o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 4. června 2020, k odvolání společnosti Vodárenská a kanalizační a. s. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. března 2021, č. j. 49 Cm 75/2020 - 184,

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti [Jméno advokátky B]. /dále též jen „společnost“/ konané dne 4. června 2020 /dále jen „valná hromada“/, jímž byl schválen návrh na rozdělení zisku společnosti za rok 2019 [výrok I.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].

2. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění:

- podle pozvánky na valnou hromadu měla být pod bodem 4 programu schválena zpráva správní rady o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku za rok 2019, výroční zpráva, řádná účetní závěrka za rok 2019 a rozdělení zisku za rok 2019;

- valná hromada schválila návrh na rozdělení zisku společnosti za rok 2019, a to tak, že částka 100 000 Kč bude přidělena do sociálního fondu a částka 333 000 Kč bude jako nerozdělený zisk rezervou na investiční výstavbu a úhradu případných ztrát;

- o návrhu navrhovatele b) na rozdělní zisku zahrnujícím výplatu dividend nebylo hlasováno, neboť již bylo schváleno výše uvedené usnesení;

- protinávrh navrhovatele b), aby ze zisku za rok 2019 v celkové výši 433 000 Kč bylo převedeno do sociálního fondu 34 949,50 Kč a částka 398 050,50 Kč byla rozdělena jako dividenda akcionářům, nebyl podle stanoviska statutárního ředitele doporučen;

- společnost byla založena Fondem národního majetku ČR na základě zakladatelské listiny ze dne 30. září 1993 bez veřejné nabídky akcií;

- podle rozhodnutí Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky společnost vznikla privatizací státního podniku [adresa], podmínkou bylo procento akcií na kuponovou privatizaci a na bezúplatný převod obcím s aktualizací s ohledem na hodnotu provozního, resp. infrastrukturního majetku, sníženou o podíl na rezervním fondu;

- podle článku 24 stanov společnosti o rozdělení zisku po splnění daňových povinností, jakož i o úhradě ztráty společnosti rozhoduje na návrh správní rady valná hromada. Zisk společnosti dosažený v účetním období se po odečtení částek připadajících na daně a na další účely schválené valnou hromadou (např. převod na účet nerozděleného zisku či na úhrady ztráty) použije k rozdělení mezi akcionáře, případně též k rozdělení jiným osobám než akcionářům, anebo podle rozhodnutí valné hromady i jiným způsobem;

- podle dřívějších stanov společnosti ve znění ze dne 26. června 2011 patřila k podnikání společnosti mimo jiné stavba strojů s mechanickým pohonem, provozování vodovodů a kanalizací, podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, silniční motorová doprava osobní, silniční motorová nákladní doprava, projektová činnost ve výstavbě, provádění staveb včetně jejich změn, udržovacích prací na nich a jejich odstraňování, provádění analýzy vzorků vod, podnikání v oblasti nakládání s odpady mimo skupinu 314 a koupě zboží za účelem dalšího prodeje;

- podle výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku k 27. listopadu 2020 jsou obory činnosti společnosti velkoobchod a maloobchod, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí a poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků;

- podle výpovědi auditora [Anonymizováno] je společnost po auditované účetní stránce podnikatelem a vytváří zisk. Podíl 15 až 20 % nových investic je výstavba vodovodů a kanalizací „na zelené louce“. Jinde se vytváří oprava, což je třeba i zbytek investic;

- další důkazy soud prvního stupně nehodnotil pro nadbytečnost.

3. Poté soud prvního stupně dospěl k tomuto právnímu posouzení věci:

- návrh byl podán v souladu s § 428 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, navrhovatelé jsou akcionáři společnosti a byla zachována tříměsíční lhůta k podání návrhu vyplývající z § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/;

- § 244 odst. 1 z. o. k. ukládá společnosti jednat za stejných podmínek se všemi akcionáři;

- akcionáři mají právo se podílet se na zisku společnosti, jak vyplývá z § 256 dost. 1 z. o. k.;

- předkládá-li představenstvo akciové společnosti valné hromadě návrh na rozdělení zisku, je povinno jej odůvodnit. Vytvoří-li akciová společnost zisk, může valná hromada rozhodnout o tom, že zisk nebude rozdělen a bude ponechán společnosti a použit pro její podnikání, avšak z důležitých důvodů a při respektování zákazu zneužívání většiny hlasů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011). V daném případě došlo k porušení tohoto pravidla. V návrhu na nerozdělení zisku nebyl uvedený žádný důležitý důvod a byl porušen rovný přístup ke všem akcionářům vyplývající ze zmíněného § 244 odst. 1 z. o. k.;

