o zaplacení 150 000 CHF s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2019, č. j. 79 Cm 1/2019-176, ve znění opravného usnesení ze dne 8. listopadu 2019, č. j. 79 Cm 1/2019-179,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 150 000 CHF s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 1. ledna 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 454 401,60 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- žalovaný udělil dne 21. února 2013 [Anonymizováno] plnou moc k zastupování v souvislosti s převodem obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] (dále jen „společnost“) ze žalobce na žalovaného, zmocněnec byl oprávněn k sepisu, podpisu smluv

o převodu podílu, k jednání s úřady, včetně obchodního rejstříku (dále jen „předmětná plná moc“)

- žalobce a žalovaný (zastoupený na základě předmětné plné moci [Anonymizováno]) uzavřeli dne 4. dubna 2013 smlouvu o převodu podílu (v českém a anglickém jazyce)

s kupní cenou 150 000 CHF, splatnou ve lhůtě 30 dnů od převodu společnosti na třetí subjekt, nejpozději do 31. prosince 2015 (dále jen „předmětná smlouva o převodu podílu“),

- rovněž další společník společnosti [Anonymizováno] (zastoupený [Anonymizováno] na podkladě plné moci) uzavřel se žalovaným (zastoupeným [Anonymizováno]) dne

3. dubna 2013 smlouvu o převodu podílu (o velikosti 1/3) na žalovaného za částku

150 000 CHF, splatnou do 30 dnů od převodu společnosti na třetí osobu, nejpozději do 31. prosince 2015; zmocněnec měl dle plné moci pokyn, že lhůta pro výplatu ceny za převod podílu bude 30 dní od prodeje společnosti třetímu subjektu, nejpozději však do 31. prosince 2015,

- rovněž další společník [Anonymizováno] uzavřel se žalovaným (zastoupeným [Anonymizováno]) totožného dne smlouvu o převodu podílu (o velikosti 1/3) na žalovaného za částku 150 000 CHF, splatnou do 30 dnů od převodu společnosti na třetí osobu, nejpozději do 31. prosince 2015,

- valná hromada společnosti s převodem podílu vyjádřila souhlas, předmětná smlouva o převodu podílu byla doručena společnosti,

- převod podílů byl zapsán do obchodního rejstříku,

- společnost (tak) byla ke dni 17. dubna 2013 převedena na žalovaného, jednatelem byl jmenován [Anonymizováno],

- žalovaný žalobce v průběhu roku 2016 ujišťoval, že částku za převod uhradí nejpozději do konce roku 2016 (včetně úroků z prodlení), k úhradě však nedošlo.

Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům:

- s odkazem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřel, že je na místě aplikovat zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“),

- smlouva o převodu podílu obsahovala veškeré zákonem vyžadované náležitosti (§ 115 odst. 1 obch. zák.), včetně prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě, valná hromada s převodem vyjádřila souhlas, smlouva byla doručena společnosti, převod se odrazil rovněž ve stavu zápisu v obchodním rejstříku,

- splatnost ceny za převod byla sjednána určitě, konkrétně do doby prodeje celé společnosti třetímu subjektu, nejpozději však do 31. prosince 2015,

