o zaplacení vypořádacího podílu, k odvolání společnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2020, č. j. 80 Cm 46/2013-465, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 11. prosince 2020, č. j. 80 Cm 46/2013-471,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením uložil „žalované“ povinnost zaplatit „žalobci“ do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23 071 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů od 23. března 2013 do zaplacení (výrok I.), rovněž žalované“ uložil povinnost nahradit „žalobci“ náklady řízení ve výši 2 950 355 Kč (výrok II.) a dále „žalované“ uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 91 318,94 Kč (výrok III.).

2. Nejprve je třeba uvést, že předmětem daného řízení, které bylo zahájeno dne 25. března 2013, je zaplacení vypořádacího podílu dle § 61 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud proto již na tomto místě pro srozumitelnost uvádí, že nadepsané řízení je řízením podle § 200e odst. 1, 3 věty druhé a § 9 odst. 3 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř..“), jež má povahu nesporného řízení; a tomu má odpovídat i terminologie při označení účastníků. Účastníci řízení se neoznačují jako „žalobce“ a „žalovaný“, nýbrž jako „navrhovatel“ a „účastník“, resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení; ve věci samé se nerozhoduje rozsudkem, ale usnesením. Odvolací soud proto používá správnou terminologii.

3. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že věc projednal a rozhodl bez přítomnosti společnosti a jejího právního zástupce (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) při ústním jednání dne 19. listopadu 2020, odkazuje na ustálené závěry soudní praxe (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Odon 369/96 nebo Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cdo 90/93). Soud prvního stupně poukázal na to, že omluva právního zástupce společnosti ze dne 18. listopadu 2020 neobsahovala žádost o odročení jednání, rovněž ji považoval za nedůvodnou a účelovou, neboť tvrzené zdravotní důvody nebyly řádně doloženy (průkazem pracovní neschopnosti), jakož i s ohledem na opakované žádosti společnosti, resp. jejího právního zástupce o odročení jednání ze zdravotních důvodů, aniž by se pokusil zajistit substituci.

4. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto skutkových zjištění:

- navrhovatel a jeho zemřelý otec [Anonymizováno], jehož je navrhovatel dědicem, byli společníky společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“), každý z nich s podílem ve výši 20 % na základním kapitálu společnosti;

- účast navrhovatele a jeho otce [Anonymizováno] ve společnosti zanikla na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2012, č. j. 80 Cm 294/2008-133, které nabylo právní moci dne 19. července 2012;

- navrhovatel i jeho otec společnost vyzvali ke spravedlivému majetkovému vypořádání s ohledem na zánik jejich účasti ve společnosti (výzvy byly společnosti doručeny dne 19. prosince 2012 a 12. března 2013);

- podle znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem - znaleckým ústavem [Anonymizováno] (dále jen „znalecký posudek“ a „znalec“) výsledná tržní hodnota vypořádacího podílu navrhovatele ve společnosti činí 11 699 000 Kč.

5. Na základě shora popsaného skutkového stavu soud prvního stupně s odkazem na § 61, § 113 a § 150 obch. zák. uzavřel, že v důsledku zániku účasti navrhovatele a jeho otce ve společnosti, jakož i s tím souvisejícím převodem jejich obchodních podílů na společnost, jim vzniklo právo na vypořádací podíl. Soud prvního stupně, odkazuje na ustálenou judikaturu k otázce vypořádání společníků ve společnosti s ručením omezeným v případě zániku účasti společníka (kterou cituje), vycházeje ze závěrů znaleckého posudku uzavřel, že navrhovateli náleží vypořádací podíl v celkové výši 23 398 000 Kč. Soud prvního stupně proto podané „žalobě“ vyhověl.

6. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tím, že ve věci neúspěšnou společnost stíhá povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé státu. Jde o náklady znalečného, které bylo vyplaceno ze státních prostředků v celkové 91 318,94 Kč.

