o určení společníka, k odvolání žalované 1/ a 2/ proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2022, č. j. 49 Cm 159/2017-280,

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO] (dále též jen „žalobkyně“) je jediným společníkem společnosti [Jméno advokáta]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“) [výrok I.], žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 53 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II.], současně jim uložil povinnost zaplatit státu (na účet soudu prvního stupně) 284 Kč [výrok III.]

2. Jde již (v pořadí) o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, první (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2019, č. j. 49 Cm 159/2017-99, zrušil Vrchní soudu v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2021, č. j. 14 Cmo 355/2019-151, jímž současně věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Soud prvního stupně (mimo jiné) vyšel z toho, že:

- dne 6. 5. 2015 podepsal [Anonymizováno], nyní [Anonymizováno] (dále též jen „J. Š.“), z pozice tzv. „bílého koně“ smlouvu o převodu podílu, jíž se zavázal převést na společnost [Jméno žalované]. (dále též jen „žalovaná 1/“) – za níž měla jednat jednatelka [Anonymizováno] (dále též jen „A. F.“) - podíl ve společnosti (dále též jen „první smlouva o převodu podílu“), podpis J. Š. byl ověřen dne 6. 5. 2015, podpis A. F. byl „uznán před úřadem“ rovněž dne 6. 5. 2015,

- J. Š. byl do 17. 8. 2016 jednatelem společnosti,

- dne 17. 8. 2016 uzavřel J. Š. s žalobkyní smlouvu o převodu podílu, jíž se zavázal převést na žalobkyni podíl ve společnosti (dále též jen „druhá smlouva o převodu podílu“),

- první smlouvu o převodu podílu uzavřel J. Š v pozici „bílého koně“, „vše zařizovali páni Houserové“, nebylo prokázáno, že by se J. Š. dozvěděl o akceptaci (jeho) návrhu první smlouvy o převodu podílu ze strany žalované 1/, J. Š. dostal (od [Anonymizováno]) informaci, že návrh smlouvy byl zničen, a to dříve, než byl protistranou podepsán, kupní cena za převod zaplacena nebyla, „k realizaci“ první smlouvy o převodu podílu nedošlo, J. Š. po uzavření první smlouvy o převodu podílu (nadále) jako společník společnosti vystupoval,

- k zápisu změn do obchodního rejstříku dle první smlouvy o převodu podílu došlo až „v roce 2017“ (konkrétně od 20. 10. 2017),

- žalovaná 1/ je zapsána jako společník společnosti v obchodním rejstříku, v době od 30. 8. 2016 do 20. 10. 2017 byla jako společník v obchodním rejstříku zapsána žalobkyně,

- první smlouva o převodu podílu „nebyla realizována“ - v uvedeném uvěřil výpověď J. Š., jíž hodnotil jako logickou, odpovídající skutečnosti a jež byla „víceméně“ potvrzena výpovědí svědka [Anonymizováno], výpovědí jednatele žalobkyně a zápisem z jednání u [tituly před jménem].

4. Nedůvěryhodnou soud prvního stupně hodnotil výpověď A. F., „neuvěřil, že by za (…celkem tři…) společnosti (tj. za společnost, společnost [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) byly zaplaceny takové částky a že by byly předány panu [Anonymizováno] (…) v této výši a bez jakéhokoli dokladu“, neboť jmenovaná „takové peníze nenosila a není to jejím zvykem, … v těchto případech však přinesla takto vysoké částky“ (2 x 200 000 Kč a 300 000 Kč), jež „předala bez potvrzení“. „Vzhledem k čachrům“ s první smlouvou o převodu podílu, jež nebyla „okamžitě vložena do katastru nemovitostí“, „pánové [Anonymizováno] nadále manipulovali a jednali s touto společností“, přičemž „novým bílým koněm se stala“ A. F. v okamžiku, kdy bylo zjištěno, že má dojít k převodu podílu z J. Š. na další subjekt, až poté první smlouvu o převodu podílu „vydali do oběhu a založili do sbírky listin obchodního rejstříku“. „Pan [Anonymizováno] uvedl J. Š. v omyl, že smlouvy byly zničeny a že nedošlo k platné kontraktaci“.

