o zrušení právnické osoby

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „Řízení o žádosti navrhovatele ze dne 21. 4. 2022, o osvobození od soudního poplatku za návrh, se zastavuje“ (výrok I.), že „ Řízení o návrhu na zrušení pravomocného rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2019, č. j. 85 Cm 738/2019-38, o zrušení společnosti [Jméno navrhovatele B]., IČ [IČO], s likvidací, se zastavuje“ (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, žádost ale byla zamítnuta usnesením ze dne 3. ledna 2022, č. j. 85 Cm 2371/2021 15, které bylo k odvolání navrhovatele potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2022, č. j. 8 Cmo 20/2022-21. Důvodem pro zamítnutí bylo zjevně bezúspěšné uplatňování práva, jelikož navrhovatel se domáhá revokace rozhodnutí podle § 170 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu však toto ustanovení dopadá pouze na dobrovolné rozhodnutí o zrušení společnosti jejími členy anebo orgány, nikoliv na rozhodnutí soudu. Po právní moci tohoto rozhodnutí byl navrhovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 29. března 2022, č. j. 85 Cm 2371/2021-27, které bylo navrhovateli doručeno dne 7. dubna 2022. Navrhovatel však podáním ze dne 21. dubna 2022 znovu požádal o osvobození, aniž by v žádosti reflektoval závěry z předchozích rozhodnutí. Ohledně otázky osvobození od soudního poplatku bylo již pravomocně rozhodnuto v nedávné době, a proto je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, která představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto bylo řízení o žádosti navrhovatele o osvobození od soudního poplatku zastaveno. Navrhovatele nadále stíhá poplatková povinnost a soudní poplatek ve stanovené lhůtě nebyl zaplacen. Proto soud řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), zastavil. K opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku při počítání lhůty soud nepřihlížel, jelikož je zjevně bezúčelným jednáním nepožívajícím právní ochrany.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání.

4. Navrhovatel namítá, že bylo doloženo sídlo firmy, tedy zásadní právní důvod, pro který měla být společnost [Jméno navrhovatele B]. (dále též jen „společnost“) zlikvidována. Likvidátor nejedná dle zákona, když nevymáhá škody způsobené trestnou činností a navýšil tak škodu o několik milionů. Žádá soud o zaslání čísla účtu a variabilního symbolu, na který má být zaplacena částka 2 000 Kč, která bude uhrazena obratem, se žádostí o prodloužení lhůty k jeho úhradě o 14 dnů.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob dle § 85 písm. b) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

6. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

7. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

8. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

9. Navrhovatel v průběhu řízení již jednou žádal o přiznání osvobození od soudního poplatku za podání návrhu, jež mu usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. ledna 2022, č. j. 85 Cm 2371/2021-15, přiznáno nebylo. Proti tomuto usnesení podal odvolání, usnesení soudu prvního stupně však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2022, č. j. 8 Cmo 20/2022-21, potvrzeno. Podle důvodů, pro které bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, nelze návrhu ve věci samé pro nedůvodnost vyhovět, protože společnost byla zrušena usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. srpna 2019, č. j. 85 Cm 738/2019-38, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2020, č. j. 7 Cmo 297/2019-62, jež nabylo právní moci dne 8. června 2020, a s ohledem na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017, uveřejněné pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2019, ustanovení § 170 o. z. umožňuje změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, tj. pouze u tzv. dobrovolného zrušení právnické osoby s likvidací. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, změna (zrušení) rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby s likvidací je možná pouze na základě řádných či mimořádných opravných prostředků. Vzhledem k tomu, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, není důvod přiznat navrhovateli osvobození od soudního poplatku. Usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci ke dni 23. března 2022.

10. Pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2022, č. j. 8 Cmo 20/2022-21, je v rozsahu výroku a popsaného důvodu, který opodstatňuje závěr o bezúspěšném uplatňování práva navrhovatelem, závazné pro navrhovatele i pro soud (§ 159a odst. 1, 4 o. s. ř.).

