o zrušení výmazu společnosti Orange Construction s. r. o. z obchodního rejstříku a její likvidaci, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2024, č. j. 72 Cm 167/2022-18,

1. Městský soud v Praze návrh, aby soud zrušil výmaz 1. účastníka – společnosti [Jméno advokáta D]. (dále též jen „společnost“) a obnovil její likvidaci zamítl (výrok I.), a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z těchto rozhodných zjištění:

- navrhovatelé jsou vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] - rodinný dům, v katastrálním území [Anonymizováno], [adresa] (dále též jen „nemovitost“). Na nemovitosti je zapsáno zástavní a předkupní právo ve prospěch společnosti;

- společnost uzavřela dne 20. ledna 2009 s původními vlastníky nemovitosti (předchůdci navrhovatelů) zástavní smlouvu a smlouvu o zřízení předkupního práva k zajištění pohledávky společnosti vůči prodávajícím ve výši 200 000 Kč;

- kupní smlouvou ze dne 16. února 2009 navrhovatelé nabyli nemovitost od původních vlastníků;

- usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2019, č. j. MSPH 76 INS 12634/2011-B-160, které nabylo právní moci dne 15. června 2016, byl zrušen konkurs na majetek dlužníka – společnosti, a to po splnění rozvrhového usnesení;

- společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 18. února 2020.

3. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že navrhovatelům nesvědčí zájem hodný právní ochrany, který by mohl vést ke zrušení výmazu společnosti a obnovení její likvidace, domáhají-li se jej za účelem výmazu zástavního práva zapsaného u jimi vlastněné nemovitosti. Nic jim nebránilo v tom, aby se domáhali jeho výmazu před výmazem společnosti či bezprostředně poté, neboť nemovitost nabyli již v roce 2009. V důsledku zániku společnosti bez právního nástupce zaniklo i zástavní právo, jelikož zanikla pohledávka zajištěná tímto právem. Zapsané zástavní právo je tedy zápisem, který navrhovatele v nakládání s nemovitostí neomezuje, protože zaniklo. Výrok o nákladech řízení je opodstatněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože společnost a 2. účastní sice měli ve věci plný úspěch, ale náklady řízení jim nevznikly.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé odvolání. Navrhují jeho změnu, kterou bude návrhu vyhověno.

5. Namítají, že zástavní právo, které v současnosti vázne na nemovitosti, je možné vymazat pouze na základě podaného návrhu katastru nemovitostí, který bude doložen tzv. vkladovou listinou. Sama skutečnost, že společnost zanikla a byla vymazána z obchodního rejstříku, nebo že pohledávka zanikla splacením, nejsou důvodem pro výmaz zástavy, protože chybí taková vkladová listina. V případě, že vkladová listina není předložena spolu s návrhem, k podanému návrhu se nepřihlíží. Navrhovatelé tak v důsledku absence, resp. nemožnosti si zajistit vkladovou listinu, nemohou dosáhnout výmazu zástavního práva. Zástavní právo nezaniklo výmazem společnosti, ale splacením pohledávky * zajištěné tímto právem a sama tato skutečnost není spornou. Navrhovatelé tak mají zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), protože zánik společnosti jim brání v uplatnění práv, k čemuž je nutná existence společnosti, a zároveň právo nezaniklo či nepozbylo účinnosti v důsledku provedení likvidace (v této souvislosti odkazují na tento názor JUDr. Holejšovského vyslovený v komentáři k Občanskému zákoníku, který citují).

6. Společnost a 2. účastník odvolání nepovažuje za důvodné.

7. Uvádějí, že podle § 1376 odst. 1 o. z. zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo. Navrhovatelé uvádějí, že pohledávka zajištěná zástavním právem ve prospěch společnosti zanikla úhradou dluhu. Společnost tak má za to, že zánikem společnosti bez právního nástupce zanikla i pohledávka zajištěná zástavním právem zřízeným v její prospěch, což má za následek i zánik samostatného zástavního práva. Je zde proto jiná možnost k dosažení výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, než prostřednictvím zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku a rozhodnutí o jejím vstupu do likvidace. K řešení situace navrhovatelů je určen postup podle § 70a odst. 4 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) /dále jen „k. v.“/.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s.), a odvolání shledal důvodným. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

9. Je vycházeno ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci účinně zpochybněna. Pro stručnost na ně proto odvolací soud odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz).

