o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 15. září 2020, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2022, č. j. 72 Cm 188/2020-29,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) konané dne 15. září 2020, kterým bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací ke dni 1. října 2020 a jmenování [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], bytem [adresa], likvidátorem společnosti. Výrokem II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- navrhovatel je akcionářem společnosti;

- podle článku 8 odst. 2 písm. d) stanov společnosti do působnosti valné hromady náleží též jmenování a odvolávání likvidátora;

- valná hromada se konala dne 15. září 2020; mj. přijala dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných akcionářů usnesení o zrušení společnosti s likvidací ke dni 1. října 2020 (bod 8. pořadu valné hromady), předmětné rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno notářským zápisem. Dále rozhodla o jmenování Kamila Houdka do funkce likvidátora společnosti (bod 9. pořadu valné hromady);

- navrhovatel se valné hromady zúčastnil, proti přijatým usnesením podal odůvodněný protest;

- na majetek společnosti byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, č. j. KSPH 70 INS 24772/2020-A-17, prohlášen konkurs. Návrh na zahájení insolvenčního řízení byl podán likvidátorem společnosti pro její úpadek. Navrhovatel je věřitelem společnosti, své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásil;

- z dalších provedených důkazů soud prvního stupně nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro posouzení ne/platnosti napadeného usnesení valné hromady; další navržené důkazy soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost, neb měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé.

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k těmto právním závěrům:

- zákonná prekluzivní lhůta k podání návrhu byla zachována; navrhovateli svědčí aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu [§ 258, § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 424 odst. 1, § 428 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020/dále jen „z. o. k.“/];

- rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a jmenování jejího likvidátora náleží do působnosti valné hromady /§ 421 odst. 2 písm. j), k) z. o. k. a článek 8 odst. 2 písm. d) stanov/;

- usnesení o zrušení společnosti s likvidací bylo přijato potřebnou většinou hlasů a bylo osvědčeno veřejnou listinou (§ 416 z. o. k.);

- soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku navrhovatele, že přijaté usnesení o zrušení společnosti s likvidací je rozporné se zákonem, když společnost měla při znalosti svého úpadku zvolit jiný postup a podat insolvenční návrh podle § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále též „InsZ“/. V uvedeném ustanovení zakotvená povinnost zavazuje osoby jednající za dlužníka; její porušení dopadá na ně, a nikoliv na společnost samotnou;

- usnesení o zrušení společnosti s likvidací bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami. Ze skutečnosti, že mohl být porušen insolvenční zákon, nelze dovodit porušení zákona, které by naplnilo předpoklady pro vyslovení neplatnosti usnesení o zrušení společnosti s likvidací, případné porušení povinnosti podat insolvenční návrh může dopadat pouze na osoby jednající za společnost;

- ani přijetím usnesení o jmenování likvidátora nedošlo k porušení stanov nebo zákona. Rozhodla-li valná hromada o zrušení společnosti s likvidací ke dni 1. října 2020, pak bylo povinností příslušného orgánu (valné hromady) povolat právnické osobě likvidátora (§ 189 o. z.). Bylo tak nejen v kompetenci valné hromady společnosti, nýbrž i její povinností, v případě zrušení společnosti s likvidací, povolat jí likvidátora.

- soud prvního stupně uzavřel, že přijatá usnesení nejsou v rozporu se zákonem ani stanovami společnosti, jsou platná, a proto podaný návrh zamítl.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a příslušná ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, úspěchem společnosti v řízení. Společnosti náleží paušální náhrada za jeden úkon – vyjádření k návrhu ve výši 300 Kč

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jeho návrhu vyhověl.

6. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci; soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl jím navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností.

