o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2022, č. j. 84 Cm 516/2022-27,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh na zrušení 1. účastníka (dále též jen „společnost“) a jmenování likvidátora společnosti zamítl (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).

2. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel se domáhá zrušení společnosti s odůvodněním, že po dobu delší než 1 rok společnost nevykonává žádnou činnost, což navrhovatel dovozuje z toho, že za zdaňovací období let 2017 až 2020 společnost nepodala přiznání k dani z příjmů právnických osob a rovněž neplní povinnost zakládat listiny do sbírky listin. Uvedl, že společnost a 2. účastník při jednání soudu konaném dne 6. června 2022 potvrdili, že společnost v současné době aktivně působí a napravuje pochybení způsobená zejména exekucí vedenou na společnost, která již ale byla ukončena. Návrh posuzoval podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a dovodil, že společnost v řízení svojí aktivitou dostatečně prokázala, že je schopna a zejména rozhodnuta činnost vykonávat, k čemuž soud dospěl i na základě listinných důkazů, předložených společností, a to na základě oznámení o ukončení exekuce ze dne 14. ledna 2022, dispozice o bankovních produktech a službách ze dne 2. června 2022, výdajového a pokladního dokladu, faktury a osvědčení o registraci vozidla vydaného dne 24. března 2021 a ze dne 15. července 2021. Proto byl návrh v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, zamítnut, v němž bylo mimo jiné konstatováno, že to, že se společnost aktivně hájí před soudem, svědčí o tom, že je schopna vykonávat svojí činnost.

3. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), když nebyly shledány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.

4. Navrhovatel podal proti usnesení soudu prvního stupně odvolání. Domáhá se jeho zrušení.

5. Navrhovatel namítá, že společnost nemá zapsaný předmět podnikání nebo předmět činnosti, protože má od 14. září 2016 vymazány všechny předměty podnikání, tudíž všechna podnikatelská oprávnění pozbyla. Společnost tak nedisponuje žádným živnostenským oprávněním k provozování živnosti a neměla by být schopna vykonávat svoji ekonomickou činnost. Tím splňuje jedno z kritérií pro zrušení. Do sbírky listin nebyly dosud založeny účetní závěrky od roku 2011. Soud prvního stupně nevzal v potaz, že navrhovatel přímo ve svém návrhu uvedl s odkazem na výpis z obchodního rejstříku, že společnost nemá předmět podnikání, a neprovedl proto dostatečné zjištění k objasnění objektivního stavu společnosti. Rozhodnutí tak není přezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

6. Společnost a 2. účastník se se k podanému odvolání vyjádřili tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a v souladu s ustálenou judikaturou. Jak již společnost uvedla, rozbíhá podnikání a dokládá výpis z živnostenského rejstříku a rozhodnutí soudu o změně sídla, s tím, že probíhají kroky k zápisu předmětu podnikání do obchodního rejstříku.

7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

8. Odvolací soud má na základě doplněného dokazování za zjištěné tyto rozhodné skutečnosti: z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2022, č. j. C 122437/RD33/MSPH, Fj 228404/2022/MSPH, má odvolací soud (ve spojení s úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti pořízeným dne 10. října 2022) za zjištěné, že ke dni 29. června 2022 došlo ke změně zápisu adresy sídla společnosti. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 14. června 2022 (který obsahuje totožné údaje s údaji uvedenými ve webové aplikaci veřejné části Živnostenského rejstříku, jak bylo ověřeno dne 1. srpna 2022) má odvolací soud za zjištěné, že dne 13. června 2022 vzniklo společnosti živnostenské oprávnění na dobu neurčitou k předmětu podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti: Zprostředkování obchodu a služeb, Velkoobchod a maloobchod, Údržba motorových vozidel a jejich příslušenství, Pronájem a půjčování věcí movitých a Reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení. Z označeného úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti má odvolací soud za zjištěné, že od 13. září 2016 nemá společnost v tomto rejstříku zapsaný žádný předmět podnikání, jakož i to, že od 21. května 2021 je jediným společníkem společnosti 2. účastník. Z obsahu sbírky listin společnosti má odvolací soud za zjištěné, že společnost byla založena společenskou smlouvou, která je obsahem notářského zápisu sepsaného dne 12. ledna 2006 [tituly před jménem] Alenou Klocovou, notářkou se sídlem v Praze, sp. zn. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], s předmětem podnikání společnosti sjednaným též jako pronájem a půjčování věcí movitých (čl. III této společenské smlouvy). Z notářského zápisu sepsaného dne 6. října 2022 [Anonymizováno], notářkou se sídlem v Praze, sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno] má odvolací soud za zjištěné, že 2. účastník v postavení jediného společníka rozhodl o podřízení se společnosti zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech jako celku, s předmětem činnosti vymezeným též takto: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti: Zprostředkování obchodu a služeb, Velkoobchod a maloobchod, Údržba motorových vozidel a jejich příslušenství, Pronájem a půjčování věcí movitých a Reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení (bod 3., 3.1.4. tohoto zápisu). Z obsahu faktury ze dne 12. ledna 2022, č. 2022001, má odvolací soud za zjištěné, že jí společnost vystavila jako dodavatel společnosti [právnická osoba]. jako odběrateli za prodej auta [Anonymizováno], SPZ [SPZ], a to na částku k úhradě 71 000 Kč, z obsahu faktury ze dne 25. června 2021, č. 210VB06015, pak má za zjištěné to, že společnost [právnická osoba]. uhradila společnosti za převod tohoto vozidla částku 105 000 Kč. Z technického průkazu vydanému k tomuto vozidlu má odvolací soud za zjištěné, že do data 24. března 2021 byla společnost vlastníkem tohoto vozidla. Z listiny, označené Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 2. června 2022, má odvolací soud za zjištěné, že mezi [právnická osoba]. a společností byla sjednána dohoda týkající se dispozic mimo jiné i s běžným účtem, spořicím účtem či debetní kartou.

