o určení, že žalobce není společníkem společnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni 16. března 2023, č. j. 31 Cm 53/2022-61,

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobce [Jméno žalobce A] není společníkem žalované společnosti [Jméno žalované A]. a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 19 093 Kč.

2. Soud prvního stupně se primárně zabýval otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném (negativním) určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vyšel z toho, že:

- žalovaný 2) byl jediným společníkem žalované 1), jeho 100% podíl byl rozdělen na tři díly -základní podíl 1A o velikosti 51 %, základní podíl 1B o velikosti 19 % a základní podíl 1C o velikosti 30 %; základní kapitál společnosti činil 10 000 Kč;

- žalovaný 2) dne 21. srpna 2018 smlouvou o převodu podílu převedl na žalobce základní podíl 1B o velikosti 19 %, odpovídající vkladu do základního kapitálu ve výši 1 900 Kč, za kupní cenu 2 000 000 Kč (dále jen „smlouva“); téhož dne byla smlouva předložena 1) žalované;

- manželka žalobce [jméno FO] se dopisem ze dne 16. srpna 2021 dovolala relativní neplatnosti smlouvy vůči oběma žalovaným a žalobci, neboť s koupí podílu nevyslovila souhlas; tento byl doručen oběma žalovaným dne 26. srpna 2021; za žalobce zásilku převzala dne 20. srpna 2021 jeho manželka [jméno FO];

- žalovaní námitku neplatnosti smlouvy o převodu podílu odmítli, žalobce pokládají za společníka žalované 1);

- návrh žalobce na zápis změn v obchodním rejstříku (s odkazem na dovolání se relativní neplatnosti smlouvy), spočívající ve výmazu žalobce jako společníka žalované společnosti a zpětného zápisu žalovaného 2) jako společníka žalované 1), byl zamítnut (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2022, sp. zn. 19 Cmo 4/2022).

3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném negativním určení. Žalobce zvolil negativní petit, jímž se domáhal určení, že není společníkem žalované 1), maje za to, že negativní určení lépe splní preventivní charakter žaloby; otázka, kdo je společníkem žalované společnosti, se jeho právního postavení již netýká. Soud prvního stupně zdůraznil, že určovací žaloba má plnit preventivní charakter zabraňující rozmnožování sporů a odstranit nejistotu v právním vztahu účastníků. Žalobcem navrhovaný výrok rozhodnutí by byl způsobilý odstranit nejistotu pouze na straně žalobce; neodstranil by však spornou otázku ve vztahu ke všem účastníkům, která zahrnuje i závěr soudu o tom, kdo je společníkem žalované 1). Jinak řečeno, určení, že žalobce není společníkem žalované 1), nemůže vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky, nevypovídalo by nic o tom, zda a jaký právní vztah mezi účastníky existuje a jaká práva a povinnosti z tohoto vztahu pro ně plynou. Z navrhovaného negativního určení nerezultuje závěr, kdo je skutečným vlastníkem podílu a společníkem žalované společnosti.

4. Soud prvního stupně proto podanou žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zamítl, aniž se jí zabýval po věcné stránce.

5. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ve věci úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 093,80 Kč.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby jej odvolací soud, poté kdy připustí změnu žaloby, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolatel se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o absenci jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Má za to, že negativní určení je plně dostačující a způsobilé vytvořit pevný základ právního vztahu mezi účastníky řízení v tom rozsahu, v jakém se dotýká jeho právní sféry. Rekapituluje žalobní tvrzení, zejména poukazuje na to, že smlouva je stižena relativní neplatností, v důsledku dovolání se této vady ze strany jeho manželky (nyní již bývalé), odpadl právní titul k převodu podílu a žalobce přestal být společníkem žalované 1), která však, přestože byla s touto skutečností obeznámena, jedná s odvolatelem jako se společníkem (vede jej v seznamu společníků, zasílá mu pozvánky na valné hromady). Rovněž nesplnila svou zákonnou povinnost podle § 11 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). Odvolatel je proto nadále zapsán v obchodním rejstříku jako společník žalované 1), přestože má nepochybný právní zájem na svém výmazu, přičemž jeho návrh na zápis příslušných změn byl zamítnut s tím, že v rámci rejstříkového řízení soudu nepřísluší řešit sporné otázky. Bez požadovaného určení tudíž nedosáhne výmazu své osoby z obchodního rejstříku, jeho postavení bude nejisté. Právní zájem odvolatele na určení pro účely výmazu jeho osobních údajů z obchodního rejstříku nelze ztotožňovat s právním zájmem žalované společnosti na určení jejích společníků. Pro práva nebo postavení odvolatele je zcela irelevantní, kdo je aktuálně společníkem společnosti.

8. Pozitivní určení, že žalovaný 2) je společníkem žalované 1) s podílem o velikosti „X“, není pro postavení odvolatele ani pro jeho výmaz z obchodního rejstříku jako společníka žalované 1) potřebné, ani vhodné. Hodlá podat návrh na výmaz své osoby jako společníka žalované společnosti z obchodního rejstříku, za tím účelem potřebuje rejstříkovému soudu jednoznačně prokázat, že jeho účast zanikla, provedení pozitivního zápisu není v zájmu odvolatele, ale pouze žalované 1), s níž odvolatele nepojí jakýkoliv poměr.

9. Odvolatel zdůrazňuje, že obchodní rejstřík není veřejným seznamem (jak nesprávně uvedl soud prvního stupně), ale jedná se o rejstřík dle § 1 odst. 1 z. v. r. Zápis společníka do obchodního rejstříku je deklaratorní. Tudíž požadované rozhodnutí o negativním určení může být a bude podkladem pro zápis změn do obchodního rejstříku - výmaz odvolatele jako společníka žalované 1); v daném případě má proto naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Na základě určovacího rozhodnutí bude následně možné dosáhnout faktického výmazu údaje o odvolateli jako společníkovi žalované 1) z obchodního rejstříku, pro odvolatele je rozhodné potvrdit, že není společníkem žalované 1). Negativní určení je zcela vyčerpávající pro určení právních poměrů mezi odvolatelem a žalovanou 1), jakož i žalovaným 2). Určení, že odvolatel není společníkem žalované 1) eliminuje stav nejistoty a vytváří právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů.

10. Primárním cílem odvolatele je postavit najisto, že již není společníkem žalované 1) a dosáhnout rovněž svého výmazu z obchodního rejstříku jako společníka. Pokud je tohoto cíle dle názoru soudů v nalézacím řízení možné dosáhnout jen i se současným pozitivním určením, odvolatel (i přes výše popsanou argumentaci), navrhl dle § 95 o. s. ř. nad rámec negativního určení rozšíření žalobního petitu o určení pozitivní ve znění: „Určuje se, že [Jméno žalované B], nar. [Datum narození žalované B], č. p. [adresa], je společníkem společnosti [Jméno žalované A]., IČO: [IČO], se sídlem [Adresa žalované A], zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 381119, s podílem o velikosti 70 %, na nějž připadá vklad do základního kapitálu ve výši 7 000 Kč.“

11. Žalovaná 1) a žalovaný 2) se k podanému odvolání nevyjádřili.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal důvodným.

13. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz). Se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se však neztotožňuje.

15. Prvořadným předpokladem pro závěr, aby žaloba mohla být posouzena jako důvodná, je zjištění naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, na což také odvolatel případně poukazuje.

16. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu § 80 o. s. ř. se (mimo jiné) podává, že:

- je nutné rozlišovat mezi věcnou legitimací účastníků řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 77). Současně platí, že svědčí-li společníku aktivní věcná legitimace a nemá-li k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá předmětnou smlouvou dotčená práva, má zásadně i naléhavý právní zájem na určení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, a judikaturu v něm citovanou);

- určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě o určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá;

- naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů;

- otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem vylíčeným žalobcem.

