o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 17. června 2019, k odvolání navrhovatelek i společnosti PACOVSKÁ 7, s.r.o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2021, č. j. 80 Cm 177/2019-64, takto: Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje. Usnesení soud prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že se návrh v části, jíž se navrhovatelky domáhaly vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti PACOVSKÁ 7, s.r.o., IČO 614 66 310, konané dne 17. června 2019, týkající se pověření jednatelů společnosti, aby pokračovali v přípravě projektu rozdělení společnosti odštěpením, zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že usnesení valné hromady společnosti [Anonymizováno]., IČO [IČO] (dále jen „společnost“) ze dne 17. června 2019, „kterým byla schválena zpráva o vztazích za hospodářský rok 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017“, „zpráva o vztazích za hospodářský rok 1. 1. 2018 až 31. 12. 2018“, a jímž „valná hromada pověřila jednatele společnosti, aby pokračovali v přípravě projektu rozdělení společnosti …. odštěpením“ (dále jen „předmětná valná hromada“), jsou nicotná (výroky I., II. a III.), společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelkám k rukám jejich zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 29 708,96 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- navrhovatelky jsou společnicemi společnosti,

- pozvánka na předmětnou valnou hromadu obsahovala pod bodem 4 návrh usnesení následujícího znění: „valná hromada schvaluje zprávu o vztazích dle § 82 zák. č. 90/2019 Sb., zákona obchodních korporacích, za hospodářský výsledek rok 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017“, pod bodem 6 bylo navrhováno usnesení ve znění „valná hromada schvaluje zprávu o vztazích dle § 82 zák. č. 90/2019 Sb., zákona o obchodních korporacích, za hospodářský rok 1. 1. 2018 až 31. 12. 2018“, a pod bodem 7 bylo navrženo usnesení ve znění „valná hromada bere na vědomí a schvaluje zprávu vypracovanou jednateli společnosti o způsobu řešení bytové situace nájemníků a pověřuje jednatele společnosti, aby činil nezbytné kroky směřující k realizaci projektu rozdělení společnosti odštěpení sloučením dle přiložené zprávy jednatelů“,

- pozvánka byla navrhovatelce a/ doručena dne 30. května 2019, navrhovatelce b/ byla doručována téhož dne, po neúspěšném pokusu o doručení byla zásilka uložena na poště, dne 17. června 2019 byla vrácena odesílateli, navrhovatelce c/ byla pozvánka doručována dne 31. května 2019, po neúspěšném pokusu o doručení byla zásilka uložena na poště, doručena dne 4. června 2019, navrhovatelce d/ byla pozvánka doručována dne 30. května 2019, po neúspěšném pokusu o doručení byla zásilka uložena na poště, vydána adresátu dne 7. června 2019,

- termín konání valné hromady se má dle čl. VII odst. 4 společenské smlouvy společníkům oznámit nejméně 15 dní přede dnem jejího konání zasláním pozvánky na adresu společníků uvedenou v seznamu společníků,

- dne 17. června 2019 se konala předmětná valná hromada, jež (mimo jiné) schválila:

i. pod bodem 4 usnesení: „valná hromada schvaluje zprávu o vztazích dle § 80 zák. č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, za hospodářský rok od 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017“ (dále také jen „usnesení 1/“),

ii. pod bodem 6 usnesení: „valná hromada schvaluje zprávu o vztazích dle § 80 zák. č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, za hospodářský rok od 1. 1. 2018 až 31. 12. 2018“ (dále také jen „usnesení 2/“),

iii. pod bodem 7 usnesení: „valná hromada pověřuje jednatele společnosti, aby pokračovali v přípravě projektu rozdělení společnosti [právnická osoba] odštěpením“ (dále také jen „usnesení 3/“),

- společnice [Anonymizováno] vznesla proti projednávanému bodu 7 (tj. proti usnesení 3/) protest ve znění, že „je projednáváno něco, pro co nejsou splněny podmínky a co je neprojednatelné“, k protestu se připojila i navrhovatelka c/, její protest není v zápisu z valné hromady zaznamenán,

