o zápisu změny do obchodního rejstříku, k odvolání podanému za společnost Pavlem Zdvihalem, narozeným 7. února 1976, bytem Hybernská 1012/30, Nové Město, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. B 10179/RD119/MSPH, Fj 157569/2022/MSPH,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil řízení bez návrhu k dosažení shody mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem (výrok I.) a [právnická osoba]. (dále též jen „společnost“) ustanovil pro toto řízení opatrovníka [Anonymizováno], advokáta sídlem [adresa], a to podle § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu, že společnost nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ní jednat.

2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že v obchodním rejstříku u společnosti je jako statutární orgán zapsán [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], který byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2018, č. j. 3 T 5/2009 3076, jenž nabyl právní moci dne 27. srpna 2018, pro spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že vozidly své společnosti [Anonymizováno] odebral v rozsudku uvedené množství motorového benzínu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a po celním odbavení dal pokyn k rozvozu zboží na benzinové stanice a další místa v České republice, které spravoval. S odkazem na § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/, a § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) /dále jen „ž. z.“/, dovodil, že ze současné právní úpravy vyplývá, že bezúhonnost fyzické osoby je hodnocena výhradně z hlediska pravomocného odsouzení pro trestný čin spáchaný úmyslně a osoba ji ztrácí, jestliže byl trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje. Pavel Zdvihal tak přestal k datu 27. srpna 2018, kdy nabyl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem právní moci, splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 46 odst. 1 z. o. k. a společnost tudíž není v řízení řádně zastoupena, protože zapsanému členu představenstva zaniklo funkční období. Na podkladě § 29 odst. 2 o. s. ř. byl proto ustanoven společnosti opatrovník.

3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal jménem společnosti odvolání Pavel Zdvihal.

4. Namítá, že soudem prvního stupně uváděné důvody a předpoklady pro zánik funkce nejsou naplněny a že z odůvodnění usnesení není zřejmé, na základě čeho k tomuto závěru soud prvního stupně dospěl. Mimo jiné není splněna podmínka pro zánik funkce (absence bezúhonnosti), protože nešlo o trestný čin spáchaný úmyslně a zároveň v souvislosti s podnikáním nebo předmětem podnikání, který osoba ohlašuje nebo o který žádá.

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] (vymazané dne 10. května 2012), má odvolací soud za zjištěné, že jejím předmětem podnikání v období od 6. února 1998 do 10. května 2012 byl koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i to, že obchodní firma této společnosti byla v období od 6. února 1998 do 15. dubna 2009 bez dodatku „v likvidaci“. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti má odvolací soud dále za zjištěné, že jejím předmětem podnikání je od 27. května 2010 dosud též Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jakož i to, že odvolatel je od 8. března 2011 zapsán jako jediný člen představenstva a statutární orgán společnosti. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2018, č. j. 3 T 5/2009-306, má odvolací soud za zjištěné, že odvolatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu výše popsaného a spáchaného dále tím způsobem, že obžalovaný Dvoran s obžalovaným odvolatelem a obžalovaným [Anonymizováno] domluvili odběr a odvoz pohonných hmot tak, že obžalovaný odvolatel a obžalovaný [Anonymizováno] vozidly svých společností ve dnech 26. října 2005, 31. října 2005, 4. listopadu 2005 a 7. listopadu 2005 v [Anonymizováno], okres [Anonymizováno], odebrali celkem 284 524 litrů benzínu motorového (BA 95N) v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, po celním odbavení řidičům telefonicky dali pokyn k rozvozu zboží na benzinové stanice a další místa v České republice, které obžalovaný odvolatel a obžalovaný Semrád spravovali, a v době od 8. listopadu 2005 do 14. listopadu 2005 další odběr benzínu motorového v množství 91 504 litrů, za který byla zaplacena záloha ve výši 96 358,57 USD, i přes telefonickou žádost těchto obžalovaných, nebyl společností [právnická osoba]. povolen.

6. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

7. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. členem orgánu obchodní korporace nemůže být také ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.

8. Podle § 6 odst. 1 ž. z. všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou a) plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, a b) bezúhonnost.

9. Podle § 6 odst. 2 ž. z. za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

10. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.

11. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že § 46 odst. 1 z. o. k. stanovuje další podmínky, jež musí člen voleného orgánu obchodní korporace (a tedy i člen představenstva společnosti) splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 1, písm. b), odst. 2 ž. z. Souvislost trestného činu s podnikáním ve smyslu § 6 odst. 2 ž. z. je nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností (předmětem podnikání) určité jiné osoby, přičemž vykonává funkci ve voleném orgánu obchodní korporace ve stejném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. Tento závěr platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, protože podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na webových stránkách www.nsoud.cz).

12. Předmětem podnikání společnosti (její aprobovanou činností) ke dni, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2018, č. j. 3 T 5/2009-3076, tedy ke dni 27. srpna 2018, byla činnost vymezená jako Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Podle bodu 80. přílohy č. 4 k § 25 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném do 2. března 2020 (tedy ve znění, jež bylo účinné i ke dni 27. srpna 2018), náleží do živnosti volné též obor činnosti Výroba, obchod a služby jinde nezařazené. Tento obor činnost pak odpovídá předmětu podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, tedy aprobované činnosti společnosti [právnická osoba], zapsané u ní takto v obchodním rejstříku i v období roku 2005, kdy odvolatel spáchal úmyslný trestný čin výše popsaný [rozhodnutím o jeho spáchání je soud vázán ve smyslu § 135[Anonymizováno]odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“)]. Je tedy zřejmé, že odvolatel spáchal úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností společnosti [právnická osoba], přičemž vykonával funkci statutárního orgánu ve voleném orgánu společnosti ve stejném oboru (se shodným předmětem podnikání).

13. Posouzení soudu prvního stupně o zániku funkce člena představenstva u odvolatele ve společnosti ke dni 27. srpna 2018 je tedy správné, protože v tento den ztratil odvolatel zákonnou způsobilost být členem představenstva (§ 155 odst. 1 o. z.), neboť pozbyl bezúhonnosti ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. (ve spojení s § 6 odst. 1, 2 ž. z.). Tím ztratil též oprávnění za společnost v řízení jednat [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r.].

14. Z principu materiální publicity [§ 121 odst. 1 o. z., § 8 odst. 1 z. v. r.] vyplývá, že údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně relevantní vůči třetím osobám (shodně Havel, M., Štenglová, I., Dědič, J., Jindřich, M. a kol.: Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, § 8, s. 14), jakož i vůči soudu, ledaže by soudu byly známy informace o tom, že tento zápis neodpovídá skutečnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2018, sp. zn. 21 Cdo 2646/2016), což je s ohledem na výše vyložené závěr, který se plně uplatní v poměrech posouzení oprávnění k podání odvolání.

15. Odvolání tak bylo podáno za společnost osobou, jejíž oprávnění tak učinit zaniklo [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], což představuje nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r.). Již v usnesení ze dne 8. ledna 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněném pod č. 64/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „jestliže opravný prostředek podala za právnickou osobu osoba, která není oprávněna za ni jednat (§ 21 odst. 1 o. s. ř.), a jestliže statutární orgán právnické osoby ani dodatečně tento procesní úkon neschválí, soud řízení o takovém podání zastaví“. Je zřejmé, že absence jiné osoby oprávněné jednat jménem společnosti objektivně neumožňuje odstranění tohoto nedostatku (tj. dodatečné schválení podaného odvolání).

16. Odvolacímu soud proto nezbylo, než řízení o podaném odvolání zastavit [§ 211 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř. a § 120 z. v. r.], protože nedostatek podmínky řízení odstraněn nebyl (odstranit nelze). Zastavení odvolacího řízení je přiléhavější postup než odmítnutí odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 992/97), třebaže věcné důsledky jsou zcela rovnocenné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).