- s ohledem na shora popsané okolnosti vzniku má společnost dva druhy akcionářů. Samosprávné celky (města a obce) s celkem 236 461 ks akcií po 1 000 Kč, ty pravidelně nemají zájem na tom, aby byly vypláceny nepatrné dividendy, ale chtějí rozšiřovat svoji vodohospodářskou soustavu, kanalizace, vodovody, přičemž odpovídají za jejich funkčnost v rámci daných měst a obcí, a jednak akcionáře s akciemi z kupónové privatizace s celkem 28 906 ks akcií o téže nominální hodnotě. Společnost je podnikatelem, vede účetnictví, provádí audity a vykazuje zisk. Ten je ovšem použit pro investiční akce či rezervní a sociální fondy. Není rozdělován mezi akcionáře ve formě dividend. Přitom 15 % až 20 % z investic se týká výstavby na „zelené louce“. Jde sice o službu občanům, nicméně i tak se jedná o běžnou akciovou společnost;

- jde o případ zneužití většiny hlasů na úkor menšinových akcionářů, jak dovozuje v obdobném případě Nejvyšší soud v již zmíněném usnesení sp. zn. 29 Cdo 3059/2011. Minoritní akcionáři nakoupili akcie, aby z nich profitovali prostřednictvím dividend, to se nestalo. Pro případ provozování společnosti bez rozdělování zisku mohlo být dosaženo spravedlivého vypořádání s menšinovými akcionáři např. jejich vytěsněním, k tomu nedošlo. Nelze se vymlouvat ani na to, že pro přijetí řešeného usnesení rozhodla většina akcionářů;

- proto je návrh důvodný a soud mu vyhověl.

4. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatelé sice byli ve smyslu § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, ve věci samé úspěšní, a náleží jim z tohoto úhlu pohledu náhrada nákladů řízení ze strany společnosti. Nicméně na druhé straně navrhovatelé ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. zavinili dřívější částečné zastavení řízení částečným zpětvzetím návrhu a vznikla jim v této souvislosti opačná povinnost k úhradě nákladů řízení. Proto bylo na místě nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh zamítá.

6. Odvolatelka argumentuje vzájemnou rozporností usnesení o částečném zastavení řízení a o připuštění změny návrhu vyhlášených při jednání dne 4. června 2020. Nebylo tedy zřejmé, co přesně je předmětem řízení, což odporuje § 6 o. s. ř. a zakládá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

7. Ani výrok napadeného usnesení není podle odvolatelky zcela přesný, určitý a srozumitelný, neboť týmž usnesením pod bodem 4 valné hromady byla současně schválena zpráva správní rady o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku za rok 2019 a účetní závěrka k 31. prosinci 2019. Usnesení soudu prvního stupně je tedy nepřezkoumatelné.

8. Dále odvolatelka poukazuje na to, že pozvánka na valnou hromadu obsahuje odůvodnění návrhu usnesení valné hromady v rámci 4. bodu programu. Konkrétní důvody vyplývají též z výroční zprávy za rok 2019 (str. 9 a 10), ta byla spolu s pozvánkou zveřejněna na internetových stránkách společnosti, každému akcionáři byl zaslán kód k těmto dokumentům, byla též k dispozici k nahlédnutí v sídle společnosti. Každý akcionář mohl a měl - pokud byl bdělý svých práv - se s touto výroční zprávou před konáním valné hromady seznámit a na valné hromadě hlasovat informovaně. Z § 8 zákona č. 278/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, je vlastník vodovodu nebo kanalizace povinen zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování, vytvářet rezervu finančních prostředků na jejich obnovu a dokládat jejich použití pro tyto účely. Podle § 33 odst. 2 zmíněného zákona hrozí vlastníkovi za porušení povinnosti vkládat prostředky do obnovy majetku sankce až 1 mil. Kč. Pokud se akcionáři s podklady pro valnou hromadu náležitě seznámili, musely jim být důvody, proč je navrhováno nerozdělení zisku, zcela zřejmé. K tomu odvolatelka upozorňuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, které připouští možnost rozvedení důvodů v samostatné příloze. Dodatečné vysvětlení nezdůvodněného návrhu usnesení poskytnuté na valné hromadě nedostatek náležitostí pozvánky nenapraví, může však být důvodem nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 260 o. z. S touto argumentací se soud prvního stupně žádným způsobem nevypořádal. Přitom pro nerozdělení zisku byl dán důležitý důvod, jak vyplývá ze soudem prvního stupně uváděného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3059/2011;

9. Podle odvolatelky by se náklady na distribuci dividendy de facto vyrovnaly případné částce určené k distribuci. Rozhodnutí o nerozdělení zisku za rok 2019 tak bylo zcela v souladu s péčí řádného hospodáře. Protinávrh navrhovatele b) nebyl na valné hromadě projednáván. Protinávrh obsahoval více než 100 slov a společnost využila zákonem stanovenou možnost a publikovala jej se stanoviskem statutárního ředitele na svých internetových stránkách. Podle čl. 9 odst. 2 stanov se na valné hromadě hlasuje nejprve o návrhu správní rady, a ten byl schválen.

