o odvolání likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2022, č. j. 72 Cm 79/2020-17,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh na odvolání 2. účastníka z funkce likvidátora 1. účastnice (dále též jen „společnost“) zamítl (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:

- společnost byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 78 Cm 53/2013-5, které nabylo právní moci dne 1. května 2013, zrušena s likvidací a 2. účastník byl jmenován jejím likvidátorem;

- navrhovateli byla v průběhu řízení předložena daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob společnosti za roky 2015 – 2020.

3. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 3043 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 71 odst. 4 zákona č. 519/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), a dovodil, že u navrhovatele není dán právní zájem na odvolání 2. účastníka z funkce likvidátora společnosti, protože jej navrhovatel odůvodnil tím, že likvidace trvá již 8,5 roku a pro společnosti obecně platí povinnost zakládat do Sbírky listin zákonné dokumenty, avšak společnost od roku 2013 do ní žádné dokumenty nezaložila. 2. účastník však podal za společnost daňová přiznání za roky 2015 – 2020 v průběhu řízení, čímž mu tato povinnost zanikla. Existence jiných konkrétních práv a povinností naplňujících znak právního zájmu nebyla u navrhovatele dovozena. Návrh proto zamítl, což je v souladu s principem proporcionality.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť úspěšná společnost a úspěšný 2. účastník se práva na jejich náhradu vzdali.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Domáhá se zrušení usnesení.

6. Odvolatel namítá, že se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, protože svůj právní zájem osvědčil. 2. účastník jako likvidátor společnosti totiž nepodal daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2015 – 2018. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2021, č. j. 7 Cmo 206/2020-35, uvádí, že při následném podání těchto daňových přiznání bývá již bez podstatného významu, zda likvidátor své povinnosti dodatečně splnil (což se v průběhu řízení stalo, protože daňová přiznání za roky 2015 – 2019 byla podána dne 30. června 2020 a dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2020 dne 16. března 2022). Pro odvolání likvidátora je tak podstatné neplnění povinností, které bylo opakované, protože nebylo zajištěno podávání daňových přiznání za období celkem 6 let (2013 – 2018). Právní zájem navrhovatele tudíž vyplývá z tohoto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Likvidace společnosti probíhá 8,5 let a v průběhu jednání odvolacího soudu vyšlo najevo, že likvidátor neplnil ani jiné povinnosti. Účetní závěrky za roky 2015 – 2020 byly založeny do Sbírky listin až po podání odvolání dne 25. března 2022. Usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

7. Společnost a 2. účastník se k podanému odvolání vyjádřili tak, že s ním nesouhlasí.

8. Namítají, že daňová přiznání byla dodatečně podána, daňová povinnost v nich však odpovídala částce 0 Kč. Společnost koupila v roce 1991 dům, který byl následně v důsledku privatizačního pochybení převeden na jejího jednatele. Šlo o jediný majetek společnosti. 2. účastník je jedinou osobou, která zná fungování společnosti, a proto je na místě, aby ve funkci jejího likvidátora i nadále působil. Společnost nepodniká a nemá žádný majetek.

9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu na internetových stránkách www.nsoud.cz), ve spojení s výsledky dokazování, které doplnil.

11. Odvolací soud má takto z platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 4. prosince 2017 za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 14. prosince 2017. Z dalšího platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 4. prosince 2017 má odvolací soud za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2016 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 14. prosince 2017. Z platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 8. listopadu 2019 má odvolací soud za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2017 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 21. listopadu 2019. Z dalšího platebního výměru na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 8. listopadu 2019 má odvolací soud za zjištěné, že navrhovatel jím společnosti za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2018 uložil pokutu ve výši 500 Kč, splatnou do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Z doručenky ze dne 20. srpna 2020 má odvolací soud za zjištěné, že tento výměr byl do datové schránky společnosti doručen dne 21. listopadu 2019. Na základě shodných tvrzení účastníků má odvolací soud za zjištěné, že k úhradě žádné z takto uložených částek pokut nedošlo. Z doznání 2. účastníka má odvolací soud za zjištěné, že vstup společnosti do likvidace neoznámil všem známým věřitelům společnosti.