10. Podle § 209 odst. 1 o. z. zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

11. Podle § 1379 odst. 2 o. z. zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou.

12. Podle § 1376 o. z. zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

13. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

14. Podle § 37 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) /dále jen „k. z.“/, vlastníci a jiní oprávnění jsou povinni ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložit listinu, která změnu dokládá; tuto povinnost vlastníci a jiní oprávnění nemají u změn katastru vyplývajících z listin, které jsou příslušné orgány veřejné moci povinny zasílat katastrálnímu úřadu přímo k zápisu do katastru.

15. Podle § 66 odst. 1 k. v. v případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti nezávisle na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru na základě a) souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniklo nebo se omezilo, a osobou, jejíž právo vzniklo nebo se rozšířilo (dále jen „souhlasné prohlášení“), nebo b) potvrzení o zániku nebo promlčení práva zapsaného dosud v katastru vydaného osobou, v jejíž prospěch je zaniklé nebo promlčené právo dosud v katastru zapsáno (dále jen „potvrzení o zániku práva“), c) prohlášení o vzniku práva vydaného osobou, jejíž právo vzniklo při zániku osoby, v jejíž prospěch je zaniklé právo dosud v katastru zapsáno (dále jen „prohlášení o vzniku práva“), d) potvrzení o vzniku, změně nebo zániku práva vydaného orgánem veřejné moci, pokud právo vzniklo, změnilo se, nebo zaniklo v důsledku jeho úkonu při výkonu veřejné moci (dále jen „potvrzení orgánu veřejné moci“). Obdobně se postupuje při uznání existence nebo neexistence práva zapisovaného do katastru.

16. Podle § 70a odst. 4 k. v. výmaz zástavního práva provede katastrální úřad také na základě prohlášení vlastníka o tom, že zástavní právo je promlčeno, s náležitostmi obdobnými potvrzení o zániku práva, pokud je zástavním věřitelem právnická osoba a uplynulo 10 let od zániku této osoby po jejím zrušení s likvidací nebo od zániku této osoby po jejím zrušení bez likvidace zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující. Obdobně se postupuje i u dalších věcných práv k věci cizí.

17. Odvolatelé tvrdí, že mají na zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku jiný zájem hodný právní ochrany (§ 209 odst. 1 o. z.), jenž spatřují v existenci zástavního práva váznoucího na nemovitosti (v jejich spoluvlastnictví) ve prospěch společnosti, přičemž podkladem pro jeho výmaz (z katastru nemovitostí) je (může být) tzv. vkladová listina, jíž je (i) potvrzení společnosti o zániku zástavního práva nebo rozhodnutí soudu o jeho neexistenci. Od počátku řízení tvrdí, že pohledávka zajištěná zástavním právem zanikla jejím splněním (zaplacením). Takto je (skutkově) vymezen předmět řízení.

18. Pro naplněnost pojmu (jiný) zájem hodný právní ochrany užitého v § 209 odst. 1 o. z. není (obecně) vyloučeno, že se kromě právního zájmu může jednat i o pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem, jenž bude nutné právem chránit, vždy však bude záležet na výkladu příslušného zákonného ustanovení a na poměrech konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019). V poměrech předmětné věci tvrzení navrhovatelů (odvolatelů) k závěru o naplněnosti jiného, i takto vymezeného zájmu hodného právní ochrany dle § 209 odst. 1 o. z. vedou.

19. V obecné rovině platí, že zanikne-li právnická osoba (zde zástavní věřitel) bez právního nástupce, není zde již nikoho, na koho by její povinnost (tedy i povinnost vydat potvrzení o zániku zástavního práva vydat ve smyslu § 1379 odst. 2 o. z.) přešla, neboli, dnem výmazu společnosti z obchodního rejstříku tato povinnost zanikla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 1198/2005). Pokud byla pohledávka zajištěná zástavním právem splněna před zánikem společnosti, jak navrhovatelé tvrdí, pak zástavní právo jejím splněním společnosti zaniklo (§ 1376 ve spojení s § 1908 odst. 1 o. z.).

20. Navrhovatelé se za této situace mohou výmazu zástavního práva domáhat návrhem na vklad podle § 11 an. k. z. kde listinou, na jejímž základě má být zapsán zánik zástavního práva do katastru [§ 15 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 66 odst. 1 písm. g) k. z.] může být některá z listin dle § 66 odst. 1 k. v.