9. K obsahu těchto listinných důkazů provedených odvolacím soudem nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly dovození popsaných skutkových zjištění.

10. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

11. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „ž. z.“), živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky stanovené tímto zákonem (dále jen "podnikatel"); státní povolení k provozování živnosti (dále jen "koncese") se vyžaduje jen v případech vymezených tímto zákonem.

12. Podle § 10 odst. 1 ž. z. oprávnění provozovat živnost (dále jen "živnostenské oprávnění") vzniká s výjimkou uvedenou v odstavci 5 právnickým osobám již zapsaným do obchodního nebo obdobného rejstříku, právnickým osobám, které se do obchodního nebo obdobného rejstříku nezapisují, a fyzickým osobám: a) u ohlašovacích živností dnem ohlášení; to však neplatí v případech uvedených v § 47 odst. 5 větě druhé, § 47 odst. 6 až 8, b) u koncesovaných živností dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese; to neplatí v případě uvedeném v § 54 odst. 3.

13. Podle § 10 odst. 3 písm. a) podnikatel prokazuje své živnostenské oprávnění a) výpisem ze živnostenského rejstříku s údaji podle § 60 odst. 5 písm. a), b) nebo c) (dále jen „výpis“),

14. Navrhovatel je k podání návrhu (a odvolání) aktivně věcně legitimován, protože podle § 238 odst. 5 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“), správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení právnické osoby, přičemž podle § 238 odst. 6 d. ř., pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu. Tím je také založen právní zájem navrhovatele na podání návrhu na zrušení společnosti z důvodů dle § 93 z. o. k. (k tomu v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

15. Návrh byl podán na základě skutečností, které odpovídají důvodu zrušení dle § 93 písm. b) z. o. k. a posléze důvodu dle § 93 písm. a) z. o. k.

16. Důvod pro zrušení dle § 93 písm. b) z. o. k. ale v poměrech posuzované věci neobstojí, jak soud prvního stupně správně dovodil. Jak vysvětlil Nejvyšší soud v již zmíněném usnesení ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, soud může obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b) z. o. k. je dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož (objektivně) nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je (pravděpodobně) schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) z. o. k.

17. V poměrech dané věci se společnost v řízení aktivně hájí, rozhodla o změně svého sídla (jak je zřejmé z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2022), v tento den jí vzniklo živnostenské oprávnění na dobu neurčitou, a vykonává konkrétní činnost (prodej motorového vozidla, sjednání smlouvy s bankou o využívání jejích produktů). Společnost tedy nepochybně je schopna svojí činnost vykonávat a důvod pro její zrušení z tohoto důvodu dán není.

18. Ke skutečnostem zakládajícím důvod dle § 93 písm. a) z. o. k., které navrhovatel tvrdil při jednání soudu prvního stupně konaného dne 6. června 23022, třeba předně uvést, že předpokladem zrušení společnosti pro jejich naplnění je připuštění změnu návrhu, neboť spočívají v jiných skutkových okolnostech (§ 95 odst. 1 o. s. ř.). Pokud se tak ale v poměrech dané věci nestalo, nejde o vadu řízení, která by měla za následek nesprávné posouzení věci, protože i v případě připuštění takové změny by návrh nebyl důvodný, jak bude dále odůvodněno.

19. Je skutečností, že společnost nemá v obchodním rejstříku ode dne 13. září 2016 dosud zapsán žádný předmět podnikání. Jak ale bylo v odvolacím řízení prokázáno, společnosti vzniklo dne 13. června 2022 živnostenské oprávnění na dobu neurčitou k předmětu podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti: Zprostředkování obchodu a služeb, Velkoobchod a maloobchod, Údržba motorových vozidel a jejich příslušenství, Pronájem a půjčování věcí movitých a Reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení.

