o vyloučení společníka, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. března 2022, č. j. 44 Cm 93/2021-196,

1. Krajský soud v Plzni výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku vyloučil žalovaného, jakožto společníka žalobkyně vlastnícího základní obchodní podíl ve výši 50 %, ze žalobkyně. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 570 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:

- žalovaný je společníkem žalobkyně s 50% podílem, působil v žalobkyni jako jednatel;

- dne 9. února 2021 se konala valná hromada žalobkyně, která mj. rozhodla o odvolání žalovaného z funkce jejího jednatele a zároveň schválila podání žaloby na vyloučení žalovaného jakožto společníka ze žalobkyně;

- emaily ze dne 24. září 2020 a 25. září 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky 150 000 Kč převedené žalovaným dne 24. září 2020 na jeho soukromý účet s tím, že tato částka byla v plné výši určena na vyplacení výplat zaměstnancům a žalovaný tím vážně ohrožuje chod firmy;

- dne 29. června 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky 77 200 Kč vybrané z účtu žalobkyně dne 27. června 2021;

- dne 18. října 2019 žalovaný podal trestní oznámení na druhého jednatele žalobkyně Pavla Vogeltanze, které zdůvodnil neplacením daní a okrádáním mj. žalobkyně. Trestní věc byla usnesením [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]) ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], odložena, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Krajské státní zastupitelství v [Anonymizováno] následně k podání žalovaného sdělilo, že jeho stížnost proti uvedenému usnesení [Anonymizováno] byla zamítnuta státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] a případná další obsahově shodná podání již nebudou ze strany státního zastupitelství přezkoumávána a o jejich přijetí nebude vyrozumíván;

- usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], bylo žalovanému předběžným opatřením uloženo zdržet se nakládání s finančními prostředky na účtech žalobkyně vedených u [právnická osoba]. pod č. [č. účtu], č. [č. účtu] a č. [č. účtu], a to včetně nakládání s platebními kartami k těmto bankovním účtům (dále jen „předběžné opatření“);

- z výpisu z účtů vedených u [právnická osoba]. č. [č. účtu], č. [č. účtu] a detailů karetní blokace k účtu č. 4730274028 ke kartě znějící na držitele žalovaného vyplývají opakované výběry z účtu žalobkyně žalovaným v období od 25. března 2020 do 27. srpna 2021;

- usnesením [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro podezření ze spáchání tří pokračujících přečinů zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), spočívajících v opakovaném vybírání finančních prostředků z účtů žalobkyně č. [č. účtu] a č. [č. účtu] v období od 22. srpna 2019 do 22. října 2019, od 7. února 2020 do 25. března 2020 a v době od 26. srpna 2020 do 22. října 2021;

- na základě podnětu žalovaného ze dne 23. července 2020 zahájil [Anonymizováno] (dále jen „FÚ“) daňovou kontrolu u žalobkyně za zdaňovací období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 a od 1. ledna 2019 do 31. prosince 2019, v rámci níž nebylo krácení daně zjištěno;

- v podáních ze dne 4. srpna 2020, 10. srpna 2020 a 19. srpna 2020 adresovaných FÚ v souvislosti s daňovou kontrolou žalobkyně žalovaný uvádí, že daňové přiznání za rok 2019 je velice nízké a neodpovídá realitě, v současném daňovém přiznání jsou naprosto nereálné a enormně zvýšené o uměle vytvořené zásoby žalobkyně, upravená rozvaha za rok 2019 je čistě falešná, bankovní účet uvedený v daňovém přiznání za rok 2019 je soukromým účtem druhého jednatele žalobkyně [Anonymizováno], na který tímto způsobem vyvádí peníze;

- účetnictví žalobkyně za roky 2016 až 2019 bylo žalovanému předáno dne 5. srpna 2020 společností [právnická osoba]., žalovaný poté podal dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2019 a 2020. V průvodním dopise ze dne 1. září 2020 uvedl, že účetnictví žalobkyně je naprosto předělané, nepravdivě upravené pro potřeby jeho kolegy;

