o určení společníků společnosti, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2022, č. j. 13 Cm 770/2013-689,

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala určení, že společníky společnosti [Jméno advokáta F]., IČO [IČO] (dále též jen „společnost“) jsou účastníci 1) až 3) [výrok I.], navrhovatelce uložil povinnost nahradit účastníkům 1) až 3) k rukám jejich zástupců ve lhůtě tří dnů (tam specifikovanou) náhradu nákladů řízení [výroky II., III. a IV.], a dále navrhovatelce uložil povinnost nahradit státu (soudu prvního stupně) ve lhůtě tří dnů mu vzniklé náklady řízení [výrok V.].

2. Jedná se již v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, jeho (v pořadí první) usnesení ze dne 10. 2. 2015, č. j. 13 Cm 770/2013-472, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017, č. j. 14 Cmo 320/2015-521, zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 7. 2020, č. j. 27 Cdo 4583/2018-590, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení k posouzení věci v režimu § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „obč. zák.“) a přibrání společnosti do řízení.

3. Soud prvního stupně při svém dalším rozhodování vyšel (mimo jiné) z toho, že:

- Česká republika, Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále též je „ministerstvo“) jako poskytovatel a společnost jako příjemce uzavřely dne 30. 8. 2007 smlouvu o poskytnutí účelové podpory na řešení programového projektu formou dotace z výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj č. 2A-2TP1/096 (dále též jen „smlouva o dotaci“). Jako (spolu)příjemce dotace bylo uvedeno České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická (dále též jen „ČVUT“),

- dne 16. 2. 2011 byly mezi účastníky 1), 2) a 3), coby převodci (dále též jen „převodci“), a navrhovatelkou (coby nabyvatelkou) podepsány (samostatné) smlouvy o převodu obchodních podílů ve společnosti (dále též jen „smlouvy o převodu podílů“), které byly obsahově shodné až na výši převáděných obchodních podílů ve společnosti a výši „kupních“ cen, článek 3 smluv o převodu podílů obsahuje prohlášení převodců odkazující na přílohy 1 a 2 smluv. V příloze 1, v položce 346 je uvedena dotace ze státního rozpočtu ve výši 2 509 000 Kč a dotace ze státního rozpočtu pro ČVUT ve výši 1 265 000 Kč. V příloze 3 je uveden závazek společnosti vůči ČVUT ve výši 1 265 000 Kč,

- navrhovatelka měla k datu 16. 2. 2011 k dispozici veškeré dokumenty i účetnictví, ohledně smlouvy o dotaci je zmínka v listině označené jako „Příloha k účetní závěrce z roku 2009“, v Příloze č. 1 Smlouvy o převodu podílu je řádek 346, Přílohu k účetní závěrce za rok 2009, příloha č. 1 – předané doklady – Auditorská zpráva za rok 2009“ a daňové prověrky,

- ministerstvo dopisem ze dne 27. 4. 2011 odstoupilo od smlouvy o dotaci z důvodu jejího porušení společností jednak nepředložením dokladů o uzavření dodatku na rok 2011 a jednak nepřevedením dotace určené pro (spolu)příjemce v roce 2010, což bylo považováno za porušení rozpočtové kázně a neoprávněné použití prostředků ve výši 2 189 047,02 Kč,

- platebním výměrem č. 3/2012 ze dne 12. 4. 2012 a č. 4/2012 ze dne 23. 5. 2012 bylo společnosti uloženo odvést do státního rozpočtu 11 686 000 Kč a penále za prodlení s odvodem ve výši 5 844 494 Kč,

- navrhovatelka doručila převodcům podání ze dne 27. 8. 2012 označená jako odstoupení od smluv s odkazem na § 344 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), pro porušení smluvních prohlášení spočívajících v tom, že převodci neseznámili navrhovatelku se smlouvou o dotaci a sankcemi za porušení povinností ze smlouvy o dotaci vyplývajících, což vyústilo v úpadek společnosti,

