o zrušení zápisu o výmazu z obchodního rejstříku a obnovení likvidace společnosti Jablonecká, a. s. – v likvidaci, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2021, č. j. 79 Cm 53/2016-130,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na zrušení výmazu společnosti [Jméno advokáta B], IČO [IČO], sídlem [Adresa navrhovatele B] (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku, výrokem II. zamítl návrh na vstup společnosti do likvidace, výrokem III. zamítl návrh na jmenování [Jméno navrhovatele A] likvidátorem společnosti a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud první stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto skutkových zjištění:

- společnost byla zapsána do obchodního rejstříku 5. října 1995, základní kapitál společnosti byl 33 000 000 Kč rozdělený na 33 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč;

- v říjnu 1998 byla společnost zrušena s likvidací; likvidátorem společnosti byl jmenován [jméno FO] (resp. jediný akcionář v působnosti valné hromady rozhodl dne 28. května 1998 o zrušení společnosti s likvidací s tím, že do likvidace vstoupí 10. června 1998, v říjnu 1998 se uvedené skutečnosti promítly do obchodního rejstříku – pozn. odvolacího soudu);

- společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 20. srpna 2004 z důvodu zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku;

- navrhovatel se prostřednictvím buď své osoby (řízení vedené pod sp. zn. 75 Cm 174/2014, potvrzeno odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 14 Cmo 56/2016), nebo prostřednictvím dcery [jméno FO] (řízení vedené pod sp. zn. 76 Cm 72/2009, potvrzeno odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 14 Cmo 664/2009, v tomto řízení [jméno FO] tvrdí, že ona je jedinou akcionářkou společnosti, neboť má v držení 33 kusů akcií [jméno FO], správce konkursní podstaty [právnická osoba]), či společnosti [právnická osoba], jejíž jednatelkou je [jméno FO] (řízení vedené pod sp. zn. 76 Cm 8/2013, potvrzeno odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Cmo 316/2017) opakovaně domáhá obnovení likvidace společnosti, kdy soudy opakovaně konstatují, že zde buď není dána aktivní legitimace navrhovatele, případně jde o majetek známý a nikoli neznámý ve smyslu § 75b odst. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“) /§ 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)/;

- předmětem smlouvy o zastavení cenných papírů uzavřené dne 22. září 1995 mezi zástavním věřitelem [právnická osoba]. a zástavcem [jméno FO] je zástava 13 kusů akcií společnosti k zajištění pohledávky zástavního věřitele proti společnosti [právnická osoba];

- předmětem smlouvy o zastavení cenných papírů uzavřené dne 22. září 1995 mezi [právnická osoba]. jako zástavním věřitelem a [jméno FO] jako zástavcem je zástava 20 kusů akcií společnosti k zajištění pohledávky zástavního věřitele proti společnosti [právnická osoba] V obou smlouvách (textově shodných) je uváděno, že zástavce (tj. [jméno FO] a [jméno FO]) jsou výhradními vlastníky akcií společnosti;

- na základě dohody o narovnání, uzavřené mezi [jméno FO], [tituly za jménem], správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [jméno FO], správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] ze dne 26. března 2004, ve znění jejího dodatku ze dne 16. srpna 2004, bylo mj. postoupeno právo k zastaveným cenným papírům (33 kusům akcií) společnosti a pohledávka za společností [právnická osoba] na [právnická osoba] v likvidaci;

- smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. prosince 2005 (správně 30. ledna 2006 – pozn. odvolacího soudu) uzavřenou mezi [tituly před jménem] [jméno FO], správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] v likvidaci jako postupitelem a společností [Anonymizováno]. jako postupníkem, byla postoupena pohledávka za společností [právnická osoba], včetně zástav – nemovitostí, budovy čp. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsané na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] a dům č. p. [Anonymizováno] se st. parc. č. [Anonymizováno]/1 zapsané na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] (dále jen „nemovitosti“). Akcie společnosti nejsou ve smlouvě zmíněny;

- smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. ledna 2007 uzavřenou mezi postupitelem [Anonymizováno] a navrhovatelem Seferem Knapem jako postupníkem byla postoupena pohledávka za společností [Anonymizováno] včetně zástav – nemovitostí. Akcie společnosti nejsou ve smlouvě zmíněny;

- společnost [právnická osoba], zkr.: [Anonymizováno]-[právnická osoba]. měla pohledávku ve výši 2 492 909 ATS a ve výši 361 143 DM za společností [jméno FO] a ve výši 600 000 USD za [jméno FO], narozeným 25. října 1947; pohledávky byly dlužníky uznány a postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. července 1996 na společnost.

