o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, k odvolání společnosti LENTER Finance s.r.o., IČO 021 78974, sídlem Revoluční 1082/8, 110 00 Praha1, zastoupena advokátem Mgr. Petrem Kafkou, sídlem Na Slupi 15, Praha 2 a společnosti SILVER MARK s.r.o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 75 Cm 165/2019-96,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že „u rozhodnutí učiněného v Praze dne 9. srpna 2019, kterým bylo rozhodnuto o odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatele účastníka [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) a o volbě [Anonymizováno] jednatelem tohoto účastníka, a to ke dni 9. srpna 2019, nejde o rozhodnutí valné hromady“ společnosti (výrok I.), současně rozhodl, že společnost je povinna zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení 23 933 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

2. Proti tomuto usnesení podala společnost [Anonymizováno], jakožto společník společnosti, ale i společnost blanketní odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

3. Obě (blanketní) odvolání byla (podáními z 21. prosince 2020 a 22. prosince 2020) vzata zpět.

4. Primárně se odvolací soud zabýval vyřešením otázky, zda je odvolání společnosti [Anonymizováno] přípustné a dospěl k závěru, že nikoli.

5. Je tomu tak proto, že k podání odvolání je oprávněn pouze účastník řízení a navíc pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež jsou veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

6. Vzhledem k tomu, že společnost [Anonymizováno] není účastníkem předmětného řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [k okruhu účastníků předmětného řízení viz za mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011, či ze dne 15. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 1266/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 19. března 2009, sp. zn. III. ÚS 2447/08, z nichž se podává, že účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti je kromě navrhovatele pouze společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala] odvolací soud její odvolání odmítl (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).

7. Vzhledem k tomu, že společnost vzala své odvolání zpět, postupoval Vrchní soud v Praze podle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení zastavil za současné aplikace § 218c o. s. ř.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení (a to ve vztahu mezi účastníky řízení) bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., společnost zpětvzetím odvolání zavinila zastavení odvolacího řízení, navrhovateli však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. rozhodnutí; mutatis mutandis shodná argumentace je na místě i ve vztahu mezi společností [Anonymizováno] a účastníky odvolacího řízení (výrok IV.).