o vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 8. února 2021, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. února 2022, č. j. 39 Cm 150/2021-102,

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl „návrh, že právní jednání, kterým byla z funkce jednatele odvolána paní [Anonymizováno] a jmenován pan [Anonymizováno], obojí s účinností ke dni 8. 2. 2021, je nicotným právním aktem, neboť bylo učiněno osobou k tomu neoprávněnou.“ Výrokem II. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastnici společnosti [Jméno advokáta A]. (dále jen „společnost“), na náhradě nákladů řízení částku 8 836 Kč.

2. Soud prvního stupně s ohledem na nesporná skutková tvrzení účastníků dospěl k těmto skutkovým závěrům:

- navrhovatelka od předchozího společníka [právnická osoba]. smlouvou o převodu podílu ze dne 12. dubna 2021 koupila 100% podíl na společnosti;

- o odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatelky společnosti a jmenování nového jednatele [Anonymizováno] rozhodl dne 8. února 2021 [tituly před jménem], insolvenční správce dlužníka společnosti [právnická osoba]. (dále jen „dlužník“), jakožto jediný společník společnosti v působnosti valné hromady, neboť předmětný obchodní podíl byl zahrnut do soupisu majetkové podstaty dlužníka; tyto údaje byly do obchodního rejstříku zapsány;

- dlužník je v insolvenci (insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 25 INS 2531/2012); na jeho majetek byl prohlášen konkurz, insolvenčním správcem je uvedený [Anonymizováno];

- právními předchůdci navrhovatelky byla podána vylučovací žaloba o vyloučení předmětného obchodního podílu z majetkové podstaty dlužníka.

3. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně s odkazem na § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 191 odst. 1, § 12 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a § 228 písm. c) a § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále jen „IZ“/, dospěl k těmto právním závěrům:

- zákonná prekluzivní lhůta k podání návrhu byla dodržena;

- 100% podíl ve společnosti je sepsán v majetkové podstatě dlužníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurz; jedinou osobou, která je oprávněna činit rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady je insolvenční správce dlužníka. Rozhodnutí insolvenčního správce dlužníka o odvolání [Anonymizováno] z funkce jednatelky a jmenování nového jednatele [Anonymizováno] s účinností od 8. února 2021 nemůže být tedy nicotným právním aktem (§ 45 odst. z. o. k. a § 245 o. z.).

4. Soud prvního stupně proto podaný návrh zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Úspěšné společnosti přiznal náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3 100 Kč, včetně 2 režijních paušálů po 300 Kč, cestovného ([Jméno advokáta B] a zpět) a náhrady za zmeškaný čas; celkem 8 836 Kč.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolatelka má za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností; napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rovněž považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné.

8. Soudu prvního stupně vytýká, že nezohlednil zásadní skutečnosti (vyplývající z navrhovaných důkazů), že v době rozhodnutí insolvenčního správce dne 8. února 2021 o změně v osobě jednatele společnosti, probíhalo u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm 2706/2020 řízení o žalobě na vyloučení 100% podílu ve společnosti z majetkové podstaty dlužníka podané společností [právnická osoba].; žaloba byla pravomocně zamítnuta dne 12. května 2021. Při provedení navržených důkazů by soud prvního stupně dále zjistil, že od 11. února 2021 probíhá u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 ICm 361/2021 řízení o žalobě na vyloučení 100% podílu ve společnosti z majetkové podstaty dlužníka podané společností [právnická osoba].; jakož i to, že „předběžné opatření Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 12 Nc 1401/2015-79“, podstatně limitovalo jednatelku společnosti, jelikož společnosti byla zakázána jakákoliv dispozice s jejím majetkem přesahujícím obvyklou míru činnosti označené jako „správa nemovitosti“.

9. Byť soud prvního stupně správně vyhodnotil předmětné právní jednání insolvenčního správce jako nakládání s majetkovou podstatou, pochybil, neaplikoval-li ustanovení § 225 odst. 4 IZ (které cituje). K předmětnému právnímu jednání nebyl insolvenční správce oprávněn, jelikož probíhalo (a dosud probíhá) řízení o žalobě na vyloučení podílu z majetkové podstaty dlužníka.

10. Společnost k podanému odvolání uvedla, že soud prvního stupně své závěry opřel o závěry, které mají oporu v provedeném dokazování. Aplikace § 228 písm. c) IZ je přiléhavá, kdy insolvenční správce je jediným subjektem, kterému přísluší nakládat s majetkovou podstatou dlužníka. Odvolání původní jednatelky a jmenování nového jednatele společnosti bylo učiněno osobou k tomu oprávněnou, nemůže se tudíž jednat o nicotný právní akt. Proto navrhla napadené usnesení jako věcně správné potvrdit.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soud prvního stupně, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a neshledal odvolání důvodným.

12. Podle § 12 odst. 1 z. o. k. působnost nejvyššího orgánu vykonává v jednočlenné společnosti její společník.

13. Podle § 45 odst. 1 z. o. k. v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 245 o. z. se na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

15. Podle§ 228 písm. c) IZ nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti.

16. Podle§ 229 odst. 3 písm. c) IZ nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.

17. Podle § 225 odst. 4 IZ od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.

18. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti; požadavkům daným ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. dostálo. Z rozhodnutí se jednoznačně podává předmět daného řízení, jakož i stěžejní argumentace účastníků řízení, základní skutková zjištění soudu prvního stupně, na nichž postavil své rozhodnutí, jakými úvahami se při svém rozhodování o nastolené otázce, zda se na přijaté předmětné rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, učiněné insolvenčním správcem dlužníka, hledí jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 245 o. z.), a z jaké právní úpravy vyšel. Odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně umožnilo účastníkům řízení formulovat odvolací důvody; a proto nelze toto rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněné pod číslem 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či v usnesení ze dne 17. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, dostupná na www.nsoud.cz, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu).

19. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, či ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011); rovněž sdílí jeho právní závěry.

20. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se mj. podává, že usnesení valné hromady je „nicotné“ (tj. bez jakýchkoliv právních účinků), jestliže valná hromada rozhodla o věci, kterou zákon valné hromadě k rozhodování nesvěřuje a nedovoluje ani, aby jí takovou věc k rozhodnutí svěřily stanovy, popř. společenská smlouva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 128). Rovněž v situaci, kdy přijme rozhodnutí jediného společníka (akcionáře) v působnosti valné hromady osoba, jež není oprávněna vykonávat práva jediného společníka, popř. akcionáře společnosti, nemá takové rozhodnutí žádné právní účinky (je „nicotné“), hledí se na ně, jako by nebylo přijato (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2021, sp. zn. 27 Cdo 2798/2020, či ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 3315/2018, a judikatura v něm citovaná). Odvolací soud pro úplnost dodává, že závěr o „nicotnosti“ usnesení valné hromady, popř. rozhodnutí jediného společníka (akcionáře) v působnosti valné hromady lze přijmout v jakémkoliv řízení. Určení „nicotnosti“ se lze domáhat i samostatným návrhem, má-li navrhovatel na takovém určení naléhavý právní zájem, přičemž okruh potenciálních navrhovatelů není (s výjimkou požadavku naléhavého právního zájmu) výslovně limitován a právo podat návrh není omezeno žádnou lhůtou. Účastníky řízení jsou navrhovatel a společnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016).

21. Klíčovou otázkou je, zda insolvenční správce dlužníka byl osobou oprávněnou k přijetí rozhodnutí jediného společníka společnosti v působnosti valné hromady, kterým byla odvolána z funkce stávající jednatelka, a byl jmenován nový jednatel.

22. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo (§ 121 o. s. ř.), že dne 7. června 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurz; insolvenčním správcem byl ustanoven [Anonymizováno], od 5. září 2018 je insolvenčním správcem [tituly před jménem]. 100 % podíl ve společnosti je od 30. srpna 2017 v soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsán jako majetek dlužníka. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. prosince 2020, č. j. 42 ICm 2706/2020-18, byla zamítnuta žaloba společnosti [právnická osoba]. (která rovněž tvrdila, že je jediným společníkem společnosti) o vyloučení obchodního podílu ve výši 100 % ve společnosti z majetkové podstaty dlužníka. Sama navrhovatelka podala dne 3. května 2021 žalobu z hlavní intervence. Otázka sporného vlastnictví podílu společnosti byla již vyřešena; pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21 července 2021, č. j. 40 Cm 89/2021-38, byla podaná žaloba na určení, že je navrhovatelka (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) jediným společníkem společnosti, zamítnuta (k otázce vázanosti rozhodnutím vydaném v jiném soudním řízení za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek ze dne 27. října 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněný pod číslem 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 13. června 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 1031/2005, usnesení ze dne 22. února 2006, sp. zn. 32 Odo 243/2003, rozsudek ze dne 11. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009, rozsudek ze dne 23. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1961/2009, rozsudek ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 26 Cdo 4433/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2018, sp. zn. 28 Cdo 3168/2017).

23. Z uvedeného je zřejmé, že na majetek dlužníka byl již v červnu 2012 prohlášen konkurz; do majetkové podstaty dlužníka byl zahrnut i předmětný 100% obchodní podíl na společnosti. Insolvenční správce je oprávněn a povinen vykonávat společnická práva spojená se sepsaným obchodním podílem ode dne, kdy byl tento zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. Má-li společnost jediného společníka, jehož obchodní podíl byl sepsán do soupisu majetkové podstaty, vykonává insolvenční správce působnost valné hromady, a to i po dobu trvání lhůty pro podání žaloby na vyloučení tohoto podílu z majetkové podstaty, jakož i po dobu trvání řízení o vyloučení tohoto podílu z majetkové podstaty dlužníka (srov. mutatis mutandis závěry přijaté Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 1347/2006, či v usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 3315/2018, o výkonu akcionářským práv při soupisu akcií do majetkové podstaty, které se prosadí i v poměrech společnosti s ručením omezeným). Při prohlášení konkurzu na majetek dlužníka jsou dispoziční oprávnění k majetku zahrnutému do soupisu majetkové podstaty dlužníkovi zcela odejmuta. Argumentace odvolatelky tak neobstojí, jí odkazované ustanovení § 225 odst. 4 IZ se týká zákazu zpeněžování majetku, nikoliv výkonu práv společníka, popř. akcionáře.

24. Jinak řečeno, v poměrech projednávané věci je insolvenční správce dlužníka jedinou osobou, která je oprávněna činit rozhodnutí jediného společníka společnosti v působnosti valné hromady. Přijaté napadené rozhodnutí, jímž byla [Anonymizováno] odvolána z funkce jednatele společnosti a byl jmenován jednatel nový ([Anonymizováno]), tudíž není „nicotné“.

25. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, který má oporu ve spise.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatelka nebyla s odvoláním ve věci samé úspěšná. Úspěšné společnosti

27. náleží náklady odvolacího řízení ve výši 3 400 Kč, spočívající v odměně za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu za 1 úkon právní služby (vyjádření k podanému odvolání) 3 100 Kč a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 1 režijní paušál 300 Kč.