o určení vlastnictví obchodního podílu, k odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, č. j. 77 Cm 59/2024-40, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 4. 2025, č. j. 77 Cm 59/2024-54,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení [výrok I.], žalobkyni uložil povinnost zaplatit - žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta A] [výrok II.], žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 6 727,60 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta E] [výrok III.], žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 6 727,60 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta E] [výrok IV.], dále rozhodl o tom, že se žalobkyni po právní moci usnesení vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč [výrok V.], a žalobkyni uložil povinnost sdělit do 3 dnů od doručení usnesení, kam má být poplatek uhrazen [výrok VI.].

2. Soud prvního stupně své usnesení odůvodnil s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991, o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), tím, že žalobkyně neuhradila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v plné výši. K výzvě soudu ze dne 5. 8. 2024 žalobkyně dne 15. 8. 2024 uhradila soudní poplatek z žaloby ve výši 2 000 Kč. Jelikož se však žalobkyně domáhala 2 samostatných nároků, byla usnesením ze dne 1. 10. 2024 vyzvána k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobkyni doručena do datové schránky její právní zástupkyně dne 2. 10. 2024. Lhůta k úhradě (zbytku) soudního poplatku marně uplynula dnem 17. 10. 2024. Žalobkyně podáním ze dne 7. 11. 2024 sdělila, že soudní poplatek zaplacený dne 15. 8. 2024 je pouze za první návrh, učinila tak však až po lhůtě stanovené usnesením ze dne 5. 8. 2024, a proto k tomuto sdělení soud nepřihlížel.

3. Výrok II. soud odůvodnil s odkazem na § 146 odst. 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žalobkyně svým chováním zavinila, že řízení bylo zastaveno, a je tedy povinna hradit žalované 1) její náklady. Ty sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT”), za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT ve výši 3 100 Kč a za písemné podání ze dne 9. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, dvě paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, vše celkem 8 228 Kč.

4. Výroky III. a IV. soud odůvodnil rovněž odkazem na § 146 odst. 2 větu prvou o. s. ř. a procesní zavinění žalobkyně stran zastavení řízení. Náklady žalovaných 2) a 3) sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) AT snížená o 20 % dle § 12 odst. 2 AT za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT ve výši 2 480 Kč, za písemné podání ze dne 9. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 480 Kč, dvě paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy celkem náklady řízení každého ze žalovaných 2) a 3) činí 6 727,60 Kč.

5. Výroky V. a VI. soud opřel o § 9 odst. 7 ve spojení s § 10 odst. 1 ZSop.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že „jde o zastavení řízení ve věci uložení povinnosti 1) žalované k podání návrhu do obchodního rejstříku. Zastavení řízení se netýká řízení o určení osob společníků a jejich podílů ve společnosti 1) žalované“.

7. Odvolatelka považuje napadené usnesení za zmatečné a vůči žalobkyni nespravedlivé a poukazuje na skutečnost, že soud rozhodl ve věci jmenování jednatele, čehož se žalobkyně nedomáhala, čímž vnesl do věci zmatek. Odvolatelka vědoma si svého pochybení stran neuhrazení zbytku soudního poplatku argumentuje tím, že si výzvu důkladně nepřečetla a domnívala se, že je poplatek uhrazen. Podáním ze dne 7. 11. 2024 sdělila soudu, že dříve zaplacený soudní poplatek se vztahuje k prvnímu návrhu na určení v petitu pod bodem I., neboť toto určení je pro žalobkyni prioritou. Soud prvního stupně měl proto zastavit řízení pouze pokud jde o druhý návrh, jímž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované 1) podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.

8. Žalovaná 1) se na výzvu soudu k odvolání vyjádřila tak, že navrhla, aby odvolací soud výrok I. napadeného usnesení potvrdil jako věcně správný, avšak aby nákladové výroky změnil a náklady stanovil podle tarifní hodnoty v souladu s AT.

9. Žalovaná 1) se ztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně stran výroku I., kdy vyměřený soudní poplatek nebyl řádně a včas uhrazen, byť toliko ve zbylé výši. Odvolatelkou tvrzený omyl nelze považovat ani za omluvitelný, ani za objektivní důvod, neboť obě výzvy k úhradě soudního poplatku jsou jednoznačně rozlišené, přičemž postup soudu je v druhé výzvě řádně zdůvodněn. Navržený postup stran využití části zaplaceného soudního poplatku na první nárok nepovažuje žalovaná 1) za správný, neboť předmět řízení lze omezovat pouze řádným procesním návrhem, tj. zpětvzetím. K tomu odkazuje na § 6a ZSop, dle něhož je poplatek vybírán jako celek, nikoli samostatně. Co do nákladových výroků má žalovaná za to, že soud prvního stupně vycházel z chybné tarifní hodnoty, která měla být správně součtem tarifních hodnot všech návrhů v žalobě.

