věci. Dřívější usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2016, č. j. 79 Cm 5/2014 - 41, odvolací soud zrušil usnesením ze dne ze dne 2. listopadu 2017, č. j. 14 Cmo 114/2017 - 59, pro nepřezkoumatelnost a vady řízení. Soudu prvního stupně odvolací soud vytkl i to, že se vůbec nezabýval skutkovým stavem věci ve vztahu ke vzniku nároku a k výši odměny opatrovníka, vlastně jen převzal tvrzení navrhovatelky a konstatoval, že částka 15 000 Kč měsíčně odpovídá odměně za výkon funkce opatrovníka společnosti, a že při výkonu funkce po dobu 22 měsíců se jedná o částku celkem 390 000 Kč. Přitom už ze soudem prvního stupně uváděného § 462 o. z. vyplývá potřeba konkrétních skutkových závěrů o řadě kritérií týkajících se společnosti a činnosti opatrovníka důležitých pro posouzení, zda navrhovatelce nárok na odměnu opatrovníka vůbec vznikl a pokud ano, jaká je adekvátní výše odměny. V této souvislosti je třeba mít na paměti především zvláštní úpravu opatrovnictví právnické osoby v § 486 a násl. o. z.

3. Soud prvního stupně v novém rozhodnutí vyšel z těchto skutkových zjištění:

- navrhovatelka byla jmenována opatrovníkem společnosti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 79 Cm 5/2014 - 8, a to do dne, než bude zvolen další jednatel (neboť ze tří jednatelů zůstala jedinou jednatelkou) nebo do dne, kdy bude pravomocně osvědčeno, že účastník má kromě navrhovatelky ještě dalšího jednatele;

- navrhovatelka vykonávala funkci opatrovníka společnosti 26 měsíců od 26. července 2016;

- na funkci jednatelky navrhovatelka rezignovala, funkce jí zanikla k 1. březnu 2018;

- společnost má pět společníků s 20% podílem (navrhovatelku, [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]);

- dle společenské smlouvy má společnost 3 jednatele a za společnost jednají vždy dva jednatelé společně;

- společnosti byli usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. května 2016, č. j. 79 Cm 8/2014 - 135, ustanoveni jednatelé [Anonymizováno] se dnem vzniku funkce 26. července 2016 a [Anonymizováno] se dnem vzniku funkce 2. března 2018 (různé dny vzniku funkcí jsou dány rozdílnými dny právní moci odpovídajících částí usnesení). Tito jednatelé mají na projednávanou věc opačný názor;

- v období let 2011 až 2013 měla společnost prokuristu [Anonymizováno], který se staral o chod budovy. Jednatelé zajišťovali pouze věci, které nemohl obstarat prokurista. V roce 2013 se společníci „rozhádali“ a jedinou jednatelkou zůstala navrhovatelka;

- [Anonymizováno] má vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomie. Do roku 2013 pobíral jako prokurista měsíční plat 10 000 Kč čistého, společnost za něj platila všechny ostatní odvody, poté byla částka snížena na 5 000 Kč hrubého, dalším jeho příjmem byl starobní důchod. Jako prokurista pracoval celodenně, v roce 2011 sjednával všech cca 10 nájemních smluv, následně docházelo pouze k fakturaci, případným dodatkům smluv, prováděl výběrová řízení na dodavatele. Smlouvy s nájemníky vytvářel jako kompilát z již uzavřených smluv, služby právníků nevyužíval;

- navrhovatelka požaduje přiznání odměny opatrovníka ve výši 15 000 Kč měsíčně, tj. za 26 měsíců celkem 390 000 Kč;

- navrhovatelka je dětská lékařka (bez dalšího právního vzdělání) ordinující každý den, matka samoživitelka dvou dospívajících dětí;