17. Za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. již výše citovaný rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, či rozsudky ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 25. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, či ze dne 16. června 2021, sp. zn. 27 Cdo 837/2021, anebo usnesení ze dne 12. května 2005, sp. zn. 30 Cdo 695/2005, ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 23 Cdo 2332/2013, ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, ze dne 23. října 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný pod č. 65/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

18. Určení toho, kdo je společníkem, přitom představuje rozhodnutí o vlastnickém právu k podílu jako k nehmotné movité věci (§ 1011, § 1012 o. z.). Kdo je/není společníkem společnosti s ručením omezeným, je obsahem hmotněprávního poměru mezi společníkem a společností, v níž má společník podíl [§ 31, § 1 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/]. V poměrech společnosti s ručením omezeným se společníci zapisují do seznamu společníků, který vede společnost (§ 139 odst. 1 z. o. k.). Od takového zápisu se odvíjí např. okruh osob zvaných na valnou hromadu (§ 184 odst. 1, 2 z. o. k), okruh osob s právem na informace (§ 155 z. o. k.), okruh osob podílejících se na zisku a jiných vlastních zdrojích společnosti (§ 161 z. o. k.).

19. Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně v poměrech projednávané věci za to, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Požadované určení má přímý dopad do jeho práv a povinností, rozhodnutí vyřeší sporný obsah vztahu mezi ním (jenž je v obchodním rejstříku zapsán jako společník společnosti) a žalovanými, tj. rozhodnutí vyřeší pro něj podstatnou otázku, zda je či není společníkem společnosti. Jinak řečeno případné vyhovění žalobě s takto vymezeným negativním petitem by odstranilo stav právní nejistoty žalobce, zjednalo by jistotu v dotčeném právním poměru, postavilo by najisto, zda je žalobce společníkem žalované společnosti či nikoliv.

20. Jelikož soud prvního stupně dovodil nedostatek naléhavého právního zájmu, pro který nemůže určovací žaloba obstát, a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí, nezabýval se z tohoto důvodu věcným posouzením platnosti smlouvy, jež má povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je společníkem společnosti. Vyřešení této klíčové otázky je však pro posouzení oprávněnosti žaloby při závěru odvolacího soudu o existenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení podstatným, přičemž provedení důkazů k posouzení klíčové otázky, zda je žalobce společníkem žalované společnosti přesahuje rámec odvolacího řízení. S ohledem na uvedený závěr nerozhodoval odvolací soud o požadavku na změnu žaloby.; o tomto rozhodne soud prvního stupně.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

22. Vzhledem k výše uvedenému se soud prvního stupně v dalším řízení předně zaměří na otázku namítané neplatnosti smlouvy pro tvrzený nesouhlas manželky žalobce s jejím uzavřením, zda se relativní neplatnosti tohoto jednání dle § 714 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, řádně a včas dovolala. Teprve po jejím vyřešení bude dán spolehlivý podklad pro posouzení oprávněnosti podané žaloby; přičemž soud prvního stupně nepomine vypořádat se s veškerou argumentací žalobce a žalovaných k této otázce.

23. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

24. O nákladech řízení, včetně nákladů odvolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

25. Pro úplnost, bez vlivu na výsledek odvolacího řízení, odvolací soud dodává, že obchodní rejstřík není veřejným seznamem (jak nesprávně uvedl soud prvního stupně), v němž by byly evidovány podíly společníků ve společnostech s ručením omezeným, nýbrž veřejným rejstříkem, v němž jsou evidovány osoby vypočtené v § 42 z. v. r. Obchodní rejstřík je tedy veřejným rejstříkem, a nikoliv veřejným seznamem, v němž by byly evidovány podíly ve společnostech s ručením omezeným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 2025/2019).