5. Na tomto skutkovém základu uzavřel, že první smlouva o převodu podílu je neplatná dle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), neboť J. Š. byl třetí osobou uveden v omyl (vycházel z toho, že nedošlo k akceptaci návrhu smlouvy ze strany nabyvatele, resp. že došlo k zániku nabídky na převod); J. Š. byl nadále vlastníkem podílu, byl tedy oprávněn druhou smlouvou o převodu podílu podíl převést na žalobkyni. Dodal, že pokud by odvolací soud dospěl k odlišnému závěru, pak má za to, že věc je možno posoudit i tak, že nedošlo-li k přijetí nabídky na převod podílu, resp. nebylo žalovanými prokázáno, že by se J. Š. o přijetí nabídky dozvěděl (když změna zápisu byla v obchodím rejstříku provedena až s odstupem 2 let), nemohlo (platně) dojít k převodu podílu na žalovanou 1/ (odkázal na § 1740 odst. 1 o. z.).

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné žalobkyni přiznal 53 000 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku (2 000 Kč), odměny za 15 úkonů právní služby po 3 100 Kč a režijních paušálů (15 x 300 Kč).

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 1/ i žalovaná 2/ (de facto obsahově totožná) odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, in eventum zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolatelky soudu prvního stupně vytýkají nejen rozdílné hodnocení důkazů proti jeho předchozímu (odvolacím soudem zrušenému) zamítavému rozsudku (ze dne 25. 6. 2019, č. j. 49 Cm 159/2017-99), ale i nesprávné hodnocení věrohodnosti výpovědi A. F., nesprávné pochopení výpovědi svědka [Anonymizováno], a nepřezkoumatelnost (vnitřní rozpornost). Mají za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by J. Š. byl uveden v omyl, ba naopak bylo prokázáno, že se J. Š. s akceptací návrhu první smlouvy o převodu podílu seznámil dne 11. 5. 2015, kdy ji za společnost (z pozice jednatele) převzal. Bezprostředně po akceptaci první smlouvy o převodu podílu ze strany A. F. mu muselo být zřejmé, že již není oprávněn druhou smlouvu o převodu podílu uzavřít. Poukazují rovněž na „paralelní“ spor vedený u soudu prvního stupně o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ve společnosti o odvolání J. Š. a jmenování jednatelky A. F., konkrétně na rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2018, sp. zn. 41 Cm 157/2017, a Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 7 Cmo 33/2019-163, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2022, č. j. 27 Cdo 3743/2021-201. Žalovaná 2/ (podrobně) rozvádí okolnosti sporu mezi ní a panem [Anonymizováno] o náhradu škody.

9. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

11. Primární otevřenou otázkou je, zda může (bez dalšího) obstát závěr soudu prvního stupně, že první smlouva o převodu podílu je pro omyl vyvolaný třetí osobou (p. [Anonymizováno]) absolutně neplatná s odkazem na § 583 o. z.

12. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

13. Podle § 585 o. z. vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu.

14. K tomu, aby podstatný omyl působil neplatnost právního jednání, je podle § 583 o. z. nezbytné, aby byl účastník v takový omyl uveden druhou stranou. Jinak řečeno, jedním ze základních předpokladů omylu dle § 583 o. z. je, že druhá strana omyl jednajícího svým jednáním (popř. nečinností) vyvolala. Soud prvního stupně (bez dalšího) považoval první smlouvu o převodu podílu za neplatnou z důvodu, že právě J. Š. byl třetí osobou (konkrétně panem [Anonymizováno], srov. bod 24, 27 odůvodnění) uveden v omyl, nezabýval se však již předpoklady § 585 o. z. dopadající na situaci, kdy omyl jednajícího nevyvolal druhý účastník, ale třetí osoba, přičemž třetí osobou se rozumí osoba, která není dalším účastníkem právního jednání ani jí není právní jednání adresováno, tedy osoba, v jejíž právní sféře právní jednání nepůsobí právní následky; za třetí osobu však ve smyslu § 585 o. z. nelze považovat toho, kdo je v souvislosti s provedením právního jednání činný pro druhou stranu [srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část, § 1–654, Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 585, m. č. 3]). Otázkou, zda pan [Anonymizováno] byl v postavení třetí osoby ve smyslu § 585 o. z., či nikoli, resp. zda byl v souvislosti s úkony vztahujícími se k uzavření první smlouvy o převodu podílu činný pro jednu, či druhou smluvní stranu (popř. v jakém postavení), se však soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nezabýval.

