o odvolání likvidátora, k odvolání 1. účastníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. června 2023, č. j. 26 Cm 82/2013-684,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem odvolal 1. účastníka (dále též jen „likvidátor“) z funkce likvidátora 2. účastníka (dále též jen „společnost“) /výrok I./, likvidátorem společnosti určil [právnická osoba]., [adresa] /výrok II./ a likvidátorovi uložil povinnost uhradit navrhovateli náhradu nákladů ve výši 100 972,61 Kč /výrok III./.

2. Uvedl, že zjistil, že společnost během likvidace podniká nebo podnikala, což zcela znepřehlednilo probíhající likvidaci tím, že vznikly nové příjmy a výdaje, s ohledem na zkoumání účtu jde ve výsledku zejména o ztráty. Tyto ztráty sanuje likvidátor svými vklady, čímž likvidaci zjevně prodlužuje. Nelze dohledat některé významné položky, jde zejména o položku „nerozdělený zisk z minulých let 2 299 595 Kč“ a dále pohledávky v nejasné výši (454 394 Kč dle předloženého účetnictví), které jsou zřejmě i vinou nečinnosti likvidátora promlčené, a konečně blíže nejasnou částkou za prodej až devíti automobilů (aniž by ji šlo určit přesněji). V případě automobilů, což je údajně poslední položka likvidace, nelze ani učinit závěr o době, kdy budou prodány a kdy bude předloženo nějaké vyúčtování tohoto výsledku. Není tudíž jasné, kdy likvidace skončí. K těmto hrubým pochybením lze přidat např. pozdní podávání daňových přiznání a neprůkazný, nedatovaný a nepodepsaný přehled majetku, z něhož celá likvidace vychází.

3. Dovodil, že likvidátor porušil zejména § 196 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť jeho činnost zjevně sledovala i jiný účel, než samotnou likvidaci ve smyslu § 187 odst. 1 o. z., protože se společností dále podnikal a sanoval její výdaje z vlastního majetku, čímž nevyhnutelně prodlužoval průběh likvidace. Porušil podstatně i § 187 odst. 1 o. z., který předpokládá, že pro vypořádání majetku a uspokojení věřitelů je třeba zejména tento majetek řádně evidovat a účtovat, a nelze připustit situaci, kdy se v rámci likvidace bez vysvětlení vytratí položky, představující dosti podstatnou část majetku likvidované společnosti (asi polovinu), případně dojde k promlčení pohledávek společnosti. Likvidátor porušil i celou řadu povinností dalších dle § 198 a § 189 o. z., protože je splnil částečně, pozdě nebo vůbec. Proto likvidátora odvolal a jmenoval nového ze seznamu insolvenčních správců, neboť jiný již není k dispozici. O nákladech řízení v poměru mezi navrhovatelem a 1. účastníkem bylo rozhodnuto z důvodu, že navrhovatel byl v řízení úspěšný.

4. Proti usnesení podal likvidátor odvolání. Navrhuje zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Zejména namítá, že za delší dobu trvání likvidace nenese plnou odpovědnost. Teprve dne 22. února 2017 nabylo účinnost rozhodnutí o jeho jmenování a likvidaci převzal po [jméno FO], která v ní nejednala. Od počátku byla likvidace společnosti ztížena, pozici likvidátora ztěžoval i navrhovatel takřka absurdními požadavky na její průběh, které jí neúměrně prodlužovaly, a taktéž tím, že byl po určitou dobu cca 1 roku odvolatel nepravomocně z funkce jednatele odvolán. Dne 1. srpna 2018 soud prvního stupně zakázal nakládat s nemovitým majetkem společnosti, nemovitost byla přitom hlavní majetkovou hodnotou, se kterou mělo být v likvidaci naloženo. Toto usnesení bylo následně odvolacím soudem zrušeno. Likvidátor nesměl po podstatnou dobu činit úkony k dokončení likvidace.