8. Společnost napadla rozsudek soudu prvního stupně, včetně doplňujícího usnesení, odvoláním, nesouhlasíc se závěry soudu prvního stupně po stránce skutkové i právní, a navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soud prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Odvolatelka opakuje argumentaci uplatněnou před soudem prvního stupně. Zejména poukazuje na okolnosti, na jejichž podkladě se navrhovatel a jeho zemřelý otec „stali“ společníky společnosti (vydržení obchodních podílů, což odvolatelka považuje min. za hrubě nespravedlivé, kdy navrhovatel nemohl být v dobré víře), jakož i na chování navrhovatele, který společnosti aktivně škodil (četné návrhy na nařízení předběžných opatření), což v konečném důsledku po dobu jejich účinnosti mařilo podnikatelské záměry společnosti (předběžná opatření nařízená soudem prvního stupně byla odvolací soudem k odvolání společnosti změněna a návrhy byly zamítnuty).

10. Odvolatelka se vyjadřuje k otázce poctivého vypořádání. Namítá, že soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku, jehož závěry odvolatelka rozporuje a veškeré své výhrady hodlala uplatnit při jednání nařízeném na 19. listopadu 2020 a navrhnout k vysvětlení rozporů výslech znalce. K jednání se právní zástupce odvolatelky nedostavil, neboť mu v tom bránily zdravotní důvody. O této skutečnosti soud prvního stupně informoval, doložil doklad o pracovní neschopnosti. Postup soudu prvního stupně považuje za alibistický, poukazuje rovněž na existenci v té době platných plošných opatření ohledně šíření nákazy, nezbytné izolace na základě vládních nařízení o nouzovém stavu. Odvolatelka tak má za to, že soud prvního stupně tím, že věc v zásadní fázi dokazování projednal a rozhodl bez její přítomnosti, ji zbavil práva na spravedlivý proces, spočívající v možnosti se vyjádřit ke skutečnostem a navrhnout důkazy k vlastním tvrzením.

11. Navrhovatel považuje odvolání společnosti za nedostatečně odůvodněné a věcně nesprávné, navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

12. Navrhovatel se k jednotlivým odvolacím námitkám obsáhle vyjadřuje, zejména k otázce jeho účasti ve společnosti a údajnému poškozování společnosti ze strany navrhovatele. Poukazuje na pravomocně skončené řízení vedené soudem prvního stupně, kdy usnesením ze dne 28. května 2012, č. j. 80 Cm 294/2008-133, došlo ke zrušení účasti navrhovatele a jeho otce ve společnosti. Dále zdůrazňuje, že návrhy na vydání předběžných opatření byly podávány v rámci předmětného řízení vždy pouze v určitých případech převodu nebo zatížení nemovitostí ve vlastnictví společnosti, které z pohledu navrhovatele představovaly riziko nebo zhoršení dobytnosti jeho pohledávky na uhrazení vypořádacího podílu.

13. Podrobně se věnuje námitce odvolatelky týkající se porušení jejího práva na spravedlivý proces, poukazuje na dosavadní procesní pasivitu společnosti v řízení (např. neúčast na jednáních soudu, nevyjadřování se k výzvám soudu, neochota spolupráce se soudem ustanoveným znalcem). Znalecký posudek vychází z auditované účetní závěrky společnosti a ohledání nemovitostí společnosti dle možností znalce; znalecký posudek je kvalitně zpracovaný, přičemž jakákoliv nesprávnost či nedostatek v podkladech předložených znalci musí jít k tíži společnosti, neboť jedině ona mohla mít tyto informace a podklady k dispozici. Odvolatelka měla dostatek prostoru se ke znaleckému posudku vyjádřit, znalecký posudek jí byl doručen, doposud proti němu nevznesla žádný relevantní argument, výslech znalce nenavrhovala.