- společnost vlastní nemovitost na adrese [adresa] v k. ú. [adresa] /dále jen „nemovitost“/. Ta byla zakoupena díky půjčkám společníků a úvěru od [právnická osoba]., kde se ostatní společníci zaručili za úvěr vyplněním blankosměnky. Cena budovy polikliniky v době koupě (2011) byla stanovena znalcem na 20 mil. Kč, nyní ji účastníci odhadují na 30 - 40 mil. Kč. V budově se pronajímá 11 nebytových prostor (ordinace, lékárna, odběrová místnost). Velikost pronajatých ordinací je různá, měsíční nájem je stanoven na 300 Kč/m2. Všechny jsou pronajaty od roku 2008, navrhovatelka uzavřela nově za společnost jen jednu nájemní smlouvu. Dále jsou v pronájmu 3 garáže původně určené pro sanitní vozy, včetně mycího boxu. Výnos z pronájmu nebytových prostor tak činí cca 250 tis. Kč měsíčně (brutto), když všichni společníci (vyjma [Anonymizováno], který lékárnu prodal) platí za užívání svých ordinací nájem. Měsíční náklady na provoz budovy jsou podle účetních závěrek 35 - 50 tis. Kč;

- smlouvu o účelovém úvěru na nákup nemovitosti ve výši 14 850 000 Kč uzavřela společnost s [právnická osoba]. dne 13. května 2011 s úrokovou sazbou 5,7 % p. a., fixací na 3 roky a měsíčními splátkami 123 608 Kč. Úvěr je pravidelně splácen. Od 1. května 2014 je úroková sazba [právnická osoba] % p. a. s měsíčními splátkami 99 554 Kč se stejnou fixací. Valná hromada dne 14. dubna 2014 pověřila navrhovatelku k jednání s ČSOB o možnosti přeúvěrování, valná hromada odsouhlasila mimořádnou splátku úvěru ve výši 1 mil. Kč. S bankami jedná statutární orgán společnosti;

- správu nemovitosti zajišťuje firma [Anonymizováno] na základě smlouvy ze dne 25. listopadu 2011, podepsané za společnost navrhovatelkou a [Anonymizováno]. Firma provádí správu společných částí objektu spojených s jeho provozem, údržbou a opravami, roční rozúčtování nákladů na služby na jednotlivé nájemce nebytových prostor, stanovení záloh na další období a zejména vedení účetnictví, včetně uzávěrkových operací a přípravy vypracování daňových přiznání. Cena byla sjednána na 3 000 Kč měsíčně + DPH;

- daňové přiznání připravoval na základě každoročně uzavírané smlouvy o daňovém poradenství [Anonymizováno] (následně pak jako jednatel a jediný společník společnosti [Anonymizováno]) za cenu 5 000 Kč + DPH za zpracování daňového přiznání a 2 000 Kč + DPH za jednu konzultační hodinu;

- společnost nemá zaměstnance, ve vlastní režii netvoří žádné zásoby, vlastní činností netvoří žádný dlouhodobý hmotný či nehmotný majetek. Každoročně vykazuje zisk;

- navrhovatelka v účastnické výpovědi popsala, že její činnost spočívala zejména v komunikaci s nájemníky a ostatními společníky, spravovala datovou schránku společnosti, zajišťovala příjem a evidenci došlé pošty, spravovala bankovní účet, proplácela faktury, předávala doklady účetní firmě, jednala s bankami o možnosti přeúvěrování, podařilo se jí dohodnout snížený úrok na 3 roky, řešila havárie v budově, pojistné události, opravy budovy, komunikovala s firmami, zajišťovala elektrorevize, přístup do objektu pro odečty tepla, vody, účastnila se prohlídek nebytových prostor pro zájemce, prováděla kontrolu nebytových prostor a další činnosti. Několikrát se pokoušela svolat valnou hromadu, která by dovolila další jednatele avšak bez úspěchu. Při předávání agendy od [Anonymizováno] jí nebylo sděleno, že má platit zálohy na daň (měla za to, že je toto nastaveno v bance, případně, že se o to stará účetní firma) a po té, co se o tom dozvěděla, společnosti refundovala ze svých prostředků sankci finančního úřadu. Byla ze strany dalších společníků šikanována (převážně e-maily a opakovanými požadavky), na druhou stranu s ní odmítali komunikovat v případě provozních záležitostí. Společnost byla vystavena soudním sporům ze strany společníků, začaly platit nové právní předpisy, a proto oslovila advokáta [Anonymizováno], o čemž informovala společníky emailem;

