o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. června 2023, č. j. 38 Cm 52/2021-310,

1. Krajský soud v Hradci Králové v[Anonymizováno]záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 200 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 11. srpna 2017 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 204 818,60 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:

- žalobce, [právnická osoba] a [jméno FO] jako prodávající převedli na základě smlouvy o úplatném převodu obchodních podílů ve společnosti s ručením omezeným ze dne 3. května 2017 (dále též jen „předmětná smlouva“) na žalovanou jako kupující své podíly ve společnosti [jméno FO] (dále též jen „společnost“);

- žalobce takto převedl podíl o velikosti 40 % za cenu 2 520 000 Kč s tím, že poslední splátka této ceny ve výši 200 000 Kč bude žalobci uhrazena do pěti pracovních dnů ode dne uplynutí tří měsíců ode dne uzavření předmětné smlouvy, to však za předpokladu, pokud žalovaná před uplynutím doby tří měsíců nesdělí notářce, která konala úschovu, že uplatnila či hodlá uplatnit peněžitý nárok vyplývající z čl. V. odst. 3), 4) nebo 5) této smlouvy;

- žalovaná takto postupovala, protože notářce oznámila, že nedošlo k dodržení smluvních podmínek;

- žalovaná proti pohledávce na zaplacení poslední splátky namítla svoji vzájemnou pohledávku k započtení z titulu náhrady škody vzniklé tím, že žalobce po [adresa] odčerpal z účtu společnosti finanční prostředky minimálně ve výši 416 340 Kč, na což neměl právo, protože neměl právo jakékoliv dispozice s účtem společnosti po uzavření předmětné smlouvy;

- z článku V. odst. 3) předmětné smlouvy totiž vyplývá, že převodci se zavázali, že ze svých vlastních prostředků, bez odkladu, uhradí veškeré závazky (dluhy) společnosti uvedené v seznamu, a že z vlastních zdrojů uhradí rovněž veškeré závazky (dluhy) společnosti, které v seznamu uvedeny nebyly, ačkoliv ke dni podpisu smlouvy existují a jsou k tomuto dni založeny důvody jejich vzniku, pokud nebudou kryty majetkem společnosti spočívajícím v zůstatcích na účtech společnosti, existujících pohledávkách společnosti vůči odběratelům, a pohonnými hmotami majetku společnosti;

- za období od 5. května 2017 do 31. prosince 2021 byla z účtu společnosti č. [č. účtu] žalobcem odčerpána částka v celkové výši 416 351,53 Kč;

- veškeré platby, z nichž tato částka sestává, vyjma plateb obsažených v trestním příkaze Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. srpna 2019, č. j. 2T 101/2019-99, ve výši 41 957 Kč a plateb ze dne 25. května 2017 ve výši 363 Kč (Vondráček) a ze dne 10. listopadu 2017 ve výši 397 Kč ([Jméno žalobce]), které však již byly žalobcem žalované uhrazeny, byly provedeny za účelem úhrad závazků společnosti, které měla vůči třetím subjektům, a tedy všechny souvisely s jejími podnikatelskými aktivitami;

- společnost následně zanikla v důsledku fúze sloučením s žalovanou jako nástupnickou společností;

- žalobce učinil dopisem ze dne 4. prosince 2018 výzvu žalované k zaplacení částky 200 000 Kč jako dlužné části ceny za převod obchodního podílu.

3. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná oznámila notářce, že nedošlo k dodržení smluvních podmínek, konkrétně skutečnost, že některé z budov nejsou doposud zkolaudovány a na majetek je vedena exekuce ze strany Vojenské zdravotní pojišťovny, tím však nedošlo k zániku práva žalobce na úhradu zbývající části sjednané ceny. Žalovaná de facto nesporovala, že poslední splátku uhradit měla, oproti ní však namítla svoji vzájemnou pohledávku k započtení z titulu náhrady škody vzniklé tím, že žalobce po [adresa] odčerpal z účtu společnosti finanční prostředky minimálně ve výši 416 340 Kč, na což neměl právo, protože neměl právo jakékoliv dispozice s účtem společnosti po uzavření smlouvy.

4. Předmětná smlouva počítala s tím, že závazky (společnosti) budou hrazeny ze zůstatků na jejích účtech [článek V. odst. 3) předmětné smlouvy]. Pouze v případě, že tyto závazky (dluhy) nebudou kryty zůstatkem na takovém účtu (nebo majetkem společnosti v podobě existujících pohledávek a pohonnými hmotami), byl by žalobce povinen je uhradit ze svých zdrojů. S odkazem na výpovědi obou účastníků však nebylo nepochybně zjištěno, jaký byl společný úmysl smluvních stran ve vztahu k právnímu jednání obsaženému v článku V. odst. 3) předmětné smlouvy, a proto bylo nutno použít postupu podle § 556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterým je opodstatněn (tento) závěr o tom, že uvedené závazky žalobce nebyl povinen ze svých zdrojů hradit, ledaže by nebyly kryty zůstatkem na účtu (tak, jak bylo uvedeno).