7. Rekapituluje skutečnosti uvedené v řízení před soudem prvního stupně s akcentem na to, že soud prvního stupně zvolil při posuzování jeho nároku ryze formalistický přístup a výklad právních předpisů, přičemž v rámci svého rozhodnutí pominul, že usnesení valné hromady podléhá shodným kritériím jako právní jednání a jako takové musí být z hlediska platnosti posuzováno, včetně smyslu a účelu, k němuž směřovalo. Soud prvního stupně se měl tudíž zabývat smyslem a účelem právní úpravy povinnosti podat insolvenční návrh ve smyslu § 98 InsZ, jakož i výkladem právní úpravy rozhodování o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora. Přijetím předmětných usnesení došlo k porušení insolvenčního zákona spočívající v porušení povinnosti společnosti nacházející se v úpadkové situaci podat insolvenční návrh a řešit úpadkovou situaci nikoliv likvidací, ale v rámci transparentního insolvenčního řízení. Výklad uvedeného ustanovení § 98 InsZ provedený soudem prvního stupně považuje za nesprávný; důsledky porušení povinnosti dlužníka uvedeného ustanovení podat insolvenční návrh mohou být širší než jen vznik případné odpovědnosti za škodu u osob, které za společnost jednají. Důsledky tohoto ustanovení dopadají i na společnost, v důsledku čehož jsou napadená usnesení valné hromady neplatná. Dle odvolatele navíc došlo rovněž k porušení § 168 odst. 2 o. z.

8. Odvolatel opakuje tvrzení (uváděná v návrhu a podání ze dne 24. února 2022) týkající se činnosti společnosti, jednání [tituly před jménem] (člen představenstva) a osob s ním propojených v době před a po přijetí napadených usnesení, v jehož důsledku došlo v průběhu několika let u společnosti ke vzniku úpadkové situace, k převodu zákaznické základny na jiný subjekt, k vyvedení majetku společnosti a uspokojení pohledávek některých zákazníků na úkor zbývajících věřitelů.

9. Vyjadřuje se k neprovedeným důkazům, které považuje za zásadní, neboť se týkaly účelu, který byl přijetím napadených usnesení valné hromady ze strany společnosti sledován.

10. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila; jednáno bylo v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.

12. Podle § 424 odst. 1 z. o. k. se neplatnosti usnesení valné hromady akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

13. Podle § 428 z. o. k. každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

14. Podle § 168 odst. 1 o. z. právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena, a z dalších důvodů stanovených zákonem. Podle odstavce 2 o dobrovolném zrušení právnické osoby rozhoduje její příslušný orgán.

15. Podle § 421 odst. 2 písm. j) z. o. k. do působnosti valné hromady náleží rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací; podle písm. k) uvedeného ustanovení do působnosti valné hromady náleží rozhodnutí o jmenování a odvolání likvidátora, určí-li tak stanovy.

16. Předmětem daného řízení je posouzení otázky platnosti usnesení valné hromady ze dne 15. září 2020, kterými byla společnost zrušena s likvidací ke dni 1. října 2020, a bylo přijato usnesení o jmenování likvidátora společnosti. Návrh byl podán v zákonem stanovené tříměsíční prekluzivní lhůtě. Navrhovatel je akcionářem společnosti, valné hromady se zúčastnil, tudíž právo podat předmětný návrh mu svědčí, avšak za současného splnění podmínek vymezených shora citovanými ustanoveními (§ 424 odst. 1 a § 428 odst. 1 z. o. k.).

17. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně krom dodržení zákonné prekluzivní lhůty shledal i věcnou legitimaci navrhovatele k podání návrhu. Z konstatování soudu prvního stupně, že proti přijatým usnesením navrhovatel podal odůvodněný protest, jakož i z toho, že se návrhem zabýval po věcné stránce, je zřejmé, že podané protesty považoval za určité. Dle odvolacího soudu však závěru soudu prvního stupně o určitosti podaného protestu proti usnesení o jmenování likvidátora společnosti přisvědčit nelze. Protest musí být určitý a srozumitelný; odůvodnění podaného protestu představuje limity soudního přezkumu napadeného rozhodnutí valné hromady. Odvolací soud proto zopakoval důkaz listinou tento protest obsahující, tak aby mohl posoudit jeho určitost a srozumitelnost. Ostatním právním závěrům soudu prvního stupně pak odvolací soud přisvědčuje.