- o příslušenství pohledávky rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Za nedůvodnou považoval (s odkazem na znění předmětné smlouvy o převodu podílu) námitku žalovaného, že jeho vůlí bylo cenu za převod zaplatit až po prodeji společnosti třetímu subjektu, neboť žalovaný dal v roce 2016 jasně najevo svou vůli částku uhradit, včetně úroku (ve výši 20 000 Kč měsíčně). Platnost a účinnost smluv nebyla následně žalovaným zpochybňována (viz např. notářský zápis NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] ze dne 13. května 2015). Pokud by byla vůle žalovaného zaplatit cenu až po prodeji třetímu subjektu, jednalo by se o ujednání neplatné pro neurčitost. Následkem takového ujednání by byla nemožnost od smlouvy odstoupit v důsledku nezaplacení a nemožnost soudně cenu za převod požadovat. Namítal-li žalovaný nesrovnalosti v účetnictví, pak tyto mohl a měl zjistit (uplatnit) dříve, námitku považoval za účelovou.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně neúspěšnému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 454 401,60 Kč, sestávající z odměny advokáta dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 11 a ½ úkonu právní služby po 14 540 Kč, po rozšíření žaloby dále pak 2 a ½ úkonu po 21 980 Kč, 15 režijních paušálů po 300 Kč, částky navýšil o 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek (154 083,50 Kč).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Stěžejní odvolací argumentací je otázka splatnosti pohledávky, tvrdí, že subjekty smluvního vztahu si splatnost ceny upravily tak, že nastane (až) okamžikem prodeje společnosti třetí osobě; pevné datum (Long Stop Date) stanoveno nebylo. Má za to, že v řízení před soudem prvního stupně byl neúplně zjištěn skutkový stav věci; soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ač první dva jmenované soud prvního stupně předvolal a přesto, že tito se k jednání nedostavili (omluvili se), soud ve věci rozhodl, aniž by jednání za účelem jejich výslechu odročil, to vše za situace, jsou-li obsahem spisu smlouvy s rozdílným obsahem ujednání o nejzazším datu splatnosti ceny za převod podílu. Uvedeným postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že [Anonymizováno] udělil [Anonymizováno] plnou moc, poukázal na výslech jmenovaného, jenž se uskutečnil před Obvodním soudem pro [adresa] (ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 265/2016), v němž uvedl, že uvedené jméno ([Anonymizováno]) mu nic neříká. Navrhuje doplnění dokazování výslechem uvedených svědků, smlouvou o budoucím převodu podílu předloženou [Anonymizováno] a protokolem z jednání před Obvodním soudem pro [adresa], sp. zn. 11 C 265/2016 ze dne 12. prosince 2017.

7. Žalobcem předloženou smlouvu považuje za simulované právní jednání, jímž má být zastřeno jiné právní jednání, představované budoucí převodní smlouvou, kterou podepsal pan [Anonymizováno] (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 3/2005, sp. zn. 30 Cdo 885/2012 a sp. zn. 29 Odo 3/2005). Pojem „zavedené obchodní zvyklosti“ použitý soudem prvního stupně obchodní zákoník neznal, mezi stranami praxe zavedena nebyla. Přes jeho žádost mu navíc nebyl doručen protokol z jednání ze dne 17. října 2019.

8. Žalobce s odvoláním nesouhlasil, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

9. Soud prvního stupně dle jeho názoru úplně zjistil skutkový stav, věc rovněž správně právně posoudil. Zdůraznil, že není povinností soudu provést všechny účastníky navržené důkazy, soud má pouze povinnost se s navrhovanými důkazy dostatečně vypořádat, což se v daném případě stalo. Snaží-li se žalovaný zpochybňovat skutečnost, že písemná smlouva neobsahuje jeho skutečnou vůli, pak ovšem pomíjí, že všechny rozhodné dokumenty byly připraveny předem jeho právním zástupcem [Anonymizováno] dle dohod vedených mezi žalovaným a [Anonymizováno]. Další ze společníků, [Anonymizováno], udělil plnou moc [Anonymizováno], když přímo v plné moci byla uvedena lhůta pro výplatu ceny (tj. nejpozději do 31. prosince 2015). Je tak zřejmé, že mezi účastníky byla sjednána smlouva s nejzazší lhůtou k plnění, smlouva nebyla nikdy zpochybněna, naopak zmocněnec žalovaného [Anonymizováno] dne 13. května 2015 v notářském zápise potvrdil, že smlouva o převodu podílu ze dne 4. dubna 2013 je platná a účinná. Ostatně shodnou smlouvu podepsali i ostatní společníci. Plné moci k zastupování byly apostilovány. Na uvedeném tak nemůže ničeho změnit ani (žalovaným) navrhovaný výslech svědků. Bez nejzazšího časového určení splatnosti by smlouvu nikdy nepodepsal, takový postup by pozbýval obchodního smyslu, neboť prodávající by nebyl žádným způsobem chráněn. Odkaz žalovaného na jím uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu nepovažuje za přiléhavý, neboť řeší odlišnou problematiku (vědomé uvedení nižší kupní ceny).