20. Živnostenské oprávnění, které vzniklo dne 13. června 2022, vzniklo společnosti jako společnosti již v obchodním rejstříku zapsané [§ 5 odst. 1, § 10 odst. 3 písm. a) ž. z.] a minimálně v rozsahu oboru činnosti pronájem a půjčování věcí movitých jde o ohlašovací živnost volnou (§ 10 odst. 1 písm. a), § 25, příloha č. 4, bod 59 ž. z.), jež je v souladu s předmětem podnikání společnosti sjednaným jak v její původní společenské smlouvě, tak i v její změně, která je obsažena v notářském zápisu sepsaným dne 6. října 2022. Společnost tedy k datu rozhodování soudu, k němuž jsou předpoklady § 93 písm. a) z. o. k. vždy posuzovány (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), podnikatelské oprávnění má (nepozbyla je).

21. Zbývá posoudit, zda tento závěr o nepozbytí podnikatelského oprávnění platí i v případě, není-li dosud jako předmět podnikání u společnosti v obchodním rejstříku zapsáno.

22. Zápis předmětu podnikání do obchodního rejstříku má, jak je zřejmé z § 5 odst. 1 a § 10 odst. 1 ž. z., deklaratorní účinky, tj. oprávnění podnikat není vázáno na takový zápis. Účel právní normy obsažené v § 93 písm. a) z. o. k. je podobný jako účel § 93 písm. b). z. o. k., tj. dosáhnout zániku těch obchodních korporací, které nemají žádná podnikatelská oprávnění, což je závěr souladný se zásadou in dubio pro libertate, jež plyne přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY, nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 usnesení č. 2/1993 předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky), a vyjadřuje prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02, nebo ze dne 24. července 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05, které jsou dostupné, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách www.usoud.cz). Tato zásada se uplatňuje nejen ve veřejném právu, ale i ve všech situacích, kdy orgány veřejné moci interpretují obsah právní normy a hodnotí rozsah povinností zákonem stanovených k dosažení zamýšleného cíle prostřednictvím právně relevantního jednání jednotlivce. Není-li tato zásada respektována a z právní normy je vyvozována existence povinností, jež v ní expressis verbis zakotveny nejsou, jde o protiprávní postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2017, sp. zn. III. ÚS 3701/15). Vyjádřeno zcela konkrétně, institut zrušení společnosti představuje ingerenci veřejné moci do práv a svobod subjektů soukromého práva, a proto není namístě extenzivní výklad jeho předpokladů.

23. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, stejně jako závislý výrok o nákladech řízení, který je také v důsledku věcně správný, protože důvody pro nezrušení společnosti dle § 93 písm. b) z. o. k. vyšly najevo až v průběhu řízení před soudem prvního stupně (což z procesního hlediska nepředstavuje neúspěch navrhovatele), a navrhovatel žádné náklady řízení nepožadoval a nepožaduje (výrok I.).

24. Jelikož byla společnost v řízení procesně úspěšná, má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O jejich náhradě (výrok II.) bylo rozhodnuto dle § 23 věty druhé z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., protože navrhovatel, jak je výše odůvodněno, podal zjevně nedůvodné odvolání, na kterém setrval, což představuje okolnosti případu, pro které je namístě uložit mu povinnost vzniklé náklady řízení platit. K tomu lze pro úplnost dodat, že úprava důvodů zrušení obchodní korporace v § 93 z. o. k. doplňuje obecnou úpravu v § 172 odst. 1 o. z., jak vyplývá konkrétně z odkazu v § 172 odst. 1 písm. d) o. z., a tedy možnost soudu zahájit odpovídající řízení z úřední povinnosti zůstává i v těchto případech zachována (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 330/2019, dostupné na www.beck-online.cz). Navrhovatel je proto povinen zaplatit společnosti náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech jejího právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, a to 1x za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 1x za účast na jednání odvolacího podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a to ve výši 3 100 Kč za každý z těchto úkonů, určené na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (ve spojení s § 7 bodem 5 AT), a dále v paušální náhradě ve výši 2x 300 Kč na tyto úkony připadající podle § 13 odst. 4 AT. Za úkon spočívající v podání, jež došlo odvolacímu soudu dne 10. října 2022, kterým společnost sděluje existenci a dokládá rozhodnutí jediného společníka ze dne 6. října 2022, žádná náhrada nákladů nepřísluší, neboť jde o jednoduchý úkon, který svojí náročností není srovnatelný s žádným jiným úkonem právní služby, za který náhrada odměna náleží (§ 11 odst. 3 AT). Celkem tak společnosti na náhradě nákladů řízení náleží 8 228 Kč [(2x 3 100 Kč + 2x 300 Kč) plus 21% DPH, neboť zástupce společnosti je advokát, který je společníkem právnické osoby ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jež je plátcem této daně (s účinností od 13. března 2015 jak bylo zjištěno z osvědčení k této dani)].

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení v poměru mezi navrhovatelem a 2. účastníkem (výrok III. tohoto usnesení) je odůvodněn § 23 odst. 1 větou prvou z. ř. s. a tím, že 2. účastník, který byl v odvolacím řízení rovněž procesně úspěšný, žádné náklady řízení nepožaduje.