10. Žalovaní 2) a 3) se rovněž k výzvě soudu vyjádřili k podanému odvolání, a to tak, že navrhli, aby odvolací soud výroky I., II., V. a VI. potvrdil a výroky III. a IV. změnil tak, že náklady řízení činí vždy 10 236,60 Kč.

11. Žalovaní 2) a 3) jsou přesvědčeni o správnosti napadeného rozhodnutí stran zastavení celého řízení, neboť s absencí úhrady soudního poplatku řádně a včas jsou spojeny negativní procesní důsledky pro žalobce. K tomu odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, z něhož citují. Současně vyvracejí tvrzení odvolatelky, že se z její strany jednalo o omyl, neboť ze soudní výzvy je více než zřejmé, že soud vyzval k zaplacení doplatku z částky 4 000 Kč, a tudíž žalobkyně musí nést důsledky svého opomenutí. Dále nesouhlasí s argumentací odvolatelky, že částečná úhrada soudního poplatku měla být soudem využita k jednomu z návrhů. Jednak odvolatelka tuto skutečnost sdělila až po uplynutí lhůty k uhrazení soudního poplatku a jednak nelze ponechat omezení rozsahu žaloby na úvaze soudu, to by vedlo k popření dispozičního práva žalobkyně a bylo by přímým zásahem do rovnosti stran. Za řádnou úhradu lze považovat pouze celou výši soudního poplatku, k tomu odkazují na § 1908 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dále mají žalovaní za to, že jelikož žalobkyně napadla usnesení v celém rozsahu, je třeba k odvolání žalobkyně změnit i nákladové výroky. Soud prvního stupně chybně vyšel z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Žaloba obsahovala 2 žalobní návrhy, a proto je třeba vycházet z tarifní hodnoty 100 000 Kč. Procesní zavinění žalobkyně na zastavení řízení zůstává nesporné.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle § 212 o. s. ř. a dospěl k níže uvedenému závěru.

13. Podle § 4 odst. 1 písm. a) ZSop vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen „návrh na zahájení řízení“), jde-li o poplatek za řízení.

14. Podle § 7 odst. 1 věty první ZSop je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti.

15. Dle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

16. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně v napadeném usnesení, přičemž pro věc stěžejní je žaloba ze dne 25. 7. 2024, jíž se žalobkyně jednak domáhá určení, že je společníkem společnosti [Jméno žalované]. (dále též jen „společnost“) s podílem o velikosti 33 %, žalovaný 2) společníkem s podílem o velikosti 33 % a žalovaný 3) společníkem s podílem o velikosti 24 % a jednak uložení povinnosti žalované 1), aby do 3 dnů od právní moci rozsudku podala tomu odpovídající návrh na zápis změn do obchodního rejstříku. Soud prvního stupně vyzval dne 5. 8. 2024 žalobkyni k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za návrh na zahájení řízení (dále jen „první výzva“), ta jej v nárokované výši uhradila dne 15. 8. 2024. Následně usnesením ze dne 1. 10. 2024 soud žalobkyni opětovně vyzval k uhrazení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, jakožto zbytku ze správné celkové výše soudního poplatku 4 000 Kč, když žaloba obsahuje 2 samostatné nároky. Soud ve výzvě uvedl, že žalobkyně část soudního poplatku ve výši 2 000 Kč již uhradila a současně žalobkyni poučil o následcích nesplnění výzvy (dále jen „druhá výzva“). Druhá výzva byla doručena do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dne 2. 10. 2024. Ve stanovené 15denní lhůtě, která uplynula dnem 17. 10. 2024, nebyl zbytek soudního poplatku uhrazen. Podáním doručeným soudu dne 7. 11. 2024 žalobkyně sdělila svůj tvrzený omyl stran neuhrazeného zbytku soudního poplatku s tím, že část k první výzvě soudu řádně uhrazeného soudního poplatku se vztahuje k prvnímu petitu žaloby. Poté soud prvního stupně vydal přezkoumávané usnesení.

17. Odvoláním předestřenou otázkou je tedy, zda v poměrech projednávané věci byl soudní poplatek z žaloby uhrazen řádně a včas, a zda soud prvního stupně postupoval správně, když zastavil řízení o obou v žalobě uplatněných nárocích. Na to navazuje posouzení otázky náhrady nákladů řízení mezi účastníky.