6. Odvolatel odmítá, že jakkoliv podnikatelsky nakládal s likvidovanou společností, což dokazuje absence jakéhokoliv zisku a nutnost vkládat k naplnění smluvních povinností společnosti (zejména pojištění) vlastní finanční prostředky. Likvidátor má povinnost zajistit mimo jiné základní fungování společnosti tak, aby nevznikaly dluhy apod. a má činit kroky ke zpeněžení likvidační podstaty a následné kroky k ukončení likvidace a k výmazu společnosti. Tyto kroky nepochybně činil. Závěry dovozené z doložených výpisů z účtu jsou zavádějící, likvidátor je rozporoval a navrhoval k tomu svůj výslech. Opakovaně žádal z medicinského hlediska důvodně o odročení jednání (konaných ve dnech 17. dubna 2023 a 5. června 2023), čemuž nebylo vyhověno. Odvolatel a společnost se tak nemohly účastnit dvou klíčových jednání, kde bylo prováděno dokazování a vydáno odvoláním napadené rozhodnutí. Odvolatel měl být vyslechnut, a jelikož se tak nestalo, byla poškozena jeho práva. Likvidace je takřka u konce, zbývá vyřídit prodej posledního vozu pohřební služby, který zbrzdil absurdní požadavek navrhovatele, na jehož základě nechal likvidátor vypracovat znalecké posudky. Uzavírá, že soud prvního stupně neprovedl navrhované důkazy, nedostatečně zjistil skutkový stav a z provedených důkazů učinil chybné právní závěry. Při jednání odvolacího soudu změnil své (dílčí) tvrzení tak, že s ohledem na to, že došlo k odeslání končené zprávy o průběhu likvidace soudu dne 24. března 2024 (vyhotovené odvolatelem), již není třeba likvidátora odvolávat. Účel likvidace se podařilo naplnit.

7. Navrhovatel navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

8. Uvedl, že usnesení je odůvodněno dostatečně, důvodem pro odvolání likvidátora by měly být i skutečnosti, které souvisejí s kupní cenou za převod nemovitosti na spřízněnou společnost, které soud prvního stupně nepovažoval za zásadní. Poukazuje na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 7 Cmo 179/2020 a na skutečnost, že nebyly (až do data 15. března 2024) zveřejněny účetní závěrky za roky 2021–2022. K takto zveřejněným závěrkám poté vznesl (konkrétní) námitky týkající se jejich nesprávnosti. Zdravotní důvody na straně likvidátora (jeho omluvenky) jsou již schopny zpochybnit jeho způsobilost likvidaci společnosti dokončit.

9. Společnost uvedla, že likvidátora není třeba odvolávat.

10. Je tomu tak proto, že ze strany likvidátora došlo k ukončení kroků směřujících k likvidaci společnosti, protože vypracoval konečnou zprávu o průběhu likvidace a ta byla soudu odeslána dne 24. března 2024.

11. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“; ve spojení s čl. II. odst. 1 zákona č. 293/2013 Sb., jímž byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013, novelizován), a dospěl k závěru, že odvolání není v podstatě důvodné.

12. Odvolací soud doplnil (zopakoval) dokazování několika listinnými důkazy. Z přiznání k dani z příjmu právnických osob (společnosti) za období roku 2018 má za zjištěné, že z hlavní činnosti pohřební a související činnost společnost dosáhla zisku 2 956 811 Kč při čistém obratu 3 748 478 Kč a přiznala daň ve výši 560 120 Kč, z listiny označené Vybrané údaje z Výkazu zisku a ztráty pro podnikatele – druhové členění, v plném rozsahu ke dni 31. prosince 2018, má pak v této souvislosti za zjištěné, že tržby z prodeje výrobků a služeb dosáhly v tomto roce 145 000 Kč. Z přiznání k dani z příjmu právnických osob (společnosti) za období roku 2019 má odvolací soud za zjištěné, že z téže hlavní činnosti společnost dosáhla ztráty (–) 59 987 Kč při čistém obratu 141 209 Kč a z listiny označené Vybrané údaje z Výkazu zisku a ztráty pro podnikatele – druhové členění, v plném rozsahu ke dni 31. prosince 2019, pak má v této souvislosti za zjištěné, že tržby z prodeje výrobků a služeb dosáhly v tomto roce 138 000 Kč. Z karet dlouhodobého majetku - odpisový plán, má odvolací soud dále za zjištěné, že k říjnu 2023 společnost vlastnila 8 vozidel, a to: 2x [jméno FO], Volvo, [jméno FO], [jméno FO], 2x [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Z výpisu z obchodního rejstříku a z výpisu ze seznamu insolvenčních správců [právnická osoba]. má odvolací soud za zjištěné, že sídlo tohoto insolvenčního správce je na adrese [adresa], [adresa]. K obsahu těchto důkazů nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly dovození popsaných skutkových zjištění. Doplnění dokazování dalšími důkazy bylo zamítnuto pro nadbytečnost.

13. Podle § 191 odst. 2 o. z. na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

14. Podle § 196 odst. 1 o. z. činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace.

15. Podle § 187 odst. 1 o. z. účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona.

16. Podle § 159 odst. 1 o. z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

17. Soudní praxe se ustálila v posouzení, že rozhodnutí o odvolání a jmenování likvidátora představuje zásah do právního poměru týkajícího se osobního práva (společnosti). Tudíž se dle § 3028 odst. 2 o. z. řídí aktuální právní úpravou, tedy o. z. (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 7 Cmo 179/2021, dostupné např. v právní aplikaci www.beck-online.cz, nebo ze dne 22. srpna 2022, sp. zn. 19 Cmo 10/2022).