- navrhovatelka a/ nebyla na valné hromadě přítomna,

- navrhovatelky b/, c/ a d/ hlasovaly proti bodu 7 usnesení (tj. usnesení 3/),

- o bodu 7 usnesení hlasovalo 32 hlasů pro, 13 hlasů proti a 4 hlasy se zdržely hlasování,

- do působnosti valné hromady (mimo jiné) dle čl. VII. odstavce 2 písm. e) společenské smlouvy náleží udělování pokynů jednateli a schvalování koncepce podnikatelské činnosti společnosti (včetně jednacího řádu pro jednatele), nejsou-li v rozporu s právními předpisy; valná hromada může zejména zakázat jednateli určité právní jednání, je-li to v zájmu společnosti.

3. Na takto ustaveném základě dospěl k následujícím závěrům:

- přijetí usnesení 1/ a 2/nespadalo do působnosti valné hromady [§ 190 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“], společenská smlouva nad rámec zákona ničeho nestanoví, pak přijaté rozhodnutí nemá právní účinky a hledí se na něj, jako by nebylo přijato (§ 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, § 45 odst. 1 z. o. k. a § 90 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“),

- usnesení 3/ spadá s odkazem na čl. VII. odst. 2 písm. e) společenské smlouvy do působnosti valné hromady, přijaté usnesení však soud prvního stupně posoudil jako neurčité, nesrozumitelné (§ 45 odst. 2 z. o. k.), neboť bylo přijato o „neurčitém projektu rozdělení společnosti odštěpením“ bez bližší specifikace způsobu odštěpení, navíc nebylo totožné s návrhem usnesení jak uvedeno v pozvánce.

4. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně neúspěšné společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelkám částku 29 708,96 Kč sestávající za zaplaceného soudního poplatku (2 000 Kč), odměny zástupce za šest úkonů právní služby (jež specifikuje) po 2 500 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], šesti režijních paušálů po 300 Kč, cestovaného v částce 3 210,96 Kč, náhrady za promeškaný čas za šest půlhodin po 100 Kč a DPH.

5. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud „řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“, in eventum, aby rozhodnutí soudu prvního stupně změnil „žalobu zamítl“ a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

6. Odvolatelka předně namítá, že soud prvního stupně, aniž by jí poskytl příslušné poučení, nárok „překvalifikoval“ z moci úřední; rozhodnutí je pak pro ni překvapivé. Nadto považuje právní závěry soudu prvního stupně za nesprávné. Dle § 190 odst. 3 z. o. k. byla valná hromada oprávněna si vyhradit rozhodování o záležitostech uvedených v usnesení 1/ a 2/, tím, že o těchto záležitostech hlasovala, pak si rozhodování o nich vyhradila. Usnesení 3/ je v kontextu pozvánky (včetně jejích příloh) a událostí proběhlých na předmětné valné hromadě (text byl v průběhu upravován) určité a srozumitelné. Rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť se v něm soud prvního stupně nevypořádal s její námitkou ohledně nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky a/ k podání předmětného návrhu z důvodu její neúčasti na předmětné valné hromadě. Navíc proti „ostatním“ usnesením nebyly podány protesty. Soud prvního stupně rovněž pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení, neboť na věc nesprávně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. namísto § 23 z. ř. s.

7. Navrhovatelky podaly odvolání do výroku IV., navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v uvedeném výroku změnil a přiznal jim náhradu nákladů řízení ve výši 85 160,59 Kč. Argumentují tím, že soud prvního stupně při výpočtu náhrady nákladů řízení nezohlednil § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy tu skutečnost, že šlo o společné úkony při zastupování více osob.