18. Žalobou se žalobkyně domáhá dvou samostatných nároků, jak rekapitulováno výše. Za každý z nich činí soudní poplatek dle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků, který je přílohou ZSop (dále jen „sazebník ZSop“) 2 000 Kč. Soudní poplatek z žaloby v projednávané věci tak ve smyslu § 6a odst. 2 ZSop činí 4 000 Kč. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobkyně společně s žalobou soudní poplatek (splatný podáním žaloby) ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZSop ve spojení s § 7 odst. 1 větou první ZSop neuhradila. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela v souladu s § 9 odst. 1 ZSop, když žalobkyni první výzvou vyzval k uhrazení soudního poplatku z žaloby, byť pochybil ve stanovení jeho správné výše. Tento soudní poplatek v (chybně stanovené) výši 2 000 Kč žalobkyně řádně uhradila. Soud prvního stupně následně své pochybení napravil vydáním druhé výzvy, přičemž žalobkyně doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč neuhradila, což ani nerozporuje. Namítá však nesprávný postup soudu prvního stupně, který řízení zcela zastavil, aniž by (částečně) zaplacený soudní poplatek vztáhl alespoň na první žalobou uplatněný nárok, který je pro žalobkyni stěžejní.

19. Takovému požadavku však vyhovět nelze. Obsahuje-li žaloba více samostatných nároků a není-li zaplacen soudní poplatek z celého předmětu řízení, není soud oprávněn namísto žalobce určit, v jakém rozsahu bude návrh projednán a v jakém rozsahu bude řízení zastaveno. V tomto směru lze odkázat na závěry vyslovené a odůvodněné Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 5 Afs 3/2003, stran částečné úhrady soudního poplatku, které jsou zcela aplikovatelné i na projednávanou věc. K obdobným závěrům dospěl rovněž Nejvyššího soud v usnesení ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2528/2023, v souvislosti se vznikem poplatkové povinnosti při změně žaloby, v němž zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „v případě, kdy žalobce po zahájení řízení (§ 79 a násl. o. s. ř.) změní žalobu, jejímž předmětem je peněžité plnění, tak, že požaduje více, je doplatek soudního poplatku splatný vznikem poplatkové povinnosti, tj. podáním, jímž navrhl připuštění změny žaloby. Nedoplatí-li žalobce poplatek v okamžiku splatnosti, vyzve ho soud k jeho zaplacení a současně ho poučí, že řízení zastaví, pokud nebude poplatek ve stanovené lhůtě doplacen. Protože poplatek z žaloby (změny žaloby) je poplatkem za řízení vybíraný z úkonů uvedených v sazebníku poplatků, promítnou se důsledky nezaplacení (nedoplacení) do „celého“ řízení zahájeného žalobou, nikoli jen v části, o kterou byla žaloba rozšířena. Nelze se ztotožnit s přesvědčením dovolatele, že řízení mělo být zastaveno jen ohledně navýšeného peněžitého plnění; předmětem řízení – základem poplatku (§ 6 zákona o soudních poplatcích) – totiž bylo žalobcem požadované celé peněžité plnění. Zákaz zastavení řízení pro nedoplacení poplatku platí jen tehdy, když již začal soud jednat o věci samé (§ 9 odst. 4 písm. d/ zákona o soudních poplatcích). Ke shodným závěrům dospěla rovněž odborná literatura (Večera, J., Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Komentář, Praha: Wolters Kluwer, 2015, Waltr, R., Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Komentář, Praha: C. H. Beck, 2012).“

20. Odvolací soud vychází ve své rozhodovací činnosti při aplikaci § 9 odst. 1 ZSop z ustálených judikaturních závěrů, jež výstižně shrnul Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, podle nichž „zaplacení soudního poplatku je zpravidla nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby (odvolání, dovolání). Přestože (ne)zaplacení soudního poplatku má nesporně i procesněprávní důsledky, není (ne)zaplacení poplatku procesním úkonem; z tohoto důvodu nemůže být lhůta k jeho zaplacení podle § 9 odst. 1, 2 zákona lhůtou procesní ve smyslu § 55 o. s. ř. Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1, 2 zákona), je lhůta zachována pouze tehdy, jestliže je předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu; nepostačí, je-li podání obsahující soudní poplatek poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Nestane-li se tak, soud řízení (nejde-li o některou z výjimek stanovených v zákoně) zastaví. Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.“

21. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že soudní poplatek z žaloby ve výši 4 000 Kč nebyl řádně a včas uhrazen, neboť nebyl uhrazen společně s žalobou, nebyl uhrazen ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem v první výzvě (za předpokladu, že by žalobkyně vědoma si pochybení soudu uhradila soudní poplatek z vlastní iniciativy ve správné výši 4 000 Kč), a ani v další dodatečné propadné lhůtě poskytnuté soudem v druhé výzvě. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dle § 9 odst. 1 věty druhé ZSop rozhodl o zastavení celého řízení.