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolateli se věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit nepodařilo. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, a správný je též jeho závěr o důvodnosti podané žaloby.

12. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na skutkové a v konečném důsledku i právní závěry soudu prvního stupně je tak možno odkázat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).

13. Rozhodné hmotné právo se podává z § 3028 odst. 1 a 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. ledna 2014. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013.

14. Smlouva o převodu obchodního podílu je samostatným smluvním typem, jehož právní základ tkví v § 115 obch. zák. Podstatné náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu vypočítává přímo § 115 odst. 3 obch. zák. Zákon předepisuje písemnou formu smlouvy s úředně ověřenými podpisy. Nabyvatel, který není společníkem, musí ve smlouvě prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, případně ke stanovám; judikatura okruh náležitostí rozšířila o údaj, zda se obchodní podíl převádí bezplatně či úplatně, převádí-li se úplatně, je nezbytné dohodnout se též na výši úplaty.

15. Odvolatelem nastolenou otázkou je (toliko) otázka splatnosti kupní ceny za převod obchodního podílu.

16. Není pochyb, že předmětný závazkový vztah se řídí třetí částí obchodního zákoníku /§ 261 odst. 3 písm. a) obch. zák./. Výklad takové smlouvy se provádí podle pravidel § 266 obch. zák.; soud tak musí zjišťovat skutečnou vůli (úmysl) smluvních stran a u toho přihlížet ke všem (zjištěným) okolnostem souvisejícím s převodem obchodního podílu. Takto zjištěnou skutečnou vůli je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, kdy skutečnou vůli stran dohody nelze zjistit, postupuje soud podle § 266 odst. 2 obch. zák. a posuzuje, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany dohody. Jak při zjišťování skutečné vůle stran (§ 266 odst. 1 obch. zák.), tak při posouzení významu projevu vůle obsaženého v dohodě podle § 266 odst. 2 obch. zák. soud musí zohlednit všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 266 odst. 3 obch. zák. (v judikatuře srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, a rozhodnutí v něm citovaná). V uvedeném lze dát odvolateli za pravdu.

17. Odvolací soud se však dále zabýval vyřešením otázky, zda by odvolatelem tvrzené ujednání o splatnosti ceny za převod podílu, pokud by bylo vskutku v průběhu řízení prokázáno, mohlo zvrátit závěr soudu prvního stupně o důvodnosti podané žaloby; dospěl k závěru, že nikoli. Je tomu tak proto, že odvolatelem tvrzené ujednání by bylo neplatné podle § 39 obč. zák., podle něhož neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jednou ze základních zásad vyjadřujících požadavek dobrých mravů, z nichž vycházela právní úprava závazkových vztahů, je, že úplatné plnění se poskytuje za úplatu (není-li ujednáno jako bezplatné). Ujednání účastníků právního vztahu, které by tuto zásadu popíralo (například tím, že by připouštělo možnost přijmout úplatné plnění bez poskytnutí úplaty, aniž by pro to byl právem akceptovatelný důvod), by se příčilo dobrým mravům a bylo by proto podle § 39 obč. zák. neplatné.

18. Měla-li být – jak tvrdí odvolatel - splatnost ceny vázána na skutečnost, až žalovaný obchodní podíl ve společnosti převede na třetí subjekt, může dojít k situaci, že takový (následný) převod obchodního podílu na třetí subjekt (z objektivních či subjektivních důvodů) se neuskuteční, a pohledávka žalobce na zaplacení ceny za převod se tak nikdy nestane splatnou a tudíž vymahatelnou. V důsledku toho nastane stav, že ačkoli žalovaný přijal od žalobce úplatné plnění (o čemž není sporu), nebude povinen za ně poskytnout úplatu. Proto smluvní ujednání účastníků, které by takový stav připouštělo, se příčí dobrým mravům a je (bylo by) proto podle § 39 obč. zák. neplatné (viz mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008). V takovém případě by byla částka splatná na výzvu (§ 340 obch. zák.), k níž došlo.