- faktury [Anonymizováno] obsahovaly přesný výčet úkonů týkajících se problematiky společnosti, její struktury, potřeby uzavírání nových smluv na ordinaci a myčku, přípravy valných hromad, přizpůsobení společenské smlouvy nové právní úpravě, odpovědi ostatním společníkům apod. Hodinová sazba za právní služby byla stanovena ve výši 2 500 Kč;

- u Městského soudu v Praze byly podány tyto návrhy: návrh [Anonymizováno] dne 9. ledna 2014 na určení opatrovníka, veden pod sp. zn. 2 Nc 8001/2014, pravomocně zamítnutý; návrh [Anonymizováno] dne 9. ledna 2014 na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, veden pod sp. zn. 79 Cm 3/2014, řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu; návrh navrhovatelky ze dne 13. ledna 2014 na jmenování jednatele společnosti, veden pod sp. zn. 79 Cm 5/2014, jmenování jednatele zamítnuto, navrhovatelka jmenována opatrovníkem; návrh [Anonymizováno] ze dne 13. ledna 2014 návrh na jmenování jednatele společnosti, veden pod sp. zn. 79 Cm 8/2014, jmenováni shora uvedení jednatelé; námitka podjatosti opatrovníka vznesená [Anonymizováno] dne 12. srpna 2015, sp. zn. 2 Nc 2822/2015, zastaveno pro zpětvzetí návrhu; žaloba [Anonymizováno] na náhradu škody vůči navrhovatelce, sp. zn. 79 Cm 27/2016, zastaveno pro zpětvzetí žaloby;

- doplnění dokazování o další důkazy nebo třeba, neboť situaci společnosti soud prvního stupně zná ze své úřední činnosti. Společníci se už více než 3 roky nedohodli na jednatelích společnosti (stávající jednatelé byli soudem jmenování pouze do doby řádného zvolení jednatelů valnou hromadou), takže pokud některý z jednatelů ze své funkce odstoupí, nezbyde soudu jiná možnost, než společnost zrušit s likvidací a ustanovit likvidátora z řad insolvenčních správců, neboť situace ve dvou znepřátelených táborech společníků nevede ke konstruktivnímu řešení a kompromisu.

4. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

- jde o nesporné řízení ve věcech opatrovnictví právnických osob je dle § 85 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/;

- ve smyslu § 461 a § 462 ve spojení s § 463 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, při správě jmění opatrovance lze přiznat odměnu za zastoupení, a to s ohledem na hodnotu spravovaného majetku a výnosy z něho, jakož i časovou i pracovní náročnost správy. To znamená, že opatrovník jedná za opatrovance v jeho věcech, a pakliže spravuje jeho majetek a zjišťuje, resp. realizuje výnosy z jeho majetku, nečiní tak opět pro sebe, leč v zájmu a ve prospěch opatrovance. Má-li tedy z jednání opatrovníka opatrovanec prospěch, a to ať už hmotný či nehmotný (sám nemusel provádět správu vlastního majetku či další úkony, jež za něj činil opatrovník), je zcela v souladu se spravedlivým uspořádáním věcí, aby opatrovník byl za toto odměněn, a to právě a jedině od opatrovance, v jehož prospěch plynul benefit;

- v případě opatrovníka právnické osoby ustanoveného dle § 486 a násl. o. z., je při stanovení výše odměny navíc třeba vzít v úvahu jeho specifická práva a povinnosti podle § 487 o. z., jež na opatrovníka ve smyslu § 487 o. z. přešly, přičemž ty musí plnit minimálně s odbornou péčí. Opatrovník má při spravování záležitostí společnosti a při hájení jejích práv povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 o. z. ve spojení s § 51 a násl. zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích /dále jen „z. o. k.“/), z čehož plyne i odpovědnost z porušení této péče (§ 53 z. o. k.). Při stanovení odměny opatrovníka společnosti je třeba přihlédnout též i ke značné míře jeho odpovědnosti za porušení povinností jednat s péčí řádného hospodáře (dle § 159 odst. 1 o. z. i § 51 a násl. z. o. k.);