3. Soud prvního stupně s odkazem na § 3043 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), aplikoval hmotně právní úpravu platnou a účinnou do 31. prosince 2013, tj. postupoval dle § 75b odst. 2 obch. zák.

4. Účastníkem daného řízení je i vymazaná společnost, přičemž osobami oprávněnými v řízení jednat za vymazanou společnost jsou ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku (mutatis mutandis viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, uveřejněné pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Tvrzení navrhovatele o střetu zájmu likvidátora, potažmo advokáta je liché.

5. Ustanovení § 75b odst. 2 obch. zák. taxativně vymezuje okruh účastníků, kterým svědčí aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení zápisu o výmazu a obnovení likvidace společnosti. Proto se soud prvního stupně nejprve zaměřil na otázku aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu a uzavřel, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání předmětného návrhu. Navrhovatel neprokázal, že je akcionářem společnosti, ani to, že je jejím věřitelem; jeho tvrzení se vzpírají i prosté logice. Proto podaný návrh zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 b., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Společnost byla plně úspěšná, ale nákladů řízení se vzdala.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že postupoval v rozporu se svým předchozím pravomocným rozhodnutím vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. 75 Cm 174/2014, kde jej uznal osobou aktivně legitimovanou k podání předmětného návrhu; jeho aktivní legitimaci potvrdil i odvolací soud.

9. K závěru soudu prvního stupně uvedeném v odst. 9 a 10 napadeného rozhodnutí, že akcie společnosti „nejsou ve smlouvě zmíněny“, namítá, že dle zákonných ustanovení přecházejí s pohledávkou veškerá její zajištění. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně obsaženém v odst. 17, že jeho tvrzení o střetu zájmu likvidátora, potažmo advokáta jsou liché, kdy se soud prvního stupně neřídil názorem odvolacího soudu v řízeních souvisejících, na které odkazuje v odst. 5 odůvodnění, jakož i v dalších řízeních známých soudům z úřední činnosti.

10. Soudu prvního stupně dále vytýká, že nepostupoval dle § 209 odst. 1 o. z., jak se podává ze závazného názoru odvolací soudu v jiném řízení (které však nespecifikuje – pozn. odvolacího soudu). Je nedůvěryhodné, kdy soud v rámci návrhu ohledně jedné společnosti, byť podaném jinými zainteresovanými subjekty, v základních věcech postupuje zcela rozdílně.

11. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti odvolatele (navrhovatel) a společnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř), kterým bylo předvolání k nařízenému jednání řádně a včas doručeno, k němuž se však bez omluvy nedostavili.

13. Předně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně v dané věci nesprávně aplikoval hmotněprávní úpravu platnou a účinnou do 31. prosince 2013 (§ 75b odst. 2 obch. zák.). Byť byla společnost zrušena s likvidací již v roce 1998 a k jejímu výmazu z obchodního rejstříku došlo dne 20. srpna 2004, bylo namístě postupovat dle § 209 odst. 1 o. z., neboť předmětný návrh byl podán dne 6. června 2016, tj. již za účinnosti nové právní úpravy. Neuplatní se tedy ustanovení § 3043 odst. 2 o. z., jak vyplývá už z jeho znění. Opačný výklad by byl nepřípustně extenzivní.

14. Nesprávná aplikace zákonného ustanovení však nemá v poměrech projednávané věci vliv na posouzení otázky, zda lze podanému návrhu vyhovět či nikoliv, když soud prvního stupně návrh zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu. V posouzení této primární otázky se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele ztotožňuje.

15. K výtkám odvolatele k osobě likvidátora a jeho zastupování společnosti v daném řízení, odvolací soud připomíná, že předmětné řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Účastníky řízení jsou pak dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy též vymazaná společnost. Osobami oprávněnými v řízení jednat za vymazanou společnost jsou pak ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, uveřejněné pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. Odvolací soud má za to, že tyto závěry se uplatní i v řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014. K obdobným závěrům došla i komentářová literatura viz Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1063. Tudíž osobou oprávněnou zastupovat společnost v likvidaci v občanském soudním řízení podle § 21 odst. 2 o. s. ř. je zásadně (s výjimkou předvídanou ustanovením § 32 odst. 2 o. s. ř.) likvidátor společnosti.

