o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, k odvolání účastníků 2), 5) a 7) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. června 2022, č. j. 18 Cm 133/2017-103,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zrušil společnost [právnická osoba] (dále jen „společnost“) s likvidací. Výrokem II. likvidátorem společnosti jmenoval společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa]. Výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V dané věci jde o druhé rozhodnutí ve věci samé, když předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. září 2020, č. j. 18 Cm 133/2017-67, kterým byla společnost zrušena s likvidací, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudem odvolacím ze dne 27. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 20/202-86 (dále jen „zrušovací usnesení“), zrušeno podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Z odůvodnění nyní řešeného usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 7. března 2017 byl podán návrh na zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost po dobu delší než čtyři roky nevykonává svou činnost a nepobírá příjmy podrobené dani, o čemž svědčí skutečnost, že za zdaňovací období let 2012 až 2015 nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob. Společnost za uvedené období nezaložila do sbírky listin účetní závěrky a rovněž nepostupovala dle § 777 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích/ (dále jen „z. o. k.“).

4. Soud prvního stupně z rejstříkového spisu společnosti pak zjistil, že společnost vznikla 25. února 2009, od roku 2011 nebylo založeno žádné rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady (společnost však má více společníků – pozn. odvolacího soudu), rovněž společnost nezakládá do sbírky listin zákonem stanovené listiny, a proto lze usuzovat na její nečinnost. Soud prvního stupně vyzval společnost, její společníky a jednatele usnesením ze dne 22. května 2019, č. j. 18 Cm 133/2017-34, k vyjádření k podanému návrhu. Na výzvu soudu reagovaly [Jméno advokáta A] a [Jméno advokáta B] (společnice a zároveň jednatelky společnosti), s návrhem na zrušení společnosti s likvidací souhlasily.

5. Soud prvního stupně na základě pokynu odvolacího soudu uvedeného ve výše uvedeném zrušovacím usnesení společnost a opětovně i další účastníky usnesením ze dne 10. září 2021, č. j. 18 Cm 133/2017-94, vyzval ke zjednání nápravy, tj. aby doložili chybějící daňová přiznání z příjmů právnických osob a účetní závěrky od roku 2012. Na výzvu soudu prvního stupně nebylo reagováno, požadované listiny předloženy nebyly. Soud prvního stupně proto návrhu vyhověl a společnost s odkazem na § 93 z. o. k. (bez bližší specifikace) zrušil s likvidací, aniž by ve věci nařídil jednání.

6. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1, 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ze seznamu insolvenčních správců s odůvodněním, že jmenováním dlouhodobě nečinného jednatele likvidátorem společnosti by nebyl zajištěn řádný průběh likvidace.

7. Výrok III. týkající se povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. j), § 5 a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vycházeje z položky č. 4 Sazebníku soudních poplatků.

8. Výrok IV. týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podali účastníci 2), 5) a 7) společné odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolatelé namítají, že předmětné řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, když soud prvního stupně odvolacím soudem ve zrušovacím usnesení vytýkané nedostatky neodstranil řádně v celém jejich rozsahu. Odvolatelé poukazují na to, že výzva soudu prvního stupně ze dne 10. září 2021 nesplňovala obligatorní náležitosti dané § 172 odst. 2 o. z., zejména neobsahovala poučení o následcích nečinnosti ze strany společnosti a nad to byla i přes závazný názor odvolacího soudu opětovně doručována jak společnosti, tak i jejím jednatelům a společníkům.

11. Dle odvolatelů se soud prvního stupně se řádně nezabýval otázkou, zda společnost je či není objektivně vykonávat svoji činnost ve smyslu § 93 z. o. k. a v důsledku toho plnit svůj účel. Napadené rozhodnutí nemá podklad ve skutkových zjištěních soudu, když nebylo provedeno dokazování, resp. ve věci nebylo nařízeno jednání (§ 89 z. ř. s.).

12. Odvolatelé mají za to, že nejsou dány důvody pro zrušení společnosti s likvidací, když společnost stále plní svůj účel, resp. nebyl prokázán opak, a rovněž nebyl prokázán ani právní zájem navrhovatele na zrušení společnosti ani závažný veřejný zájem v tomto směru. Napadené rozhodnutí proto považují za nesprávné a potažmo za předčasné s důrazem na to, že zrušení společnosti je prostředkem krajním, kterého lze užít pouze ve smyslu ultima ratio.

