o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o určení, že žalobce je společníkem 2. žalované, k odvolání obou žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. července 2023, č. j. 38 Cm 83/2023-90,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že nařídil předběžné opatření ve znění „Žalovaný ad-1) je povinen zdržet se jakéhokoliv právního jednání, jehož důsledkem by byla změna vlastníka základního podílu č. 1 v žalované ad-2), tj. ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO žalované B], zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, sp.zn. C 161471, se sídlem [adresa], PSČ [adresa], o velikosti 90 %, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu o výši 180 000,00 Kč, vyjma takového právního jednání, v jehož důsledku by byl vlastníkem tohoto podílu žalobce. Žalovaný ad-1) je povinen zdržet se jakéhokoliv nakládání se základním podílem č. 1 v žalované ad-2), tj. ve společnosti KOZLER s.r.o., IČO [IČO žalované B], zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, sp.zn. C 161471, se sídlem [adresa], PSČ [adresa], o velikosti 90 %, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu o výši 180 000,00 Kč, zejména zdržet se jeho zatížení či převodu nebo jeho rozdělení a jakýchkoliv dispozic s jeho částmi a výkonu práv a povinností společníka souvisejících se základním podílem č. 1 v žalované ad-2), vyjma takového právního jednání, v jehož důsledku by byl vlastníkem tohoto podílu žalobce. Žalovaná ad-2) je povinna zdržet se jakéhokoliv plnění v souvislosti se základním podílem č. 1 ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO žalované B], zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, sp.zn. C 161471, se sídlem [adresa], PSČ [adresa], o velikosti 90 %, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu o výši 180 000,00 Kč, jiné osobě než žalobci” (výrok I.), tak, že „návrh žalobce na nařízení předběžného opatření se v části, kdy je navrhováno uložení povinností předběžným opatřením žalované ad-2), vyjma povinnosti zdržet se jakéhokoliv plnění v souvislosti se základním podílem č. 1 o velikosti 90 %, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu o výši 180 000,00 Kč, zamítá” (výrok II.) a tak, že žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek z návrhu na vydání předběžného opatření ve výši 1 000,00 Kč, a to na účet Krajského soudu v [adresa], číslo účtu [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol].” (výrok III.).

2. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce osvědčil, že:

- nabyl od 1. žalovaného smlouvou o převodu podílu ze dne 3. srpna 2016 uzavřenou ve formě notářského zápisu 90% podíl v 2. žalované (dále též jen „předmětný podíl”) za dohodnutou cenu ve výši 600 000 Kč (dále též jen „kupní smlouva“);

- tato cena byla splatná ve splátkách tak, že žalobce měl uhradit do 31. srpna 2016 částku ve výši 100 000 Kč, do 31. března 2017 částku ve výši 300 000 Kč a do 1. června 2017 částku ve výši 200 000 Kč;

- 1. žalovaný od této smlouvy odstoupil dne 25. února 2022 s odůvodněním, že došlo k podstatnému porušení smlouvy, protože žalobce nezaplatil cenu za předmětný podíl;

- toto odstoupení od kupní smlouvy bylo doručeno žalobci dne 4. března 2022;

- na základě odstoupení od smlouvy byl na návrh 2. žalované dne 7. března 2022 žalobce vymazán z obchodního rejstříku jako její společník, přičemž jako její jediný společník byl a dosud také v obchodnímu rejstříku je zapsán 1. žalovaný;

- žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce dovolal neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy s tím, že namítal, že dohodnutou cenu zcela uhradil a že právo 1. žalovaného na odstoupení od smlouvy je promlčeno.

