o zaplacení 25 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované po proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 75 Cm 152/2020-149,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 25 mil. Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 943 511,50 Kč (výrok II.) a rozhodl, že se žalobci po doručení rozsudku vrací záloha na znalecký posudek ve výši 200 000 Kč (výrok III.).

2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že jde o třetí (poslední) část kupní ceny za převod 60% podílu ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] /dále též jen „podíl“, „třetí část kupní ceny“ a „společnost“/, podle smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2019 mezi žalobcem a žalovanou (dříve [právnická osoba].) /dále jen „smlouva“/, včetně přílohy 2 – dohody o kupní ceně /dále jen „dohoda o ceně“/. Podle čl. 5 dohody o ceně vzniká žalobci nárok za zaplacení třetí části kupní ceny pouze za předpokladu, že normalizovaná [Anonymizováno] společnosti roku 2019 bude činit alespoň 80 mil. Kč. [Anonymizováno] znamená pro účel smlouvy součet provozního zisku a odpisů společnosti s vyloučením jednorázových výnosů a nákladů, které nemají vliv na trvale udržitelný chod společnosti, tj. provozní výnosy z výkonů minus provozní náklady (mzdy, materiál, služby, energie, poplatky, nájem, ostatní provozní náklady, včetně nákladů fakticky vynaložených na udržitelný chod společnosti v daném roce bez ohledu na jejich účetní zachycení a dále bez nákladů, které se už v budoucnu nebudou vyskytovat, a bez nákladů, které by souvisely se stěhování zdravotnického zařízení provozovaného společností do nové lokality, k němuž má dojít z vůle nabyvatele). Výpadek příjmů společnosti za dobu stěhování zdravotnického zařízení bude zohledněn. Nebudou zohledněny opravné položky, které nebyly vytvořeny ke dni převodu anebo, které byly navýšené po dni převodu v rozporu s dosavadní účetní praxí společnosti. Konečná výše [Anonymizováno] bude zjištěna z řádné účetní závěrky společnosti sestavené k 31. 12. 2019 ověřené auditorem a předložené žalobcem nejpozději do 30. 4. 2020. Žalovaná se zavázala, že zajistí, aby společnost za účelem výpočtu a kontroly [Anonymizováno] poskytla převodci, případně jeho expertovi, bez zbytečného odkladu účetní závěrku společnosti k 31. 12. 2019 ověřenou auditorem, včetně veškerých příloh a další potřebné podklady, které si žalobce/jeho expert vyžádá. Nedojde-li k uzavření dohody o stanovení [Anonymizováno], je kterákoliv ze smluvních stran oprávněna pověřit stanovením [Anonymizováno] společnost ze skupiny [právnická osoba]. Třetí část kupní ceny je splatná do 10 pracovních dní od konečného určení [Anonymizováno].

