o zápis změn do obchodního rejstříku, k odvolání podanému za společnost Jakubem Pyšným, narozeným 9. února 1984, bytem Štúrova 1701/55, Krč, 142 00 Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2022, č. j. C 335042/RD16/MSPH, Fj 195065/2022/MSPH,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, výrokem II. rozhodl o výmazu jednatele společnosti [právnická osoba] (dále jen „společnost“) [Anonymizováno] z obchodního rejstříku se zapisovaným dnem zániku funkce 6. listopadu 2020 a výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že jednatel společnosti [Anonymizováno] nesplňuje podmínku bezúhonnosti, a proto zahájil řízení podle § 78 odst. 1 věty druhé zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). [Anonymizováno] byl pravomocným rozsudkem (právní moc nastala dne 10. července 2018) Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. dubna 2018, sp. zn. 8 T 123/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2018, sp. zn. 7 To 235/2018, odsouzen pro trestný čin podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“) spáchaného v souvislosti s podnikáním. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. července 2018, sp. zn. 2 T 11/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2018, sp. zn. 6 To 323/2018, za zrušení původního rozhodnutí výše uvedeného ve výroku o trestu, byl uložen souhrnný trest ve výměře 18 měsíců se zkušební dobou do 10. července 2021. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. září 2018. Následně Obvodní soud pro [adresa] vydal dne 15. října 2018 pod sp. zn. 1 T 94/2017 rozsudek, kterým byl ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2019, sp. zn. 44 To 536/2018, zrušen v obou předchozích případech výrok o trestu a byl nahrazen trestem odnětí svobody za stejný úmyslný trestný čin v trvání dvou let se zkušební dobou do 10. července 2022; právní moc rozhodnutí nastala dne 8. ledna 2019.

3. Soud prvního stupně s odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) a § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, uzavřel, že [Anonymizováno] již od 10. července 2018 nemá způsobilost pro výkon funkce jednatele. Soud prvního stupně proto v obchodním rejstříku zapsaný stav uvedl do souladu se skutečností, rozhodl o shora uvedeném výmazu [Anonymizováno] z funkce jednatele společnosti se dnem zániku funkce 6. listopadu 2020, nikoliv ke dni právní mocí zmíněného trestního rozhodnutí, neboť nelze osobu vymazat k dřívějšímu dni než ke dni, kdy jí funkce vznikla.

4. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. e) /správně písm. d) – pozn. odvolacího soudu/, § 4 odst. 1 písm. i) /správně písm. j) – pozn. odvolacího soudu/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i bod 3 položky 11 sazebníku soudních poplatků.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal za společnost vymazaný jednatel [Anonymizováno] odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.

6. Namítá, že [Anonymizováno] je stále jednatelem společnosti, jeho funkce jednatele řádně vznikla a dosud nezanikla; ohledně případné absence bezúhonnosti [Anonymizováno] neproběhlo žádné řízení, v němž by byla jeho nezpůsobilost pro výkon funkce jednatele prokázána. Zahájené řízení o dosažení shody mezi zápisem a skutečným právním stavem považuje za čirý nonsens. Jedná se o zcela předčasné řízení, které je v rozporu s principy demokratického státu.

7. Soudu prvního stupně dále vytýká, že se dostatečně nezabýval tím, zda trestný čin, pro který byl [Anonymizováno] odsouzen, byl spáchán v souvislosti s podnikáním, resp. podnikáním společnosti dle § 6 odst. 2 živnostenského zákona, a neumožnil společnosti a [Anonymizováno] hájit jejich práva a oprávněné zájmy. Svou argumentaci, odkazuje na ustanovení § 6 živnostenského zákona a judikaturu k tomuto ustanovení se vztahující (kterou v odvolání cituje), podrobně rozvádí. Zdůrazňuje, že [Anonymizováno] byl odsouzen pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák., za tento byl „podmíněně odsouzen na dobu 4 let, která uplyne dne 10. 7. 2022“. Za uvedený trestný čin mu nebyl uložen žádný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování funkce statutárního orgánu ve společnostech. S odkazem na podstatu daného trestného činu má za to, že v daném ohledu nelze paušalizovat a zakázat [Anonymizováno] vykonávat funkci jednatele ve všech společnostech, jednalo by se o neúměrný zásah do práva na podnikání. Navíc společnost nemá a nikdy neměla žádné zaměstnance. Dále poukazuje na to, že předmět činnosti společnosti je odlišný od předmětu podnikání společnosti [Anonymizováno], ve které [Anonymizováno] působil při spáchání uvedeného trestného činu. Rovněž zdůrazňuje (a dokládá), že jediný společník společnosti společnost [právnická osoba] si je vědom odsouzení [Anonymizováno] za uvedený trestný čin, který dle něj nepředstavuje překážku pro výkon funkce statutárního orgánu, [Anonymizováno] považuje za bezúhonného.