16. Účastníky předmětného řízení jsou tudíž navrhovatel a vymazaná společnost, jednající likvidátorem, jenž byl do funkce jmenován na základě rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Toto rozhodnutí odráží jednoznačnou vůli společnosti k tomu, kdo měl společnost provést procesem likvidace. Výhrady odvolatele směřují zejména k činnosti likvidátora v průběhu samotné likvidace společnosti, příp. porušování povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, nesouvisejí tak s jednáním za společnost v nadepsaném řízení.

17. Odvolací soud proto v poměrech projednávané věci nemá pochybnosti o tom, kdo je osobou oprávněnou za společnost jednat, udělit za společnost plnou moc k jejímu zastupování v nadepsaném řízení. Společnost je tak v daném řízení řádně zastoupena na základě udělené plné moci, konstrukce odvolatele o nemožnosti zastoupení dle § 21 odst. 4 o. s. ř. neobstojí, nadto z obsahu spisu ani žádné relevantní skutečnosti pro případnou aplikaci uvedeného ustanovení nevyplývají.

18. Předmětem nadepsaného řízení je zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku, a limity pro takový zásadní zásah do poměrů již zaniklé právnické osoby jsou upraveny v § 209 o. z.

19. Podle § 209 o. z.

(1) Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.

(2) Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně provedl veškeré potřebné dokazování k posouzení nastolené otázky, zda jsou splněny předpoklady pro obnovení společnosti, když se nejprve správně zabýval otázkou, zda navrhovateli svědčí aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu. Soud prvního stupně v dané věci postupoval v souladu s procesními předpisy, účastníky řízení seznámil se svým právním názorem, navrhovateli poskytl v nezbytném rozsahu potřebné procesní poučení, jakož i dostatečný prostor pro skutková tvrzení, jakož i doplnění potřebných důkazů k jejich prokázání. Odvolací soud doplnil dokazování a provedl důkaz smlouvou o prodeji nemovitostí uzavřenou dne 28. ledna 1999, ve znění jejích dodatků, mezi společností a společností [právnická osoba]., která se na jejím základě stala vlastníkem předmětných nemovitostí.

21. Okruh aktivně věcně legitimovaných osob vymezuje § 209 o. z. poměrně široce tak, že legitimaci k podání návrhu má ten, kdo osvědčí právní zájem. Osvědčení právního zájmu představuje tvrzení skutečností, z nichž právní zájem vyplývá. Navrhovateli tedy na podání návrhu nestačí jakýkoli zájem, tedy například jen ekonomický či administrativní, ale jeho zájem musí být „právní“, což představuje právní vztah k podávanému návrhu a potažmo pak k výsledku řízení (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 1058 s.)

22. Jak vyplývá z podaného návrhu a dalších podání navrhovatele svůj právní zájem (stručně řečeno) navrhovatel spatřuje v tom, že je akcionářem společnosti a jejím věřitelem.

23. Odvolací soud pro přehlednost rekapituluje, že společnost byla založena 22. září 1995 [jméno FO] a [jméno FO]. Společnost emitovala 33 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč; základní kapitál společnosti byl tudíž 33 000 000 Kč. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že do roku 1995 vystupovaly výše uvedené zakladatelky jako akcionářky společnosti; [jméno FO] vlastnila 13 kusů akcií, [jméno FO] pak 20 kusů akcií. Od roku 1998 měla společnost až do svého výmazu z obchodního rejstříku (dne 20. srpna 2004) jediného akcionáře, a to společnost [právnická osoba]. Dne 28. května 1998 tato jako jediný akcionář v působnosti valné hromady rozhodla o zrušení společnosti s likvidací s tím, že společnost do likvidace vstoupí dne 10. června 1998; likvidátorem společnosti jmenovala [jméno FO]. O tom, že společnost [právnická osoba] (od března 2000 [právnická osoba] v likvidaci) byla jediným akcionářem společnosti až do jejího výmazu z obchodního rejstříku, svědčí i výše uvedená dohoda o narovnání (uzavřená mezi správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. a správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]) ze dne 26. března 2004, ve znění jejího dodatku ze dne 16. srpna 2004. Z této se mj. podává, že se její strany dohodly na tom, že společnost [právnická osoba] v likvidaci je vlastníkem veškerých v dohodě specifikovaných pohledávek, včetně zajišťovacích směnek, jiných zástavních práv a cenných papírů, tedy i pohledávky za společností [právnická osoba], zajištěné zástavní smlouvou k nemovitostem, jakož i 33 kusů akcií emitovaných společností. Nemovitosti společnost prodala již v roce 1999.

