o určení, že žalobce je společníkem, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2022, č. j. 76 Cm 105/2020-293,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeném rozsudku určil, že žalobce je s obchodním podílem o velikosti 50 % společníkem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (výrok I.), a žalované uložil povinnost „nahradit žalobci náhradu“ nákladů řízení ve výši 39 026 Kč (výrok II.).

2. Dovodil, že společnost [právnická osoba]. (dále jen „společnost“) byla založena za trvání manželství účastníků. Ke dni 17. ledna 2005 učinili účastníci prostřednictvím notářských zápisů převodní úkon týkající se podílu v této společnosti o velikosti 50 % (dále též jen „předmětný podíl“) v době, kdy byl v (jejich) společném jmění manželů. Převod takového podílu darem nebo prodejem byl podle úpravy zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku v posledním platném znění (dále jen „obč. zák.“) možný pouze tehdy, pokud byl ve výlučném vlastnictví manžela. Jinak než zúžením společného jmění manželů z tohoto jmění převést majetek do výlučného majetku jednoho z nich možné nebylo. Této skutečnosti si účastníci museli být vědomi, když před převodními úkony notářskými zápisy ze dne 17. ledna 2005 (sp. zn. NZ 507/2004 a NZ 32/2005) zúžili společné jmění manželů k účtům a peněžním prostředkům. Převod předmětného podílu je proto absolutně neplatný, a tudíž nikdy nedošlo k jeho převodu na žalovanou. Oba podíly ve společnosti nadále tvoří společné jmění manželů, jež v tomto rozsahu nebylo vypořádáno. Podmínky pro přerušení řízení splněny nebyly, naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, protože v daném případě nejde o otázku předběžnou a složku majetkovou a korporátní podílu je nutno oddělit, přičemž v řízení vedeném o vypořádání společného jmění manželů soud korporátní složku neřeší ani jako otázku předběžnou. Věc, která náleží do společného jmění manželů, vydržet do výlučného vlastnictví nelze, neboť ji nelze zákonně převést a tedy ani vydržet a nelze ani dovodit existenci dobré víry žalované. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolatelka především namítá, že žalobou je obcházeno řízení o vypořádání zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů účastníků, které je vedeno u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 3 C 369/2015, v rámci kterého je rozhodováno i o tom, zda předmětný podíl je či není součástí společného jmění účastníků. V řízení je dána překážka litispendence, protože žalobce zahájil proti žalované dne 3. listopadu 2015 řízení o vypořádání společného jmění manželů. V něm se žalobce domáhá toho, aby soud určil, které konkrétní majetkové hodnoty ze společného jmění se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce a které do vlastnictví žalované. V řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků je řešen i spor o tom, zda předmětný podíl je součástí tohoto společného jmění, zda došlo k jeho platnému převodu na žalovanou a zda došlo k jeho vydržení žalovanou, přičemž rozsudek v této věci bude titulem pro změnu zápisu v obchodním rejstříku (korporátní složka podílu). Jsou zde tak řešeny obě složky předmětného podílu, jak složka korporátní, tak složka majetková. Posuzovaná určovací žaloba jen přispívá ke zbytečnému rozmnožování sporů a žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, nespecifikoval-li soud prvního stupně, co je důvodem neplatnosti notářských zápisů, aniž by bylo jasné, které má na mysli. Při hodnocení platnosti smlouvy o převodu předmětného podílu obsažené v notářském zápisu nutno vycházet především z vůle jejích účastníků a okolností uzavření smlouvy, při dodržení zásady, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než neplatné. Takto měl soud prvního stupně dojít k závěru, že došlo minimálně k platnému převodu korporátní složky předmětného podílu na žalovanou. Soud prvního stupně se nezabýval tím, že v rozhodné době bylo mezi účastníky jasno, čeho chtěli jako odloučení manželé docílit, svoji účast ve společnosti vnímali tak, že každému náleží 50% podíl. O tom, jaká byla vůle účastníků, byl vyrozuměn notář [Anonymizováno]. Žalovaná byla bezpochyby v dobré víře o tom, že je vlastníkem 100% podílu ve společnosti a předmětný podíl tak vydržela. K tomu však nebyly provedeny důkazy navržené žalovanou. Soud prvního stupně se až ve svém rozsudku vyjádřil k tomu, proč řízení nepřeruší. Návrh žalované na přerušení řízení je stále důvodný. Své námitky odvolatelka obsáhle odůvodňuje.