19. Namítá-li žalovaný, že vůle smluvních stran směřovala k převodu obchodního podílu za jiných podmínek, tj. s odlišnou dobou splatnosti ceny za převod, než ta, jež byla vyjádřena ve smlouvě, a tedy, že bylo nutno zkoumat, zda smlouvou o převodu podílu nebyl zastírán právní úkon jiný (§ 41a odst. 2 obč. zák.), přehlíží, že v případě kladné odpovědi na uvedenou otázku by bylo nutné posoudit, zda taková zastřená smlouva obstojí jako platný právní úkon s ohledem na § 40 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 115 odst. 3 obch. zák. Již jen z textu citovaných ustanovení je zřejmé, že platnost takového (zastřeného) úkonu by – i pokud by skutečně byla (žalovaným tvrzená) vůle stran prokázána - obstát nemohla. Je tomu tak proto, že i při zjištění nesouladu mezi předstíranou a zastřenou vůlí účastníků je třeba dospět k právně kvalifikačnímu závěru o absolutní neplatnosti tohoto právního úkonu ve smyslu § 40 odst. 1 obč. zák., neboť (v tomto případě zastřený) právní úkon nebyl učiněn v písemné formě, jak vyžaduje § 46 odst. 1 obč. zák. a § 115 odst. 3 obch. zák.

20. S ohledem na uvedené je správný závěr soudu prvního stupně, jenž uzavřel, že žalovaný řádně a včas nesplnil svou povinnost zaplatit žalobci za převod obchodního podílu dohodnutou částku, ve lhůtě splatnosti, tedy nejpozději do 31. prosince 2015. K uvedenému lze dodat, že odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) nepřehlédl, že žalovaný (již 17. května 2016) byl ochoten hradit úroky z prodlení (ve výši 20 000 Kč měsíčně), avšak ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu žalobci ničeho neuhradil.

21. Odvolací soud tedy odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

23. Úspěšným se v odvolacím řízení stal žalobce, který má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila na zastoupení advokátem.

24. Hodnota nákladů se stanoví jako odměna advokáta určená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za každý z úkonů právní služby, s připočtením paušální částky 300 Kč jako náhrady hotových výdajů ke každému z těchto úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je součástí nákladů řízení též náhrada za 21% daň z přidané hodnoty.

25. Zástupce žalobce v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby, totiž vyjádřil se k odvolání podanému žalobkyní dne 19. března 2020 a zúčastnil se jednání před odvolacím soudem dne 19. dubna 2021. Tarifní hodnotou sporu v odvolacím řízení byla částka 150 000 CHF, pro potřeby náhrady nákladů řízení je však třeba vyjádřit ji v českých korunách. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu je třeba při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vycházet z tarifní hodnoty výše peněžitého plnění v době započetí tohoto úkonu právní služby. Plnění požadované v cizí měně je proto třeba přepočíst podle kurzu (stanoveného Českou národní bankou) vždy k tomu dni, v němž byl konkrétní úkon právní služby započat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2017, sp. zn. 23 Cdo 2539/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 2837/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012). Ke dni 19. března 2020 byl stanoven kurz 1 CHF 25,60 Kč, tarifní hodnota vyjádřená v českých korunách proto odpovídá částce 3 840 000 Kč, ke dni 19. dubna 2021 byl stanoven kurz 1 CHF 23,42 Kč, tarifní hodnotou je částka 3 513 000 Kč.

26. Celková výše nákladů vzniklých v odvolacím řízení odpovídá odměně advokáta za tyto úkony (23 660 Kč a 22 380 Kč), tj. odměně ve výši 46 040 Kč, dvěma paušálním náhradám po 300 Kč a náhradě za 21% daň z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek; celkem 56 434,40 Kč.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.