24. Navrhovatel jednak tvrdil, že akcie nabyl od společnosti [Anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. ledna 2007, která je získala na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. ledna 2006 od společnosti [právnická osoba] v likvidaci. Předmětných 33 kusů akcií společnosti sloužilo jako zástava k zajištění pohledávky zástavního věřitele (tj. [právnická osoba].) proti dlužníkovi [právnická osoba], vyplývající z úvěrové smlouvy č. 47/94 ze dne 20. července 1994 (viz zástavní smlouvy ze dne 22. září 1995).

25. Je třeba připomenout, že v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 76 Cm 72/2009 tvrdila zakladatelka společnosti [jméno FO], že je vlastníkem 33 kusů akcií společnosti, které nabyla od správce konkursní podstaty společnosti [právnická osoba] v likvidaci, předložila kopie akcií a protokol o jejich předání ze dne 12. ledna 2005. Návrh byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2009, č. j. 76 Cm 72/2009-11, zamítnut pro neexistenci „dosud neznámého majetku“. K odvolání navrhovatelky [jméno FO] bylo uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 22. září 2010, č. j. 14 Cmo 664/2009-64, potvrzeno. Je tedy přinejmenším sporné, jak mohla společnost RAVIX, a. s. předmětné akcie dne 16. ledna 2007 získat, když měly být již dva roky před tím předány [jméno FO], a to rovněž společností [právnická osoba] v likvidaci, která tím, že je jedinou akcionářkou společnosti, argumentovala v označeném pravomocně skončeném řízení.

26. Výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek (ze dne 30. ledna 2006 a 16. ledna 2007) byly však uzavřeny až po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. V uvedených smlouvách /na rozdíl od dohody o narovnání uzavřené dne 26. března 2004 mezi společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba], v níž byly vymezeny veškeré pohledávky, včetně zástav a cenných papírů (tj. i 33 kusů akcií společnosti), jejichž vlastníkem byla společnost [právnická osoba]/, nejsou akcie společnosti jako zajišťovací instrument nijak specifikovány. Což je logickým důsledkem toho, že v době uzavření uvedených smluv o postoupení pohledávek nebyly akcie zaniklé společnosti již platné. Akcie vymazané společnosti se staly bezcenným (neplatným) cenným papírem; při neexistenci společnosti, která je emitovala, s nimi nemohla být spojena žádná práva akcionáře (§ 155 obch. zák.).

27. Navrhovatel dále dovozoval svou aktivní legitimaci z postavení věřitele společnosti, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], zkr.: [Anonymizováno]-[právnická osoba]., která měla pohledávku ve výši 2 492 909 ATS a ve výši 361 143 DM za společností [jméno FO] a ve výši 600 000 USD za [jméno FO], narozeným 25. října 1947. Uvedené pohledávky byly dlužníky uznány a postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. července 1996 (za cenu pouhých 1 Kč) na společnost, která je tak věřitelem společnosti [jméno FO]. a [jméno FO]. Navrhovatel sám tak není věřitelem společnosti z titulu uvedených pohledávek.

28. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že navrhovatel neprokázal, že je akcionářem společnosti, ani že je jejím věřitelem. To znamená, že neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci k podání předmětného návrhu, resp. že se mu nepodařilo osvědčit právní zájem (okolnosti odvolatelem uváděné by mohly založit pouze majetkový zájem) na požadovaném zrušení zaniklé společnosti jakožto předpoklad pro úspěšnost podaného návrhu, důsledkem čehož je zamítnutí podaného návrhu.