5. Tím, že došlo k úhradě těchto závazků, ačkoliv je provedl žalobce v době, kdy již nebyl společníkem ani jednatelem společnosti, nevznikla společnosti žádná škoda a tedy ani pohledávka, kterou by bylo možno ze strany žalované započíst. Žalovaná nijak nespecifikovala, která konkrétní platba či platby (vyjma plateb specifikovaných v trestním příkaze), nebyly použity na existující závazek společnosti. O úroku z prodlení soud prvního stupně rozhodl podle § 1970 a § 1958 odst. 2 o. z., protože v čl. IV. odst. 6) předmětné smlouvy není stanoven přesný čas plnění. Splatnost byla ujednána v návaznosti na oznámení žalované notářce, že uplatňuje proti žalobci peněžitý nárok plynoucí z čl. V. odst. 3), 4) nebo 5) předmětné smlouvy. Žalovaný byl prostřednictvím notářky povinen vydat žalovanou částku do pěti pracovních dnů od uplynutí 3 měsíců od uzavření smlouvy, tedy dnem 3. srpna 2017. Předžalobní výzva byla žalované doručena 6. prosince 2018 a žalovaná byla povinna dluh splnit bez zbytečného odkladu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhuje jeho změnu, aby žaloba byla zamítnuta.

7. Namítá, že soudem prvního stupně dovozený výklad čl. V. odst. 3) předmětné smlouvy není správný. Je zcela zřejmé, že z kupní ceny měly být především zaplaceny převodci přiznané závazky společnosti, smluvní strany zjevně měly úmysl, aby kupní cena zohledňovala veškeré závazky, které společnost k datu převodu bude mít. Čl. V. odst. 3) předmětné smlouvy nelze vykládat izolovaně, ale právě v souvislosti s čl. IV. S touto argumentací se soud prvního stupně nevypořádal a čl. V. odst. 3) posoudil pouze izolovaně. Nesprávný je též závěr, že žalobce neporušil žádnou (smluvní) povinnost. Žalobce nebyl od 5. května 2018 společníkem, jednatelem ani zaměstnancem společnosti a k používání příslušného bankovního účtu neměl pokyn ani souhlas nového jednatele. Pokud s účtem disponoval, pak příslušnými bankovními příkazy porušil obecnou povinnost nenakládat cizím majetkem. Dále odvolatelka namítá nesprávnost vyčíslení nákladů řízení, protože to byl žalobce, kdo nesprávně podanou žalobou u věcně nepříslušného soudu zavinil úkony činěné před Okresním soudem v Náchodě a tyto náklady je tak namístě zohlednit v jeho neprospěch.

8. Žalobce nepokládá odvolání za důvodné.

9. Výklad čl. V. odst. 3) předmětné smlouvy je jednoznačný a toto ustanovení není možné vykládat jinak, než jak vyplývá z jeho textu, což bylo podpořeno i doplněním dokazování. Tento závěr žalovaná pak podrobně odůvodňuje. Pokud jde o náklady řízení, žalovaná mohla kdykoliv věcnou příslušnost namítnout, ale neučinila tak. Náklady by neměly být kráceny.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným jen v části, kterou bylo rozhodnuto o úroku z prodlení.

11. Je vycházeno ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz). Nad rámec těchto zjištění odvolací soud toliko zjistil (na základě shodných tvrzení účastníků), že notářská úschova ve smyslu čl. IV odst. 6) předmětné smlouvy skončila nejpozději v období 8/2017 a to, že výzva k plnění (zaplacení) žalobou požadované částky 200 000 Kč ze dne 4. prosince 2018 došla žalované dne 18. prosince 2018. Doplnění dokazování dalšími důkazy navrženo nebylo.

12. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

13. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

14. Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podstatou sporu je výklad ujednání obsaženého v článku V. odst. 3) předmětné smlouvy, který zní tak, že: převodci se zavazují, že ze svých vlastních prostředků bez odkladu uhradí veškeré závazky (dluhy) společnosti uvedené v seznamu a že z vlastních zdrojů uhradí rovněž veškeré další závazky (dluhy) společnosti, které by ve shora uvedeném seznamu uvedeny nebyly, ačkoliv k dnešnímu dni existují nebo jsou k dnešnímu dni založeny důvody jejich vzniku, pokud tyto závazky (dluhy) nebudou kryty majetkem společnosti spočívajícím v zůstatcích na účtech společnosti, existujících pohledávkách společnosti vůči odběratelům, a pohonnými hmotami majetku společnosti. Společnosti nevznikne povinnost poskytnout převodcům za takové uhrazení jejich závazků (dluhů) žádnou náhradu.