14. Tvrzení odvolatelky, že odepřením odročení jednání nařízeného na 19. listopadu 2020 mělo dojít k zásahu jejího do práva na spravedlivý proces, proto v kontextu výše uvedeného považuje navrhovatel za účelové. Odvolatelka byla o nařízeném jednání informována v dostatečném předstihu, pro případ nemožnosti jejího právního zástupce zúčastnit se jednání byl dostatek času pro zajištění vhodné substituce. Nadto zdůrazňuje, že odvolatelka zaslala toliko omluvu z jednání (a to pouhý den před jeho konáním), žádost o odročení jednání tato neobsahovala.

15. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí nemůže obstát, a to z níže uvedených důvodů.

16. Klíčovou otázkou je posouzení, zda postup prvního stupně dle § 101 odst. 3 o. s. ř. byl správný.

17. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů

18. V nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání.

19. K otázce důvodnosti omluvy neúčasti účastníka u jednání Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti vysvětlil, že se nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které mu znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou současně omluvitelné, přičemž důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je podle ustálené judikatury (zpravidla) také jeho nemoc. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 26 Cdo 2023/2000, usnesení ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2001, pod číslem 124, usnesení ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 2839/2008, usnesení ze dne 28. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 1366/2015, popř. rozsudek ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013).

20. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojené (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007).

21. Účastník má právo dát se v řízení zastoupit zástupcem, jehož si zvolí (§ 24 a násl. o. s. ř.). Zástupce, kterému účastník řízení udělil procesní plnou moc, je pak oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28a odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

22. O odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže takový účastník v důsledku nesprávného postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. dubna 1996 sp. zn. 3 Cdon 810/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 14/97, pod poř. č. 111). Jinak řečeno zastoupený účastník vykonává svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím svého zástupce. Z úpravy jeho procesního postavení vyplývá, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem i tehdy, jestliže bez výslovného návrhu účastníka projedná věc v nepřítomnosti jeho zástupce, který z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) požádal o odročení jednání.

23. Odvolací soud, vycházeje z obsahu spisu, stručně rekapituluje:

- Návrh na zaplacení vypořádacího podílu byl podán dne 25. března 2013; jako navrhovatelé byli označení [Anonymizováno] a jeho otec [Anonymizováno].

- Navrhovatel [Anonymizováno] dne 1. listopadu 2012 zemřel, tj. ještě před zahájením daného řízení. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 27. prosince 2013, č. j. 80 Cm 46/2013-46, řízení vůči tomuto navrhovateli pravomocně zastavil.

- Usnesením ze dne 29. května 2014, č. j. 80 Cm 46/2013-66, soud prvního stupně připustil změnu „žaloby“.

- Účast navrhovatele a jeho zemřelého otce [Anonymizováno], jehož je navrhovatel dědicem, ve společnosti zanikla na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2012, č. j. 80 Cm 294/2008-133, které nabylo právní moci dne 19. července 2012.

- V průběhu řízení byla navrhovatelem podána řada návrhů na nařízení předběžného opatření (od září 2013 do června 2018 sedm návrhů).

- Usnesením ze dne 8. července 2014, č. j. 80 Cm 46/2013-67, byla v dané věci [Anonymizováno], jmenována znalcem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ceny a odhady podniků ke stanovení hodnoty vypořádacího podílu navrhovatele a jeho otce, v usnesení blíže specifikovaného.

- První jednání v dané věci bylo nařízeno na 11. června 2015. Právní zástupce společnosti požádal podáním ze dne 21. května 2015 (došlým soudu 25. května 2015) o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize s řízením vedeným u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 18/2015. Hlavní líčení bylo nařízeno na osm dní (26. května 2015, 28. a 29. května 2015, 2. června 2015, 9. června 2015, 11. června 2015, 30. června 2015 a 2. července 2015), v dané věci vystupuje šest obviněných osm obhájců (č. l. 146 a 148 spisu). Soud prvního stupně neshledal důvod pro odročení jednání, a proto jednal v jeho nepřítomnosti (č. l. 158 spisu).