22. Co se týče odvolatelkou namítaného nesprávného označení předmětu řízení v záhlaví napadeného usnesení, byla toto zřejmá nesprávnost napravena v záhlaví tohoto usnesení uvedeným opravným usnesením.

23. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a je proto dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. povinna hradit ostatním účastníkům - tedy všem žalovaným - náklady řízení. Potud není soudu prvního stupně čeho vytknout.

24. Žalobkyně se žalobou domáhá 2 samostatných nároků, jak uvedeno výše. Soud prvního stupně při určení výše odměny za právní zastoupení sice správně vyšel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč určené § 9 odst. 4 písm. c) AT (ve znění do 31. 12. 2024), opomněl však aplikovat § 12 odst. 3 AT, dle něhož se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Rovněž odborná literatura se shoduje v závěru, že „je-li více věcí spojeno ke společnému projednání rozhodnutím soudu nebo úkonem účastníka, aniž by nutnost spojení věcí byla stanovena právním předpisem, považuje se za tarifní hodnotu součet tarifních hodnot spojených věcí (§ 12 odst. 3 AT). To platí i v případě, že jsou spojena řízení na peněžité a nepeněžité plnění.“ (srov. blíže Hromada, Miroslav. 5. Odměna za zastupování a hotové výdaje advokáta. In: Svoboda, Karel, Hromada, Miroslav, Levý, Jiří, Vláčil, David, Tlášková, Šárka, Pirk, Tomáš. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 42, marg. č. 34.). V poměrech projednávané věci tudíž činí tarifní hodnota 2 x 50 000 Kč, tedy 100 000 Kč.

25. Z obsahu spisu odvolací soud shodně se soudem prvního soudu zjistil, že v rámci řízení právní zástupce žalované 1) učinil 2 úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a sepsání vyjádření k žalobě ze dne 9. 9. 2024. Za 2 úkony právní služby po 5 100 Kč náleží právnímu zástupci odměna ve výši 10 200 Kč vypočtená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c), § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT, neboť právní služby byly v souladu s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění AT, poskytnuty přede dnem nabytí účinnosti této novely, dále 2x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH z celkové částky (10 800 Kč) ve výši 2 268 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy vše celkem 13 068 Kč.

26. Právní zástupce žalovaných 2) a 3) učinil rovněž 2 úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a sepsání společného vyjádření k žalobě ze dne 9. 9. 2024. Každému z těchto žalovaných náleží náhrada odměny za 2 úkony právní služby po 5 100 Kč snížená o 20 % na částku 4 080 Kč dle § 12 odst. 4 AT, tj. za oba úkony 2 x 4 080 Kč, tedy 8 160 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/, § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ AT), dále 2 x režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH z částky 8 760 Kč ve výši 1 839,60 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; tedy ve vztahu ke každému z žalovaných činí náhrada nákladů řízení na úkor žalobkyně 10 599,60 Kč.

27. Ve vztahu k výroku V. napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni v zaplacené výši 2 000 Kč dle § 9 dost. 7 ve spojení s § 10 odst. 1 ZSop, se odvolací soud plně ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně, na kterou pro stručnost odkazuje.

28. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a V. jako věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř. Výroky II., III. a IV. usnesení soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodováno o nákladech řízení žalovaných 1), 2) a 3), odvolací soud změnil jen co do příslušných výší náhrad nákladů řízení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jinak tyto výroky usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

29. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. a procesně úspěšným žalovaným 1), 2) a 3) přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení výroky V., VI. a VII. v následujících výších.

30. Žalované 1) náleží náhrada za mimosmluvní odměnu advokáta ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 20. 1. 2025) ve výši 4 610 Kč dle § 11 odst. 2 písm. c), § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 3 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 /dále jen „AT 2025“/, režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT 2025, a náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z celkové částky (5 060 Kč) ve výši 1 062,60 Kč. Tedy náhrada činí celkem 6 122,60 Kč.

31. Každému z žalovaných 2) a 3) náleží náhrada za mimosmluvní odměnu advokáta ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 13. 1. 2025) ve výši 4 149 Kč dle § 11 odst. 2 písm. c), § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 3 a 4 AT 2025 (snížení odměny o 20% u druhého ze společně zastoupených odvolací soud poměrně aplikoval 10 % na každého z nich), režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT 2025, náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z celkové částky 4 599 Kč ve výši 965,79 Kč. Tedy náhrada pro každého z nich činí 5 564,79 Kč.