o nahlížení do rejstříkového spisu, k odvolání žadatele JUDr. Jiřího Vaníčka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. B 20674/RD118/MSPH, Fj 150888/2024/MSPH,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nevyhověl žádosti [tituly před jménem] [jméno FO], bytem [adresa], [adresa], o nahlédnutí do jím vedeného rejstříkového spisu sp. zn. B 20674 pro společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa].

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žadatel odvolání.

3. Primárně odvolací soud zkoumal, zda je proti usnesení soudu prvního stupně odvolání přípustné.

4. Na nahlížení do rejstříkového spisu dopadá podle § 120 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, obecná úprava v § 44 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť zákon o veřejných rejstřících neobsahuje speciální úpravu.

5. Účastníci řízení a jejich zástupci mají bez dalšího právo nahlížet do soudního spisu. U ostatních osob je toto právo podmíněno souhlasným stanoviskem předsedy senátu s jejich žádostí. Právní teorie i praxe je jednotná v tom, že řešené povolení či nepovolení nahlížení do soudního spisu má povahu opatření a je konečné, tedy bez přípustnosti opravného prostředku (viz z komentářové literatury např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 294, či rovněž Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení, soudcovský komentář, 1. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 320).

6. Soud dává najevo své stanovisko pravidelně neformálním způsobem např. přípisem žadateli, či úředním záznamem v soudním spisu s referátem soudní kanceláři k neformálnímu sdělení jeho obsahu žadateli. V situaci, kdy i přesto soud použije pro sdělení svého stanoviska formu usnesení, nezakládá použití této formy přípustnost odvolání. Na takový případ podle mínění odvolacího soudu dopadá a maiori ad minus § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť není-li odvolání přípustné proti usnesení o vedení řízení, tím spíše nemůže být přípustné proti usnesení, kterým je rozhodnuto mimo řízení o otázce, která je jinak pravidelně řešena pouhým opatřením. Opačný závěr o přípustnosti odvolání by vedl (ad absurdum) k závěru, že samotným výběrem formy sdělení svého stanoviska může předseda senátu libovolně založit či vyloučit jeho přezkoumatelnost; takový závěr akceptovat nelze.

7. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné též na www.nsoud.cz).

8. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud odvolání jako nepřípustné odmítl dle § 218 písm. c) o. s. ř. za současné aplikace § 218c o. s. ř.