3. Soud prvního stupně s odkazem na § 549 odst. 2 a § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, dovodil, že třetí část kupní ceny byla splatná za dohodnuté podmínky, a to předložení řádné účetní závěrky za rok 2019 (dle smlouvy nejpozději do 30. 4. 2020), a umožnění nahlédnutí do dokladů žalobci ke kontrole a výpočtu normalizované [Anonymizováno] za rok 2019. Žalovaná zcela úmyslně zmařila zpracování řádné účetní závěrky a z toho vyplývající výpočet normalizované [Anonymizováno] za rok 2019, když zfúzovala se společností k datu 1. 10. 2019, ač mohla s fúzí počkat do dokončení transakce s žalobcem. Žalovaná obstruovala při předkládání účetních dokladů, odmítla složit jistotu dle § 35 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstvech. Žalovaná takto postupovala, ač jí bylo nade vší pochybnost zřejmé, že tím zmaří naplnění podmínky pro vyplacení třetí části kupní ceny žalobci a vyhne se doplatku kupní ceny za převod. Jednalo se o čistě svévolné jednání žalované bez souhlasu či informování protistrany, čímž narušila její důvěru v řádné naplnění smlouvy. Tento postup je v rozporu s dobrými mravy a vymyká se běžnému obchodnímu styku. Část smlouvy upravující třetí část kupní ceny soud prvního stupně vykládal „v kontextu ostatních smluvních ujednání a v souladu s účelem, pro nějž smluvní strany přistoupily k uzavření tohoto ujednání“. Tím účelem je ochrana žalobce před rizikem neuhrazení zbývající části kupní ceny ze strany žalované, k čemuž v daném případě skutečně došlo. Neprofesionální chování žalované dokresluje doručení okamžitého zrušení pracovního poměru a zároveň výpověď z pracovního poměru žalobci v garážích kliniky (lhostejno zda důvodné či nikoliv). Navíc je soudu z jeho úřední činnosti známo, že se jedná o „obvyklý scénář“ - založení nové společnosti, uzavření smlouvy na převod podílu se zavedenou společností, zaplacení části kupní ceny, následné personální změny (výpovědi, odvolání z funkce), odmítnutí doplatku (převážně v závislosti na [Anonymizováno]) případně domáhání se vrácení části kupní ceny. Většinou se právě jedná o medicínské společnosti (např. řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. 79 Cm 193/2019).

4. Podle soudu prvního stupně by bylo za shora uvedených okolností nadbytečné a nehospodárné ustanovení znaleckého ústavu k ověření řádného stanovení výše normalizované [Anonymizováno] společnosti za rok 2019 expertem [právnická osoba] (dále jen „expert“). Proto soud návrhu žalobce - k němuž též složil zálohu - nevyhověl.

5. Stran zákonného úroku z prodlení soud prvního stupně vyšel z § 1968 a § 1970 o. z. a přiznal žalobci nárok na jeho zaplacení ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 17. 6. 2020. Výše úroku vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení [...], a z výše reposazby ČNB k 1. 1. 2020.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem žalobce v řízení. Žalobci náleží ve vztahu k žalované náhrada soudního poplatku ve výši 1 250 000 Kč, náhrada odměny advokáta za 10,5 úkonů právní služby po 54 300 Kč, náhrada 10 režijních paušálů po 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 120 361,50 Kč; celkem 1 943 511,50 Kč.

7. Vrácení zálohy na provedení důkazu po doručení rozsudku žalobci soud prvního stupně odůvodnil jejím nevyužitím.

8. Proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud rozsudek v této části změnil tak, že žalobu zamítne, a zaváže žalobce k náhradě nákladů řízení, případně aby jej v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Pro takový případ navrhl přikázání věci jinému samosoudci dle § 221 odst. 2 o. s. ř., neboť soud prvního stupně opomenul prakticky veškerou argumentaci žalované i stěžejní důkazy a na věc nahlížel skrze nesouvisející věc jiných účastníků řízení.

9. Odvolatelka se neztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Argumentuje tím, že nárok na třetí část kupní ceny upravený v čl. 5 dohody o ceně nezávisí na odkládací podmínce. Soud prvního stupně nevěnoval dostatečnou pozornost rozdílu mezi odkládací podmínkou, na jejímž splnění závisí účinnost právního jednání (§ 548 a násl. o. z.), a podmínkou, kterou si smluvní strany sjednaly jako předpoklad (náležitost) pro vznik smluvního nároku. Tento rozdíl se podává též z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, např. rozsudku ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4357/2011, a z komentářové literatury specifikované v odvolání.

