o vyloučení likvidátora z výkonu funkce, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, č.j. 79 Cm 47/2018-67,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na ustanovení (procesního) opatrovníka účastnici 2/ (výrok I.), zamítl návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 107/1999 (výrok II.), zamítl návrh na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2019, č. j. 7 Cmo 308/2018-47 (výrok III.), zamítl návrh na ukončení účasti účastníků 4/ a 5/ (výrok IV.), zamítl návrh, jímž se navrhovatelka (stručně řečeno) domáhala, aby účastníci 1/ a 3/ byli vyloučeni z výkonu funkce jakékoli obchodní korporace (výrok V.), navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastnici 2/ na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč k rukám jejího zástupce ve lhůtě tří dnů (výrok VI.), ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníky 1/, 3/, 4/ a 5/ rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

- účastnice 2/ je bankou, jež je od 17. září 1996 v nucené správě, rozhodnutím České národní banky jí byla (k datu 2. září 1998) odňata licence banky, dne 8. října 1998 vstoupila do likvidace, její likvidátorkou je účastnice 1/, účastník 3/ je fyzická osoba, která jménem účastnice 1/ vykonává funkci likvidátora,

- navrhovatelkou namítaná kupní smlouva (uzavřená již v roce 1998) byla soudy (jejichž rozhodnutí vyjmenovává) shledána platnou, v roce 2010 došlo k uzavření dohody o narovnání, jež nejistoty ze smlouvy vzniklé vyřešila, uzavírání dodatků v posledních třech letech prokázáno nebylo,

- rozhodnutím valné hromady účastnice 2/ ze dne 24. září 2014 bylo rozhodnuto o rozdělení likvidačního zůstatku, schválena mimořádná účetní závěrka a schválena zpráva likvidátora o průběhu likvidace,

- Česká národní banka k návrhu uvedla, že jí nejsou známy nesrovnalosti v činnosti současné likvidátorky, jež by odůvodňovaly její odvolání.

3. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům:

- aktivní legitimace navrhovatelky „vychází z titulu vlastnictví akcií banky“,

- likvidátorka svou činnost vykonává řádně s péčí řádného hospodáře,

- kupní smlouva a dohoda o narovnání byly uzavřeny dlouho před prekluzivní lhůtou zakotvenou v § 65 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen /„z. o. k.“/; uzavírání dodatků prokázáno nebylo,

- Česká národní banka nemá o jednání účastnice 1/ (potažmo účastníka 3/) pochybnosti,

- účastníky předmětného řízení jsou dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod R 1/2018, i účastnice 4/ a 5/, návrh na ukončení jejich účasti v řízení proto zamítl,

- nesouhlasil s názorem navrhovatelky, že na daný případ je na místě s ohledem na § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), aplikovat zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), ostatně předchozí právní úprava možnost podání předmětného návrhu ani neobsahovala, připouštěla pouze možnost podat návrh na odvolání likvidátora (§ 71 odst. 4 obch. zák.), čehož navrhovatelka (rovněž) využila (řízení probíhá u tamního soudu pod sp. zn. 79 Cm 51/2018),

- účastnice 2/ je v řízení řádně zastoupena advokátem na základě mu platně likvidátorkou (jíž funkce končí až výmazem společnosti z obchodního rejstříku) udělené plné moci, střet zájmů mezi zájmy advokáta účastnice 2/ a likvidátorky neshledal, když společný postup proti šikanoznímu návrhu byl účelný, nebyl tak dán důvod pro ustanovení (procesního) opatrovníka.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Procesně úspěšné účastnici 2/ přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč sestávající z odměny jejího zástupce za pět úkonů po 3 100 Kč, pěti režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH. Procesně úspěšným účastníkům 1/, 3/, 4/ a 5/ žádné náklady řízení nevznikly.

5. Proti výrokům I., V. a VI. podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Namítá, že řízení je postiženou vadou, soud prvního stupně jednal s procesně nezpůsobilým účastníkem řízení, zastoupení účastnice 2/ je totiž neplatné a neúčinné. Závěr soudu prvního stupně, že funkce likvidátora končí až výmazem společnosti z obchodního rejstříku je v rozporu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 206/2012, likvidátorce funkce zanikla již dnem 24. září 2014, kdy valná hromada účastnice 2/ rozhodla o přijetí návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, byla schválena zpráva likvidátora o průběhu likvidace a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku; likvidátora tak nemohla udělit advokátu plnou moc. Plnou moc nemohli advokátu udělit ani členové představenstva, neboť advokát [Jméno advokáta A] je současně právním zástupcem účastnice 1/, jíž zastupuje v řízení o náhradě škody způsobené účastnicí 1/ při výkonu funkce likvidátora účastnice 2/.

7. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné. Navrhovatelka v průběhu řízení označovala důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření dodatků k dohodě o narovnání, důkaz těmito listinami však proveden nebyl. V rozhodnutí soudu prvního stupně absentují skutková zjištění, z nichž by mohl soud prvního stupně vyjít, uzavřel-li, že účastnice 1/ jednala s péčí řádného hospodáře; argumentací navrhovatelky k problematice nedostatku péče řádného hospodáře se nezabýval. Likvidace účastnice 2/ se dle jejího názoru řídí úpravou obchodního zákoníku, § 65 z. o. k. však lze na danou věc aplikovat. Navrhla, aby bylo společnosti [právnická osoba]. uložena povinnost předložit dohodu o narovnání ze dne 1. července 2010, včetně všech dodatků.

8. Účastníci 1/ a 3/ s odvoláním navrhovatelky nesouhlasili, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Důvod pro vyloučení likvidátora z funkce není dán; v poledních třech letech nebyla uzavřena žádná smlouvy (ani dodatek). Soud prvního stupně správně (ve shodně s jinými soudními rozhodnutími) vyšel z platnosti předmětné dohody o narovnání a stanoviska České národní banky. Ostatní argumentace navrhovatele tak již nebyla podstatná, rozhodnutí považují za přezkoumatelné. Účastnice 2/ byla v řízení řádně zastoupena na základě plné moci udělené (dne 17. dubna 2018) likvidátorkou. K zániku plné moci nemohlo dojít na podkladě rozhodnutí valné hromady ze dne 24. září 2014, tímto okamžikem ke skončení likvidace nedošlo, když dosud nebyl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku všech akcionářům. [Anonymizováno] není ani ve střetu zájmů, zastoupení v řízení o náhradu škody způsobené výkonem funkce likvidátora převzal na výslovnou žádost a se souhlasem orgánů účastnice 1/ a 2/. Tvrzení navrhovatelky považuje za vzájemně rozporné, neboť pokud by rozhodnutím valné hromadě likvidátorce funkce skutečně skončila (což popírá), pak by ovšem nebyl její návrh na vyloučení likvidátorky z výkonu funkce důvodný.

9. Rovněž účastnice 2/ s odvoláním navrhovatelky nesouhlasila, navrhujíc potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně. Přináší shodnou argumentaci jako účastníci 1/ a 3/, důvod pro vyloučení likvidátorky z výkonu funkce dán není, k uzavření dohody tři roky před vydáním rozhodnutí nedošlo. Společnost byla v řízení řádně zastoupena advokátem na podkladě plné moci udělené likvidátorkou, její funkce dosud neskončila.

10. Účastnice 4/ a 5/ s odvoláním shodně nesouhlasily, usnesení soudu prvního stupně považují za správné, důvod pro vyloučení z výkonu funkce není dán, vyloučení by jim mohlo způsobit újmu. Navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, popř. rozhodl, že účastníci 1/ a 3/ mohou zůstat jednatelem (likvidátorem) účastníků 4/ a 5/.

11. Odvolací soud předně podotýká, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. K tomu lze z bohaté soudní judikatury odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele.“ (shodně dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněné pod číslem 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V poměrech projednávané věci je z toho, jak soud prvního stupně formuloval výrok přezkoumávaného usnesení, jaké odkazy na ustanovení zákona použil, jasné, jakou úvahou se řídil a rovněž tak důvody jej vedoucí k závěru o nedůvodnosti podaného návrhu na vyloučení likvidátora z výkonu funkce. Proti tomu také odvolatelka argumentuje, tvrdíc důvody pro vyloučení likvidátora z výkonu funkce.

12. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a o. s. ř. odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na skutkové závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz); názor odvolatelky o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu odvolací soud nesdílí.

14. Primární nastolenou otázkou v dané věci je, zda navrhovatelce svědčí právo předmětný návrh podat, jinak řečeno, zda je navrhovatelka osobou oprávněnou domáhat se vyloučení likvidátora banky z výkonu funkce.

15. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, zrušuje-li se banka s likvidací, návrh na jmenování likvidátora může podat pouze Česká národní banka. Pouze Česká národní banka podává též návrh na odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora a dále návrh na zrušení akciové společnosti, byla-li bance odňata licence. Soud rozhodne o návrhu České národní banky do 24 hodin od podání návrhu.

16. Citované ustanovení zákona o bankách vylučuje možnost, aby se zrušení banky (s likvidací) domáhal jiný subjekt, než Česká národní banka (dále jen „ČNB“). Z druhé věty citovaného ustanovení se pak podává, že rovněž návrh na odvolání likvidátora (a návrh na jmenování nového likvidátora) může soudu podat pouze ČNB. Speciální režim zákona o bankách zakotvený v jeho § 36 odst. 1 tak zužuje obecný § 191 odst. 2 o. z. pouze na ČNB, jiná osoba není oprávněna odvolání likvidátora v takovém případě navrhnout. Zakotvuje-li speciální právní úprava osobu aktivně legitimovanou k podání návrhu na odvolání likvidátora banky, pak je (tím spíše) vyloučeno, aby likvidátor byl (mohl být) z funkce vyloučen (postupem dle § 65 z. o. k.) k návrhu subjektu od ČNB odlišného, zde navrhovatelky (coby akcionářky banky).

17. Odvolacímu soudu je známo, že návrh navrhovatelky na odvolání likvidátora byl pravomocně usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 308/2018 ze dne 30. května 2019 zamítnut.

18. Není pochyb, že v občanském soudním řízení jedná za společnost v likvidaci likvidátor podle § 21 odst. 2 o. s. ř., to neplatí, nemá-li společnost likvidátora nebo jde-li o řízení, v němž je zastoupení společnosti likvidátorem vyloučeno (§ 32 odst. 2 o. s. ř.) /k oprávnění likvidátora jednat za likvidovanou společnost v soudním řízení viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, přičemž závěry tam obsažené se obdobně prosadí i ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. ledna 2014/. Takže v poměrech projednávané věci je za výše rozvedené situace na místě vyjít z toho, že je-li účastnice 1/ likvidátorkou účastnice 2/, je osobou oprávněnou jednat za ni v nadepsaném řízení. Jinak řečeno plnou moc [Jméno advokáta A], advokátu, za účastnici 2/ udělila osoba, které svědčilo oprávnění za ni podle § 21 odst. 2 o. s. ř. jednat (její likvidátor); tato plná moc tudíž dokládá jeho oprávnění účastnici 2/ v řízení zastupovat. Odvolatelce lze dát za pravdu, že zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, jak se ostatně podává z § 32 odst. 2 o. s. ř. Taková situace však v poměrech projednávané věci nenastala, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Překážku zastoupení není možno – bez dalšího - spatřovat v tom (jak odvolatelkou dovozováno), že [Jméno advokáta A] (dříve) zastupoval účastnici 1/ v již pravomocně skončeném řízení (vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 132/2016), v němž se navrhovatelka vůči účastnici 1/ (nikoli důvodně - pro nedostatek aktivní věcné legitimace, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 4645/2018) domáhala náhrady škody. Lze dodat, že § 32 odst. 2 o. s. ř. nepochybně vyžaduje, aby byl zjištěn konkrétní střet zájmů (faktický rozpor zájmů) obou subjektů, nestačí pouhá hrozba takového střetu. V poměrech projednávané věci důvod, aby byl účastnici 2/ ustanoven (procesní opatrovník), jak odvolatelka namítá, tak dán nebyl.

19. Odvolací soud tedy napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení. Skutečnost, že soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval nesprávnou právní normu (§ 142 odst. 1 o. s. ř., na místo § 23 věty druhé z. ř. s. v situaci, kdy navrhovatelka podala zjevně nedůvodný návrh), na správnost jeho výroku o náhradě nákladů řízení nemělo vliv.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastnicí 2/ rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 23 věty druhé z. ř. s., procesně úspěšné účastnici 2/ tak náleží částka 8 228 Kč sestávající z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) po částce 3 100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 428 Kč.

21. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a ostatními účastníky bylo o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 23 věty prvé o. s. ř.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.