8. Závěrem apeluje na skutečnost, že předmětné řízení postrádá jakýkoliv praktický dopad, neboť „v době jakéhokoli pravomocného rozhodnutí o této věci v tomto řízení se již bude na [Anonymizováno] hledět jako by nebyl odsouzen, neboť dne 10. 7. 2022 (tedy za 9 dní) mu končí podmínka uložená za trestný čin, přičemž pan [Anonymizováno] vedl po tu dobu řádný život a bude usilovat o co nejrychlejší vydání rozhodnutí soudu o tom, že se osvědčil.“

9. Odvolací soud se nejprve posuzoval, zda je odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně přípustné.

10. Podle § 78 odst. 1 z. v. r. se řízení zahajuje na návrh. Má-li být dosažena shoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.

11. Podle § 201 zákona č. 99/1963 b., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

12. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

13. Nadepsané řízení je řízením o statusových věcech právnických osob /§ 2 písm. e), § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)/; rejstříkové řízení je řízení svojí povahou nesporné. Podle § 13 odst. 3 z. ř. s. proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné.

14. Vzhledem k výše uvedenému není proti výroku I. napadeného usnesení odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), a proto odvolací soud za použití § 218 písm. c) o. s. ř. a § 1 odst. 2, 3 z. ř. s. odvolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí odmítl.

15. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním podaným za společnost [Anonymizováno] jako jejím jednatelem (jak se podává z obsahu odvolání) a posuzoval, zda je oprávněn v řízení za společnost jednat a podat za ni odvolání (§ 21 o. s. ř.). Z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že tomu tak není.

16. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. členem orgánu obchodní korporace nemůže být ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.

17. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

19. Je třeba zdůraznit, že každá osoba zastupující společnost musí být svéprávná (§ 152 odst. 2 o. z.). K tomu je však nezbytné dodat, že ustanovení § 152 odst. 2 o. z. obsahuje pouze základní podmínku pro výkon funkce člena voleného orgánu. Zákon o obchodních korporacích v § 46 stanoví nad rámec uvedené základní podmínky svéprávnosti další podmínky, které musí člen voleného orgánu obchodní korporace splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je i bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona, jakož i absence překážky provozování živnosti. Ustanovení občanského zákoníku jsou v tomto případě obecnými ustanoveními ve vztahu k ustanovením zákona o obchodních korporacích (jde o vylučující vztah zákona zvláštního a obecného).

20. Z obsahu spisu vyplývají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, zejména pokud jde o trestnou činnost [Anonymizováno] a jeho odsouzení za ni. [Anonymizováno] byl pravomocným rozsudkem (právní moc nastala dne 10. července 2018) Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. dubna 2018, sp. zn. 8 T 123/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2018, sp. zn. 7 To 235/2018, odsouzen pro úmyslný trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaného v souvislosti s podnikáním, kterého se dopustil jako jediný jednatel společnosti [Anonymizováno] Poté byl rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. července 2018, sp. zn. 2 T 11/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2018, sp. zn. 6 To 323/2018, za zrušení původního rozhodnutí výše uvedeného ve výroku o trestu, mu byl uložen souhrnný trest ve výměře 18 měsíců zkušební dobou do 10. července 2021 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. září 2018). Následně Obvodní soud pro [adresa] vydal dne 15. října 2018 pod sp. zn. 1 T 94/2017 rozsudek, kterým byl ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2019, sp. zn. 44 To 536/2018, zrušen v obou předchozích případech výrok o trestu a byl nahrazen trestem odnětí svobody za stejný úmyslný trestný čin v trvání dvou let se zkušební dobou do 10. července 2022 (právní moc nastala dne 8. ledna 2019). Jinak řečeno, výrok o vině zůstal beze změny; došlo pouze ke změně ve výroku o trestu, když [Anonymizováno] se dopustil dalšího trestného činu a v souvislosti s předchozím pravomocným odsouzením mu byl tudíž uložen souhrnný trest.