5. Žalobce odvolání nepovažuje za důvodné. Rozsudek soudu považuje za správný, což blíže a rovněž obsáhle odůvodňuje.

6. Zdůrazňuje zejména, že záměrem, úmyslem a cílem žalované bylo primárně prostřednictvím notářských úkonů získat celou majetkovou složku předmětného podílu a současně s tím získat i celou jeho korporátní složku. Žalovaná nemohla být v dobré víře, byl-li předmětný notářský úkon učiněn v rozporu se zákonem, kdy se namísto úkonu zužujícího společné jmění manželů účastníků jednalo o úkon převodní. Neznalost zákona žalovanou neomlouvá a vylučuje dobrou víru na její straně. Překážka litispendence neexistuje, což je podrobně vysvětlováno.

7. K výzvě odvolacího soudu stran doplnění tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení žalobce zejména uvádí, s odkazem na nutnost rozlišování korporátní složky a čistě majetkové složky podílu, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů nemůže dosáhnout toho, aby byl zapsán jako 50% společník společnosti a mohl vykonávat společnická (korporátní) práva, která vyjmenovává, protože v tomto řízení je řešen pouze majetkový aspekt (hodnota) předmětného podílu. Žalovaná si od roku 2005 protiprávně přisvojuje veškeré zisky společnosti, jakož i brání žalobci v účasti na jejích valných hromadách a v přístupu k informacím o hospodaření společnosti. Žalovaná uzavřela dne 10. září 2019 jako kupující se společností jako prodávající kupní smlouvu, na jejímž základě extrémně výhodně a způsobem společnost značně poškozujícím nabyla nemovitosti, na což nemohl žalobce pro odpírání korporátních práv na valné hromadě nijak reagovat.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 31 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)/dále jen „z. o. k.“/, podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva povinnosti z této účasti plynoucí.

11. Nedostatek naléhavého právního zájmu na určení právního poměru dle § 80 o. s. ř. je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát, a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod číslem 65/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

12. Kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným je obsahem hmotněprávního poměru mezi společníkem a společností, v níž má společník podíl [§ 31, § 1 odst. 2 z. o. k., v poměrech posuzované věci aplikovatelných ve spojení s § 3028 odst. 2 a § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), protože právní poměry týkající se práv osobních se řídí ustanoveními tohoto zákona]. Naléhavý právní zájem není u žaloby na určení, kdo je společníkem této společnosti, dán tehdy, pokud účastníkem řízení (ať již jako další žalobkyně, nebo další žalovaná) není společnost, o podíly v níž jde. O splnění podmínek naléhavého právního zájmu lze totiž uvažovat pouze v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného poměru, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Tak tomu může být ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2021, sp. zn. 24 Cdo 3817/2020, nebo ze dne 16. července 2015, sp. zn. 28 Cdo 3509/2014). Společnost však účastníkem řízení není, a proto pro ni rozsudek nemůže být závazný (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). Při nedostatku v tomto účastenství tak nelze vyloučit situaci, že by v jiném řízení mezi částečně jiným okruhem účastníků bylo o věcném právu rozhodnuto jinak, a právní stav by tak byl nejistý (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2017, sp. zn. 22 Cdo 4490/2016). Určení toho, kdo je společníkem, přitom představuje rozhodnutí o vlastnickém právu k podílu jako k nehmotné movité věci (§ 1011, § 1012 o. z.).