29. Odvolací soud pro úplnost dodává, že i pokud by skutečně navrhovatel byl k podání návrhu aktivně legitimován a tvrzení o svém právním zájmu přinesl a současně své tvrzení osvědčil, nemohl by být jeho návrh na zrušení výmazu společnosti z veřejného rejstříku důvodný, a to pro nenaplnění dalších předpokladů vymezených v § 209 o. z., jimiž jsou objevení se neznámého majetku po výmazu společnosti z veřejného rejstříku, nebo objevení se jiného zájmu hodného právní ochrany.

30. Pojem neznámý majetek je ve smyslu § 209 o. z. nutno vykládat tak, že jde o majetek, jehož existence se zjistí až po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. V poměrech projednávané věci však navrhovatelem tvrzený majetek není skutečností, která by se „objevila“ po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Tvrzené pohledávky existovaly již v době, kdy ve společnosti probíhal proces likvidace, nejde tak o neznámý majetek. Pokud byly tvrzené pohledávky na společnost skutečně dne 26. července 1996 postoupeny, pak šlo o majetek známý. Navrhovatelem tvrzené pohledávky existovaly již v době, kdy ve společnosti probíhal proces likvidace. Společnosti tyto pohledávky musely být známy (byla účastníkem daného právního vztahu), byla jejich nabyvatelkou. Jinak řečeno, jde o skutečnost, která byla likvidátorovi známa ještě před výmazem společnosti z obchodního rejstříku. Zbývá dodat, že ani uvedené nemovitosti nebyly a ani nemohly být neznámým majetkem, když tyto byly prodány v průběhu likvidace společnosti již v roce 1999. Jde-li o tvrzené zástavní právo k uvedeným nemovitostem, odvolací soud dodává, že bylo-li na nemovitostech platně zřízeno zástavní právo, sdílí osud nemovitosti. Jinak řečeno, bez dalšího změnou v osobě vlastníka zastavené věci nezaniká zástavní právo zřízené ve smlouvě, jestliže nabyvatel věci při uzavření smlouvy o existenci zástavního práva věděl nebo vědět musel.

31. Vzhledem k uvedenému tak nelze hovořit o tzv. neznámém majetku, jak je má na mysli citované ustanovení § 209 o. z. Z logiky věci pak dříve známý majetek nelze podřadit pod pojem jiný zájem hodný právní ochrany, neboť pak by kategorie neznámého majetku postrádala v citovaném ustanovení smysl.

32. Přiléhavou odvolací soud neshledal ani námitku odvolatele, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se svým předchozím pravomocným rozhodnutím vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. 75 Cm 174/2014, kde „jej uznal osobou aktivně legitimovanou k podání předmětného návrhu, že jeho aktivní legitimaci potvrdil i odvolací soud“, neobstojí. Řízení vedené pod uvedenou spisovou značkou se týkalo odlišného předmětu řízení. V uvedeném řízení se navrhovatel výslovně domáhal „určení, že zápis dovětku v likvidaci u společnosti a zápis likvidátora této společnosti V. Šturce do obchodního rejstříku je neplatný a dále určení, že společnost nebyla pravomocně zrušena a že při zápisu likvidace této společnosti do obchodního rejstříku byl porušen zákon“, nikoliv zrušení zápisu o výmazu společnosti a obnovení její likvidace. Odvolací soud se k otázce aktivní legitimace navrhovatele blíže nevyjadřoval. Uzavřel, že předmětný návrh nemůže z právního hlediska obstát, neboť se měl domáhat vydání rozhodnutí o obnovení společnosti a likvidace a jmenování likvidátora s tím, že pokud by věcně a místně příslušný soud jeho návrhu vyhověl, pak po právní moci takového rozhodnutí by rejstříkový soud provedl zápis do obchodního rejstříku (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 14 Cmo 56/2016-165, jež je oběma účastníkům řízení známé). V nadepsaném řízení se soud prvního stupně otázkou aktivní legitimace navrhovatele k podání předmětného návrhu dostatečně zabýval, jeho závěr o nedostatku jeho aktivní legitimace má oporu v provedeném dokazování. Navrhovateli se ani přes poučení soudu prvního stupně nepodařilo prokázat, ani že je akcionářem společnosti, ani že je jejím věřitelem.

33. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolatel nebyl v odvolacím řízení úspěšný; úspěšné společnosti žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Za této situace odvolací soud o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.