- Znalecký posudek byl znalcem vypracován, účastníkům řízení byl řádně doručen, výslech znalce byl proveden při jednání konaném dne 12. října 2015 (č. l. 173 spisu), navrhovatel a společnost, resp. jejich právní zástupci byli při jednání přítomni.

- Usnesením ze dne 24. srpna 2016, č. j. 80 Cm 46/2013-201, soud prvního stupně nadepsané řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. 4 C 91/2007. Předmětem tohoto řízení bylo posouzení, zda tam specifikované nemovitosti jsou ve vlastnictví společnosti, což je důležitou otázkou pro ocenění hodnoty společnosti jako celku, která je pro stanovení výše vypořádacího podílu výchozí.

- Při jednání konaném dne 4. února 2019 (č. l. 382 spisu) soud prvního stupně rozhodl o pokračování v nadepsaném řízení, neboť důvod pro jeho přerušení odpadl. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu [adresa] ze dne 18. dubna 2017, č. j. 4 C 91/2007-543, bylo určeno, že společnost je vlastníkem tam specifikovaných nemovitostí. Jednáno bylo v nepřítomnosti právního zástupce společnosti. Žádost o odročení jednání ze dne 4. února 2019 (č. l. 380) s tím, že se právní zástupce společnosti nachází na pohotovosti, soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou, nebyla nijak doložena, jde již o několikátou omluvu z jednání.

- Usnesením ze dne 14. května 2019, č. j. 80 Cm 46/2013-394, byl v dané věci znalecký ústav [Anonymizováno] jmenován znalcem z oboru ekonomika a stavebnictví s tam vymezeným znaleckým úkolem.

- Znalecký posudek byl znalcem vypracován, účastníkům řízení byl řádně doručen (dne 11. června 2020); ke sdělení stanoviska, popř. výhrad k němu nebyli účastníci řízení soudem prvního stupně vyzváni.

- Ve věci bylo nařízeno jednání na 29. října 2020, které bylo z důvodu trvání epidemiologické situace odročeno na 19. listopadu 2020. Předvolání bylo právnímu zástupci navrhovatele doručeno dne 15. října 2020, právnímu zástupci společnosti bylo doručeno dne 14. října 2020.

- Dne 16. listopadu 2020 právní zástupce společnosti omluvil svou neúčast při jednání nařízeném na 19. listopadu 2020 z důvodu své dočasné pracovní neschopnosti, jakož i z důvodu aktuálních vládních opatření (č. l. 445 spisu). Zároveň žádal o odročení nařízeného jednání. Dne 18. listopadu 2020 právní zástupce společnosti doložil svou pracovní neschopnost, a to listinou pořízenou ePortálu ČSSZ „informace o dočasné pracovní neschopnosti“, z níž se podává, že právní zástupce společnosti je v dočasné pracovní neschopnosti od 16. listopadu 2020 (č. l. 452 spisu).

- Soud prvního stupně dne 19. listopadu 2020 věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti společnosti, resp. jejího právního zástupce.

24. Jak vyplývá z obsahu spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti společnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř., argumentuje především tím, že právní zástupce společnosti se k nařízenému jednání toliko omluvil a pouhá omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 369/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 25, na něž soud prvního stupně odkázal). Nadto předmětnou omluvu nepovažoval za důvodnou, neboť zdravotní důvody právního zástupce společnosti nebyly řádně doloženy průkazem pracovní neschopnosti. Rovněž poukázal na celkový přístup společnosti k věci - opakované žádosti o odročení jednání ze strany jejího právního zástupce ze zdravotních důvodů, aniž by se pokusil zajistit substituci. Soud prvního stupně považoval omluvu společnosti za účelovou, vedenou snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé.