10. Dále odvolatelka poukazuje na to, že výpočet normalizované [Anonymizováno] nebyl zmařen, nýbrž realizován. Je pravdou, že v souvislosti s plánovanou a legální fúzí byla ke dni 31. 12. 2019 sestavena v souladu s účetními předpisy autorizovaná mezitímní účetní závěrka (dále jen „MÚZ 2019“). Hodnotu normalizované [Anonymizováno] lze sestavit na základě libovolné účetní závěrky (řádné/mimořádné/mezitímní). Výsledky hypotetické řádné účetní závěrky, pokud by byla sestavena, by byly naprosto shodné s MÚZ 2019. To potvrdil i smluvními stranami vybraný expert, který hodnotu [Anonymizováno] bez jakýchkoliv potíží stanovil, ovšem ve výši 76,389 mil. Kč, takže žalobci nárok zaplacení třetí části kupní ceny nevznikl. Nesprávná je též úvaha soudu prvního stupně, že účelem zmíněné úpravy vzniku nároku na třetí část kupní ceny je ochrana žalobce před jejím neuhrazením. Tato pasáž ve skutečnosti obsahuje u podobných transakcí naprosto běžné ujednání o tzv. earn-outu. Účelem je vázat vyplacení části kupní ceny na splnění objektivních ekonomických kritérií.

11. Podle odvolatelky se soud prvního stupně řádně nevypořádal s procesní obranou žalované, zejména, že vznik řešeného práva žalobce není vázán na odkládací podmínku, takže zákonem stanovená fikce nepodmíněnosti žalovaného nároku dle § 549 odst. 2 o. z. se neuplatní, že smluveným předpokladem vzniku žalovaného nároku je dosažení zmíněného objektivního ekonomického ukazatele, že jeho naplnění nebylo žalovanou zmařeno, natož protiprávně a záměrně, že výpočet normalizované [Anonymizováno] za rok 2019 byl řádně realizován smluvními stranami nominovaným expertem, že podle výsledku jeho výpočtu žalobci nárok na třetí část kupní ceny nevznikl. Rovněž není dán důvod pro aplikaci § 6 o. z. či uplatnění nároku na náhradu škody.

12. Odvolatelka dále argumentuje tím, že soudem nepovšimnuta zůstala též celá řada relevantních a při ústním jednání dne 23. 6. 2022 provedených důkazů – zpráva účetní společnosti [právnická osoba] (která zpracovala MÚZ 2019 i předchozí účetní závěrky společnosti) ze dne 6. 1. 2021, podle níž je MÚZ 2019 plně zaměnitelná s účetní závěrkou řádnou (pokud by takovou bylo možné pro dané období sestavit). To potvrdila ve vyjádření ze dne 28. 5. 2020 též auditorská společnost [právnická osoba] a potvrdil to rovněž stranami dohodnutý expert. Vznik žalovaného nároku nebyl závislý na sestavení konkrétního typu účetní závěrky, ale na objektivním ukazateli hospodářské výkonnosti - hodnotě normalizované [Anonymizováno] za rok 2019. Rovněž z čl. 5 dohody o ceně nevyplývá požadavek konkrétní účetní závěrky - na jednom místě zmiňuje „účetní závěrku společnosti k 31. 12. 2009 ověřenou auditorem“ a na jiném „řádnou účetní závěrku“. Tato nedůslednost však není na překážku. Strany nemohly mít - v rámci v obdobných případech běžně používaného ujednání o tzv. earn-outu - na mysli nic jiného, než vypracování auditované účetní závěrky ve stejném rozsahu a za použití stejných účetních metod jako v předchozích letech, kdy společnost vedl žalobce. To bylo beze zbytku splněno. Souhrnný závěr, že žalobci nebyly řádně poskytnuty účetní doklady ke kontrole účetnictví, protože žalovaná podmiňovala nahlížení podpisem dohody a dalšími „obstrukčními požadavky“, učinil soud prvního stupně z blíže neupřesněné korespondence mezi stranami. V řízení byly provedeny desítky listin e-mailové a jiné komunikace smluvních stran a není zřejmé, na základě čeho soud tento závěr učinil. Podle ustálené rozhodovací praxe je takovéto souhrnné zjištění nepřípustné. Navíc z provedených důkazů vyplývá, že stranami dohodnutý expert potvrdil, že mu byly zpřístupněny všechny podklady potřebné pro kontrolu a výpočet [Anonymizováno] za rok 2019, přičemž stejné podklady byly poskytnuty též žalobci (viz např. odst. 28 expertní zprávy). Již před tím byla žalobci poskytnuta celá řada účetních a dalších podkladů pro ověření výpočtu [Anonymizováno] za rok 2019 rekapitulovaných ve vyjádření žalované pro experta ze dne 28. 4. 2022. Žalovaná byla v zájmu smírného řešení sporu ochotna žalobci umožnit též požadovaný kontrolní náhled do elektronického zdravotnického a účetního systému, požadovala však po žalobci s ohledem na tam obsažené osobní údaje a lékařské tajemství s přihlédnutím k § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, podpis stručné dohody o důvěrnosti, to však žalobce bez jakýchkoliv věcných připomínek odmítl. Soudu prvního stupně se řádně nevypořádal s argumentací stran a provedenými důkazy, namísto toho své rozhodnutí nepřípustně založil na poznatcích z jiného, nesouvisejícího a stranám neznámého řízení vedeného týmž soudem pod sp. zn. 79 Cm 193/2019. Ukončení pracovního poměru žalobce dne 28. 4. 2020 nemá pro toto řízení žádnou relevanci.

13. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

14. Žalobce se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Zdůrazňuje, že žalovaná se smluvně zavázala k výpočtu normalizované [Anonymizováno] z řádné účetní závěrky. Tu nevyhotovila, nedala ověřit auditorovi a vyšla z MÚZ 2019. Po svém si žalovaná vyložila též povinnost umožnit žalobci ověřit správnost výpočtu normalizované [Anonymizováno] předložením všech potřebných dokladů, které si žalobce vyžádá (čl. 5 odst. 3 dohody o ceně). I přes výzvy předkládala žalobci doklady/sestavy pouze tak, jak jí to vyhovovalo. Žalovaná neumožnila žalobci nahlédnout do všech vyžádaných účetních dokladů, resp. to podmiňovala podepsáním dohody o mlčenlivosti, k čemuž dle smlouvy nebyla oprávněna. Nakonec obvinila žalobce z obstrukcí. Podle mínění žalobce jde o plánovaný postup žalované. Žalobce a žalovaná měli spor již ohledně výpočtu první čísti kupní ceny a žalobce nechtěl na výpočet žalované přistoupit. Nicméně na základě jednání s žalovanou a po e-mailu [jméno FO], finančního ředitele [právnická osoba]. (osoby ovládající žalovanou) ze dne 21. 2. 2020, v němž byl žalobce informován, že aktuální účetní výkazy již v podstatných ohledech zobrazují skutečné hospodaření společnosti za rok 2019, a že na základě předběžné účetní závěrky k 31. 12. 2019 žalobce splnil podmínku pro výplatu třetí části kupní ceny, neboť normalizovaná [Anonymizováno] dosáhla 80.774 tis. Kč, se rozhodl první část kupní ceny odsouhlasit, vyjít žalované vstříc, nedohadovat se o statisíce, ale smírně celý obchod dokončit. Žalovaná zneužila důvěru žalobce a po podpisu protokolu o stanovení první části kupní ceny, v důsledku čehož byla první část kupní ceny ponížena o 7 503 572 Kč, žalovaná negovala své vyjádření z 21. 2. 2020 a následně dne 30. 4. 2020 předložila žalobci svůj výpočet normalizované [Anonymizováno] ve výši 76 952 tis. Kč, v němž byly překvapivě zahrnuty předtím vyloučené interní náklady. Možnosti ověřit si soulad MÚZ 2019 se skutečným stavem účetnictví žalovaná zabránila okamžitým ukončením pracovního poměru žalobce, sporovaným u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 236/2020. Jednání žalované je v přímém rozporu s § 6 odst. 1 o. z. a soud mu nemůže poskytnout právní ochranu.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