13. V poměrech společnosti s ručením omezeným se společníci zapisují do seznamu společníků, který vede společnost, jak výslovně vyplývá z § 139 odst. 1 z. o. k. Od takového zápisu se odvíjí např. okruh osob zvaných na valnou hromadu (§ 184 odst. 1 a 2 z. o. k), okruh osob s právem na informace (§ 155 z. o. k.), okruh osob podílejících se na zisku a jiných vlastních zdrojích společnosti (§ 161 z. o. k.). A je to společnost, kdo má primárně povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis změn týkajících se okruhu společníků do obchodního rejstříku (§ 11 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů). Už jen z tohoto výčtu je patrná potřeba vázanosti společnosti rozhodnutím soudu. Odvolací soud opakuje, že vyhovění žalobě s takto vymezeným okruhem účastníků řízení, tj. bez společnosti, by objektivně neodstranilo stav právní nejistoty žalobce, jelikož by nezjednalo efektivně jistotu v dotčeném právním poměru, a tedy byl by zde vytvořen prostor pro potenciálně další spory vedené se společností. Ani eventuální zápis žalobce jako jediného společníka společnosti do obchodního rejstříku by nebyl s ohledem na deklaratorní účinky takovéhoto zápisu způsobilý objektivně odstranit jeho právní nejistotu o míře jeho účasti ve společnosti. Správnost zápisu do obchodního rejstříku provedeného na základě případného rozhodnutí soudu o předmětné žalobě bez účasti společnosti by mohla být ze strany společnosti sporována. Potom rejstříkové soudy zpravidla odkazují účastníky rejstříkového řízení s ohledem na registrační princip právě na řízení nalézací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2022, sp. zn. 14 Cmo 100/2022).

14. Závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu při absenci účasti společnosti odpovídá ustálené rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2022, sp. zn. 14 Cmo 248/2021, ze dne 14. prosince 2022, sp. zn. 14 Cmo 100/2022, nebo ze dne 31. ledna 2023, sp. zn. 14 Cmo 234/2022, či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2021, sp. zn. 6 Cmo 275/2020).

15. Lze dodat, že z pohledu takto rozvedených právních závěrů ustálené soudní praxe nebylo a není významné, zda účastník hmotněprávního poměru, který se řízení neúčastní (společnost), s žalobou souhlasí či nikoliv, resp. zda se soudním rozhodnutím o ní hodná řídit či nikoliv. Je zřejmé, že doplnění dokazování důkazy navrženými žalobcem by na tomto závěru nemohlo ničeho změnit, a proto byl návrh na jejich provedení zamítnut pro nadbytečnost. Jiné skutečnosti, které by odůvodnily existenci naléhavého právního zájmu, pak žalobce netvrdil.

16. Tzv. překážka litispendence (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) zjevně dána není, neboť předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů není určení, kdo je společníkem společnosti, tedy osobou oprávněnou vykonávat práva dle § 31 z. o. k. K námitce ohledně přerušení řízení třeba uvést, že o tomto návrhu již soud prvního stupně rozhodl při jednání dne 31. května 2022.

17. Odvolací soud tudíž rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl (po provedení opravy chyby v psaní stran IČO společnosti) /výrok I./.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.), neboť žalovaná byla v řízeních před soudy obou stupňů plně úspěšná. Sestávají z náhrady za 11 účelně uskutečněných nebo vykonaných úkonů právní služby ve výši 3 100 Kč za každý z nich [§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/], a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 4x za písemné podání ve věci samé, a to 1x za vyjádření k žalobě došlé dne 3. ledna 2021, včetně jeho doplnění došlého dne 25. května 2021 (nebylo shledáno z hlediska rozhodování o nákladech řízení účelným činit vyjádření nadvakrát), 1x za vyjádření došlé dne 21. března 2022, 1x za vyjádření došlé dne 21. dubna 2022 a 1x za vyjádření došlé dne 26. května 2022, podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 5x za účast na jednání před soudy ve dnech 1. června 2021, 3. listopadu 2021, 22. března 2022, 31. května 2022 a 30. října 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a 1x za podané odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, a dále z paušální náhrady za tyto úkony právní služby ve výši 11x 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Celkem tak žalované po připočtení zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 2 000 Kč náleží 47 254 Kč [(11x 3 100 Kč + 11x 300 Kč) plus 21 % DPH (neboť advokát žalované je plátcem této daně s účinností od 1. února 2008, jak bylo zjištěno z údajů o registraci k této dani) + 2 000 Kč].