11. Navrhovat následně požádal o opětovné osvobození od soudních poplatků, a to podáním, jež došlo soudu prvního stupně dne 21. dubna 2022. V něm namítá, že řízení nemělo být vůbec zahajováno a v současné situaci je osvobození od soudního poplatku nanejvýš žádoucí, neboť společnost byla závažným způsobem poškozena. Způsobené škody dosahují mnoha milionů korun a je nutné rychle, cíleně a včas činit právní kroky. K tomuto nemá likvidátor oprávnění, neboť sám o sobě nemá přístup do trestních spisů. Proto navrhovatel žádá okamžité zrušení rozhodnutí o likvidaci a převedení kompetencí zpět na jeho osobu.

12. Je zjevné, že navrhovatel v této žádosti neuvádí žádnou novou skutečnost, která by judikovaný důvod, spočívající ve zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, jakkoliv zpochybňovala.

13. Rozhodovací soudní praxe je ustálena v posouzení, že zneužití procesního práva nepožívá právní ochrany (§ 2, § 6 o. s. ř.). Zneužití práva může mít podobu maření řádného postupu v řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, nebo ze dne 8. října 2019, sp. zn. 30 Cdo 3080/2019, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz). Jestliže tak navrhovatel v poměrech dané věci podal zjevně bezdůvodnou opakovanou žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, pak takový úkon nepředstavuje sledování ochrany jeho práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu, jež nemůže požívat právní ochrany, a proto se k takovému úkonu jako nepřípustnému podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sp. zn. 32 Cdo 3595/2020, nebo ze dne 24. května 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018). Pokud tak soud prvního stupně řízení o žádosti navrhovatele ze dne 21. dubna 2022 přesto zastavil, nepochybil, neboť toto rozhodnutí přináší pro navrhovatele rovnocenný důsledek, jakoby k jeho podání nebylo pro nepřípustnost přihlíženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, mutatis mutandis).

14. Ať již bylo řízení z uvedeného důvodu následně zastaveno usnesením ze dne 25. dubna 2022, nebo by se k žádosti o osvobození od soudního poplatku následně nepřihlíželo, nemají tyto následky v poměrech posuzované věci žádný vliv na počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku za podání návrhu ve věci samé, která začala běžet dne 8. dubna 2022 (jak bude odůvodněno podrobněji níže).

15. Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost – mimo jiné – podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, podáním odvolání, podáním dovolání nebo podáním kasační stížnosti (§ 4 odst. 1 ZSop); se vznikem poplatkové povinnosti zde nastává I splatnost poplatku (srov. § 7 odst. 1 větu první ZSop).

16. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 ZSop). Pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví také tehdy, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [§ 9 odst. 4 písm. c) ZSop].

17. Poplatek se platí převodem na účet soudu zřízený u České národní banky (§ 8 odst. 3 Zsop) nebo – nepřesahuje-li výše poplatku 5 000 Kč nebo nevznikla-li poplatková povinnost podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu anebo nejedná-li se o poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem – kolkovými známkami (§ 8 odst. 4 ZSop). Třetím (v zákoně výslovně neupraveným) způsobem placení poplatku je jeho zaplacení na pokladně soudu. Výběr způsobu placení poplatku je na poplatníkovi a soud mu nemůže přikázat hrazení poplatku určitým způsobem, umožňuje-li zákon též jiný způsob jeho zaplacení.

18. Z uvedeného vyplývá, že podle ZSop poplatník má dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby (návrhu), odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (§ 9 odst. 1, 2 ZSop). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 296/2017 Sb., K bodu č. 3 až 5 (§ 9)] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019 sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2020].

19. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo ze dne 26. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (návrhu). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. K tomuto závěru se Ústavní soud přihlásil též ve svém plenárním nálezu ze dne 30. března 2021 sp. zn. Pl. ÚS 9/20, ve kterém s ohledem na skutečnost, že ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ZSop „nepomýšlí na všechny případy nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníkovi mohla vzniknout újma“, znovu zdůraznil, že samotná existence náhradní lhůty pro zaplacení soudního poplatku již představuje pro poplatníka jisté dobrodiní, poněvadž zákon předpokládá, že soudní poplatek uhradí řádně s podáním návrhu na zahájení řízení, tedy okamžikem jeho splatnosti (§ 7 odst. 1 ZSop); poplatník, který není schopen pro závažnou a jím nezaviněnou překážku provést úhradu soudního poplatku, zpravidla nebude schopen podat ani samotný návrh na zahájení řízení, neboť jde o úkony souběžné. Poplatník by se proto obecně neměl spoléhat na to, že při poskytnutí soudem druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit.

20. V uvedeném plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/20 Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby se odchýlil od svého dlouhodobě zastávaného právního názoru, že napadená právní úprava obsažená v ustanovení § 9 odst. 1 větě třetí ZSop (podle které „k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží“) je legitimní, přiměřená a rozumná. Ústavněprávní rozměr zde nespatřoval ani v okolnostech případu souzeného navrhovatelem (Městským soudem v Praze), které spočívaly v opakované chybě při placení soudního poplatku poštovními poukázkami, vzniklé tím, že na hlavním díle obou poukázek bylo chybné číslo účtu adresáta (u obou poukázek bylo předčíslí i číslo účtu vepsáno do kolonky, kde má být uvedeno pouze číslo účtu, nikoli jeho předčíslí), takže poukázané částky nemohly být připsány na účet Obvodního soudu pro Prahu 2. V této souvislosti Ústavní soud poukázal na další případy řešené v jeho judikatuře, v nichž se poplatníci (ať již sami nebo za pomoci druhých) dopustili srovnatelného pochybení, avšak nepřiznal jim ústavněprávní rozměr, konkrétně na svá usnesení ze dne 24. listopadu 2020 sp. zn. III. ÚS 632/20 (ve kterém se zabýval případem, kdy se stěžovatelé jali hradit soudní poplatek poštovní poukázkou, přičemž zaměstnankyně pošty při zadávání příkazu neoddělila předčíslí a vlastní číslo bankovního účtu, pročež ani nemohla být platba na správný účet připsána), ze dne 22. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2661/20, ze dne 30. června 2020 sp. zn. II. ÚS 1789/20 (v nichž dal Ústavní soud zřetelně najevo, že nedbalost či technická chyba, k níž dojde na straně banky nebo právního zástupce poplatníka, nemůže být zvláštním důvodem pro odklon od dosavadní judikatury) nebo ze dne 16. června 2020 sp. zn. III. ÚS 1308/20 a ze dne 11. listopadu 2019 sp. zn. IV. ÚS 2774/19 [v nichž řešil případy zprostředkované úhrady soudního poplatku třetí osobou (třiaosmdesátiletou matkou stěžovatele, resp. zaměstnancem banky, který zpracovával telefonický příkaz k úhradě)]. „Stěžejní poselství“ uvedených rozhodnutí podle Ústavního soudu spočívá v tom, že každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021).

21. Navrhovateli bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. března 2022, č. j. 85 Cm 2371/2021-27, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč do 15 dnů ode dne jeho doručení (plně v souladu s § 9 odst. 1 ZSop), doručeno do vlastních rukou dne 7. dubna 2022. Pokud tak navrhovatel soudní poplatek zaplatil až dne 17. května 2022, zaplatil jej zjevně po uplynutí stanovené lhůty, a jelikož byl v témže usnesení poučen i o následku včasného nezaplacení soudního poplatku (spočívajícím v zastavení řízení), soud prvního stupně řízení zastavil zcela správně, neboť jeho rozhodnutí je v plně v souladu s rozvedenými závěry rozhodovací soudní praxe

22. Správným je výrok o nákladech řízení, protože účastníkům žádné náklady řízení nevznikly.

23. S ohledem na uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné (výrok I.)

24. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., protože účastníkům žádné náklady odvolacího řízení taktéž nevznikly (výrok II.).