3. Soud prvního stupně dovodil, že je dána potřeba zatímní úpravy poměrů mezi žalobcem a 1. žalovaným a existuje i důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Bylo osvědčeno, že žalobce nabyl kupní smlouvou předmětný podíl a že 1. žalovaný od této smlouvy odstoupil pro nezaplacení ceny až dne 4. března 2022, tedy po promlčení práva tak učinit, protože právo se promlčelo v zákonné tříleté lhůtě, která uplynula dne 2. června 2020, neboť žalobce vznesl námitku promlčení. Žalobce je tak dosud vlastníkem předmětného podílu. 1. žalovaný „se snaží vytěsnit” žalobce nejen ze 2. žalované, ale i ze společnosti [Jméno žalované A], kde za použití smlouvy s padělaným podpisem žalobce, včetně padělané ověřovací doložky, nejprve podíl žalobce převedl na sebe a následně jej obratem převedl na třetí osobu, a to [adresa]. Ze strany 1. žalovaného hrozí stejný postup, přičemž takový převod by mohl ohrozit výkon rozhodnutí ve věci samé ohledně vlastnictví předmětného podílu v 2. žalované. 1. žalovaný je zapsán a jedná jako jediný společník 2. žalované, a takto vykonává i práva společníka, která by měla náležet žalobci. I vzhledem k jednání 1. žalovaného ve společnosti [Jméno žalované A]. je dána důvodná obava, že jednáním 1. žalovaného může dojít ke snížení hodnoty předmětného podílu v 2. žalované, například rozhodnutím o vyplacení zisku, nebo i rozhodnutím o zrušení 2. žalované s likvidací, a v případě převodu předmětného podílu na třetí osobu může být ohrožen výkon rozhodnutí.

4. Dle soudu prvního stupně jsou splněny podmínky i pro nařízení předběžného opatření proti 2. žalované (v rozsahu povinností uvedených ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně), protože je zde potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, aby do pravomocného rozhodnutí ve věci samé 2. žalovaná neposkytla jiné osobě než žalobci plnění související s předmětným podílem. V rozsahu návrhu uvedeného ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně byl návrh zamítnut, protože, vyjma plnění souvisejícího s předmětným podílem jiné osobě než žalobci, žalobce netvrdil a neprokázal potřebu zatímní úpravy poměrů mezi žalobcem a 2. žalovanou a ani obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

5. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podali oba žalovaní odvolání. Domáhají se jeho změny, kterou bude návrh zamítnut.

6. Odvolatelé namítají, že postup soudu prvního stupně není standardní, což ilustruje již fakt, že před vydáním usnesení byl oběma žalovaným doručen návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesení je naprosto nepřesvědčivé. Závěr, že žalobce prokázal, že se 1. žalovaný snaží vytěsnit žalobce nejenom z 2. žalované, ale i ze společnosti [Anonymizováno], kde [Anonymizováno] použití smlouvy s padělaným podpisem žalobce, včetně padělané ověřovací doložky, nejprve podíl žalobce převedl na sebe a obratem na třetí osobu [adresa], je závěrem neprokázaným a neosvědčeným. V řízení původně vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 38 Cm 47/2022 byla ignorována obrana žalovaného v tom smyslu, že převodní smlouva byla od počátku nicotná, protože obě smluvní strany převod podílu pouze předstíraly. Soud prvního stupně bez opory v provedených důkazech vychází z toho, že již jednou nesprávně rozhodoval. Absurdním je závěr, že skutečnosti, které se týkají žalobního nároku, žalobce již dopředu prokázal. Spor ve věci neplatnosti převodu podílu ve společnosti [Jméno žalované A]. skončil vyhověním žalobě, ale rozsudek je napaden odvoláním. Žalobce neuvedl jedinou indicii, pokud jde o skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat existenci potřeby zatímní úpravy poměrů mezi účastníky nebo existenci hrozby zmaření případné exekuce později vydaného rozhodnutí. Ty neplynou jen z toho, že je 1. žalovaný zapsán v obchodním rejstříku jako 100% vlastník 2. žalované. Navrhované předběžné opatření je nesrozumitelné, protože 1. žalovanému uložené povinnosti se vlastně překrývají a vůbec tak není zřejmé, co nalézací soud hodlal vyjádřit. Dále odvolatelé odkazují na podání ze dne 19. července 2023, které se týká věrohodnosti žalobce a jeho trestního stíhání v souvislosti s nezákonným nakládáním s majetkem 2. žalované a jeho účelovým převodem formálně vlastněného podílu ve společnosti [právnická osoba] za 1 Kč na třetí osobu.

7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen částečně.

8. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

9. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

10. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

11. Pro nařízení předběžného opatření musí být prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení nebo důvodná obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, a alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením, jakož i to, že nařízení předběžného opatření musí být přiměřené okolnostem a zejména zásahu do práv a zájmů povinného z předběžného opatření.