18. Ustanovením § 72 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v posledním platném znění, byla likvidátorovi uložena povinnost činit jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti s tím, že nové smlouvy mohl uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo bylo-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nesmělo se však jednat se o pokračování v provozu podniku.

19. Povinnost zakazující pokračovat v provozu podniku platí i v poměrech o. z. a je obsahem § 187 odst. 1 a § 196 odst. 1 o. z. Shodně a výstižně tak shrnuje i odborná literatura (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 s. 292, marg. č. 196 1), dle jejíž závěrů, ač zákonodárce v § 196 odst. 1 o. z. nepřevzal příkladmý výčet jednotlivých oprávnění likvidátora uvedený obch. zák., o žádný posun nejde (srov. důvodová zpráva k § 187–209 o. z. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014). Smyslem dotčeného ustanovení je zabránit tomu, aby právnická osoba v likvidaci pokračovala ve své činnosti, cíl likvidace totiž tkví právě v utlumení činnosti a přípravě společnosti na její zánik (k významu důvodové zprávy při výkladu právního předpisu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2022, sp. zn. 24 Cdo 2179/2022, dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Povinností likvidátora je řádně provést likvidaci bez zbytečných průtahů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2023, sen. zn. 27 ICdo 65/2023).

20. Výše uvedené skutková zjištění učiněná z přiznání k dani z příjmu právnických osob a z Výkazu zisku a ztráty za období 2018 a 2019 prokazují závěr, že společnost v tomto období podnikala (tržby z prodeje výrobků a služeb představují tržby za prodej vlastní hmotné a nehmotné produkce externím odběratelům).

21. Tvrzení odvolatele, že nepodnikal (uplatněné např. v odvolání ze dne 28. června 2021) tudíž nebylo pravdivé, neboť z těchto důkazů (zaslaných zástupcem odvolatele) vyplývá opak (společnost pokračovala ve své činnosti), což je však v přímém rozporu s účelem likvidace (§ 187 odst. 1 o. z.) a představuje závažné porušení povinnosti likvidátora (srov. např. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 27 ICdo 65/2023).

22. Společnost vlastnila celkem 8 vozidel (jak bylo odvolacím soudem zjištěno z důkazů zaslaných odvolatelem a jak je popsáno výše). Při jednání soudu prvního stupně konaného dne 16. ledna 2023 bylo zástupcem odvolatele doznáno, že zbývá prodat 3 automobily, a to 2 vozy [jméno FO] a dále vozidlo Volvo, v odvolání je pak doznáváno to, že zbývá podat poslední vůz.

23. Z ohledem na vyložený účel likvidace (§ 187 odst. 1 o. z.) ale nemůže zjevně obstát takový postup, aby tato vozidla nebyla prodána od doby, kdy se odvolatel stal likvidátorem (na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2017, č. j. 14 Cmo 553/2013-109, které nabylo právní moci dne 22. února 2017; tato skutečnost je zjištěná ze sbírky listin společnosti, kde je usnesení založeno; jde tak o skutečnost obecně známou dle § 121 o. s. ř.), do doby, kdy bylo doznáno, že prodána či prodáno nebylo (a to i s ohledem na odvolatelem v rámci odvolání tvrzené překážky; pokud jde o zákaz nakládat s majetkem společnosti předběžným opatřením, to bylo vydáno dne 3. listopadu 2017 a zrušeno bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 17. ledna 2018, doručeného odvolateli dne 2. února 2018; je zřejmé, že tato doba je v poměru k době, po kterou je odvolatel ve své funkci, dobou relativně velmi krátkou). Je totiž skutečností obecně známou (§ 121 o. s. ř.), že vozidla jsou věcí likvidní, kterou bylo lze v tomto období prodat v relativně krátké době, tj. mohla a měla být již dávno prodána.

