o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, k odvolání RENCAR PRAHA, a. s. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2022, č. j. 72 Cm 126/2020-89,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím vyslovil neplatnost usnesení č. 3 valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]. (dále též jen „společnost“) ze dne 26. 5. 2020 (učiněné per rollam), jíž byla schválena mimořádná odměna (tam uvedeným) členům představenstva a dozorčí rady ve výši „v jaké by jim byla vyplacena roční odměna dle platných smuv o výkonu funkce, kdyby společnost za účetní období roku 2019 vykázala zisk před zdaněním ve výši 29.670.664 Kč“, dále též jen „valná hromada“ (výrok I.), společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů 22 570 Kč do tří dnů od právní moci k rukám jejího zástupce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně (mimo jiné) vyšel z toho, že:

- navrhovatelka je kvalifikovaným akcionářem společnosti s podílem o velikosti 28 % na základním kapitálu, majoritním akcionářem s podílem o velikosti 70 % na základním kapitálu je společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále též jen „majoritní akcionář“), dalším akcionářem s podílem o velikosti 2 % na základním kapitálu je [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] (dále též jen „[právnická osoba].“), jenž je nejen jedním ze dvou jednatelů majoritního akcionáře (druhým je [Anonymizováno], dále též jen „K. S.“), ale i členem představenstva společnosti,

- valná hromada přijala per rollam (k návrhu představenstva) rozhodnutí ve znění: „Valná hromada společnosti [Jméno advokáta B]. rozhodnutím formou per rollam schvaluje mimořádnou odměnu náležící současným členům představenstva společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [právnická osoba] a současným členům dozorčí rady společnosti Iloně [adresa], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [adresa] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], a to ve výši, v jaké by jim byla vyplacena roční odměna dle uzavřených smluv o výkonu funkce, kdyby společnost za účetní období roku 2019 vykázala zisk před zdaněním ve výši 29.670.664,- Kč“, rozhodnutí bylo přijato 72 % většinou hlasů (za majoritního akcionáře hlasoval [právnická osoba]., přičemž i druhý jednatel K. S. by hlasoval pro), navrhovatelka byla proti,

- návrh představenstva na přijetí rozhodnutí valné hromady byl odůvodněn tím, že byť společnost nevykázala za účetní období roku 2019 zisk před zdaněním (ve výši 29 670 664 Kč), jak vyžadují pro vyplacení odměn smlouvy o výkonu funkce (členů představenstva a dozorčí rady) a stanovy, samotný výkon funkce členů orgánů společnosti však výplatu odměn odůvodňuje, společnost je (totiž) výrazně zatížena spory s navrhovatelkou (vyžadující zvýšené pracovní nasazení), přičemž s ohledem na ně byla společnost nucena v rámci svého účetnictví vytvořit opravnou položku, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že společnost (za uvedené účetní období) zisk nedosáhla; dozorčí rada doporučila návrh schválit,

- společnost k (písemné) žádosti navrhovatelky (o vysvětlení) své důvody pro přijetí rozhodnutí zopakovala, dodala, že celkem bude vyplacena částka 1 908 417 Kč,

- navrhovatelka podala proti přijatému rozhodnutí protest s tím, že rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy a se zákazem zneužití hlasovacího práva ze strany majoritního akcionáře, svou argumentaci rozvedla,

- hlasování per rollam stanovy společnosti připouští,

- členům představenstva a dozorčí rady náleží dle smluv o výkonu funkce: a) měsíční odměna stanovená smlouvou o výkonu funkce, b) roční odměna stanovená smlouvou o výkonu funkce v případě, že společnost dosáhne za účetní období zisk (a to ve výši 0,6 % z dosaženého zisku před zdaněním),

- hospodářský výsledek společnosti činil za rok 2019 ztrátu 21 900 000 Kč, přičemž opravná položka v účetnictví byla vytvořena z důvodu soudních sporů mezi navrhovatelkou a společností,

- společnost se v (samostatném) soudním řízení domáhá určení, že mezi ní a navrhovatelkou existuje platný závazkový vztah, jehož konkrétní obsah odpovídá ustanovením smlouvy o pronájmu ploch pro reklamní činnost z 31. 1. 1997, ve znění dodatků, žaloba byla pravomocně „odmítnuta“.