- podle svědeckých výpovědí [Anonymizováno] (jednatele společnosti v době od roku 2006 do 31. 7. 2012) a paní Velkové (administrativní pracovnice společnosti) lze z příloh daňové a účetní prověrky vypracované [právnická osoba]. (nyní s obchodní firmou [právnická osoba]) pro navrhovatelku vyčíst dlouhodobé čerpání dotací společností a vyplývají z nich fakta o poskytování dotace od roku 2007. Svědek uvedl, že [Jméno advokáta B] věděl o tom, že dotace nebyly ČVUT vyplaceny a že ze strany ministerstva se nikdo nezmiňoval o odstoupení od smlouvy o dotaci, „otázka čerpání dotace čitelná“ z účetního deníku za rok 2009 a 2010, přičemž veškeré doklady, které měla svědkyně k dispozici, byly k dispozici i [Anonymizováno],

- následně byl zjištěn úpadek společnosti a byl na ni prohlášen konkurs.

4. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že:

- navrhovatelka má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, rozhodnutí vyřeší sporný obsah vztahu mezi ní (jež je v obchodním rejstříku zapsána jako společník společnosti) a účastníky 1) až 3),

- účastníci 1) až 3) nebyli propojenými osobami, každá ze smluv o převodu podílu byla uzavírána samostatně,

- smlouvy o převodu podílů jsou platné, nezanikly odstoupením, vlastnosti podílu dohodnuty nebyly, v odstoupení navrhovatelka vady neidentifikovala, navrhovatelkou tvrzený důvod odstoupení nebyl naplněn, ta měla k dispozici veškeré podklady vztahující se k finanční situaci společnosti, z nichž bylo možno „vyčíst“ skutečnosti vztahující se k poskytování dotace ke dni uzavření smlouvy,

- sankce za porušení smlouvy o dotaci byly vyměřeny dubnu a květnu 2012, tj. po uzavření smluv o převodu podílu,

- prohlášení převodců tak nejsou nepravdivá,

- smlouvy o převodu podílu nebyly uzavřeny v omylu, jak tvrdí navrhovatelka, z (jí předloženého) účetnictví totiž mohla zjistit, že společnost porušuje smlouvu o dotaci, sama si nechala zpracovat kontrolu účetnictví společnosti, nadto společnost nejednala v omluvitelném omylu, neboť sama (tím, že nezkontrolovala veškerou dokumentaci) nejednala s obvyklou mírou opatrnosti (odkázal na „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, či sp. zn. 33 Cdo 942/2017),

- protinávrhem účastníků 1) až 3) domáhající se určení, že společníkem společnosti je navrhovatelka, se již nezabýval, neboť se jedná o nesporné řízení.

5. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl dle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), procesně úspěšným účastníkům 1) až 3) přiznal ve výroku rozhodnutí uvedené částky, jejichž výši specifikoval v bodu 32 odůvodnění, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje. O náhradě nákladů řízení státu spočívající ve vyplaceném svědečném rozhodl dle § 148 o. s. ř.

6. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl, popř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolatelka považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné; rekapituluje skutkový stav, z nějž je (dle jejího názoru) zřejmé, že neposkytnutím řádných informací došlo k porušení smluv o převodu podílů, když o skutečnostech týkající se porušení smlouvy o dotaci nebyla (při uzavírání smluv o převodu podílů řádně) informována, tyto se nepodávaly ani z předloženého účetnictví; prohlášení účastníků 1) až 3) byla nepravdivá. Důvod k odstoupení byl dán. Tím, že nechala vyhotovit prověrku společnosti, „nepochybně“ jednala s obvyklou mírou opatrnosti. Soudu prvního stupně vytýká i to, že „nereflektoval“ závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4583/2018.

8. K výzvě odvolacího soudu navrhovatelka doplnila, že i po zániku společnosti (jejím výmazu z obchodního rejstříku) má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť (i) s účastníky 1) až 3) vede u Obvodního soudu pro [adresa] řízení o náhradu škody (zaplacení 61 900 199,87 Kč s příslušenstvím), přičemž řízení je (pravomocně) přerušeno právě do skončení tohoto řízení, (ii) má zájem na tom, aby nebyla v obchodním rejstříku jako společník společnosti zapsána, tj. aby zápis v obchodním rejstříku „odpovídal skutečnému stavu“.

9. Účastník 1) navrhl potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně nejen z důvodu jeho věcné správnosti, rovněž tak z důvodu výmazu společnosti z obchodního rejstříku, na požadovaném určení tak (již) není dán naléhavý právní zájem.