- podle § 11 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob /dále jen „nařízení“/, členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve stejné výši a rozsahu jako ostatním členům tohoto orgánu v obdobném postavení;

- podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za správu majetku náleží odměna ve výši 10 % ročního příjmu ze spravovaného majetku;

- po odvolání jednatelů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v roce 2013 zůstala ze tří jednatelů pouze navrhovatelka. Sama ale s ohledem na předepsané společné jednání dvou jednatelů nemohla funkci statutárního orgánu vykonávat, a proto byla jmenována opatrovnicí společnosti. A jako opatrovnice společnosti vykonávala činnost všech tří jednatelů i prokuristy, který byl ve společnosti na plný úvazek. Odměna jí náleží proto, že správu majetku společnosti skutečně vykonávala, a to jak osobně, tak prostřednictvím v minulosti sjednaných firem, ale též proto, že musela čelit nepřátelskému, až šikanoznímu chování ze strany [Anonymizováno] a [Anonymizováno], potažmo [Anonymizováno];

- výtka, že navrhovatelka najala drahou advokátní kancelář, není důvodná. Jednak s ohledem na zásadní změnu právní úpravy a jednak proto, že shora uvedená cena v oblasti poskytování právních služeb je v obvyklé výši;

- výtka [Anonymizováno], že navrhovatelka pronajala garáže včetně mycího boxu, které však byly dle kolaudačního rozhodnutí určeny pro zdravotnická vozidla. [Anonymizováno] byl totiž prokuristou v letech 2011 - 2013, v té době již sanitní vozy u společnosti neparkovaly, a bylo tedy na něm, aby požádal stavební odbor o změnu, aby bylo umožněno parkování i jiných než sanitních vozů. Pronájem přinesl do společnosti příjem a garáže nechátraly, to bylo pro společnost spíš přínosem;

- argumentace, že navrhovatelka nesjednala přeúvěrování poskytnutého úvěru k zakoupení nemovitosti (dokonce proto byla žalována na náhradu škody), je opovážlivá. Sami společníci zapříčinili, že společnost nemá řádný statutární orgán, s kterým by banka jednala. Banka nebude jednat s „rozhádanou“ společností, která má pouze jednoho jednatele ze tří a opatrovníka ustanoveného soudem;

- šikanozní je tvrzení společnosti, že navrhovatelka způsobila společnosti škodu, když neplatila zálohy na daň z příjmů. Vyměřenou sankci totiž sama navrhovatelka společnosti zaplatila, takže společnosti žádná škoda nevznikla;

- hodnota spravovaného majetku je cca 30 mil. Kč. Náklady na správu a chod jsou cca 35 tis. až 40 tis. Kč měsíčně, měsíční výnos z nájmu je cca 250 tis. Kč (v závislosti na jednotlivém roku a počtu pronajatých ordinací). Podle navrhovatelky věnovala výkonu funkce opatrovnice 5 až 8 hodin týdně;

- na základě kritérií vyplývajících z § 462 o. z. (náklady správy, hodnota majetku, hodnota výnosů, časová náročnost správy) je v daném případě vhodná a přiměřená měsíční výše odměny 9 tis. Kč. Za 26 měsíců jde o částku 234 tis. Kč;

- odměna za zastoupení se přiznává z prostředků opatrovance, jde o vztah mezi ním a opatrovníkem. Proto soud prvního stupně výrokem II. usnesení uložil společnosti povinnost zaplatit shora uvedenou odměnu společnosti, a to ve lhůtě dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/.

5. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 23 z. ř. s. tím, že se jedná o řízení o statusové otázce.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.