21. Z rejstříkového spisu se dále podává, že dne 6. listopadu 2020 byl notářem [Anonymizováno] proveden mj. zápis jednatele společnosti [adresa] se dnem vzniku funkce 6. listopadu 2020.

22. Je třeba primárně vyřešit otázku, zda [Anonymizováno] v době, kdy byl povolán do funkce jednatele společnosti, byl k tomu způsobilý, tj. zda v době svého jmenování do funkce člena statutárního orgánu společnosti splňoval podmínky pro výkon funkce jednatele společnosti dané § 46 odst. 1 z. o. k.

23. Řešení této otázky je závislé na posouzení, zda se trestné činnosti, pro kterou byl pravomocně odsouzen, dopustil dle § 6 odst. 2 živnostenského zákona „v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje“.

24. V nadepsané věci není posuzována bezúhonnost v rámci ohlášení živnosti (žádosti o koncesi). Záleží proto na výkladu slovního spojení „v souvislosti s podnikáním“ použitého v uvedeném § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Nejedná se nutně jen o trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činy hospodářské), ale jedná se též o trestné činy, které mají souvislost s podnikatelskou činností konkrétní osoby [srov. výklad k § 6 odst. 2 živnostenského zákona ve znění účinném do 31. července 2010 podaný Ústavním soudem v nálezu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, na nějž výslovně odkazuje část šestá, čl. VII k bodu 3 důvodové zprávy k zákonu č. 155/2010 Sb., jímž byl s účinností od 1. srpna 2010 novelizován /mimo jiné/ právě § 6 odst. 2 živnostenského zákona do shora citovaného platného znění, či výklad podaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 9 As 69/2008 - 50, který z tohoto ústavního nálezu vychází].

25. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností určité jiné osoby, přičemž provozuje nebo následně započne provozovat vlastní podnikatelskou činnost, respektive vykonává nebo má vykonávat funkci ve voleném orgánu obchodní korporace, ve shodném, či obdobném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona. Uvedený závěr přitom platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným (pachatelem trestného činu) a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, tj. zda byl odsouzený členem statutárního orgánu podnikatele, jeho zástupcem či jeho zaměstnancem; podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby (srov. usnesení Nejvyššího ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).

26. Z výše citované judikatury se podává, že při posuzování, zda je osoba bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona, je nutno zkoumat, zda úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla pravomocně odsouzena, měl souvislost s aprobovanou podnikatelskou činností.

27. V poměrech projednávané věci nemá odvolací soud pochybnosti o tom, že trestná činnost [Anonymizováno] souvisela s podnikatelskou činností společnosti [Anonymizováno], jejímž byl jednatelem. Předmětem podnikání této již vymazané společnosti byla mj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Shodný předmět podnikání má zapsán i společnost (jak se podává z úplných výpisů z obchodního rejstříku uvedených korporací).

28. S ohledem na smysl a účel citovaného § 6 odst. 2 živnostenského zákona, jímž je ochrana práv třetích osob před podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy, je zřejmé, že se nemusí jednat o trestný čin spáchaný v souvislosti s vlastním podnikáním řešené osoby. Podstatným je, že úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byl [Anonymizováno] pravomocně odsouzen, měl souvislost i s aprobovanou podnikatelskou činností. Tato situace v daném případě nastala.