- usnesením [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného pro spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 2. září 2020 jako jednatel žalobkyně podal dodatečně daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2019, kdy v jeho odůvodnění vědomě nepravdivě tvrdil před správcem daně, že jeho společník [Anonymizováno] podal neuvěřitelně ponížené daňové přiznání za rok 2019, k tomu upravoval zpětně účetnictví žalobkyně prostřednictvím účetní firmy [Anonymizováno]. a zmanipuloval daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti žalobkyně, a to přesto, že neměl podklady k dodatečně tvrzené dani ve výši 405 270 Kč, přitom předmětné daňové přiznání zpracovávala společnost [právnická osoba]., a toto nepravdivé tvrzení mohlo následně vést k obvinění mj. [Anonymizováno] z trestné činnosti;

- trestním příkazem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], byl žalovaný uznán vinným z jednání vymezeného ve shora uvedeném usnesení [Anonymizováno] pro přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, trestní příkaz dosud nenabyl právní moci;

- další důkazy soud prvního stupně neprováděl pro nadbytečnost, neboť ve věci provedené důkazy jsou dostatečné pro rozhodnutí ve věci samé.

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně věc posuzoval za použití § 204 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a uzavřel, že:

- byl dán předchozí souhlas valné hromady s podáním předmětné žaloby;

- žalobkyně uplatnila dva okruhy důvodů pro vyloučení žalovaného ze společnosti, a to:

1) finanční výběry z účtů žalobkyně ve značných částkách pro osobní spotřebu žalovaného (dále jen „výběry z účtů“), pro což bylo zahájeno i trestní stíhání žalovaného usnesením [Anonymizováno] ze dne 30. listopadu 2021, a které do doby podání žaloby představovaly částku 992 672 Kč, výběry nadále pokračují, a to i přesto, že předběžným opatřením byla žalovanému uložena povinnost zdržet se nakládání s finančními prostředky. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by finanční prostředky byly použity ve prospěch žalobkyně.

Jelikož žalobkyně žalovaného ve smyslu § 204 odst. 1 z. o. k. nevyzvala ke zdržení se tohoto jednání, v němž žalobkyně spatřuje závažné porušení povinností společníka, a žalovaného neupozornila na možnost jeho vyloučení ze žalobkyně, nebyl tak v tomto případě naplněn jeden z předpokladů § 204 z. o. k. pro to, aby soud mohl v tomto rozsahu rozhodovat o vyloučení žalovaného ze žalobkyně. Pozvánka na valnou hromadu obsahující návrh usnesení o vyloučení žalovaného ze společnosti nevyhovuje požadavkům výzvy dle uvedeného ustanovení. V pozvánce uvedená informace neobsahuje konkrétní důvody, pro něž má být žalovaný ze žalobkyně vyloučen. Potřebné nevyplývá ani z výzev k vrácení finančních prostředků ze dne 24. září 2020 a 29. června 2021;

2) jednání žalovaného - uvádění nepravdivých údajů o hospodaření žalobkyně a činnosti jejího druhého jednatele [Anonymizováno] v rámci podání FÚ, které vyústilo v daňovou kontrolu žalobkyně, zablokování prostředků žalobkyně (350 000 Kč) do doby, než je podnět žalovaného FÚ shledán nedůvodným, zpracování (nepravdivého) dodatečného daňového přiznání (dále též „podnět k daňové kontrole“) - je nutno hodnotit jako zcela rozporné s povinností loajality společníka ke společnosti, jako úmyslné lživé poškozování žalobkyně ze strany žalovaného. Zablokování finančních prostředků FÚ v důsledku nedůvodného jednání žalovaného (které zároveň bylo hodnoceno Okresním soudem v [Anonymizováno] jako přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zák.) má nepochybně negativní vliv na podnikání žalobkyně a na realizaci její činnosti, když omezuje možnosti dispozice s jejími finančními prostředky. Ke škodě žalobkyně je rovněž vzbuzení špatné představy o její činnosti u správce daně. S ohledem na charakter tohoto jednání soud prvního stupně konstatoval, že výzva k nápravě nebyla třeba (§ 204 odst. 2 z. o. k.), neboť faktická sanace chování žalovaného není vzhledem k charakteru jeho jednání možná. Tímto žalovaný zvlášť závažným způsobem porušil povinnost loajality společníka vůči žalobkyni.