7. Odvolatelka s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. soudu prvního stupně vytýká, že se nevypořádal s podstatnou částí její argumentace.

8. Podle odvolatelky nárok navrhovatelky není důvodný. Odvolatelka v průběhu řízení namítala, že navrhovatelka souběžně s funkcí opatrovníka vykonávala též funkci (jediné zbývající) jednatelky společnosti. Výkon funkce jednatele byl ve společnosti vždy bezplatný. Podstatná část činností, o které navrhovatelka opírá svůj nárok (obchodní vedení společnosti, zajištění vedení účetnictví, řešení statusových věcí společnosti, svolávání valných hromad, provádění faktických úkonů správy majetku, zastupování společnosti v soudních a správních řízeních apod.) jsou činnosti, ke kterým byla navrhovatelka povinna jako jednatelka společnosti, bez ohledu na jmenování opatrovníkem společnosti. Současně se jedná o činnosti, jejichž výkon nezávisel na jednatelském omezení a mohl je plnit každý jednatel samostatně. Jednatelské omezení navrhovatelce bránilo pouze v jednání za společnost navenek, z toho důvodu byla společnosti ustanovena jako opatrovník, ne proto, aby veškerou působnost jednatele vykonávala jako opatrovník. Soud se touto argumentací vůbec nezabýval. Tím řízení zatížil vadami podle § 205 odst. 2 písm. b) a g) o. s. ř.

9. Další otázkou, kterou odvolatelka vznáší nyní, je, zda je možné podle právní úpravy o správě jmění opatrovníkem posuzovat činnost opatrovníka společnosti, který je současně jejím společníkem. Odvolatelka má za to, že nikoliv. Majetek společnosti je sice stricto sensu oddělen od majetku jejích společníků, u kapitálových společností je však majetek společnosti bezprostředně odvozen od majetkového vkladu jednotlivých společníků. Společník je nepřímým (spolu)vlastníkem majetku společnosti. Pokud funkci opatrovníka vykonává některý ze společníků, nespravuje fakticky jmění společnosti, ale svoji vlastní investici do tohoto jmění vyjádřenou právně jeho podílem. Materiálně tedy spravuje svůj majetek a činí tak ve vlastním zájmu, nikoliv v zájmu společnosti, který by byl odlišný od zájmů opatrovníka. Přiznání odměny opatrovníka je v takovémto případě pojmově vyloučeno.

10. Dále odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že nerespektoval pokyn odvolacího soudu o potřebě konkrétních skutkových zjištění o hodnotě spravovaného majetku a o časové a pracovní náročnosti správy. Odvolatelka v řízení namítala, že navrhovatelka činnosti, ze kterých dovozuje svůj nárok na odměnu, buď vůbec nevykonávala, nebo jejich výkon přenesla na externí subjekty (správcovská firma [Anonymizováno], daňový poradce [Anonymizováno], advokát [Anonymizováno]), jejichž služby hradila z prostředků společnosti. S tím se soud prvního stupně řádně nevypořádal. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil činnost [Anonymizováno], kdy převážná část jeho činnosti spočívala v činnosti, kterou měla zajišťovat sama navrhovatelka, a to ať již ze své funkce jednatele, tak ze své funkce opatrovníka. Činnost [Anonymizováno] pak odvolatelka podrobně rozebírá a dovozuje, že se jednalo o činnost realizovanou ve prospěch navrhovatelky a nikoliv společnosti. Podle odvolatelky soud prvního stupně zopakoval svůj předchozí procesní postup, když při novém projednání věci vycházel téměř výlučně z obsahu účastnické výpovědi navrhovatelky, jiný důkaz k rozsahu její činnosti ve funkci opatrovníka fakticky neprovedl. Přitom většinu tvrzených činností navrhovatelka musela provádět přinejmenším zčásti písemně, a mělo by tedy být možné je doložit listinami. Ve vztahu k § 462 o. z. se soud prvního stupně nad rámec tvrzení navrhovatelky omezil fakticky jen na zjištění hodnoty spravovaného majetku a výši výnosu z něj. Bylo ale třeba, aby se zabýval tím, zda navrhovatelka správu fakticky vykonávala.