12. Domáhá-li se žalobce, aby byla 1. žalovanému uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv právního jednání, jehož důsledkem by byla změna vlastníka předmětného podílu, pak je zřejmé, že se domáhá toho, aby se 1. žalovaný něčeho zdržel ve smyslu § 76 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.

13. Pokud však žalobce nevymezil, jakého konkrétního jednání se má 1. žalovaný zdržet, pak nemůže jeho návrh pro neurčitost obstát (§ 75a ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.), protože není zřejmé, co má být předmětem navrhované povinnosti. Požadavek na to, aby byl petit přesný, určitý a srozumitelný, není pouze formálním požadavkem na splnění určitých procesních podmínek, ale je zcela nezbytný pro výsledek řízení, tedy pro to, aby po převzetí tohoto petitu do výroku rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, aby tedy vůbec mohly nastat účinky navrhovateli zamýšlené (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. září 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, dostupný např. na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz), jakož je i nezbytný pro posouzení, zda jednání uložený zákaz porušující je či není neplatné ve smyslu § 76f odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.).

14. Soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož při požadavku na zdržení se něčeho musí být obsahem výroku soudu (návrhu na jeho vydání) konkrétně vymezená činnost, která se zakazuje (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. Cpj 59/71, publikované pod č. 65/72 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek, citované např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2005, sp. zn. 22 Cdo 1485/2005, mutatis mutandis, jež je dostupné např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Požadavek žalobce není z hlediska určitosti odlišný od požadavku např. na uložení povinnosti zdržet se obtěžování žalobce vodou a tekutými odpady nad míru přiměřenou poměrům, který určitým, resp. vykonatelným shledán nebyl (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 1995, sp. zn. 14 Co 90/95, v: Právní rozhledy 1996, č. 10, s. 481–482, cit. u § 261a, v: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009), nebo od nevykonatelného požadavku na zdržení se přeměny fúze sloučením (jak dovodil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 20. února 2020, sp. zn. 7 Cmo 33/2020). Nejde přitom zjevně o případ, v němž by žalobci nemohlo být objektivně (z důvodu tzv. informačního deficitu) známo, jaké povinnosti je třeba 1. žalovanému uložit. Uzavírá se tak, že pokud by byl takto formulovaný návrh soudem akceptován, nebylo by zřejmé, co má být předmětem výkonu rozhodnutí, což zakládá neurčitost návrhu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2021, sp. zn. 7 Cmo 160/2021).

15. Jelikož tuto neurčitost v rámci řízení o návrhu na vydání předběžného opatření postupem dle § 43 o. s. ř. odstraňovat nelze (§ 75a ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.), soud prvního stupně předběžné opatření ve vztahu k 1. žalovanému nařídil z části nesprávně, neboť nelze-li zjistit, jaké určité povinnosti mají být 1. žalovanému uloženy a v jakém rozsahu mají být uloženy, resp. v jakém rozsahu je žalobce požaduje uložit, je namístě takový návrh odmítnout (§ 75a ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.).

16. Stejný závěr pak dopadá i na povinnost zdržet se jakéhokoliv nakládání s předmětným podílem, včetně jakýchkoliv dispozic s jeho částmi, a na povinnost zdržet se výkonu práv a povinností společníka s tímto podílem (vyjma jeho zatížení či převodu nebo rozdělení, vyjma takového právního jednání, v jehož důsledku by byl vlastníkem tohoto podílu žalobce, neboť v této části návrh jako určitý obstojí). Ani v těchto případech totiž není určitě zřejmé, o jaké nakládání má jít.

17. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v těchto částech výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření v tomto rozsahu odmítl (výrok I. tohoto usnesení).

18. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 102 odst. 1, 3 ve spojení s § 75c odst. 1 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné právní zásady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobci nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledna 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).