24. Dále je třeba uvést, že odvolatel (např. v odvolání ze dne 28. června 2021) tvrdil, že se likvidace momentálně nachází ve svém samotném závěru, kdy již zbývá vypořádat pouze některý drobný majetek, dne 16. ledna 2023 pak při jednání výslovně tvrdil, že konečná zpráva o průběhu likvidace bude k dispozici za 2-3 měsíce. Je tak zřejmé, že tato tvrzení se nestala skutečností, konečná zpráva stále není vypracována tak, aby byla schválena soudem dle § 205 odst. 2 o. z., a likvidace tudíž není skončena [pokud jde o zákaz nakládat s nemovitostí společnosti, uložený předběžným opatřením soudu prvního stupně, ten byl účinný taktéž jen po relativně krátkou dobu, neboť usnesení (ukládající tuto povinnost) bylo vydáno dne 1. června 2018 a zdejším soudem bylo změněno usnesením ze dne 15. srpna 2018 (návrh na jeho nařízení byl zamítnut, usnesení bylo doručeno dovolateli dne 2. září 2018), a tudíž nepředstavuje žádný legitimní důvod pro neskončení likvidace po období od 22. února 2017 – dosud, po které je odvolatel likvidátorem společnosti].

25. Při jednání odvolacího soudu dne 25. března 2024 předložená konečná zpráva nemůže na tomto závěru ničeho změnit, protože její předložení neznamená, že bude soudem schválena (§ 205 odst. 2 o. z.) a že tak lze předpokládat skončení likvidace.

26. Již jen z těchto důvodů rozhodl soud prvního stupně o odvolání 1. účastníka z funkce likvidátora správně, neboť hodnocené jednání je zjevně neslučitelné s povinností výkonu funkce likvidátora s péčí řádného hospodáře, tedy s povinností provést likvidaci bez zbytečného odkladu (§ 193, § 159 odst. 1 o. z.). Zabývat se dalšími pochybeními likvidátora proto již není hospodárné, resp. je nadbytečné.

27. K nevyslechnutí odvolatele před soudem prvního stupně jako namítané vadě řízení třeba uvést, že zjištění, jež jsou důvodem pro odvolání likvidátora, byla učiněna na základě věrohodných listinných důkazů (jejichž pravost a správnost zpochybněna nebyla), aniž by pro jejich dovození byl významný odvolatelův výslech. Nadto, výslech účastníka je důkazním prostředkem, který slouží k prokázání (předtím) uplatněných tvrzení, popř. skutečností jinak vyšlých najevo, nikoliv ke zjišťování obsahu těchto tvrzení. A pokud tyto podmínky v řízení splněny nebyly, nebylo žádného důvodu odvolatele vyslýchat, jsou-li důvody pro jeho odvolání dány. U jednání soudu prvního stupně konaných ve dnech 17. dubna 2023 a 5. června 2023 byla navíc přítomna právní zástupkyně odvolatele, a tudíž mu na jeho právech nevznikla žádná újma.

28. Společnost se účastnila (prostřednictvím jejího zástupce) odvolacího jednání, při němž byly provedeny (zopakovány) rozhodné důkazy potřebné pro zjištění skutkového stavu (výše uvedené), a společnost tak měla možnost se k nim vyjádřit. Co do správnosti a pravdivosti však zpochybněny nebyly.

29. Správným je i výrok o jmenování nového likvidátora ze seznamu insolvenčních správců se sídlem ve stejné obci jako společnost, protože v rámci společnosti není jiné vhodné osoby, která by mohla tuto funkci vykonávat (§ 191 odst. 2 o. z.). K osobě nového likvidátora ostatně nebylo vzneseno v odvolacím řízení žádných připomínek.

30. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok I.), v rozsahu výroku II. pak ve správném znění, neboť zjevnou chybou v psaní byla u nového likvidátora uvedena nesprávná adresa v části čísla nemovitosti, kde je jeho sídlo. Tato oprava se však nedotýká práva a povinností účastníků, a proto nejde materiálně o jeho změnu (výrok II.).

31. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi navrhovatelem a odvolatelem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.). Sestávají z náhrady za 2 účelně vykonané úkony právní služby ve výši 3 100 Kč za každý z nich [§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/], a to za účast na jednáních odvolacího soudu ve dnech 13. února 2024 a 25. března 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dále z paušální náhrady za tyto úkony ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Celkem tak navrhovateli náleží 8 228 Kč [(2x 3 100 Kč + 2x 300 Kč) plus 21 % DPH /neboť advokát navrhovatele je plátcem této daně ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. s účinností od 1. října 2014, jak bylo zjištěno z údajů o registraci k této dani/].

32. O nákladech řízení mezi navrhovatelem a společností bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 143 o. s. ř., protože společnost sice neměla úspěch v řízení, svých chováním ale příčinu k podání návrhu ve věci samé nezavdala (tou bylo chování likvidátora). Jelikož tato příčina nebyla dána ani u soudu prvního stupně, byť soud prvního stupně o nákladech řízení takto nerozhodl, odvolací soud v rámci hospodárnosti řízení rozhodl i o těchto nákladech (výrok IV.).