29. Jinak řečeno, bezúhonnost je další podmínkou, kterou musí člen voleného orgánu obchodní korporace splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Již v době své volby do funkce jednatele společnosti (dne 6. listopadu 2020) však [Anonymizováno] nebyl osobou způsobilou k výkonu funkce člena statutárního orgánu společnosti pro nesplnění podmínek zakotvených v § 46 odst. 1 z. o. k. Tudíž se na něj hledí, jako by k jeho volbě do funkce jednatele společnosti nedošlo (§ 155 odst. 1 o. z.). Pro danou věc je zcela nerozhodné, že [Anonymizováno], který byl pravomocně (již 10. července 2018) uznán vinným pro spáchání výše uvedeného úmyslného trestného činu podle § 241 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil ve funkci statutárního orgánu, tuto skutečnost oznámil tomu, kdo jej do funkce povolal.

30. Je třeba uvést, že jmenování jednatele do funkce, jakož i ukončení výkonu jeho funkce, jsou svou povahou zápisem deklaratorním, tedy toliko osvědčujícím již nastalý stav. Došlo-li k ukončení výkonu funkce jednatele (zde podle § 155 odst. 1 o. z.), nesmí tento za právnickou osobu vystupovat v řízení před soudem, i když prozatím nedošlo k zápisu změny do obchodního rejstříku (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2005, sp. zn. 29 Odo 963/2003, uveřejněné pod číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či usnesení ze dne 16. dubna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007). Tudíž v době podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně odvolatel nebyl statutárním orgánem společnosti, nebyl osobou oprávněnou za společnost dle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednat, a tedy ani podat za společnost odvolání.

31. Ani skutečnost, že [Anonymizováno] byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu do 10. července 2022, na shora uvedeném ničeho nemění, neboť na [Anonymizováno] se v této souvislosti bez dalšího nehledí, jako by nebyl odsouzen. Společnost, resp. [Anonymizováno] zcela pomíjí, že o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil, rozhoduje po uplynutí celé zkušební doby soud (§ 83 odst. 1 tr. zák.). Avšak ani v případě existence takového rozhodnutí by automaticky nedošlo k obnovení již ze zákona zaniklé funkce jednatele společnosti; nestal by se automaticky bez dalšího zpět členem statutárního orgánu (tj. jednatelem společnosti). Odvolací soud pro úplnost dodává, že se přiklání k tomu, že se funkce člena voleného orgánu zaniklá v důsledku ztráty způsobilosti k jejímu výkonu v důsledku opětovného nabytí této způsobilosti automaticky neobnovuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2020, sp. zn. 27 Cdo 791/2019, vztahujícího se k právní úpravě účinné do 31. prosince 2014, jehož závěry lze aplikovat na právní úpravu účinnou od 1. ledna 2014, mutatis mutandis). Jestliže pak společnost chce, aby taková osoba byla i nadále jejím jednatelem, musí ji nejvyšší orgán společnosti do této funkce opětovně ustanovit.

32. Soud prvního stupně proto nepochybil, pakliže předmětné řízení zahájil a [Anonymizováno] z obchodního rejstříku jako jednatele společnosti vymazal, neboť [Anonymizováno] již od samotného počátku podmínku bezúhonnosti vyžadovanou § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona nesplňoval, a dle § 155 odst. 1 o. z. platí, že byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Zbývá jen dodat, že v daném rejstříkovém řízení soud nerozhoduje o zániku funkce jednatele, jelikož tato skutečnost nastala ze zákona. Tento zápis má deklaratorní povahu, žádnou skutečnost tak nezakládá, a takové řízení lze proto zahájit i bez návrhu dle § 78 odst. 1 věta druhá z. v. r.

33. Vzhledem k výše uvedenému tudíž [Anonymizováno] nebyl v době podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně statutárním orgánem společnosti a nebyl osobou oprávněnou za společnost dle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednat, a tedy ani podat za společnost odvolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněné pod číslem 64/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za této procesní situace odvolací soud odvolací řízení o odvolání podaném za společnost zastavil (§ 211 ve spojení s § 104 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.).