16. Z předloženého spisu se podává, že soud prvního stupně při prvním jednání ve věci konaném dne 23. 6. 2022 provedl k důkazu více než 50 listin předložených účastníky řízení (viz č. l. 73 - 75 spisu), včetně těch, na něž v odvolání upozorňuje odvolatelka (zpráva účetní společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 1. 2021, vyjádření auditorské společnosti [právnická osoba] ze dne 28. 5. 2020, zpráva experta z 15. 6. 2022, e-mailová a další komunikace smluvních stran atd.). Při jednání dne 2. 1. 2023 soud sdělil stranám závěr o potřebě ustanovení znalce, vyzval strany k předložení dotazů na znalce a upozornil žalobce na potřebu složení zálohy na znalecký posudek. Při jednání dne 27. 4. 2023 pak soud prvního stupně provedl k důkazu další listiny (viz č. l. 143 - 144 spisu), přistoupil k závěrečným návrhům a vyhlásil odvoláním napadené rozhodnutí.

17. Nicméně z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně rezignoval na povinnost provedené důkazy hodnotit jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, jak mu ukládá § 132 o. s. ř. Stále totiž platí povinnost soudu prvního stupně pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2992/2009, uveřejněný pod č. 39/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bez takto provedeného hodnocení je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska § 132 o. s. ř. obsahovat měl, a tato vada je zjevně na újmu uplatnění práva odvolatelky, která proti tomuto nedostatku výše popsaným způsobem brojí.

18. Namísto toho, aby soud vyšel z řádného hodnocení všech provedených důkazů, a poté z řádně zjištěného závěru o skutkovém stavu věci, soud prvního stupně hodnotí důkazy selektivně a jednostranně ve prospěch závěru o tom, že žalovaná - zcela úmyslně zmařila zpracování řádné účetní závěrky; mohla s fúzí počkat do dokončení transakce s žalobcem; obstruovala při předkládání účetních dokladů; odmítla složit jistotu dle § 35 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev; bylo jí nade vší pochybnost zřejmé, že tím zmaří naplnění podmínky pro vyplacení třetí části kupní ceny žalobci; jednala čistě svévolně bez souhlasu či informování protistrany, v rozporu s dobrými mravy a způsobem, který se vymyká se běžnému obchodnímu styku - a to navzdory tomu, že odvolatelka v řízení snášela argumenty a navrhovala důkazy k prokázání opaku. Těmi se ale soud prvního stupně náležitě nezabýval.

19. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud přezkoumávaný rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu zrušit a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ a § 214 odst. 1 písm. d/o. s. ř.). Návrhu na fakultativní postup podle § 221 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nevyhověl.

20. V dalším řízení se soud prvního stupně bude řádně zabývat argumentací obou účastníků řízení, jejich důkazními návrhy a provedené důkazy zhodnotí v souladu se shora popsaným výkladem. Soud prvního stupně (mimo jiné) ohledně namítaného nejednotného použití pojmů „řádná účetní závěrka…“ a „účetní závěrka…“ a zejm. ohledně vlastního smyslu a účelu čl. 5 dohody o ceně a potažmo úmyslu účastníků smlouvy při jejím uzavírání provede výklad projevu vůle účastníků smlouvy způsobem vyloženým např. v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K tomu účastníky poučí dle § 118a o. s. ř. Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že čl. 5 dohody o ceně představuje dohodu o tzv. earn-outu, jak argumentuje odvolatelka, posoudí, zda jde o podmínkou, kterou si smluvní strany sjednaly jako předpoklad pro vznik smluvního nároku (viz např. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4357/2011). Konečně, soud prvního stupně se bude muset řádně vypořádat i s otázkou (ne)možnosti soudního přezkumu určení normalizované [Anonymizováno] za rok 2019 smluvními stranami dohodnutým expertem.

21. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).