10. Odvolateka namítá, že se soud prvního stupně pouze spokojil s tvrzením navrhovatelů o diskriminaci menšinových akcionářů a zneužití dominantního postavení. Navrhovatelé toto tvrzení ničím nedoložili. K tomu odvolatelka opakuje obsáhlou argumentaci o potřebě využití prostředků k rekonstrukci a obnově stávajícího majetku, k připraveným investičním akcím za cca 200 mil. Kč a k možnosti postihu zmíněnou správní pokutou. .

11. Podle odvolatelky se soud prvního stupně s její argumentací řádně nevypořádal, dospěl k nesprávným skutkovým tvrzením a nesprávnému právnímu posouzení věci.

12. Navrhovatelé se k odvolání nevyjádřili.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Odvolací soud předně podotýká, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Z jeho odůvodnění lze seznat, jaká skutková zjištění vzal soud prvního stupně v potaz, jakými úvahami se řídil a z jaké právní úpravy a z jakých judikaturních závěrů vyšel. Ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

15. Odvolatelům lze přisvědčit v tom, že procesní reakce soudu prvního stupně na částečné zpětvzetí návrhu, jak se podává z protokolu o ústním jednání ze dne 27. ledna 2021 na č. l. 164 spisu, není formulačně zcela pregnantní. Nicméně při vynaložení zvýšeného úsilí lze dovodit, že předmětem řízení zůstal původně eventuální (nikoliv alternativní, jak uvádí soud prvního stupně na první straně protokolu) petit uvedený navrhovateli na straně 9 návrhu ve věci samé. Ze zmíněného protokolu vyplývá souhlas společnosti s částečným zpětvzetím návrhu i její vzdání se práva odvolání proti vyhlášenému usnesení o částečném zastavení řízení. Z obsahu protokolu nevyplývá jakákoliv pochybnost společnosti o tom, jaký nárok bude předmětu dalšího řízení. A právě o tomto nároku na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým byl schválen návrh na rozdělení zisku společnosti za rok 2019, soud prvního stupně rozhodl přezkoumávaným usnesením. Ve výsledku tedy postup soudu prvního stupně obstojí.

16. Na projednávanou věc s ohledem na konání valné hromady dne 4. června 2020 dopadá níže uvedená úprava v zákoně o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. prosince 2020, tj. ve znění před novelizací provedenou s účinností od 1. ledna 2021 zákonem č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech […].

17. Stran postavení navrhovatelů jako akcionářů společnosti ve smyslu § 428 odst. 1 z. o. k. a včasnosti podání návrhu dle § 259 o. z. odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje. Konečně, ani odvolatelka jejich správnost nerozporuje.

18. Nicméně, odvolací soud nemůže jinak, než na tomto místě současně důrazně poukázat na § 424 odst. 1 z. o. k., podle něhož neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

19. Zásadní pochybení soudu prvního stupně totiž spočívá v tom, že naprosto pominul, že se akcionáři mohou domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů, které byly uplatněny (lhostejno zda jimi osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu na valné hromadě, jak vyplývá ze shora citovaného § 424 z. o. k. Takže bylo na soudu prvního stupně, aby se v tomto směru zabýval tvrzeními navrhovatelů, případně je vyzval k jejich doplnění, provedl k tomu v potřebném rozsahu dokazování a s otázkou aktivní legitimace navrhovatelů se řádně vypořádal i po této stránce.

20. Teprve po kladném vyřešení otázky protestu bylo na místě se zabývat v navazujícím rozsahu existencí důvodů pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Současně je třeba připomenout povinnost soudu zvážit v řízeních o vyslovení neplatnosti rozhodnutí obchodní korporace existenci předpokladů pro aplikaci § 260 o. z.

21. Úplné pominutí shora uvedených zákonných předpokladů aktivní legitimace navrhovatelů k podání návrhu ve věci samé, kdy se soud prvního stupně v tomto směru vůbec nezabýval skutkovými tvrzeními navrhovatelů, listinnými a případnými dalšími důkazy a věc po této stránce právně neposoudil, představuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci. Už jen proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle § 219a odst. 1 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

22. V dalším řízení se soud prvního stupně bude nejprve zabývat ve shora uvedeném smyslu otázkou protestu, nepomine přitom související judikaturní výklad vyplývající např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018 (usnesení Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Pak teprve se bude soud prvního stupně zabývat v navazujícím rozsahu existencí důvodů pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a dovodí-li jejich existenci, bude se zabývat existencí předpokladů pro aplikaci § 260 o. z. I k tomu odvolací soud odkazuje na judikaturní výklad v právě zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Současně se soud prvního stupně řádně vypořádá se shora uvedenou argumentací účastníků řízení, neboť ani v tomto směru si nepočínal s náležitou pečlivostí. Po projednání věci soud prvního stupně znovu o návrhu ve věci samé rozhodne.

23. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.