13. Odvolací soud, byť soud prvního stupně podané odvolání v rozporu s § 210 odst. 1 o. s. ř. ostatním účastníkům řízení nedoručil, s ohledem na níže uvedené okolnosti týkající se dané společnosti, usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přesto přezkoumal. Odvolací soud ve zcela specifických poměrech nadepsané věci neshledal odvolání z níže uvedených důvodů opodstatněným.

14. Podle § 172 o. z.

(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,

b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,

c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

d) tak stanoví zákon.

(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

15. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže

a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,

b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,

c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo

d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

16. Podle § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 30. června 2017 (dále jen „daňový řád“), správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.

17. Podle § 238 odst. 5 a 6 daňového řádu v platném znění

(5) Správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení

a) právnické osoby,

b) živnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování živnosti nebo

c) oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován správcem daně.

(6) Pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu.

18. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:

- navrhovatel návrh na zrušení společnosti s likvidací (doručený soudu prvního stupně dne 7. března 2017) odůvodnil s odkazem na § 238 odst. 4 daňového řádu a § 93 písm. a), b) z. o. k. tím, že společnost nepodala za zdaňovací období roku 2012, 2013, 2014 a 2015 daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob, pozbyla veškerá živnostenská oprávnění a nezakládá do sbírky listin účetní závěrky a porušuje tak zákonnou povinnost zakládat dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku ve smyslu § 66 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „z. v. r.“);

- soud prvního stupně společnost a všechny její společníky /účastníci 2) až 5) a 7) až 10) jsou zároveň jednatelé společnosti – pozn. odvolacího soudu/ usnesením ze dne 22. května 2019, č. j. 18 Cm 133/2017-34, vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili k podanému návrhu. Na výzvu soudu prvního stupně reagovaly pouze účastnice 3) a 4); s podaným návrhem souhlasily. Účastníkům 2), 5) a 7) soud prvního stupně následně usnesením ze dne 6. září 2019, č. j. 18 Cm 133/2017-55, ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil advokáta [Jméno opatrovníka B] procesním opatrovníkem. Tomuto byl doručen návrh na zahájení předmětného řízení včetně výzvy k vyjádření se k němu dne 19. února 2020; k podanému návrhu se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil;

- soud prvního stupně následně dne 3. září 2020 vydal usnesení, jímž společnost zrušil s likvidací. K odvolání účastníků 2), 5) a 7) bylo uvedené usnesení odvolacím soudem zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení;

- soud prvního stupně následně v souladu s pokynem odvolacího soudu vyzval společnost a další účastníky (byť odvolací soud výslovně ve zrušovacím usnesení uvedl, že výzva dle § 172 odst. 2 o. z. se adresuje toliko společnosti – pozn. odvolacího soudu) usnesením ze dne 10. září 2021, č. j. 18 Cm 33/2017-94, k odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení s likvidací (tj. aby doložili chybějící daňová přiznání a účetní závěrky od roku 2012) ve stanovené 30denní lhůtě s poučením o důsledcích jejího nesplnění, které vyplývá dle svého obsahu z třetího odstavce odůvodnění výzvy. Výzva byla společnosti doručena 25. září 2021 fikcí, byla doručena i společníkům společnosti, a zůstala bez odezvy jak ze strany společnosti, tak ostatních účastníků (včetně odvolatelů);

- na to soud prvního stupně dne 22. června 2022 vydal odvoláním nadané usnesení.

19. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost vznikla 25. února 2009; od roku 2015 nemá zapsán žádný předmět činnosti; do sbírky listin byly od jejího založení založeny pouze zakladatelské dokumenty, podpisové vzory, zápis z valné hromady ze dne 23. srpna 2011 a účetní závěrka za rok 2011; jiné listiny založeny doposud nebyly. Společnost má deset společníků – účastníky 2) až 11, přičemž účastníci 1) až 5) a 7) až 10) jsou rovněž jednatelé společnosti.

20. Z rejstříkového spisu společnosti vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. C 27113 se podává, že dne 4. března 2014 společnosti zaniklo poslední živnostenské oprávnění. Usnesením ze dne 30. ledna 2015, č. j. C 27113/RD5/KSUL, Fj 3968/2015, byla společnost vyzvána k předložení dokladů o tom, že jí bylo vydáno živnostenské či jiné oprávnění, dokládající její předmět podnikání. Společnost na výzvu rejstříkového soudu nereagovala. Vzhledem k tomu, že bylo zahájeno nadepsané řízení, se rejstříkový soud věcí dále nezabýval; v rejstříkovém řízení nebyla činěna žádná opatření.