21. Jakkoliv lze připustit, že pro právní skutečnost spočívající v zániku společnosti postačí prohlášení navrhovatelů, jehož pravdivost katastrální úřad ověří postupem dle § 17 odst. 5 k. z., pro právní skutečnost rozhodnou pro zánik zástavního práva (splnění jím zajištěné pohledávky), takové jednostranné prohlášení nepostačuje. Pro tento účel přichází v úvahu především předložení potvrzení o zániku zástavního práva (splněním) nebo souhlasné prohlášení o zániku tohoto práva, popř. tomu odpovídající soudní rozhodnutí [§ 66 odst. 1 písm. a), c- d) k. v.].

22. Výmaz zástavního práva by sice přicházel v úvahu po uplynutí 10 let od zániku společnosti postupem dle § 70a odst. 4 k. v. (jak případně zdůrazňuje opatrovník společnosti), což se ale nejeví jako proporcionální tomu, že na nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů bude zástavní právo zapsáno dalších cca více než 5 let (§ 154 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) ve spojení s tím, a to je podstatné, že následek spočívající v neohlášení změny údajů katastru týkající se nemovitosti (zániku tvrzeného zástavního práva) je v rozporu s povinností vlastníka (navrhovatelů) upravenou v § 37 odst. 1 písm. d) k. z. Navrhovatelé tak mají jednak majetkový zájem na vyhovění návrhu, neboť existující zápis zástavního práva se týká jejich majetku (nemovitosti), a jednak i zájem právní, vyplývající z § 37 odst. 1 písm. d) k. z.

23. Závěr, že jiný zájem hodný právní ochrany představují situace, kdy zánik právnické osoby brání uplatnění práv, k němuž je nutná existence této právnické osoby, a zároveň tato práva nezanikla či nepozbyla účinnosti v důsledku provedené likvidace s tím, že jako praktický příklad se uvádí obnovení právnické osoby z důvodu vyřešení jejích nedořešených vlastnických vztahů ve vztahu ke katastru nemovitostí, odpovídá i názorům komentářové literatury [Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 209 11].

24. Odvolací soud proto přisvědčuje názoru, že tvrzený zájem navrhovatelů odpovídá jinému zájmu hodnému právní ochrany ve smyslu § 209 odst. 1 o. z., což je závěr, který v obdobné věci dovodil Vrchní soud v Praze i v usnesení ze dne 9. března 2023, sp. zn. 6 Cmo 105/2022 (dostupném např. v právní aplikaci www.beck-online.cz), a tudíž návrhu vyhověl.

25. Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že zrušil výmaz společnosti z obchodního rejstříku, rozhodl o jejím vstupu do likvidace a rozhodl o jmenování likvidátora (výrok I. usnesení), a to ze seznamu insolvenčních správců. V poměrech společnosti je totiž zřejmé, že člen statutárního orgánu je nekontaktní, výrazem čehož je to, že je mu ustanoven opatrovník. Proto byla likvidátorem jmenována osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců (§ 191 odst. 3, 4 o. z.; což je v souladu s účelem provedení likvidace dle § 187 odst. 1 o. z.).

26. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn s § 224 odst. 1 a § 143 o. s. ř a contrario, protože společnost a ani 2. účastník svým chováním nezavdali příčinu k podání návrhu Žádné náklady řízení jim ale nevznikly.

27. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ustanovení se uplatní i v řízeních dle z. ř. s., bez ohledu na to, zda byly zahájeny na návrh či bez návrhu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2022, sp. zn. 19 Cmo 17/2022, nebo Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, marg. č. 9). Byl-li společnosti a 2. účastníkovi ustanoven opatrovníkem advokát, platí jeho náklady stát dle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. Navrhovatelé přitom nebyli v řízení úspěšní. V době rozhodování odvolacího soudu ale o těchto nákladech odpovídajících odměně opatrovníka rozhodnuto nebylo, natož aby pak byly zaplacena. Jelikož nejde u navrhovatelů o nerozlučné společenství (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), jsou povinni je uhradit rovným dílem (tj. každý jejich jednou polovinou). O povinnosti k jejich náhradě proto následně rozhodne soud prvního stupně (výrok III.).