25. S uvedeným závěrem soudu prvního stupně se však odvolací soud neztotožňuje. Postup soudu prvního stupně nebyl správný. Soud prvního stupně zcela pominul, že omluva právního zástupce společnosti obsahovala i výslovnou žádost o odročení nařízeného jednání právě z důvodu jeho doložené dočasné pracovní neschopnosti. Odvolací soud právním zástupcem předloženou listinu, pořízenou z ePortálu ČSSZ, považuje na rozdíl od soudu prvního stupně za dostatečný doklad prokazující jeho nemoc.

26. Je třeba dodat, že již samotné tvrzení o nemoci je způsobilé omluvit neúčast účastníka u nařízeného jednání, jelikož nemoc je stavem, který účastník řízení zásadně nemůže předvídat a ani odvrátit. Soud prvního stupně ke dni konání jednání neměl žádné relevantní důkazy o tom, že právní zástupce společnosti nemocen není, a že lze tudíž jeho jednání považovat za účelové. Naopak, jeho dočasná pracovní neschopnost byla náležitě doložena. Dle odvolacího soudu se z obsahu spisu nepodává, že by právní zástupce společnosti svým jednáním úmyslně mařil jednání a postup soudu, že by jeho jednání bylo obstrukčním ve snaze nadepsané řízení protahovat. Nejde o opakovanou žádost o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti právního zástupce společnosti; jeho předchozí dvě žádosti byly založeny jednak na tvrzené kolizi jednání (s hlavním líčením v trestní věci) a dále na tvrzené návštěvě pohotovosti, přičemž těmto žádostem soud prvního stupně nevyhověl a nařízená jednání proběhla. K výzvám soudu prvního stupně se právní zástupce společnosti, jak se podává z obsahu spisu, vyjadřoval, mj. se z nich podává, že s výší požadovaného vypořádacího podílu nesouhlasí, k předchozímu znaleckému posudku měl výhrady. Je třeba poznamenat, že ke sdělení případných výhrad k posledně vypracovanému znaleckému posudku nebyli účastníci řízení soudem prvního stupně vyzváni.

27. Odvolací soud má proto za to, že v posuzovaném případě nebyly splněny zákonné podmínky umožňující věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti společnosti; její právní zástupce včas požádal o odročení nařízeného jednání a vzhledem ke všem okolnostem projednávané věci je třeba mít také důvod, pro který žádal o odročení jednání, za důležitý. Jednání nařízené na 19. listopadu 2020 bylo z pohledu odvolacího soudu klíčovým, neboť byl proveden důkaz dalším znaleckým posudkem vypracovaným soudem ustanoveným znalcem - znaleckým ústavem [právnická osoba], který byl stěžejním podkladem pro určení hodnoty vypořádacího podílu navrhovatele ve společnosti.

28. Soud prvního stupně uvedeným postupem znemožnil společnosti realizovat její procesní práva, odňal jí možnost jednat před soudem a vyjádřit se k provedenému dokazování. Projednáním věci bez přítomnosti společnosti tak soud prvního stupně zatížil řízení zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 věty první o. s. ř. K této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být za odvolacího řízení odstraněna, byl odvolací soud povinen přihlédnout dle § 212a odst. 5 věty první o. s. ř.

29. Proto odvolací soud napadený rozsudek dle 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., aniž by k projednání odvolání nařídil jednání /§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř./ a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení v souladu s ustanovením § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

30. V dalším řízení se soud prvního stupně znovu nařídí jednání, k němuž předvolá účastníky. S ohledem na stanovisko společnosti a její výhrady k vypracovanému znaleckému posudku, předvolá k jednání znalce (znalecký ústav [Anonymizováno]) a vyslechne jej (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 635/2018). Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně znovu rozhodne a své závěry promítne do nového rozhodnutí ve věci. Odvolací soud připomíná, že jde o tzv. nesporné řízení, čemuž soud prvního stupně podřídí používanou terminologii při označení účastníků řízení a ve věci rozhodne usnesením.

31. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně podle § 224 odst. 3 o. s. ř. v novém rozhodnutí ve věci samé.