4. Jednání žalovaného popsané pod bodem 2) tak představuje naplnění podmínek § 204 z. o. k., a proto soud prvního stupně podané žalobě vyhověl.

5. Výrok II. o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu).

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

7. Odvolatel namítá, že důvod pro postup soudu dle § 204 z. o. k. není dán. Své povinnosti zvlášť závažným způsobem neporušil, dosud nebyl k plnění jakékoliv povinnosti vyzván a na vyloučení ze žalobkyně nebyl písemně upozorněn. Dle odvolatele je základem všech neshod vztah mezi společníky žalobkyně.

8. Povinnost loajality vůči žalobkyni odvolatel neporušil. O žalobkyni se nikdy negativně nevyjádřil, pouze se zákonnými prostředky domáhal prověření činnosti žalobkyně, zejména činnosti jejího jednatele Pavla Vogeltanze. V této souvislosti soudu prvního vytýká, že se jednáním jednatele (zda jedná ve prospěch žalobkyně či nikoliv) vůbec nezabýval.

9. Žalobkyně odvolání nepokládá za důvodné, majíc za to, že žaloba byla podána po právu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

10. Žalobkyně považuje odvolání za příliš obecné, nelze se tudíž k obecným formulacím dostatečně určitě vyjádřit. Žalobkyně opakuje, že žalovaný se od srpna 2019 žádným způsobem nepodílí na jejím chodu. Jednání žalovaného odporovalo povinnostem společníka, zejména pak způsobilo následky, které nebylo možno odstranit. Žalovaný v obdobném duchu ve snaze poškodit žalobkyni jedná nadále, avšak prostřednictvím svých rodinných příslušníků (řada podání na FÚ ve snaze opětovně zahájit daňovou kontrolu žalobkyně).

11. Žalobkyně námitku žalovaného, že se soud prvního stupně nezabýval jednáním druhého společníka a jednatele považuje za lichou, neboť tato otázka není předmětem daného řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

13. Podle § 204 odst. 1 z. o. k. společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.

14. Podle § 204 odst. 2 z. o. k. povinnost učinit výzvu podle odstavce 1 není dána, jestliže porušení povinnosti mělo právní následky, které nelze odstranit.

15. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně provedl veškeré potřebné dokazování k posouzení nastolené otázky, zda jsou splněny podmínky pro postup soudu dle § 204 z. o. k. S právním závěrem soudu prvního stupně o jejich naplnění v případě podání podnětu k daňové kontrole žalobkyně žalovaným se však odvolací soud z níže uvedených důvodů neztotožňuje.

16. Odvolací soud předesílá, že vyloučení společníka ze společnosti je krajním řešením (ultima ratio), které může nastoupit teprve tehdy, pakliže společnost nemá jiné nástroje k ochraně svých zájmů. Porušování povinností společníka musí být závažné, výčet závažného porušení povinností zákon nestanoví, tudíž je nutno jejich obsah a závažnost jejich porušení posoudit vždy podle okolností každého případu. Nutno dodat, že společníka lze vyloučit i pro porušení nespolečnických povinností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 1007/2005).

17. Aby žalobě podané na podkladě § 204 odst. 1, 2 z. o. k. mohlo být vyhověno, je vyžadováno kumulativní naplnění tří podmínek: a) porušení povinnosti společníka zvlášť závažným způsobem, b) společníkovi došlá výzva ze strany společnosti k tomu, aby přestal s porušováním povinnosti a aby odstranil následky za písemného upozornění na možnost vyloučení, to vše za předpokladu, že takové následky odstranit lze a c) souhlas valné hromady společnosti s podáním návrhu na vyloučení společníka (daný před podáním žaloby).

18. Podmínka c) byla v obou případech (výběry z účtů a podnět k daňové kontrole) splněna, valná hromada žalobkyně dne 9. února 2021 vyslovila souhlas s podáním předmětné žaloby. Žalovanému tak jakožto společníkovi, o jehož vyloučení jde, byla dána možnost se valné hromady zúčastnit a k tvrzení ohledně porušování povinností, pro které má dojít k jeho vyloučení, se vyjádřit.