12. K obsahu těchto listinných důkazů provedených odvolacím soudem nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly dovození popsaných skutkových zjištění. Ve vztahu k doznání 2. účastníka platí, že na základě tohoto jednostranného úkonu je zcela případné, svědčí-li v jeho neprospěch, z pohledu břemene tvrzení vyvodit závěr, že dokazovaná skutečnost je považována za zjištěnou a nepotřebuje dalšího důkazu (k tomu srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. C. H. Beck, 2003, s. 454-455).

13. Podle § 71 odst. 1 obch. zák. likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

14. Podle § 71 odst. 2 obch. zák. při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora soud, který o zrušení společnosti rozhodl. Soud podle předchozí věty může jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu. Společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, kterého jmenoval likvidátorem soud, se nemůže vzdát své funkce. Může však požádat soud o odvolání z funkce likvidátora, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával. Je-li likvidátorem právnická osoba, je povinna určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkci likvidátora a jež se zapisuje do obchodního rejstříku podle § 38g odst. 1; neučiní-li tak do 10 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí o jmenování likvidátora stane vykonatelným, bude funkci likvidátora vykonávat její statutární orgán, popřípadě jeho členové.

15. Podle § 71 odst. 3 obch. zák. zemře-li likvidátor, je-li odvolán nebo vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji vykonávat, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým byl jmenován předchozí likvidátor, a zapíše se místo dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Soud jmenuje nového likvidátora, jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu orgán, který je k tomu podle odstavce 1 oprávněn.

16. Podle § 71 odst. 4 obch. zák. bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti, a nahradit ho jinou osobou.

17. Podle § 71 odst. 7 obch. zák. nelze-li jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců nebo fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců a se svým ustanovením souhlasí.

18. Podle § 73 obch. zák. likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce.

19. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2020 (dále jen „d. ř.“), daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně.

20. Podle § 250 odst. 4 d. ř. v případě, kdy daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při výpočtu částky podle odstavce 1 nebo 2 stanovená horní hranice; výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč.

21. Podle § 250 odst. 6 d. ř. o povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

22. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti netrpí. Soud prvního stupně své rozhodnutí řádně, dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel a jaké skutečnosti jej k rozhodnutí vedly. Ke kritériím přezkoumatelnosti srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Usnesení soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelné.

23. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle úpravy § 71 odst. 4 obch. zák. ve spojení s § 3043 odst. 2 o. z., protože o zrušení společnosti bylo rozhodnuto (soudem) dne 1. května 2013 a 2. účastník je zapsán jako likvidátor společnosti od 8. července 2013 (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 14 Cmo 107/2020, nebo ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, jež jsou dostupná, stejně jako další níže označená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. v informačním právním systému www.beck-online.cz).

24. Právní zájem na odvolání likvidátora má ve smyslu § 71 odst. 4 obch. zák. navrhovatel tehdy, pokud se takový zájem přímo dotýká jeho právního postavení, tj. jeho práv a povinností vyplývajících z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017).

25. Navrhovatel vydal platební výměry na pokutu za opožděné tvrzení daně za zdaňovací období 2015, 2016, 2017 a 2018 vždy v částce 500 Kč, které společnosti doručil (oznámil), společnost však žádnou z těchto částek neuhradila. Navrhovatel je tak věřitelem společnosti (§ 250 odst. 4, 6 d. ř.) a má tak i právní zájem na odvolání likvidátora, protože jeho nečinnost se dotýká jeho práv vyplývajících z hmotného práva (nemůže řádně uplatnit svá práva věřitele dle § 73 obch. zák.), a to bez ohledu na to, zda daňová přiznání byla dodatečně podána tak, jak dovodil soud prvního stupně. Ačkoliv navrhovatel tato tvrzení výslovně nenabídl, v řízení o odvolání likvidátora, které je řízením ve statusové věci právnické osoby dle § 85 písm. a) z. ř. s., je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci (§ 20 odst. 1 z. ř. s.). Tato zjištění jsou tedy plně přípustná.