15. Nadto byly-li by v daném případě naplněny předpoklady § 583 o. z., tedy, i pokud by skutečně šlo o jednání v omylu o rozhodující skutečnosti a omyl by byl uveden druhou stranou, bylo by takové právní jednání neplatné nikoli absolutně (§ 588 o. z.), jak uzavřel soud prvního stupně, ale relativně (§ 586 o. z., k problematice srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3762/2020), přičemž relativní neplatnost (na rozdíl od neplatnosti absolutní) působí, že právní jednání učiněné v omylu vyvolává veškeré následky jednání bezvadného, pokud se oprávněný účastník neplatnosti nedovolá; (až) pouze pokud se tak stane, považuje se právní jednání za neplatné od počátku (ex tunc). Lze dodat, že právo dovolat se relativní neplatnosti se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě (k problematice srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 583, m. č. 61). Otázkou, zda se účastník první smlouvy o převodu podílu relativní neplatnosti (vůbec) dovolal, se soud prvního stupně rovněž nezabýval.

16. Obstát (bez dalšího) nemůže (ani v pořadí druhý) závěr soudu prvního stupně, že žalované neprokázaly, že by přijetí nabídky první smlouvy o převodu nabylo účinnosti, resp. že by se J. Š. o přijetí (jeho) nabídky žalovanou 1/ dozvěděl, tedy že by měl možnost se s touto skutečností seznámit. Je tomu tak (již jen) proto, že se soud prvního stupně nevypořádal se skutečností podávající se (již jen) z (textu) první smlouvy o převodu podílu, tedy že ji právě J. Š. (coby jednatel společnosti) dne 11. 5. 2015 (tj. pět dní po ověření podpisů obou smluvních stran) převzal. Nadto měl-li soud prvního stupně za to, že odvolatelky neunesly důkazní břemeno k prokázání této (mezi účastníky) sporné skutečnosti, bylo jeho povinností je dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit (k problematice srov. za mnohé např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, či usnesení ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 463/2023). Řečené o to více rezonuje v situaci, kdy se soud prvního stupně nevypořádal ani se závěry (jež mu byly známy, jak se podává z č. l. 226 spisu) přijatými Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 28. 7. 2021, č. j. 7 Cmo 33/2019-163, jež se touto nastolenou otázkou (podrobně) zabýval, přičemž dospěl k závěru opačnému, tedy že bylo „jednoznačně prokázáno“, že J. Š. o akceptaci nabídky věděl.

17. Odvolací soud nepřehlédl ani vnitřní rozpornost odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně rozpornost závěru o skutkovém stavu věci. Soud prvního stupně měl na jednu stranu za prokázáno, že první smlouva o převodu podílu „nebyla podepsána protistranou“, tj. žalovanou 1/ (viz bod 23), na stranu druhou stranu uvedl, že „nezpochybňuje“, že žalovaná 1/ (za ni A. F.) coby nabyvatelka smlouvu podepsala (viz bod 24).

18. S ohledem na uvedené odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení za současné aplikace § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.

19. V dalším řízení se soud prvního stupně (kromě výše uvedeného) neopomene vypořádat i se závěry, jež přijal Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 28. 7. 2021, č. j. 7 Cmo 33/2019-163, že žalobkyně společníkem společnosti není, tedy že druhá smlouva o převodu podílu je neplatná (neboť podíl ve společnosti byl platně převeden již první smlouvou o převodu podílu).