8. Navrhovatelky s odvoláním společnosti nesouhlasily, navrhly, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil. Argumentaci společnosti o překvapivosti rozhodnutí považují za nepřiléhavou, neboť již ve svém návrhu (ale i v průběhu řízení) nicotností přijatého rozhodnutí argumentovaly, soud prvního stupně nicotnost opakovaně v průběhu řízení zmiňoval. Zdůraznily, že valná hromada nikdy neschválila a nevyhradila si právo rozhodovat o věcech, které jsou v kompetenci jednatelů. Nadto minoritní společníci již v průběhu samotné valné hromady avizovali nesrozumitelnost návrhu v části „pokračování v projektu rozdělení společnosti odštěpením“, k němuž navíc neměli dostatek informací. Majoritní vlastník se popsaným (pro něj výhodným) postupem snaží donutit ostatní společníky k řešení, jež je pro ně nepochopitelné a drahé. Nesouhlasí rovněž s námitkou ohledně nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky a/, neboť neúčast na valné hromadě nemá za následek nemožnost domáhat se ochrany svých práv u soudu; všechny navrhovatelky jsou k podání návrhu aktivně legitimovány. Vyjadřují k jednotlivým bodům odvolání společnosti, dodávají, že pan Kopáček, jenž společnost se členy své rodiny ovládá, vyhotovuje neúplnou a nepřesnou zprávu o vztazích, jež si nechává „posvětit“ valnou hromadou, kterou coby majoritní vlastník ovládá. Zmatečná a neúplná byla rovněž pozvánka na valnou hromadu, tato neobsahovala zásadní informace, jichž se společníkům (přes jejich žádosti) nedostalo ani na předmětné valné hromadě; většina z minoritních společníků jsou „starší ročníky“, vzniklé situaci tedy nerozuměla. Navrhovatelka a/ se svého práva napadnout usnesení valné hromady nikdy nevzdala; neúplná je i presenční listina. Právo domáhat se vyslovení nicotnosti rozhodnutí svědčí navrhovatelkám i bez účasti na valné hromadě, či bez toho, že by podaly protest.

9. Již na tomto místě odvolací soud uvádí, že námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí (vznesená odvolatelkou) není na místě. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí soudu za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování soudů již (opakovaně) vyřešena a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze považovat rozhodnutí za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít odvolání jako opravného prostředku. I když rozhodnutí nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu odvolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody odvolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, jež jsou veřejnosti shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz).

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

I. K otázce schvalování zprávy o vztazích valnou hromadou

První nastolenou otázkou je, zda schvalování zprávy o vztazích (zde za rok 2017 a 2018) patří do působnosti valné hromady či nikoli.

Veškerá působnost, kterou zákon nebo společenská smlouva nesvěřuje jiným orgánům společnosti, náleží jednatelům. Do působnosti valné hromady pak spadají pouze záležitosti, jež jí svěřuje zákon (§ 190 odst. 2 z. o. k.) nebo společenská smlouva anebo které si vyhradí (§ 190 odst. 3 z. o. k.).

Převedeno do poměrů projednávané věci, působnost ke schvalování zprávy o vztazích nesvěřuje valné hromadě společenská smlouva, nejedná se ani o záležitost spadající pod § 190 odst. 2 z. o. k. Zbývá tedy vyřešit otázku výkladu § 190 odst. 3 z. o. k., tedy zda si valná hromada mohla vyhradit rozhodování o této záležitosti. Již jen jazykovým výkladem citovaného ustanovení lze dospět k závěru, že postupem podle třetího odstavce § 190 z. o. k. si valná hromada může vyhradit toliko rozhodování o záležitostech, které spadají do působnosti jiných orgánů. Vzhledem k tomu, že rozhodování o schvalování zprávy o vztazích nenáleží do působnosti (žádného) jiného orgánu [k problematice srov. § 82, § 83 z. o. k., či § 85 z. o. k. zakotvující možnost přezkumu zprávy o vztazích nezávislým znalcem, viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 2515/2020], nebylo ani přípustné, aby si valná hromady rozhodování o takové záležitosti vyhradila postupem dle § 190 odst. 3 z. o. k., jak se odvolatelka mylně domnívá. Pak ovšem rozhodla-li valná hromada o záležitosti, jež do její působnosti nespadá, nemá její usnesení žádné právní účinky; na takové usnesení se hledí, jako kdyby nebylo přijato (§ 45 odst. 1, § 245 o. z.), viz za mnohá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2021, sp. zn. 27 Cdo 1141/2020.