19. Naplnění podmínky b) bylo soudem prvního stupně zjišťováno pouze ve vztahu k výběrům z účtů. V tomto případě by sice bylo možno usuzovat na splnění podmínky a), avšak v poměrech projednávané věci není třeba se touto podmínkou blíže zabývat, neboť zákon požaduje naplnění všech tří podmínek kumulativně. A pakliže absentuje naplnění podmínky b), není možno žalobě vyhovět. V tomto směru je závěr soudu prvního stupně správný. Žalobkyní zaslané výzvy neobsahují upozornění na možnost vyloučení; pozvánka na valnou hromadu pak neobsahuje konkrétní specifikaci povinností, které žalovaný porušuje a výzvu k odstranění jejich následků.

20. Pokud jde o druhý okruh vytýkaného porušení povinností – podnět k daňové kontrole - soud prvního stupně postupoval dle § 204 odst. 2 z. o. k. a uzavřel, že v tomto případě nastala ona zákonem předvídaná situace, kdy výzva ke splnění povinnosti není třeba, protože následek, který společnost poškodil, již nastal a nelze jej odstranit. Podstatné je však posouzení, zda byla naplněna i podmínka a), tj. zda žalovaný porušil závažným způsobem své povinnosti.

21. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o naplnění podmínky a), tj. že došlo k porušení povinností zvlášť závažným způsobem, pokud jde o podnět k daňové kontrole. Podání podnětu k daňové kontrole příslušnému správci daně nelze obecně považovat za porušení povinnosti loajality vůči společnosti. Daňová kontrola je běžným prostředkem dohledu společníka, jednatele či jiného subjektu nad chodem daňového subjektu, mají-li podezření na nejasnosti v chodu společnosti, či podezření, že daňový subjekt nepostupuje řádně. Finanční úřady běžně přijímají různá podání ke kontrole daňových subjektů, která prošetřují, a neznamená to automaticky bez dalšího jiný úhel pohledu na takovýto subjekt (očernění či špatná pověst kontrolovaného subjektu), o to víc v situaci, kdy daňová kontrola proběhne v pořádku. Podání podnětu k daňové kontrole tak samo o sobě bez dalšího limity zakotvené v § 204 odst. 1 z. o. k. nepředstavuje; nepřesahuje hranici kategorizace „zvlášť závažné porušení povinnosti“. Jak vyplývá z dikce výše citovaného § 204 odst. 1 z. o. k., porušení povinnosti musí být zvlášť závažné. V poměrech projednávané věci však popsané jednání žalovaného této intenzity nedosahuje; za daných okolností ho nelze bez dalšího za závažné porušení povinností považovat.

22. Jelikož podmínky zakotvené v § 204 z. o. k. nebyly naplněny (přičemž je vyžadováno kumulativní naplnění všech tří podmínek), není za dané situace možno žalovaného ze společnosti z důvodů prezentovaných žalobkyní vyloučit. Je na žalobkyni, aby napříště postupovala zcela v intencích výše citovaného ustanovení.

23. Odvolací soud pouze pro úplnost dodává, že předmětem nadepsaného řízení není posouzení případných porušení povinností ze strany druhého společníka a jednatele žalobkyně, soud prvního stupně se proto správně těmito výhradami žalovaného blíže nezabýval.

24. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že podanou žalobu zamítl.

25. Jelikož došlo ke změně napadeného rozhodnutí, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které vznikly v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení.

26. Za řízení před soudem prvního stupně (vycházeje z obsahu spisu) žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

27. Za řízení před odvolacím soudem činí náhrada nákladů řízení 8 800 Kč. Sestává se ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání 2 000 Kč, z odměny za dva úkony právní služby dle § 9 odst. 4, písm. c), § 11 odst. 1, písm. a), k) advokátního tarifu (převzetí právního zastoupení a podání odvolání); k tomu dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč.

28. Celkem náhrada nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů činí částku 8 800 Kč.