3. Na takto ustanoveném základě soud prvního stupně uzavřel, že:

- navrhovatelka je k podání návrhu aktivně legitimována /§ 428 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“/,

- návrh byl podán včas (§ 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“),

- bylo-li rozhodnutí přijato per rollam, povinnost protest navrhovatelku netížila (odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 31/2017-12),

- byla-li napadeným usnesením „stanovena“ odměna členům orgánů společnosti „jako kdyby společnost za účetní období roku 2019 vykázala zisk před zdaněním ve výši 29.670.664 Kč“, přestože žádného zisku společnost nedosáhla (naopak výsledek jejího hospodaření byl za dané účetní období záporný), jedná se nejen o obejití zákona, ale i smluv o výkonu funkce; přijaté rozhodnutí je tak (z uvedeného důvodu) v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné (§ 428 odst. 2 z. o. k., § 6 odst. 1 věta prvá, § 8 o. z.).

4. Nepodstatnými (neospravedlňující přijetí napadeného usnesení) shledal důvody vedoucí ke vzniku záporného hospodářského výsledku (spory mezi účastnicemi plynoucí z ukončení smluvního závazkového vztahu, jež navrhovatelka vypověděla, týkající se poskytování reklamních služeb a provozování reklamních ploch, pročež společnost negeneruje zisk).

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh zamítl.

7. Odvolatelka považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné, rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu, pro absenci důvodů vedoucí k závěru o rozpornosti přijatého rozhodnutí s dobrými mravy, resp. že přijatým rozhodnutím došlo k obejití zákona a smlouvy o výkonu funkce. Má za to, že při přijímání napadeného usnesení postupovala zákonem předvídaným způsobem, zákonná úprava připouští, aby plnění dle smlouvy o výkonu funkce bylo poskytnuto i v případě nepříznivého hospodářského výsledku, a to i tehdy, pokud výkon funkce k nepříznivému hospodářskému výsledku dospěl (§ 61 odst. 2 z. o. k.). Soud prvního stupně nepřípustně (v rozporu se zákonem) zasáhl do práv akcionářů a vnitřních poměrů společnosti, nezvážil, nakolik je vyslovení neplatnosti potřebné s ohledem na oprávněné zájmy třetích osob a stabilitu vnitřních poměrů společnosti. Dodala, že současnou (nepříznivou) finanční situaci společnosti způsobila („především“) navrhovatelka svým - vůči společnosti - „nepřátelským postupem“ (jež blíže skutkově rozvádí s odkazem na závěry případu „Faltýnkova diáře“ popsaného reportéry www.seznamzpravy.cz). Soudu prvního stupně vytýká i to, že neprovedl veškeré jí navrhované důkazy.

8. Společnost s podaným odvoláním nesouhlasila, navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

9. Za správný považuje závěr soudu prvního stupně o aplikaci korektivu dobrých mravů. V daném případě je totiž zjevné, že členové orgánů společnosti se chtěli (nemravně, v rozporu se zákonem) obohatit na úrok „upadající“ společnosti, přičemž přijetí rozhodnutí prosadila osoba, jež (v konečném důsledku) je „beneficientem z přijatého usnesení“. Nadto žádným způsobem nebyla společností řešena ani otázka pozitivního vlivu následného rozpuštění opravné položky, členové orgánů by tak (neoprávněně) získali více finančních prostředků. Má-li být neoprávněně vyplacena na odměnách částka (přesahující) 1,6 mil. Kč, není (nemůže být) přiléhavá ani argumentace odvolatelky k otázce stability poměrů společnosti a ochrany práv členů orgánů, k této otázce odvolatelka v průběhu řízení před soudem prvního stupně ničeho netvrdila.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

11. Soud prvního stupně správně uzavřel, že návrh byl podán včas, osobou k tomu oprávněnou (společníkem společnosti), přičemž stanovy společnosti rozhodování per rollam připouští. Správně soud prvního stupně posoudil i otázku protestu při rozhodování per rollam (k tomu srov. v odborné literatuře např. Šuk, P. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 424, či Jan Dědič, Jan Lasák, „Rozhodování per rollam v akciové společnosti“, publikovaný v časopise Jurisprudence 5/2020, či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 7 Cmo 319/2018). Správný je i jeho závěr, že rozhodování o odměňování členů představenstva a dozorčí rady spadá (dle článku 6. 8 písm. g/ stanov společnosti) do působnosti valné hromady.