19. Soud prvního stupně tyto předpoklady shledal jako naplněné tím, že odstoupení od kupní smlouvy ze dne 25. února 2022 bylo doručeno žalobci dne 4. března 2022, přičemž žalobce namítl promlčení práva 1. žalovaného tak učinit [konkrétně prostřednictvím listiny datované dnem 9. března 2022, nazvané Stanovisko k odstoupení od smlouvy o převodu podílu (kupní smlouvy) ve společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], vyhotovené právním zástupcem žalobce, došlé 1. žalovanému dne 15. března 2022 (jak je osvědčené z tomu odpovídající dodejky); z plné moci udělené tomuto právnímu zástupci žalobcem dne 3. února 2022 je pak v této souvislosti osvědčené, že právní zástupce žalobce byl k tomuto úkonu oprávněn]. Právo na odstoupení od kupní smlouvy (o převodu předmětného podílu) je právem majetkovým [§ 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které se promlčuje ve tříleté promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1 o. z.), a pokud poslední splátka dle smlouvy byla splatná do 1. června 2017 a její nezaplacení bylo důvodem pro odstoupení, pak je důvodné takové právo pokládat za promlčené, neboť se jej žalobce k datu 15. března 2022 již v rámci žaloby dovolal (§ 570 odst. 1, § 610 odst. 1 o. z.); k promlčení došlo uplynutím tří let od data 1. června 2017]. Neboli, z těchto skutečností lze mít v současném období řízení za pravděpodobné, že žaloba ve věci samé je podána důvodně, neboť právo 1. žalovaného od smlouvy odstoupit bylo promlčeno. Posouzení soudu prvního stupně je tudíž v této části správné a má za následek, že nařízení předběžného opatření obstojí, bude-li prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

20. Posouzení soudu prvního stupně o prokázané potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků řízení, je-li odůvodněno jednáním 1. žalovaného ve věci společnosti [Anonymizováno], tedy zjištěními, které jsou uvedeny v rozsudku vydaném soudem prvního stupně (v řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným) dne 29. března 2023, č. j. 38 Cm 69/2022-86, je správné. Vyjádřeno konkrétně, jde o zjištění, že smlouvou o převodu podílu ze dne 19. dubna 2022 byl podíl 1. žalovaného ve společnosti [Anonymizováno] převeden na [Anonymizováno], ve spojení se zjištěním, že smlouva o převodu obchodního podílu v této společnosti ze dne 7. dubna 2022, kterou mělo dojít k převodu podílu žalobcem jako převodcem na 1. žalovaného jako nabyvatele, obsahuje falzifikát podpisu žalobce (protože podpis žalobce nebyl legalizován Úřadem městské části [adresa] a ověřovací doložka obsahuje číslo občanského průkazu žalobce, který již pozbyl platnost a byl skartován). Tyto skutečnosti prokazují potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, neboť odůvodňují nebezpečí, že s předmětným podílem může být 1. žalovaným naloženo tak, jako s podílem ve společnosti [Anonymizováno] Tvrzení odvolatelů stran trestního stíhání žalobce na tomto závěru ničeho nemění.

21. Uložení povinnosti 1. žalovanému zdržet se zatížení či převodu nebo rozdělení předmětného podílu, vyjma takového právního jednání, v jehož důsledku by byl vlastníkem tohoto podílu žalobce, odvolací soud shledává za proporcionální uvedeným osvědčeným a prokázaným skutečnostem. Jde o povinnost, která je způsobilá zamezit tomu, aby došlo k zabránění snížení hodnoty předmětného podílu či jeho vyvedení z dispozice 1. žalovaného, tedy z rámce vztahu, který je předmětem určení ve věci samé, a současně jde o povinnost, která byla žalobcem vymezena určitě.

22. S ohledem na již vyložený závěr o pravděpodobnosti posouzení žaloby jako důvodné a prokázané potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků je nařízené předběžné opatření proporcionální a správné i v rozsahu uložené povinnosti 2. žalované zdržet se (poskytování) plnění jakékoliv jiné osobě než žalobci v rozsahu předmětného podílu. Jelikož je z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření zřejmé, že jde o plnění plynoucí z účasti na 2. žalované, provedl odvolací soud upřesnění uložené povinnosti (oproti méně jasnému výrazu „v souvislosti“) tak, aby povinnost přiléhavěji odpovídala úpravě § 31 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, tedy tomu, že jde o plnění plynoucí z předmětného podílu. Jelikož je to soud, kdo formuluje výrok svého rozhodnutí v rámci toho, čeho se účastník domáhá, nejde o změnu, nýbrž o formulační úpravu téže povinnosti. To dopadá i na doplnění výrazu „poskytování“ do výroku.

23. Proto byl výrok I. usnesení soudu prvního stupně v této části odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen (výroky II. a III. usnesení odvolacího soudu).