17. Z výkladu, že obsahem čl. V odst. 3) předmětné smlouvy je ujednání, dle něhož žalobce (resp. převodci) uhradí z vlastních prostředků veškeré závazky společnosti (které by popř. nebyly uvedeny v účetní závěrce zpracované při převodu podílů, což je ale tvrzení uplatněné až poté, co nastaly účinky zákonné koncentrace), má prospěch žalovaná, a proto byla povinna tvrdit konkrétní skutečnosti, z nichž tento závěr vyplývá.

18. O této povinnosti byla žalovaná opakovaně poučena, naposledy při jednání odvolacího soudu postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř., avšak ta nebyla splněna, neboť žalovaná konkrétně netvrdila, z jakých konkrétních skutečností má jí tvrzený úmysl o jiném než slovně zachycenému významu vyplývat.

19. Proto je na místě obsah ujednání vyložit dle § 556 odst. 1 věty druhé o. z., tedy přisoudit mu význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, komu je projev vůle určen. Postup soudu prvního stupně je v tomto směru správný. To znamená, že žalobce by měl tuto peněžní povinnost za předpokladu, že by závazky společnosti nebyly kryty zůstatky na účtu společnosti.

20. Bez vlivu na tento závěr je pak ujednání čl. IV. předmětné smlouvy, pokud řádná tvrzení žalované k úmyslu slovního vyjádření posuzovaného čl. V. odst. 3) /přes při jednání poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř./, absentují, resp. pokud není zřejmé, jaká ujednání čl. IV. předmětné smlouvy by vůbec měla založit jiný výklad čl. V. odst. 3).

21. Pokud tak byly závazky společnosti zaplaceny z jejího účtu, nevznikla žalobci povinnost k jejich zaplacení. Soud prvního stupně v této souvislosti zjistil, jaké dluhy společnosti byly z prostředků na jejím účtu č. [č. účtu] zaplaceny a tyto v odůvodnění rozsudku specifikoval. Žádné výhrady (tj. do vzniku účinků zákonné koncentrace, pokud jde o možnost uvádět nové skutečnosti) proti těmto zjištěním žalovaná neuplatnila (tj. ani to, že by takto nebyly zaplaceny závazky společnosti).

22. Tvrzená pohledávka žalované k započtení by mohla být opodstatněná za předpokladu, pokud by dle § 2894 odst. 1 o. z. došlo ke vzniku újmy (tj. ke snížení majetku společnosti nebo k navýšení jejích dluhů, tj. ke změně na jejím jmění dle § 495 o. z.).

23. Skutečnou škodou je totiž zmenšení aktiv (majetku) poškozeného, ale i rozmnožení pasiv tím, že z protiprávního jednání škůdce vzešel dluh (shodně např. Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, marg. č. 2894 7). Jestliže byly z majetku společnosti (§ 495 o. z.), tedy z prostředků na jejím účtu, zaplaceny dluhy společnosti, jmění společnosti se logicky nijak nezměnilo (majetek společnosti se snížil o částku odpovídající výši dluhů), jak případě konstatuje žalobce ve vyjádření k odvolání, a tudíž nemohlo dojít ke škodě vzniklé společnosti (žalované jako jejímu nástupci).

24. Není-li zde škody, není podstatné, zda žalobce nakládal s prostředky na účtu společnosti oprávněně či nikoliv, protože vznik škody je nutným předpokladem pro vznik práva na její náhradu (§ 2894 odst. 1 o. z.).

25. K požadavku na úrok z prodlení třeba předeslat, že v předmětné smlouvě není obsaženo ujednání o splatnosti požadované částky 200 000 Kč, a to ani v čl. IV odst. 6), protože tam ujednaná splatnost 3 měsíců je vázána na případ, kdy žalovaná neoznámila notářce, že hodlá proti převodci uplatnit příslušný nárok. Pro případ, kdy je nevyplacená částka vrácena nabyvateli, pak smlouva žádné ujednání o splatnosti neupravuje (což tvrdí i účastníci). Proto se splatnost požadované částky řídí § 1958 odst. 2 o. z., je tedy podmíněna požádáním (výzvou) věřitele, která jako jednostranné právní jednání musí dlužníku též dojít, má-li mít právní účinky (§ 570 odst. 1 o. z.).

26. Výzva k plnění ze dne 4. prosince 2018 byla odeslána žalobcem dne 6. prosince 2018 a žalované došla dne 18. prosince 2018. Jelikož v ní bylo požadováno plnění do 7 dnů ode dne jejího odeslání, což nemůže vést k následku, že tato doba uplynula před jejím dojitím, shledal odvolací soud za lhůtu bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.) lhůtu 7 dnů počítanou ode dne dojití této výzvy (§ 570 odst. 1 o. z.). Prodlení tak nastalo dne 28. prosince 2018 (požadovaná výše 8,05 % není vyšší než výše, kterou může žalobce dle § 1970 o. z. požadovat).