18. Ze zápisu z valné hromady konané dne 15. září 2020 vyplývá, že navrhovatel se valné hromady zúčastnil a podal protest proti všem přijatým usnesením valné hromady s odůvodněním, že „usnesení valné hromady byla přijata v rozporu s právními předpisy a stanovami společnosti.“ Namítá, že zpráva o předběžných výsledcích k účetní závěrce za období duben 2019 až březen 2020 vypovídá o předlužení společnosti. „Hospodářskou situaci společnosti představenstvo nechce řešit v souladu se zákonem úpadkem společnosti, ale její likvidací…“ „Je-li společnost evidentně v úpadku, je nehospodárné a v rozporu s insolvenčním zákonem postupovat cestou likvidace společnosti, není-li důvod k likvidaci, není důvod ani ke jmenování likvidátora, navíc osoba likvidátora není zárukou postupu v souladu se zákonem. Pokud likvidátor přijme funkci u společnosti, která je v úpadku podle insolvenčního zákona, není to zárukou zákonnosti dalšího postupu likvidátora. Postup likvidací není v souladu ani se zájmy společnosti ani se zájmy jejích věřitelů.“

19. Jak bylo výše řečeno, neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář může dovolávat pouze v rozsahu podaného protestu (s výjimkami určenými § 424 odst. 1 z. o. k.), jehož obsah musí být určitý a srozumitelný; musí z něj být seznatelné skutkové okolnosti, z nichž dovozuje neplatnost usnesení valné hromady; postačí, uvede-li tyto alespoň stručně. V protestu je tudíž třeba uvést konkrétní, určité, srozumitelné skutkové okolnosti, pro něž s navrhovaným usnesením valné hromady nesouhlasí. Pakliže v protestu uvede pouze skutečnosti obecného charakteru, z nichž nelze ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z. dovodit, jaké důvody jej vedou k tomu, že proti přijímanému usnesení brojí, je jeho obsah neurčitý a nelze k němu přihlížet (půjde ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. o zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží). K náležitostem protestu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019, a usnesení ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, jakož i usnesení ze dne 14. října 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Z řečeného plyne, že nezbytným předpokladem pro založení aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je pouze určitý a srozumitelný protest.

20. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému tak dospěl k závěru, že protest podaný navrhovatelem proti usnesení o jmenování likvidátora společnosti kritéria jeho určitosti a srozumitelnosti nesplňuje. Není z něj zřejmé, jaké konkrétní výhrady proti osobě likvidátora vznáší. Jeho námitky jsou obecně formulované, ze strany společnosti na ně nebylo ani možno relevantně reagovat. Protest stojící toliko na tom, že „osoba likvidátora není zárukou postupu v souladu se zákonem“ (bez konkrétnější specifikace), tak v poměrech projednávané věci neobstojí; je obecný a neurčitý, když akcionář v něm neuvedl žádné konkrétní důvody diskvalifikující navrženého likvidátora z výkonu této funkce. Tyto skutečnosti nelze dovodit ani výkladem jeho obsahu. V konečném důsledku tak jde, ve světle výše zmíněné judikatury, o zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží. Výhrady k osobě likvidátora, resp. v souvislosti s jeho postupem v samotném procesu likvidace společnosti, jsou uvedeny až v podaném návrhu na zahájení řízení. Nejedná se však o pouhé upřesnění podaného protestu, nýbrž o uvedení významných podstatných skutečností až v samotném návrhu na zahájení řízení; tímto způsobem nelze podaný protest „dotvářet“. Nebyly-li v podaném protestu uvedeny žádné skutečnosti týkající se osoby likvidátora, a došlo-li k jejich označení až v podaném návrhu, nemůže se navrhovatel z těchto důvodů domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jmenování likvidátora společnosti.

21. Jelikož protest nebyl určitý, navrhovateli nesvědčila aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu v uvedeném rozsahu a již z tohoto důvodu bylo nadbytečné zabývat se věcným posouzením ne/platnosti usnesení valné hromady, kterým bylo přijato usnesení o jmenování likvidátora společnosti. Sama tato skutečnost byla důvodem pro zamítnutí podaného návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady.

22. Pokud jde o otázku posouzení ne/platnosti usnesení valné hromady společnosti, kterým bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací ke dni 1. října 2020, má odvolací soud za to, že odvolateli se správnost závěrů soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo.

23. Usnesení o zrušení společnosti s likvidací bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami. Rozhodování o zrušení společnosti s likvidací náleží do působnosti valné hromady. Valná hromada byla usnášeníschopná, pro přijetí napadeného usnesení hlasovala zákonem stanovená dvoutřetinová většina hlasů přítomných akcionářů, předmětné rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno zákonem stanovenou formou (notářským zápisem). Bylo na akcionářích společnosti, aby posoudili, jakým způsobem budou hlasovat o navrženém usnesení, zda se přikloní ke zvolenému řešení o zrušení společnosti s likvidací či nikoliv.