21. Nutno uvést, že ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu ve znění účinném do 30. června 2017 bylo i před novelou provedenou zákonem č. 170/2017 Sb. chápáno tak, že zakotvilo věcnou legitimaci správce daně k podání návrhu na zrušení společnosti, přičemž ke zrušení společnosti musely být splněny předpoklady stanovené v § 93 z. o. k., popř. § 172 odst. 1 o. z. Ustanovení § 238 odst. 5 písm. a) a odst. 6 daňového řádu ve znění účinném od 1. července 2017 tak činí již výslovně. Aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu je tudíž dána; odvolací argumentace je v tomto směru lichá.

22. Ani argumentace odvolatelů týkající se výzvy dle § 172 odst. 2 o. z. a jejích náležitostí neobstojí. Skutečnost, že soud prvního stupně i přes návod odvolacího soudu výzvu doručil i ostatním účastníkům – společníkům společnosti - nečiní výzvu validní. V poměrech projednávané věci je tak zřejmé, že se výzva dostala do dispoziční sféry jak samotné společnosti, tak ostatních společníků, kdy kromě účastníka 6) a 11) jsou tito i jednateli společnosti. Na výzvu soudu prvního stupně však společnost, ani její společníci, včetně odvolatelů, kteří jsou zároveň jednateli společnosti, nijak nereagovali.

23. Rovněž není důvodná námitka, že výzva neobsahovala poučení o případných následcích nečinnosti. Výzva obsahovala nejen podstatné náležitosti, z nichž je zřejmé, jaké nedostatky vedoucí k jejímu případnému zrušení s likvidací je třeba odstranit, jak jakým způsobem lze nápravu zjednat a v jaké lhůtě. Z obsahu odůvodnění výzvy lze taktéž jednoznačně dovodit, jaké důsledky nastanou při jejím nerespektování, resp. při nečinnosti společnosti, když podaný návrh byl všem účastníkům doručen a případné následky nečinnosti vyplývají i ze zrušovacího usnesení.

24. Odvolatelům lze přisvědčit částečně v tom, že soud prvního stupně se důsledně nezabýval nemožností společnosti vykonávat činnost ve smyslu § 93 písm. b) z. o. k., avšak v poměrech dané konkrétní společnosti je třeba vzít v potaz dlouhodobý objektivní stav společnosti. Společnost vznikla již v roce 2009, avšak již od svého vzniku neplní řádně své povinnosti plynoucí z 66 z. v. r. a nezakládá listiny do sbírky listiny, rovněž již od roku 2015 nemá zapsaný žádný předmět podnikání a ani přes výzvu rejstříkového soudu dosud nápravu nezjednala. Je evidentní, že její jednatelé a společníci jsou zcela nečinní, společnost od roku 2012 nepodává daňová přiznání, přes opakované výzvy navrhovatele ani přes výzvu soudu prvního stupně tyto nedostatky neodstranila. Nekonají se valné hromady, ani ty o těch neodkladných záležitostech, jako je např. schválení účetní závěrky.

25. Veškeré popsané skutečnosti jednoznačně nasvědčují tomu, že společnost nevyvíjí žádnou činnost, nemá žádné příjmy, nemá žádný předmět činnosti, neplní zákonné povinnosti zakotvené v § 66 z. v. r., nekonají se valné hromady, tudíž lze mít za to, že není dlouhodobě schopna vykonávat svou činnost navenek i dovnitř. Tento závadný stav trvá více než 13 let a společnost jej nebyla s to napravit ani v průběhu 5 let trvajícího nadepsaného soudního řízení. V poměrech dané věci lze usuzovat na to, že společnost je prázdnou schránkou. Společnost existuje jen formálně, jednatelé společnosti dlouhodobě neplní a průběh řízení nasvědčuje tomu, že náprava není objektivně reálná. Vedení dalšího řízení a provádění případného dalšího dokazování, když odvolatelé v tomto směru ani žádné relevantní důkazy neuvádějí, argumentují pouze obecnými frázemi, tak není účelné ani hospodárné. Důvod pro zrušení společnosti s likvidací je tak dán.

26. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně závislých výroků II., III. a IV. (§ 219 o. s. ř.).

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodnily přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z účastníků dle § 23 věty druhé z. ř. s.