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 200 000 Kč, potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a pokud jde o část týkající se úroku z prodlení, dílem změnil ji tak, že v rozsahu požadavku na zaplacení úroku z prodlení od 11. srpna 2017 do 27. prosince 2018 žalobu zamítl [§ 220a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]; ve zbývajícím rozsahu ji potvrdil (§ 219 o. s. ř.) /výrok I. rozsudku odvolacího soudu/.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalobce byl v řízení převážně úspěšný. Žalobce podal žalobu u věcně nepříslušného soudu, což však bylo autoritativně konstatováno až v rámci odvolacího řízení stran odvolání podaného proti jeho rozsudku, tedy poté, co byla věc projednána a nepravomocně rozhodnuta (až Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. ledna 2021, č. j. 47 Co 217/2020-128, rozhodl o postoupení věci příslušnému soudu). Do té doby vzniklé náklady nejsou důsledkem postupu (zavinění) žalobce, a proto bylo správné uložit jejich nahrazení procesně neúspěšné žalované (vykonání nebo uskutečnění úkonů před Okresním soudem v Náchodě je důsledkem projednání a posouzení věci věcně nepříslušným soudem).

29. Přiznání náhrady nákladů řízení za soudem prvního stupně popsaný rozsah činnosti (úkony právní služby, cestovné, náhrada za ztrátu času) je správné (odvolatelka proti tomuto rozsahu jinak ničeho nenamítá), s výhradou jejich absolutní výše.

30. Soudní praxe je totiž ustálena v posouzení, že př určení náhrady nákladů řízení dle § 142 o. s. ř. je třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky bez jejího příslušenství, s tím, že v případě úroků, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

31. Žalobce byl úspěšný v rozsahu částky 200 000 Kč a v rozsahu úroku z prodlení z této částky od 28. prosince 2018 do 4. března 2024 ve výši 8,05 % ročně (200 000 Kč + 83 546 Kč, tj. 283 546 Kč) a neúspěšný v rozsahu úroku z prodlení z této částky od 11. srpna 2017 do 27. prosince 2018 (tj. 22 231 Kč). Míra neúspěchu tak odpovídá 7,27 % z celkové částky předmětu řízení ve výši 305 777 Kč, úspěch pak 92,73 %. Žalobci tak náleží na náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů 85,46 % (92,73 – 7,27) jeho účelně vynaložených nákladů. Náhrada nákladů za řízení do doby zahájení nynějšího odvolacího řízení náleží žalobci v rozsahu 85,46 % z částky 204 818,60 Kč, tedy v částce 175 037,97 Kč.

32. Ve stávajícím odvolacím řízení žalobce vykonal nebo uskutečnil 2 úkony právní služby, a to 1x vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT”/ a 1x účast na jednání před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Tarifní hodnota v době započetí každého z těchto úkonů právní služby podle § 8 odst. 1 AT činí 200 000 Kč, což odpovídá sazbě 9 100 Kč za každý z těchto úkonů (§ 7 bod 6. AT). Žalobci tak za tyto úkony náleží částka 2x 9 100 Kč a připočtená paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Dále žalobci náleží náhrada za promeškaný čas jeho právního zástupce ve výši 6 započatých půlhodin x 100 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu z místa sídla jeho kanceláře a cestu zpět, dle § 14 odst. 3 AT (z internetové aplikace googlemaps.cz bylo zjištěno, že obvyklá doba trvání jednosměrné cesty činí cca 90 minut), jakož i cestovné podle § 13 odst. 5 AT za tyto cesty v délce 2x 115 km (z téže internetové aplikace bylo zjištěno, že tuto vzdálenost je na místě pokládat za odpovídající). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Sestává ze základní náhrady (5,60 Kč za 1 km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě vozidla Škoda Karoq určené ze součtu hodnot 6.6/4.7/5.4 l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva benzin automobilový (BA) 95 oktanů ve výši 38,20 Kč za 1 l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupce žalobce neprokázal jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné tak odpovídá požadované částce 1 762 Kč.

33. Součet takto určených částek (2x 9 100 Kč + 2x 300 Kč + 600 Kč + 1 762 Kč) byl navýšen o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, s účinností od 1. července 2017, a odpovídá částce 25 606,02 Kč. 85,46 % z částky 25 606,02 Kč činí 21 882,90 Kč. Na náhradě nákladů řízení proto náleží žalobci dohromady 196 920,87 Kč (175 037,97 Kč + 21 882,90 Kč) /výrok II. rozsudku odvolacího soudu/.