11. Podle odvolatelky napadené usnesení je z podstatné části založeno na okolnostech, které jsou soudu prvního stupně známy z úřední činnosti, konkrétně z jiných řízení vedených týmž senátem. V odůvodnění usnesení však není uvedeno, o jaké konkrétní okolnosti se má jednat. Tak např. v bodu 21 odůvodnění soud prvního stupně uvádí, „že rozhodl na základě provedených důkazů, aniž by dokazování více doplňoval, neboť situaci ve společnosti zná ze své úřední činnosti“. I v tomto směru je usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Navíc celá hodnotící část napadeného rozhodnutí se sestává pouze z fabulací soudu prvního stupně, které nemají žádný zřetelný vztah k předmětu řízení, např. v bodu 34 odůvodnění soud prvního stupně bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění přiznání odměny navrhovatelce odůvodňuje tím, že navrhovatelka „musela čelit nepřátelskému až šikaoznímu jednání ze strany [Anonymizováno], [Anonymizováno], potažmo [Anonymizováno]“. Dále soud prvního stupně uvádí, že tyto skutečnosti měly vyplývat „z různých protokolů, e-mailů a soudních řízení“. Takovýto paušální odkaz na skupinu blíže nespecifikovaných důkazů zakládá sám o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Soud prvního stupně nijak neodůvodnil závěr, podle něhož „společníci sami zapříčinili, že společnost nemá statutární orgán, se kterým by banka jednala“, přičemž z kontextu je patrné, že je tato situace přičítána [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Opět není zřejmé, z čeho soud prvního stupně takovýto svévolný závěr dovodil. Je vhodné připomenout, že na valné hromadě konané dne 17. října 2013 to byla právě navrhovatelka, která navrhla a spolu s hlasy dalších dvou společníků (se kterými jednala ve shodě) prosadila odvolání ostatních dvou jednatelů z funkce za použití snížení kvóra dle § 127 odst. 5 písm. c) tehdy účinného obchodního zákoníku.

12. Odvolatelka dále poukazuje na to, že část rozhodnutí týkající se výše odměny opatrovníka je zcela nepřezkoumatelná. V bodech 30 a 31 odůvodnění soudu prvního stupně cituje z nařízení a advokátního tarifu, ale z dalšího obsahu odůvodnění není patrné, z čeho soud prvního stupně dovodil použitelnost této právní úpravy v dané věci, ani že by soud prvního stupně tuto úpravu jakýmkoliv způsobem aplikoval. Závěr o „vhodné odměně ve výši 9 000 Kč za měsíc“ určené „na základě kritérií ve smyslu § 462 o. z.“ soud prvního stupně žádným konkrétním způsobem neodůvodnil. Přesto soud prvního stupně svévolně uložil společnosti zaplatit navrhovatelce poměrně vysokou částku 234 000 Kč.

13. Navrhovatelka se vyjádřila jen k nedoplněnému odvolání společnosti. Navrhla, aby odvolací soud odvolání společnosti jako zcela nedůvodné „zamítl“. Podle navrhovatelky jde o blanketní odvolání, neboť obsahuje pouze odkazy na odvolací důvody uvedené v § 205 o. s. ř., a k tomu jen jejich velmi obecný popis. Odvolatelka neuvádí, s jakými konkrétními tvrzenými skutečnostmi se soud prvního stupně nevypořádal. Která zjištění soud prvního stupně činí z úřední činnosti je uvedeno v bodech 8 a 20 odůvodnění usnesení. Ani námitka, že soud prvního stupně vyšel jen z tvrzení navrhovatelky, není důvodná, jak se podává např. z bodů 11 až 14 usnesení. Soud prvního stupně se vypořádal s tím, že navrhovatelka byla jednatelkou společnosti i opatrovníkem, v bodech 33 a 34 usnesení. Z odvolání není patrné, co odvolatelka dovozuje z § 487 odst. 2 o. z.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je ve svých stěžejných částech nepřezkoumatelné.

15. Odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na výše uvedený závazný právní názor vyslovený v usnesení ze dne 2. listopadu 2017. V řízení bylo třeba s ohledem na § 462 o. z. řešit, zda navrhovatelce nárok na odměnu opatrovníka vznikl, a pokud ano, jaká je adekvátní výše odměny.

16. Odvolací soud má za to, že už při řešení první části předestřené otázky soud prvního stupně pochybil. Soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal se souběhem funkcí navrhovatelky jako jednatelky a opatrovníka společnosti. Při řešení otázky, zda vůbec a v jakém rozsahu byla navrhovatelka oprávněna a současně povinna vykonávat funkci (jediné) jednatelky, měl soud prvního stupně vyjít z příslušných znění společenské smlouvy po dobu trvání její funkce opatrovníka (přinejmenším dne 9. července 2015, tj. v průběhu trvání její funkce opatrovníka, valná hromada rozhodla o změně příslušené úpravy). Soud prvního stupně měl pečlivě rozlišovat, o kterou ze situací uvedených v § 194 odst. 1 a 2 z. o. k. v tom kterém období trvání funkce navrhovatelky šlo, a jaký to mělo dopad na další působnost jednatele mimo jednání za společnost navenek, tj. na obchodní vedení společnosti atd. Činnosti, které by navrhovatelka byla povinna vykonávat v působnosti jednatele společnosti, byť zůstala jednatelem jediným, by při stanovení výše její odměny opatrovníka nebylo možné zohlednit. Tím se ale soud prvního stupně vůbec nezabýval, když paušálně vyšel ze způsobu jednání jednatelů podle společenské smlouvy a předčasně dovodil, že navrhovatelka jako jediná jednatelka nemohla z titulu této funkce činit nic.

17. Odvolatelce je třeba přisvědčit i v tom, že soud prvního stupně vůbec neřešil, ač tak činit měl, zda a v jaké části se navrhovatelkou tvrzená činnost překrývá s namítanou činností externích firem. Pokud by tomu tak bylo, vyvstala by nutně otázka, proč je tato činnost zahrnuta v činnosti opatrovníka zohledněné soudem prvního stupně.

18. Zásadním pochybením soudu prvního stupně pak je nepřezkoumatelnost stěžejního závěru o „vhodnosti a přiměřenosti“ měsíční výše odměny 9 tis. Kč, tedy za 26 měsíců 234 tis. Kč. Proč to není soudem prvního stupně původně přiznaná výše 15 tis. Kč? Nebo na druhé straně třeba odměna v měsíční výši 7 tis. Kč? To z odůvodnění přezkoumávaného usnesení nijak nevyplývá. Přitom soud prvního stupně by měl své rozhodnutí i v této otázce řádně odůvodnit. Rozhodnutí soudu o uplatněném nároku nemůže být založeno na pouhém odhadu, ale musí mít podklad v konkrétních skutečnostech vyplývajících např. z odměňování v dané společnosti v průběhu její existence, z komparace s odměňováním v obdobných pozicích u srovnatelných společností apod.

19. Odvolateli je třeba přitakat i v tom, že soud prvního stupně řádně neobjasnil, na základě jakých okolností, které jsou mu známy z úřední činnosti, posoudil poměry ve společnosti, stejně tak je nepřezkoumatelný obecný odkaz soudu prvního stupně na skutečnosti týkající se poměrů ve společnosti vyplývající „z různých protokolů, e-mailů a soudních řízení“.

20. Už jen s ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

21. V dalším řízení se soud prvního stupně bude ve vazbě na relevantní právní úpravu a úpravu ve společenské smlouvě společnosti zabývat shora předestřenými otázkami a vypořádá se i s další argumentací a důkazními návrhy účastníků řízení. Věc znovu projedná a o znovu o návrhu rozhodne, přičemž rozhodnutí v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. řádně odůvodní.

22. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.