10. Účastník 2) navrhl, aby odvolací soud řízení z důvodu zániku společnosti zastavil. Argumentaci odvolatelky nepovažuje za přiléhavou, zanikla-li společnost, nemůže být dán naléhavý právní zájem na určení (jejího) společníka; na uvedeném ničeho nemůže změnit ani řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa].

11. Účastnice 3) navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil, ztotožnil se závěry přijatými soudem prvního stupně.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti bylo zjištěno, že společnost byla 17. 4. 2023 vymazána z obchodního rejstříku.

14. Společnost tak výmazem z obchodního rejstříku ztratila právní osobnost a spolu s ní též způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), a povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat, odvolací soud proto řízení vůči ní zastavil (§ 107 odst. 5, § 104 o. s. ř.).

15. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. se podává:

1/ Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba, účinněji než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 695/2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2332/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a judikaturu v nich citovanou).

2/ Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000 a ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, a ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018).

17. Kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným je obsahem hmotněprávního poměru mezi společníkem a společností, v níž má společník podíl [§ 31, § 1 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)]. Neexistuje-li již (jak je tomu daném případě) společnost, pak není (nemůže být) již jen z tohoto důvodu dán naléhavý právní zájem na určení, kdo je (resp. není) jejím společníkem.

18. Tvrdí-li navrhovatelka, že má s ohledem na jí vedené řízení u Obvodního soudu pro [adresa] na požadovaném určení naléhavý právní zájem, přehlíží, že prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné (byť již) probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky); určovací žaloba je totiž nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (viz výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu).

19. Namítá-li navrhovatelka, že má „zájem na tom, aby nebyla v obchodním rejstříku jako společník společnosti zapsána“, resp. „aby zápis v obchodním rejstříku odpovídal skutečnému stavu“, přehlíží, že skutečnost, která byla do obchodního rejstříku zapsána, nelze posléze vymazat z „historie“ obchodního rejstříku, tedy tak, že by se tato skutečnost neobjevila ani v „úplném výpisu“ z obchodního rejstříku, neboť jinak by pořízení úplného výpisu z obchodního rejstříku ztratilo smysl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 625/2006, uveřejněné pod číslem 81/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3025/2007, ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3197/2010, a ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5569/2015), i to, že zápis (výmazu) společníka v obchodním rejstříku má (toliko) deklaratorní účinky (nemající právní účinky vzniku, změny nebo zániku zapisované skutečnosti, k problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1645/2022).

20. Jiné skutečnosti vztahující se k naléhavému právnímu zájmu na jí požadovaném určení navrhovatelka, ani přes jí poskytnuté poučení (v režimu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), netvrdila.

21. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako ve výsledku věcně správné potvrdil, včetně závislých výroků o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

22. Soud prvního stupně nerozhodl o náhradě nákladů společnosti, avšak vzhledem k jejímu zániku k okamžiku rozhodování odvolacího soudu, bylo (již) nadbytečné (bezpředmětné) uvedené pochybení napravovat, resp. o (její) náhradě nákladů řízení rozhodovat.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnými se v odvolacím řízení stali účastníci 1), 2) a 3), jež mají právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložili na zastoupení advokátem.

24. Hodnota nákladů se stanoví jako odměna advokáta určená podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „AT“), za každý z úkonů právní služby, s připočtením paušální částky 300 Kč jako náhrady hotových výdajů ke každému z těchto úkonů (§ 13 odst. 4 AT). Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je součástí nákladů řízení též náhrada za 21% daň z přidané hodnoty. Každý z účastníků 1), 2) a 3) má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč sestávající z náhrady za 2 úkony právní služby ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 odst. 1 AT], a to 1x za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a 1x za účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dále z paušální náhrady za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich (dle § 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH.

25. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Byl-li společnosti ustanoven zástupcem advokát, platí jeho náklady stát dle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. Stát v průběhu řízení vynaložil ze státních prostředků částku 10 841,60 Kč (odměna opatrovníka společnosti přiznaná usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 9. 2022, č. j. 13 Cm 770/2013-698). Náhradu takto vynaložených nákladů bylo uloženo zaplatit ve věci neúspěšné navrhovatelce.

26. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.