Namítá-li odvolatelka, že soud prvního stupně věc „z moci úřední překvalifikoval“, přehlíží, že ustanovení § 90 odst. 1 z. ř. s. soudu ukládá, aby v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodl i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, přijme-li sice orgán právnické osoby rozhodnutí, ale to je stiženo vadami způsobujícími, že se na ně hledí, jako by nebylo přijato (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016).

II. K otázce podání protestu jako nezbytné podmínky pro dovolání se neplatnosti usnesení valné hromady

Zbývá vyřešit otázku usnesení 3/.

Odvolací soud se primárně zabýval zodpovězením otázky, zda proti tomuto bodu usnesení předmětné valné hromady byl (řádně) podán protest (§ 192 odst. 2 z. o. k.), když schvalování koncepce (podnikatelské) činnosti společnosti do působnosti valné hromady spadá (viz článek VII odst. 2 písm. e/ společenské smlouvy společnosti).

11. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se k otázce protestu jako nezbytné podmínky pro dovolání se neplatnosti usnesení valné hromady podává, že:

1) Společník (akcionář), který vznáší protest proti usnesení valné hromady, musí sdělit, proč tak činí, tj. uvést důvody, pro které má za to, že určité usnesení valné hromady odporuje právním předpisům či stanovám společnosti. Neplatnosti usnesení valné hromady se následně může domáhat toliko z důvodů, které on sám, popř. jiná oprávněná osoba, uplatnili formou protestu. Jinak řečeno, nestačí, pokud společník (akcionář) sdělí, že „vznáší protest“, neuvede-li (alespoň stručně), proč (z jakých důvodů) tak činí.

2) K naplnění účelu protestu postačí, když akcionář okolnosti, v nichž spatřuje rozpor usnesení valné hromady s právními předpisy či stanovami, uvede stručně (např. že nebyla dodržena lhůta pro svolání valné hromady, že valná hromada není usnášeníschopná, že pro přijetí daného usnesení nebyl odevzdán dostatečný počet hlasů atd.).

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017 (uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 9/2020“), a ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019.

3) Uvede-li společník (akcionář) v protestu pouze to, že usnesení valné hromady je podle něj „v rozporu se zákonem, stanovami, zájmy společnosti a dobrými mravy, zejména z důvodu zneužití vlivu ovládající osoby na úkor minoritního akcionáře“, aniž by (byť stručně) uvedl konkrétní skutkové okolnosti, které tento rozpor způsobují, je obsah takového protestu neurčitý. Nelze-li obsah protestu zjistit ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), půjde ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. o zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

12. Promítnuto do poměrů projednávané věci, učinili-li účastníci (při jednání před soudem prvního stupně konaném dne 2. října 2020, č. l. 39 – 40) nesporným, že protest (společnice Albertové, k němuž se připojila rovněž navrhovatelka c/) byl učiněn ve znění: „Je projednáváno něco, pro co nejsou splněny podmínky a co je neprojednatelné“, pak aniž by byly byť stručně uvedeny bližší skutkové okolnosti „nesplnění podmínek“, či (byť) stručně rozvedeno, v čem je spatřována „neprojednatelnost“ navrhovaného usnesení, pak je zřejmé, že protest neobsahuje žádnou konkrétní okolnost, je tedy neurčitý (obsah protestu nebylo možno zjistit ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z.), a nelze k němu přihlížet.

13. K námitce odvolatelky namítající nepřítomnost navrhovatelky a/ na předmětné valné hromadě odvolací soud uvádí, že společník se bez ohledu na to, zda byl na jednání valné hromady přítomen, může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z důvodů uplatněných formou protestu, lhostejno, zda jím osobně či jinou oprávněnou osobou; ledaže protest nemohl uplatnit z vážného důvodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018).

14. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ve výroku III. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že návrh v této části zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto s ohledem na částečný úspěch jak navrhovatelek, tak i společnosti dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení § 224 odst. 1 o. s. ř., jak uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení. Ustanovení § 23 z. ř. s. se na danou věc neuplatní (jak se odvolatelka domnívá), je tomu tak proto, že se jedná o řízení, které mohlo být zahájeno pouze na návrh (§ 258 o. z., § 191 odst. 1 z. o. k.).