12. V obecné rovině je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že důvodem neplatnosti usnesení valné hromady kapitálové společnosti může být i jeho rozpor s dobrými mravy (přičemž nemravný může být jak obsah usnesení, tak způsob jeho přijetí). Tento závěr byl přijímán už v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 346/2010). S účinností od 1. 1. 2014 tak pro akciovou společnost stanoví výslovně § 428 odst. 2 z. o. k. Při posouzení, zda je určité usnesení valné hromady v rozporu s dobrými mravy (a zda je dán důvod pro vyslovení jeho neplatnosti), je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci (srov. pro poměry společnosti s ručením omezeným např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1499/2017).

13. Závěr soudu prvního stupně o neplatnosti přijatého usnesení valné hromady týkající se odměňování členů představenstva a dozorčí rady, je však z níže uvedených důvodů (minimálně) předčasný.

14. S ohledem na datum konání valné hromady na danou věc dopadá zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále též jen „z. o. k.“).

15. Plnění, která nejsou předvídána smlouvou o výkonu funkce, může být poskytnuto pouze ze podmínek § 61 odst. 1 z. o. k.

16. Podle § 61 z. o. k. jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní korporace, do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen (odstavec první). Plnění podle smlouvy o výkonu funkce nebo podle odstavce 1 se neposkytne, pokud výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní korporace, ledaže ten, kdo schválil smlouvu o výkonu funkce, rozhodne jinak (odstavec druhý).

17. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k této problematice podává, že:

1/ Účelem pravidla, podle něhož členu orgánu náleží za výkon funkce toliko plnění, jež mu schválí valná hromada (nejde-li o plnění, na něž plyne právo z právního předpisu), je zabezpečit kontrolu společníků nad odměňováním členů orgánů a zamezit tomu, aby zejména členové statutárního orgánu určovali odměny sami sobě bez ohledu na majetkové poměry společnosti a na kvalitu výkonu funkce odměňovanými členy orgánů. Valná hromada přitom může rozhodnout o schválení odměny členu orgánu i za období předcházející jejímu jednání.

2/ Valné hromadě nic nebrání, aby členu orgánu přiznala odměnu i nad rámec odměny sjednané ve smlouvě o výkonu funkce, tj. i bez splnění podmínek uvedených ve smlouvě o výkonu funkce.

18. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 414/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 372/2019, ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2279/2020, či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 774/2022.

19. Uvedené závěry se prosadí i v režimu zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), účinného od 1. 1. 2014, a jsou použitelné rovněž při schvalování odměn členů dozorčí rady, případně dalších členů volených orgánů obchodní korporace (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3123/2019, či ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2279/2020).

20. Uzavřel-li soud prvního stupně, že přijaté rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy pro jeho rozpor se smlouvou o výkonu funkce a zákonem, resp. že jeho přijetím došlo k „obejití zákona“ a „smluv o výkonu funkce“, neboť odměny byly v rozporu se smlouvami o výkonu funkce přiznány, „jako kdyby společnost vykázala zisk“, nemůže jeho závěr (bez dalšího) obstát.

21. Soud prvního stupně se - veden (výše uvedeným) nesprávným právním závěrem - již nezabýval navrhovatelkou (již v návrhu) tvrzenými (dalšími) důvody pro rozpor přijatého usnesení valné hromady s dobrými mravy (duplicitní nárok na odměnu v případě rozpuštění opravné položky, střet zájmů P. S., dlouhodobé nevyplacení podílu na zisku, otázkou hrozícího úpadku společnosti), ani navrhovatelkou (již v bodě 37 a násl. návrhu) tvrzenou (akcentovanou dále např. v podání ze dne 23. 2. 2021, či při jednání konaném před soudem prvního stupně 19. 10. 2021) otázkou zneužití hlasovacího práva (§ 212 odst. 2 o. z.).

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolacímu soudu nezbylo, než usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).

23. V dalším řízení soud prvního stupně provede dokazování v potřebném rozsahu, bude se zabývat (dalšími) navrhovatelkou tvrzenými důvody neplatnosti usnesení valné hromady společnosti i otázkou zneužití hlasovacího práva. Poukazuje-li navrhovatelka na nikoli příznivou hospodářskou situaci společnosti, resp. zmiňuje (hrozící) úpadek společnosti (viz např. návrh, podání ze dne 19. 1. 2022, č. l. 63, či protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 8. 2. 2022), a budeli navrhovatelka na svých tvrzeních setrvávat, pak soud prvního stupně nepřehlédne (ani) omezení plynoucí z § 40 odst. 1 z. o. k.

24. Znovu o věci rozhodne, včetně nákladů řízení před soudy obou stupňů.

25. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.