26. V rámci likvidace je povinností likvidátora podle § 73 obch. zák. oznámit vstup do likvidace všem známým věřitelům a rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace zveřejnit s výzvou, aby věřitelé přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce. Z § 72 a § 75 odst. 3 obch. zák. je zřejmé, že je povinností likvidátora uspokojit nároky všech známých věřitelů společnosti, kteří včas přihlásili své pohledávky.

27. Odvolatel však povinnost oznámit vstup do likvidace podle § 73 obch. zák. všem známým věřitelům nesplnil. Věřitelem společnosti byl přinejmenším navrhovatel, a to nejpozději od uplynutí lhůty 30 dnů (§ 250 odst. 6 d. ř.) od data 14. prosince 2017, kdy byly výzvy k zaplacení pokut za opožděné tvrzení daně za zdaňovací období let 2015 a 2016 společnosti doručeny (oznámeny) a kdy uplynula lhůta k jejich zaplacení.

28. Při těchto zjištěních je zřejmé, že podmínky pro odvolání likvidátora pro porušení povinností jsou splněny (§ 71 odst. 4 obch. zák.). 2. účastník je likvidátorem společnosti od 8. července 2013, a pokud neskončil likvidaci za dobu více než 9 let a dokonce ani nesplnil povinnost oznámit vstup do likvidace všem známým věřitelům, což je povinnost, která musí být ze své povahy splněna co nejdříve po vstupu společnosti do likvidace (§ 72 obch. zák.), aniž by současně byly zjištěny důvody, které by tak dlouhou dobu trvání likvidace opodstatnily (žádné takové důvody 2. účastníkem tvrzeny nebyly; zjevně jimi není ani tvrzená nemajetnost společnosti, což je naopak důvodem pro co nejrychlejší skončení likvidace), je zřejmé, že závažně porušil své povinnosti, protože tato pasivita je zjevně neslučitelná s povinností výkonu funkce likvidátora s péčí řádného hospodáře, tedy s povinností provést likvidaci bez zbytečného odkladu (§ 72, § 71 odst. 5 a § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 věta první obch. zák.). To je umocněno tím, že opakovaně porušil povinnost podat daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob (společnosti), a to za více než 5 zdaňovacích období. Takto dovozené posouzení o nutnosti likvidátora odvolat odpovídá ustálené rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze (srov. např. usnesení ze dne 16. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2021, vydané ve věci, v níž likvidace nebyla skončena za dobu téměř 10 let a povinnost podat daňová přiznání byla porušována opakovaně po dobu více než 4 let, nebo ze dne 22. března 2021, sp. zn. 7 Cmo 206/2020, vydané ve věci, v níž likvidace nebyla skončena za dobu více než 8 let a povinnost podat daňová přiznání byla porušována opakovaně za období 5 let).

29. Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že rozhodl na podkladě § 71 odst. 4 o odvolání likvidátora z funkce (výrok I. usnesení) a na podkladě § 71 odst. 7 obch. zák. rozhodl o jmenování nového likvidátora, a to ze seznamu insolvenčních správců, protože 2. účastník je jediným jednatelem i jediným společníkem společnosti, a tudíž zde není jiné osoby, kterou by bylo možno to této funkce jmenovat (výrok II. usnesení).

30. O povinnosti 2. účastníka zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto na podkladě § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. o. s. p.“), dle něhož, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci registrovaného partnerství.

31. Citované ustanovení § 2 odst. 3 z. o. s. p. upravuje tzv. přechod poplatkové povinnosti za situace, kdy je navrhovatel od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl. V daném případě byl navrhovatel od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) z. o. s. p. osvobozen, a jelikož jeho návrhu bylo (zcela) vyhověno, je zřejmé, že poplatková povinnost přešla na procesně neúspěšného odvolaného likvidátora (2. účastníka) , jenž není od placení soudních poplatků osvobozen a nemá ani vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení. Není rozumného důvodu, aby v poměrech projednávané věci tížila poplatková povinnost společnost (výrok III. usnesení).

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 z. ř. s. ve spojení s § 224 o. s. ř., protože navrhovateli žádné náklady řízení nevznikly (výrok IV. usnesení).