24. V obecné rovině lze přisvědčit odvolateli, že podle § 98 InsZ je dlužník povinen podat na sebe insolvenční návrh při zjištění jakékoli formy úpadku. Dlužno dodat, že povinnosti vyplývající z citovaného ustanovení zavazují osoby jednající za dlužníka, v daném případě představenstvo, které je statutárním orgánem (akciové) společnosti (§ 435 až 445 z. o. k.). Rozhodnutí, zda společnost na sebe podá insolvenční návrh, spadá pod obchodní vedení společnosti; je na představenstvu, aby vyhodnotilo danou situaci a zvolilo případný postup k řešení nastalé situace. V této souvislosti je nutno uvést, že ustanovení § 421 odst. 2 z. o. k., a ani stanovy společnosti, rozhodování o této otázce (tj. rozhodnutí o podání dlužnického insolvenčního návrhu) do působnosti valné hromady nesvěřují. Zbývá dodat, že pro případ, že osoby jednající za dlužníka poruší svou povinnost podat insolvenční návrh podle § 98 InsZ, ustanovení § 99 InsZ upravuje jejich odpovědnost za škodu, kterou tím třetím osobám způsobily. Odpovědnost osob vymezených v § 98 odst. 2 InsZ za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit.

25. Námitky odvolatele, že přijaté usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací, není souladné se zákonem, tudíž neobstojí. Výhrady odvolatele zejména pramení z jeho nesouhlasného postoje s vedením společnosti jejím statutárním orgánem a po vstupu společnosti do likvidace s probíhajícím procesem likvidace. Smyslem a účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby, vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona (§ 187 odst. 1 o. z.). V průběhu likvidace tedy právnická osoba pravidelně nepokračuje v činnosti, pro kterou byla zřízena, přestává plnit svůj účel, a zákonem předepsaným postupem spěje ke svému zániku. Likvidaci provádí právě likvidátor, který je pověřen řízením procesu likvidace; činnost likvidátora dle § 196 odst. 1 o. z. může sledovat jen účel, který odpovídá povaze a cíli likvidace. Právní postavení likvidátora je, pokud jde o jeho povinnosti a odpovědnost, totožné s právním postavením statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Likvidátor je tak povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře; za porušení povinností při výkonu funkce odpovídá stejně jako členové statutárních orgánů, může mu tak vzniknout povinnost k náhradě škody či poskytnutí přiměřeného zadostiučinění nebo vrácení bezdůvodného obohacení. Dlužno uvést, že insolvenční návrh byl likvidátorem společnosti podán, na majetek dlužníka byl, jak bylo výše uvedeno, již v průběhu řízení před soudem prvního stupně prohlášen konkurs. Došlo tedy k vyřešení situace způsobem, jehož se odvolatel domáhal.

26. Pro úplnost odvolací soud dodává, že má-li akcionář podezření, že statutární orgán porušuje své povinnosti, nepostupuje s péčí řádného hospodáře, porušuje princip loajality vůči společnosti, je třeba k jejich nápravě zvolit jiné právní prostředky. V této souvislosti je namístě dodat, že člen statutárního orgánu společnosti je povinen jednat v souladu se zájmy společnosti a plnit své povinnosti s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 o. z.). Důsledkem porušení této povinností může být hmotněprávní odpovědnost (např. podle § 53, § 66 odst. 2, § 68, § 324 odst. 3, § 368 odst. 3, § 545 odst. 2 z. o. k., § 159 odst. 3 o. z.), jakož i vznik trestněprávní odpovědnosti podle § 220 a § 221 trestního zákona, upravujících porušení povinností při správě cizího majetku. V dané věci však není dán prostor k vyřešení výše uvedených otázek; k řešení odvolatelem předestřených otázek pak slouží odlišná řízení.

27. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, byť částečně z jiného důvodu než uzavřel soud prvního stupně, včetně závislého výroku (týkajícího se nákladů řízení), který má oporu ve spise.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatel nebyl s odvoláním ve věci samé úspěšný, a úspěšné společnosti dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.